Reakce na rozhovor s francouzským aktivistou Brunem Combym Bez jádra se neobejdeme, který vyšel v tištěném EkoListu 11/2006 a na internetovém EkoListu po drátě zde.

28. listopadu vyšel ve Fóru Ekolistu názor Oldřicha Janeby: „Jaderné dilema částečného ekologa“. „Nezávislý publicista“ shrnuje osm nejpodstatnější argumentů proti stavbě jaderných elektráren. Nyní si tyto argumenty po jednom rozeberme.

Poctil mě pan šéfredaktor tištěného EkoListu prosbou o článek. Nejsem ekolog ani ochranář (ale jak vidíte, rozlišuji a ochranářům neříkám "ekologové") a tak jedinou mojí kvalifikací je to, že jsem se pohyboval v blízkosti knih Jamese Lovelocka¹, a ten také bude záminkou pro tuto úvahu, ač pochopitelně budu prezentovat hlavně sebe a možná jeho názory poněkud posunu. Mnoha lidem bije do očí, jak autor teorie Gaia, který by přece mohl stát v čele všech ochranářských snažení, často vysloví názor, který ochranáře nadzvedne ze židle. Nejvíc známá je jeho propagace jaderné energetiky, ne každému se ale bude líbit třeba i vize malých, kompaktních (a proto velmi hustě obydlených) měst, které by se nerozlézaly svými předměstími do okolní krajiny. Pojďme si přiblížit problém na příkladu globálního oteplování; budeme teď s Lovelockem věřit, že za oteplování můžeme my.

Pacyklový stroj je tepelný motor, ktorý možno vo všeobecnosti prirovnať k tepelnému čerpadlu. Ale je medzi nimi podstatný rozdiel: kým tepelné čerpadlo odoberá teplo z okolia a, v množstve zväčšenom o vynaloženú prácu, ho využíva v nezmenenej forme na ohrev úžitkovej vody alebo na vykurovanie obytných priestorov, pacyklový stroj odobraté teplo z okolia dokáže meniť na mechanickú energiu, ktorú možno využiť viacerými spôsobmi.

V pátek budou mít občané města Litvínov příležitost vyslovit svůj souhlas či nesouhlas s vybagrováním těžební jámy vedle svého města. Předchozí referendum v Horním Jiřetíně a Černicích skončilo jednoznačným odmítnutím těžby. Všelidové hlasování v severočeských obcích by zřejmě nebylo nutné, kdyby úředníci Českého báňského úřadu (ČBÚ) dělali řádně svou práci a Mostecká uhelná společnost (MUS) respektovala platný právní stav. Za stávajících okolností má ale veliký význam a to zdaleka nejen pro Severočechy.

V létě se objevil v časopise Instinkt rozhovor s písničkářem a hercem Jiřím Schmitzerem. Hájí ochranu životního prostředí, ale zároveň odmítá označení ekolog, protože jen hlupák by pohrdal nejčistší energií, vyrobenou z jádra.

Vždycky žasnu nad tím, jaké oslí můstky dokáže vytvořit ve svých novinových sloupcích Ondřej Hejma. Pověstné spojení Kraus není Klaus, které mělo vyjádřit nesouměřitelnost Divadla Na zábradlí a Pražského hradu, bledne ve světle jeho údivu nad tím, že komunisté ještě 17 let po listopadu osmdesát devět sedí v parlamentu a Greenpeace beztrestně zatloukají prkna přes dveře příslušného ministerstva. Finální povzdechnutí: „no, chápete, to?“ je už jen třešnička na dortu kučeravého moderátora.

Zákon na ochranu životního prostředí je určitě užitečný. Jsou ale oblasti ,ve kterých nepostavíte ani vodovodní potrubí, protože zákon vyžaduje posouzení s ohledem na např. ptačí oblast.

Mezinárodní energetická agentura IEA tvrdí ve své výroční zprávě, jejíž výňatek byl nedávno zveřejněn v českém tisku (HN 9.11.), že emisní i ekonomické problémy současného energetického systému lze řešit vedle úsporných a racionalizačních opatření na straně spotřeby především jadernými elektrárnami. Pakliže se česká společnost rozhodne a bude investovat do jaderné energetiky, měla by nejprve proběhnout debata, která se bude kriticky a věcně zabývat energetikou, jejími principiálními zdroji, jejich dostupností a vývojem cen, i jejími externími náklady a mezinárodními a geopolitickými aspekty. Rozhodnutí, které v této záležitosti učiníme, nebude žádným krátkodobým rozhodnutím. Prostředky do energetických investic jsou příliš veliké a příliš vázané, než aby mohly být při neúspěchu realokovány jinam.

Na českém venkově se (byť jsme po převratu v roce 1989 doufali spíše v opak) neustále „usazují“ další a další prvky typické pro město. Za všechny jmenuji alespoň ty nejvíce známé a nápadné jako jsou vilové domy místo vesnických usedlostí, okrasné zahrady, které na řadě míst nahradily ovocné stromy a záhony zeleniny, nebo bazény na místě kurníků či výběhů pro kachny. Na řadu těchto a jiných změn jsme si už „holt museli zvyknout“ a někdy nám už ani nepřijdou tak drastické.