Květ
Vítr utichl. Ze stromu se snáší květ. Zvedl jsem ho a položil si na dlaň. Vidím, jak se v horku celý chvěje. Pyl odlétá pryč. Vyslovím jeho jméno a květ padá do dalekého neznáma. Teď tu v okolí stromu tichounce přebývá cosi beze jména.
Kim Čchun-su

Knížku, z níž vám tentokrát nabízíme úryvek, seženete pouze v antikvariátu. Jde o třídílné, sedmisvazkové dílo prof. Josefa Laciny "Česká Kronika". Tato kronika vycházela v rozmezí let 1892-96 v nakladatelství Edv. Beauforta v Praze. Profesor Lacina v ní podává české dějiny od nejstarších dob až do roku 1848 velice poutavým a čtivým způsobem, takže všem zájemcům o historii lze jeho dílo jen doporučit.

Velmi zajímavá a čtivá je kniha vedoucího katedry biologie na Harvardu, genetika R.C. Lewontina. Tento přepis rozhlasových přednášek se zabývá nebezpečími, které přináší neopodstatněná víra ve vědu, především molekulární biologii

Nejprve autor ve své knize Venkov, města, média definuje pojmy, jejichž znalost považuje pro pochopení své studie za důležitou (např. definuje vědu, hru, problém, participaci). Zabývá se i vývojem popularity ekologie. B. Blažek si vysvětluje růst významu ekologie v závratně rychlé přeměně ochranářského hnutí na militantní spolek, kterému posloužila pro jeho argumenty věda - ekologie. Domnívám se, že důvod, proč si "ochranářské spolky" vzaly na pomoc ekologii (vědu) spočíval v tom, že jinak by jen těžko mohly své argumenty na příslušných místech s úspěchem prosazovat. Nezdá se mi ani, že by ochranářské spolky byly militantní. Nebylo mi zcela zřejmé, proč ekologie pojímaná jako obrana rostlin a živočichů proti člověku je podle autora "materialistická". Myslel jsem, že smyslem ochranářské ekologie je prosazování názoru: neubírat zbytečně prostor mimolidským formám života. Také jsem se domníval, že důvod, proč se tak děje, spočívá v přiznání určité hodnoty mimolidským formám života. Na tom nespatřuji mnoho materialistického. Mohla by snad být materialistická jiná motivace ochranářů - udržet rozmanité formy života pro generace příští?

Význam brožury "Právo na informace o životním prostředí" (se značně suše znějícím podtitulem "Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí s komentářem) nejlépe vystihuje jeden kreslený vtip Vladimíra Renčína. Prodavač v knihkupectví na něm odmítá prodat zákazníkovi knihu s odůvodněním: "Už jsem řek' - neprodám. Vy pak moc čtete, moc toho víte a moc do všeho kecáte." Stejná obava, byť o něco lépe maskovaná, vedla po řadu let ministry, úředníky, poslance i zástupce komerční sféry k tomu, aby občanům upírali - Listinou základních práv a svobod zaručené - právo vědět, které konkrétní subjekty a v jaké míře znečišťují naše životní prostředí.

Někteří z nás měli to štěstí, že mohli navštěvovat přednášky Erazima Koháka na Filosofické fakultě University Karlovy věnované Ekologické etice. Jejich obsah nyní autor vtělil do systematické učebnice dějin a směrů ekologické etiky Zelená svatozář. Nová kniha je bezesporu jednou z nejdůležitějších česky vydaných environmentálních publikací a přečíst by si ji měl jistě každý, kdo se životním prostředím zabývá. Na téměř dvoustech stranách představuje Kohák myšlenky Alberta Schweitzera, Aldo Leopolda, hluboké a hlubinné ekologie, sociobiologie, Jamese Lovelocka a vlastně všech významných osobností environmentálního myšlení. Autor má současně dar psát i o složitých etických problémech nesmírně srozumitelně a stravitelně i pro nefilosofy.

Z hlediska společnosti, která nutně potřebuje prosperovat, patří skromnost bezesporu ke zdaleka nejnebezpečnějším lidským neřestem. Čím je spotřebitel skromnější, tím více vlastně okrádá celou řadu výrobců nejroztodivnějšího zboží a ještě delší řadu poskytovatelů všemožných služeb. Společnost prosperity se nebuduje pro askety, a už vůbec ne pro lidi s tržně nezajímavou duchovní orientací. Bible, která se kupuje jednou za život, či dokonce vydrží rodině po celé generace, je odstrašujícím příkladem toho, jak spotřeba nemá vypadat. Lidé, kteří jsou skromní a vyjdou spokojeně i s málem, působí na neviditelnou ruku trhu jako tetanus. Jsou mnohem horší než lupiči, neboť se před nimi nelze pojistit a nelze je ani zažalovat. Skromní sabotéři prosperity jsou vrcholně cyničtí, neboť okrádají své bližní o zisk a po trestněprávní stránce přitom vůbec nic neriskují.