Kniha Tmavozelený svět známého aktivisty a environmentálního sociologa Arnošta Nováka se zabývá radikální částí českého environmentálního hnutí a procesem jeho deradikalizace v průběhu posledních třiceti let. Zvláště se zaměřuje na léta devadesátá a klíčové události a osobnosti, které hnutí nejvýrazněji formovaly, přičemž upozorňuje, že alespoň v počátcích byla zelená barva environmentalistů prakticky neoddělitelná od černé barvy anarchistů.

Kniha Teologie zvířat od Andrewa Linzeye v překladu Jana M. Hellera a Jana Zámečníka na mne zapůsobila pozitivně i negativně. Autor se vztahem křesťanů a stvoření, především zvířat, zabývá dlouhodobě a na toto téma napsal celou řadu textů, ve kterých – jak sám uvádí – postupně myšlenky krystalizují. Teologie zvířat, která byla v originále vydaná v roce 1994, vznikla v návaznosti na jeho předchozí knihu Práva zvířat z roku 1976.

Česká kina se konečně dočkala prvního celovečerního filmu o naší přírodě s poetickým názvem Planeta Česko. Tento zdařilý dokumentární film režiséra Mariána Poláka je právě k vidění po celé zemi. Hlavní dějovou linii tvoří příběhy zvířat, která sice žijí vedle nás, ale často si jich nevšímáme nebo o nich víme pramálo. Film vtáhne v úvodu diváka do děje a nepustí ho do poslední minuty. Člověk tak putuje po krajině jeho oku známé a přece neznámé. Zažívá dobrodružství, směje se nad legračními situacemi ze zvířecí říše a drží přírodě palce, aby si svou krásu a křehkou panenskost zachovala.

Sociologické nakladatelství vydalo knihu Petra Vidomuse „Oteplí se a bude líp“ s podtitulem „Česká klimaskepse v čase globálních rizik“. Kniha se zakládá na kvalitativním sociologickém výzkumu, který autor prováděl v prostředí těch, kdo z různých důvodů odmítají tezi, že lidská společnost způsobuje klimatické změny, které budou mít katastrofální dopady.

Do kin nyní přichází mimořádně zajímavý dokument o průkopnících filmů z divoké přírody, dnes již prakticky zapomenutých amerických filmařích Martinovi a Ose Johnsonových. Jejich filmy, natočené za dobrodružných okolností před první půlkou století (první 1912), stejně jako knihy zobrazující život divokých zvířat i domorodých obyvatel zejména Afriky, byly kdysi nesmírně úspěšné a utvářely povědomí o - pro naprostou většinu tehdejších lidí - nedostupných terénech i scenériích.

Jeho dílo fascinovalo vzdělance po celém světě a po Napoleonovi byl pokládán za druhého nejslavnějšího člověka své doby. Změnil pohled, jakým se díváme na přírodu, a inspiroval nejvlivnější vědce 19. století. Byl průkopníkem ochrany přírody, jak ji známe dnes, v současnosti však o něm – snad s výjimkou Německa a některých latinskoamerických zemí – skoro nikdo nic neví. Připomenout význam Alexandera von Humboldta se v anglicky mluvících zemích pokusila v roce 2015 Andrea Wulf knihou The Invention of Nature (Vynález přírody). Její překlad je skvělým představením Humboldtova života i pro české čtenáře.

„Debata o klimatické změně ve Spojených státech (a kdekoliv jinde) nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme.“ Tato slova pocházejí z pera Andrewa J. Hoffmana, autora poutavé knížky Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně. Americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě se v ní věnuje rétorické válce o klimatické změně.