https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/zalohovani-napojovych-obalu-zalohovani-nezvysuje-opakovane-pouziti-a-neni-prevenci-vzniku-odpadu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Bláha: Zálohování nápojových obalů: Zálohování nezvyšuje opakované použití a není prevencí vzniku odpadu

18.2.2008
Toto téma je v poslední době velmi živé a vyvíjející se. Samo ministerstvo několikrát změnilo cíle tohoto opatření a také zahraniční model, kterým se chtějí inspirovat. Původně MŽP navrhovalo využít modelu SRN a zvýšit zavedením záloh podíl opakovaně použitelných obalů, to znamená těch obalů, které se znova opětovně plní. Po té, co se v samotném SRN ukázalo, že zálohy neposílily opakované použití obalů, ale naopak jej snížily, dnes MŽP uvádí, že se chtějí inspirovat ve švédském modelu zálohování obalů.
 
V tomto systému sice dosahuje návratnost zálohovaných PET lahví až 80 %, jak uvádí šéfporadce ministra životního prostředí mgr. Vondrouš. Bohužel, ale celková míra recyklace plastů v této zemi dosahuje jen 30 %. To by měl být pro MŽP ekologicky daleko cennější údaj a měli by se ptát, kde je tedy těch 70 % plastů? Doufáme proto, že PET lahve se nestaly jen účelově vybranou komoditou, na které lze demonstrovat ukázku nejsnazšího způsobu, jak usilovat o zavedení nových nápadů dalších modelů třídění. Přesto - pokud vezmeme v úvahu, že se v ČR za rok uvede do oběhu zhruba 60.000 tun PET lahví, ze kterých se jich dnes vytřídí a recykluje 52 %, tedy více než 30.000 tun, pak uvedený švédský model přinese zvýšení recyklace samotného PET o 20 tisíc tun.

To na první pohled zní dobře, avšak z pohledu celkových odpadů je tomu výrazně jinak. Samotných 20 tisíc tun PET je necelých 5 promile komunálního odpadu nebo také jen 4 % současného tříděného sběru v obcích. Z toho plynou dva zcela jednoduché závěry. První je ten, že zálohování PET lahví nijak významně nezvýší recyklaci komunálního odpadu. Druhý je však významnější. Stejného efektu, jakého je možné dosáhnout zálohováním, je možné dosáhnout i stávajícím tříděným sběrem. Stačí, aby o 4 % obyvatel více začalo třídit odpad a efekt na využití komunálního odpadu bude stejný jako výsledek zálohování.

Z uvedeného plyne také opačný varující závěr. Stačí, aby 4 % lidí přestalo třídit a jakákoli možná pozitiva zálohování budou eliminována. Tento pohled neuvádím samoúčelně.

V SRN se totiž ukázala poměrně zásadní skutečnost - po zavedení záloh na PET lahve část obyvatel přestala třídit. Není to nelogické, PET lahve jsou i u nás symbolem třídění, a pokud budeme občany nutit chodit s některými obaly do obchodů a s jinými do žlutých kontejnerů, je docela možné, že část z nich ať již z protestu, nechuti či nepochopení, přestane třídit ostatní nezálohované obaly či odpady. Je zřejmé, že stačí, aby to udělal každý dvacátý pátý, a recyklace komunálního odpadu namísto růstu, začne klesat. Ostatně přesně to se stalo v SRN.

Do zavedení záloh byla recyklace plastových obalů v SRN vždy výrazně vyšší než 50 % (v různých letech se pohybovala od 56 % až do 61 %). Po zavedení záloh v roce 2003 recyklace plastů již nikdy hodnoty 50 % nedosáhla, naopak setrvale klesá a podle posledních údajů poklesla pod 40 %. Vezmeme-li v úvahu, že v druhém modelovém státě – Švédsku – je recyklace plastů jen 30 %, a ve všech ostatních státech, které zavedly zálohy, je ještě nižší (například Finsko s 14 %, Dánsko s 19 % či Holandsko s 22 % nedosahují ani evropského průměru), pak je oprávněný předpoklad, že použití záloh jako nástroje pro zajištění recyklace se recyklace plastových obalů pohybuje přinejlepším mezi 30 až 40 %. To jsou totiž výsledky nejúspěšnějších států z těch, které mají zavedené zálohy.

Podle údajů MŽP z roku 2007 Česká republika recykluje 44 % plastových obalů. Za této situace je nutné se obávat, že zavedení záloh může stejně jako v jiných státech (například v SRN) klesnout.

Za této situace by snad bylo dokonce vhodné hovořit o principu předběžné opatrnosti. To je jedna z nutných, uznávaných a velice často i rozhodujících podmínek při zvažování zavádění nových právních úprav v zemích EU. Ponechme však na čtenáři, aby tuto věc posoudil sám.

Zavedení záloh podle švédského modelu může zvýšit recyklaci komunálního odpadu přinejlepším o 5 promile a množství vytříděného a recyklovaného odpadu nejvýše o 4 %. Oproti tomu, při pouhém 4 procentním snížení účasti obyvatel na třídění naopak recyklace komunálního odpadu poklesne.

Současně je nepochybné, že samotné roční náklady na zálohování PET lahví budou stejně jako v SRN nebo ve Švédsku srovnatelné s náklady, které dnes vynakládáme na celý roční provoz systému sběru a třídění využitelných komunálních odpadů v celé ČR.

Podle MŽP je zavedení záloh důležité z několika hledisek. Pojďme se nad nimi pozastavit.

Záměrem MŽP je zvýšit procento recyklace odpadů. To je v pořádku, ale proč to dělat tímto velice nákladným a velmi riskantním způsobem? Ke zvýšení procenta recyklace totiž dojde pouze a výhradně u toho typu materiálu, na který je záloha uvalena. Nemá žádný zásadní pozitivní vliv na celkovou dosahovanou míru recyklace odpadů. Naopak může dojít k výraznému poklesu třídění odpadů, protože lidé nosící zálohované jednorázové obalové odpady zpět do obchodu, již nejsou ochotni chodit s ostatním odpadem ke kontejnerům na třídění.

Dalším původně deklarovaným záměrem MŽP byla podpora opakovaného použití. Na zahraničních zkušenostech ze zemí, kde bylo zálohování jednorázových obalů na nápoje zavedeno, se prokázalo, že i po zavedení záloh opakované použití klesá. Platí to nejen v SRN, ale i v modelovém Švédsku. Na tom, že zavedení záloh nemá pozitivní dopad na zvýšení opakovaného použití panuje již nyní široká shoda jak u nevládních ekologických organizací, na MŽP, tak i mezi průmyslem.

Lze tak konstatovat, že zálohování lahví životnímu prostředí nepřinese žádný výrazný efekt ani v opakovaném použití, tedy prevenci vzniku komunálního odpadu, ani v recyklaci komunálního odpadu. Naopak lze konstatovat, že může dojít i ke snížení recyklace komunálního odpadu, pokud část obyvatel nepřijme za svou myšlenku dvojího třídění odpadu na ty složky, které půjdou do obchodu, a ty, které patří do kontejnerů před domem.

Zůstává tak jen jediný, a dnes hlavních důvod, kvůli kterým MŽP odůvodňuje zavedení zálohového systému. Tím je zamezení tak zvanému litteringu. Tedy snížení množství volně pohozených odpadů. Jediná pro Českou republiku relevantní litteringová studie, která porovnává littering u nás a v jiných oblastech, je studie zadaná vídeňským magistrátem. Studii vypracovali akademičtí pracovníci rakouských universit a porovnávala littering ve vybraných městech Evropy, včetně Prahy. Z této studie vyplývá, že největší podíl odpadu tvořící littering představují cigaretové nedopalky (58,3 %), dále pak plasty (11,6 %), organický odpad (9,8 %), papír a karton (8,8 %), sklo (7,3 %) a kovy (3,9 %). Už z tohoto rozčlenění vyplývá, že zálohování PET obalů nemůže vyřešit problém litteringu, protože i kdyby všechen plast v odpadech pohozených na ulici byly jen samé PET lahve a kdyby dokonce zálohování všechny tyto lahve odstranilo, pak by pořád na ulicích a v přírodě zůstalo 90 % všeho odpadu. Asi není nutné zdůrazňovat, že zdaleka ne všechen plastový odpad na ulici jsou PET lahve, a že je tedy logické to, co je dnes prokazatelné v SRN. Totiž ten fakt, že na celkové množství odpadu pohozeného na ulicích zavedení záloh nemělo měřitelný vliv, nepočítáme-li ten fakt, že po karnevalu dnes na německém náměstí neleží sešlapané PET lahve, ale namísto nich se tam povalují střepy z rozbitých skleněných obalů. To samo, tedy poměrně malý výskyt PET obalů v litteringu, však není nejzajímavějším výsledkem této studie. Studie totiž porovnávala množství pohozeného odpadu v řadě evropských měst. Praha přitom zdaleka nedopadla nejhůře. Naopak k městům s nejvyšším výskytem odpadků pohozených v ulicích patřila taková města, jako je Frankfurt a další německá města. Studie tak potvrdila to, co většině z nás asi není novinkou, pohazování odpadků po ulicích je věcí výchovy a kultury. A ze zkušenosti dobře víme, že kultura chování se nedá vylepšovat sebelépe míněnými předpisy.

Pokud shrneme a posoudíme efekty a důsledky případného zavedení záloh na jednorázové obaly od nápojů, tak musíme konstatovat následující. Zálohování nezvyšuje opakované použití a není prevencí vzniku odpadu. Na tom se dnes shodují i odborníci z NGO a z MŽP. Dále zálohování nevede k výraznému růstu recyklace komunálního odpadu, na jehož využití má vliv přinejlepším marginální. S tím musí souhlasit i samotné MŽP, protože výpočty ukazující, že zálohování nemůže zvýšit míru využití komunálního odpadu o více než 5 promile, vycházejí z jeho vlastních a veřejných statistik a údajů.

Konečně zálohování nevede výrazným způsobem k omezení litteringu, ani k snížení nákladů na úklid veřejných prostranstvích, což lze doložit na statistikách ze SRN, která zálohování zavedla. Toto MŽP zpochybňuje a naopak tvrdí, že zálohování výrazně omezí littering, vychází přitom z vlastního odhadu, podle kterého jsou PET lahve hlavní složkou litteringu a představují jej okolo 40 %.

Současně lze na statistikách EU i statistikách jednotlivých států ukázat, že uplatnění zálohového systému negativně ovlivňuje výslednou celkovou recyklaci zejména plastů, ale i ostatních složek komunálního odpadu. Navíc vede v obou modelových státech, kterými jsou SRN a Švédsko, k preferenci spalování plastů před jejich materiálovým využitím.

Konečně snad je vhodné připomenout, že nebyla provedena v ČR žádní LCA analýza celého zálohového projektu. Přitom je zjevné, že dodatečné dopravní nároky a nároky infrastruktury zpětného výkupu včetně energetické spotřeby používaných zařízení, představují natolik komplexní zátěž životního prostředí, že mohou zcela kompenzovat pozitivní efekt zálohování na recyklaci samotného PET dokonce i v tak optimistickém případě, že by žádný spotřebitel po zavedení záloh nepřestal třídit.

Hodnocení politicky motivovaných projektů je vždy nutně politické. Je tedy vhodné, ponechat každému, ať si přínosy či negativa vyhodnotí sám. Jako u většiny kontroverzních projektů tohoto druhu závisí nakonec na každém zvlášť zda preferuje o něco méně PET lahví na ulicích výměnou za větší množství střepů, kartonových krabiček od různých šťáv a hlavně výměnou za výrazně zvýšenou dopravu a s ní související emise z automobilů objíždějících jednotlivé obchody, ze kterých budou svážet prázdné lahve.

Rozhodně však lze jednoznačně konstatovat, že zavedení podobného systému nepřinese žádné relevantní pozitivní výsledky v oblasti životního prostředí, spíše dojde k pouhé změně zátěže z jedné formy na jinou, například z odstraňování TKO na emise z dopravy. Současně však zálohovací projekt přináší výrazná rizika pro stávající již zavedený systém třídění odpadů a přinese také neúměrně vysoké dodatečné náklady související s provozem zálohového systému.

Zavedení záloh, kromě recyklace PET lahví, přinese i environmentální negativa, protože bude muset dojít k vytvoření separátní sběrné sítě automatů v prodejnách, přes které se budou zálohované odpady vybírat a která bude mít nezanedbatelnou spotřebu energie. Navýší se doprava se svými negativními vlivy na životní prostředí, zejména ve městech. A konečně sníží se motivace obyvatel k třídění domovního odpadu.

Každý si tak může udělat svůj názor, zda nakupovat automaty na výkup lahví a automobily na jejich svážení nebo se i nadále věnovat výchově občanů díky kterým dosáhneme stejného environmentálního efektu a bez rizika, že dosáhneme pravého opaku toho, co MŽP zamýšlí. A hlavně potřebujeme další obtěžování každého z nás novými příkazy a zákazy na téma záloh některých vybraných PET lahví od nápojů?

Poznámka serveru Ekolist.cz:

Ve Fóru Ekolistu hodláme publikovat vyžádané komentáře zainteresovaných osobností k aktuálním tématům. Všichni oslovení budou mít stejné zadání tématu. V tomto díle seriálu vybrala redakce téma:

"Přispěje případné zavedení povinného zálohování nápojových obalů na jedno použití k ochraně životního prostředí?"

O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
  • Jana Bláhu, tajemníka Českého průmyslového sdružení pro obaly a životní prostředí - jeho názor najdete na této stránce.
  • Marka Sýkoru, člena komise Životní prostředí Svazu města a obcí ČR - jeho názor najdete zde.
  • Daniela Vondrouše, vedoucí poradců ministra životního prostředí - jeho názor najdete zde.

reklama

 
Jan Bláha
Tajemník Českého průmyslového sdružení pro obaly a životní prostředí.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist