Má hormonální antikoncepce vliv na přírodu?
Ano, může. Důkazů je k dispozici celá řada. Poprvé se vědci s tímto problémem střetli v 80. letech minulého století ve Velké Británii, kde narazili v jedné řece na samce ryb plotic, kteří měli varlata prosycená žloutkem, jako kdyby se nepřipravovali na produkci spermií, ale chystali se klást jikry. Tito samci nebyli s to plnit při tření otcovské povinnosti. Vědci usilovně pátrali po příčině. Do podezření se dostal farmaceutický závod na výrobu antikoncepce, který pracoval v jednom z měst na toku řeky. Záhy se ukázalo, že podezření je liché. Z továrny do řeky žádné hormony neunikly. Pak vědci zjistili, že se „poženštění“ ryb zdaleka netýká jen plotic ve sledované řece. Postiženy byly i jiné rybí druhy. Zasaženy byly prakticky všechny toky a poruchy pohlavního vývoje byly patrné dokonce i u platýzů, kteří žijí v moři při ústí velkých řek.
 |
||
| Má hormonální antikoncepce vliv na přírodu? | ||
| Kresba: Miloš Kalista/EkoList |
Zdrojem hormonů byla hormonální antikoncepce, kterou ženy vylučovaly s močí. Ta se se splašky dostává do čističek odpadních vod, kde je vystavena intenzivní činnosti masy bakterií. Mikrobi hrají při čištění odpadních vod významnou roli, protože rozkládají celou řadu škodlivých látek. Pokoušejí se rozložit i hormony z antikoncepce. Daří se jim to jen částečně. Jejich činností vznikají látky, které mají na ryby ještě silnější účinky než původní hormony z antikoncepce.
Zvrat pohlaví pod vlivem hormonů z antikoncepce byl zcela nedávno prokázán švédskými vědci z university v Uppsale i u žab. Tým vedený Cecilií Bergovou uvádí ve studii, jež je právě v tisku, že choval pulce skokana hnědého ve vodě, která obsahovala hormon z antikoncepce v koncentracích, v jakých se tato látka běžně vyskytuje v přírodě. Výsledek byl šokující. U všech žab se začaly vyvíjet samičí pohlavní žlázy a z pulců vyrůstaly samice. V čisté vodě se polovina pulců vyvíjela v samce s varlaty. Žáby jsou zjevně k hormonálním látkám mnohem citlivější, než jsme si mysleli.
Zvrat pohlaví vyvolaný znečištěním životního prostředí představuje obrovský problém, který už dosáhl globálního měřítka. Vědci například zjistili, že drtivá většina samic lososů připlouvajících ke tření na trdlištích na horních tocích řek Britské Kolumbie, jsou ve skutečnosti samci, kteří prodělali přeměnu pohlaví. V tomto případě není tak úplně jasné, kde se ryby s hormonálně účinnou látkou střetly – zda v řece, v které žily jako plůdek, nebo v moři, kde vyrůstaly do dospělosti.
Situaci komplikuje skutečnost, že se v přírodě chovají jako hormony i látky, do kterých bychom to na základě jejich chemického složení nikdy neřekli. Souhrnně je označujeme jako endokrinní disruptory. Za tímto učeným názvem se skrývá fakt, že tyto chemikálie jsou s to rozvrátit v těle živočichů křehkou rovnováhu hormonů. Endokrinní disruptory jsou tedy jakési „hormonální buldozery“.
Lidským přičiněním se dostává do životního prostředí asi 55 tisíc chemikálií. Vědci odhadují, že plná tisícovka může mít účinky „hormonálních buldozerů“. K silným endokrinním disruptorům patří například donedávna hojně užívaný herbicid atrazin. Jeho účinky jsou patrné na samcích žab. Působí i v nepatrném množství. Ve Spojených státech naměřili vědci dostatečně vysoké koncentrace atrazinu dokonce i v dešťové vodě.
Problémy vyvolává i široké spektrum produktů farmaceutického průmyslu. Do odpadních vod se dostávají z moči pacientů ve velkém množství například účinné látky léků proti depresím. Ty můžou měnit chování živočichů, například je uvést do letargického stavu nebo je naopak ponoukat k horečné činnosti. Na bezobratlé živočichy, například měkkýše, ale působí jako antikoncepce a narušují jejich rozmnožování. Jednou z velmi účinných látek, které se naším přičiněním dostávají do životního prostředí, je kofein, který konzumujeme nejen v kávě, ale i v čaji a mnoha dalších nápojích.
Děsivá jsou zjištění, že některé látky vykazují překvapivé hormonální účinky v koncentracích, které jsme považovali za bezpečné, protože v takto malých množstvích už tyto látky nepůsobí jako jedy. Příkladem může být toxický těžký kov kadmium. V koncentracích, které jsou uváděny v oficiálních pramenech jako „bezpečné“, mají ionty kadmia účinek samičích hormonů a zvyšují u samic laboratorních potkanů riziko nádorového onemocnění dělohy a mléčné žlázy.
Velkou neznámou je vzájemná souhra některých chemikálií, z nichž každá sama o sobě na živočichy významný efekt nemá. V kombinaci ale můžou být razantními „hormonálními buldozery“.
V této souvislosti bychom neměli zapomínat ani na některé plazy (např. želvy nebo krokodýly), u nichž pohlaví určuje teplota, jíž jsou vystaveny zárodky během vývoje ve vajíčku. I malé zvýšení teploty (o necelý stupeň Celsia) může mít za následek, že se ze všech vajec vylíhnou samci. Především mořské druhy želv jsou věrné místům, kam připlouvají klást vejce. Nedokážou se „přestěhovat“ na chladnější lokalitu, kde by se z vajec líhly opět jak samci tak i samice. Mnohé druhy se tak ocitají ve vážném ohrožení.
Článek vyšel v tištěném EkoListu č. 4/2007.
reklama
