Plastová úmluva: Nejméně pokrokové země blokují snahy ambicioznějších států

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | James Patrick S. Garcia/GWP / Flickr

Saúdská Arábie, Rusko a Írán, tedy státy zaměřené na těžbu a zpracování ropy, blokovaly veškeré návrhy, které by vedly k výraznému omezení produkce plastů, uvádí Arnika. Problém s odpady tak nadále roste. Každý měsíc se na světě vyrobí asi 33 milionů tun plastů a jejich recyklace je nedostatečná. Studie OECD odhaduje, že do roku 2040 vzroste produkce plastů oproti roku 2020 o 70 %.

„Úmluva je zajatcem těch nejméně pokrokových států,“ komentuje situaci Jindřich Petrlík, expert Arniky na toxické látky v odpadech a životním prostředí, který byl v Pusanu jako jediný zástupce české občanské společnosti.

Zmiňované státy souhlasí pouze s regulací plastového odpadu. Jiné státy ale chtějí, aby byla regulována i produkce plastů a toxické chemické látky v nich obsažené. Znečištění totiž způsobuje už sama výroba plastů. I jejich používání, protože se do plastů přidává řada dalších látek, které se mohou během užívání uvolňovat do prostředí.

S plasty je spojeno 16 000 chemických látek, regulaci nyní podléhá pouze 1 % z nich.

Jindřich Petrlík, odborník na toxické látky v životním prostředí a odpadech z Arniky, na jednání v jihokorejském Pusanu.

Zdroj | Arnika

Na toxické látky v plastech opakovaně upozorňují i studie Arniky a mezinárodní sítě IPEN. Společně s thajskou organizací EARTH představily jednu z nich přímo na jednání v Pusanu. Pomocí silikonových náramků odborníci sledovali, jakým chemickým látkám jsou vystaveni pracovníci během recyklace plastů v Thajsku. V sesbíraných vzorcích se našly ftaláty i organofosfátové zpomalovače hoření.

“Aby dokument skutečně přispěl k nápravě, musí stanovit konkrétní závazky ke snižování produkce plastů a regulaci nebezpečných chemických látek znečišťujících životní prostředí během celého životního cyklu plastů,” říká Jindřich Petrlík. Kromě toho je podle jeho slov nutné nastavit i mechanismy pro monitorování a financování samotnými znečišťovateli.

Po silné plastové úmluvě volají například Rwanda a Mexiko. Jejich návrhy zahrnují právě i opatření pro snižování produkce plastů a regulaci nebezpečných chemických látek. Tyto ambicióznější návrhy podpořilo 85 států, připojila se i Evropská unie a také jednotlivě některé její členské státy. Česká republika mezi nimi není.

“Velký problém představují také toxické látky uvolňující se z plastů do životního prostředí a nově vznikající toxické látky v důsledku jejich spalování či procesů nazývaných jako chemická recyklace. I jejich emise by měla nová úmluva regulovat, což ty pokrokovější státy navrhují,” poznamenal Petrlík.

Při chemické recyklaci plastů se z plastového odpadu vyrábí především paliva. Podle Arniky ale tento typ zpracování problém s odpady neřeší, vznikají při ní další problémové chemické látky a vlastně se v pravém slova smyslu ani nejedná o recyklaci. Velkým zastáncem této technologie je například Saudská Arábie.

Postoj dalších zemí k dohodě, především největších producentů plastů jako je Čína a USA, není zcela zřejmý. Čínská delegace se podle Arniky vyjadřovala podobně jako státy blokující úmluvu a její přístup byl označen za silně ovlivněný lobbingem fosilního průmyslu, který se na jednáních aktivně podílel.

Přečtěte si také |

Ideální přírodní laboratoř pro výzkum věčných chemikálií? Podle vědců z ČZU jsou to Špicberky

V Pusanu se kromě 3300 delegátů ze 170 zemí sešlo také přes 220 lobbistů, což je třikrát více než počet vědců, upozorňuje ekologická organizace. Jindřich Petrlík poukázal také na vyloučení expertů a ochránců životního prostředí a zástupců skupin nejvíce zasažených znečištěním z jednání. "Po tři dny ze sedmi jednali jen zástupci vlád za zavřenými dveřmi. Oproti jiným úmluvám byla účast pozorovatelů značně omezená, což nesvědčilo o ničem dobrém," uvádí.

Další kolo jednání o plastové úmluvě by se mělo uskutečnit v letošním roce, místo a datum ale nebylo zatím stanoveno.