Ideální přírodní laboratoř pro výzkum věčných chemikálií? Podle vědců z ČZU jsou to Špicberky
![Špicberky už nejsou čistou a nedotčenou přírodou, jak by se mohly kvůli své odlehlosti zdát. Špicberky už nejsou čistou a nedotčenou přírodou, jak by se mohly kvůli své odlehlosti zdát.](/aaa/img.php?src=/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/depositphotos_164923170_s.jpg&w=666)
Jak se sem tyto látky dostaly? Například v největším sídle Longyearbyen došlo ke kontaminaci části letiště zhášecími pěnami během požárních cvičení.
Dalším zdrojem je město s několika tisíci obyvateli samo o sobě. Jelikož nemá žádnou čistírnu odpadních vod, odpadní vody odchází přímo do fjordu.
„Říká se jim věčné chemikálie, protože se v životním prostředí nerozkládají a kumulují se,“ vysvětluje Michael Komárek. Tyto uměle vytvořené sloučeniny se nachází např. v nepřilnavých površích, vodoodpudivých membránách outdoorového oblečení, lyžařských voscích nebo zhášecích pěnách. Protože se ukazuje, že mohou být zdraví škodlivé i při velmi nízkých koncentracích, Stockholmská úmluva už tři z nich zakázala. Lidstvo jich však dokáže vyrobit několik desítek tisíc druhů.
Výzkumný tým FŽP ČZU plánuje sledovat šíření těchto látek v potravním řetězci ve vodě i na souši. „Ve fjordu půjdeme postupně od planktonu, přes ryby až po predátory. A zároveň půjdeme tzv. suchým transektem od té lokality, která byla kontaminovaná, dál,“ popisuje připravovaný projekt Michael Komárek. „Pro nás coby výzkumníky je tato oblast cenná tím, že zde jsme schopni v rámci potravního řetězce identifikovat, kam až se dokáží tyto látky dostat.“
Studovat mají v plánu i ledovcová jezera už relativně vzdálená od osídlení. „Zde se budeme zaměřovat na globální transport těchto látek, protože ten už byl také prokázán. Nejenom oceánem, ale i atmosférou,“ dodává Michael Komárek.
![Ani odlehlým ostrovům daleko za polárním kruhem se nevyhnulo znečištění nejen kovy, metaloidy, mikroplasty, ale i perfluorovanými a polyfluorovanými látkami (PFAS či PFC). Na fotografii letiště Longyearbyen. Ani odlehlým ostrovům daleko za polárním kruhem se nevyhnulo znečištění nejen kovy, metaloidy, mikroplasty, ale i perfluorovanými a polyfluorovanými látkami (PFAS či PFC). Na fotografii letiště Longyearbyen.](/aaa/img.php?src=/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/longyearbyen_airport_3_1.jpg&w=666)
Vědci FŽP České zemědělské univerzity se ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou, která má na Špicberkách výzkumnou stanici, zabývají znečištěním Arktidy a globálním přenosem kontaminantů už delší čas. Dosud sledovali izotopy olova a kadmia ve vzorcích sněhu a lišejníků. Z nich lze „číst“ složení atmosféry v daném čase.
„Pomocí izotopů daného prvku jsme schopni identifikovat, odkud daný kov pochází. Např. jestli je ještě z dřívějšího spalování benzinu, nebo ze současného spalování uhlí,“ objasňuje Michael Komárek.
„Každý zdroj má svůj izotopový poměr. Můžete si to představit jako otisk prstu,“ říká Komárek s tím, že je podle něj možné identifikovat, odkud olovo pochází, zda z místního uhlí nebo z rud, ze kterých pocházelo olovo v benzinu. Každý zdroj má jiné složení, a tedy i jiný izotopový poměr.
„Když pak znáte složení těchto ,otisků prstů‘, tak dokážete do jisté míry stanovit příspěvek jednotlivých zdrojů,“ pokračuje Michael Komárek. Na tomto principu je založeno i odvětví tzv. forenzní geochemie, které pomáhá hledat konkrétního viníka znečištění.
Olovo z olovnatého benzinu, který už je dlouhé roky zakázán, odhalují tyto analýzy stále například v grónském ledu. Z jednotlivých vrstev ledu lze datovat, kolik ho v jakých letech bylo v atmosféře.
V případě Špicberských ostrovů půjde většina znečištění olovem na vrub tamního spalování a těžbě uhlí. Na ostrovech ho těží jak Rusko, tak Norsko, pod jehož správu ostrovy spadají.
Přečtěte si také |
![Foto: pxhere Foto: pxhere](https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/cookie_shortbread_biscuit_baking_tray_greaseproof_paper-96769.jpg-d_1.jpg)
Jak dodává Komárek, Špicberky opravdu nejsou čistou a nedotčenou přírodou, jak by se mohly kvůli své odlehlosti zdát. A konec konců, nejsou ani příliš zasněžené.
„Člověk si představí Arktidu jako zemi plnou sněhu, ale tak to také není. Je to v podstatě taková arktická poušť,“ uzavírá Michael Komárek.
reklama
Dále čtěte |
![Aplikovaný kal na pole Foto: SuSanA Secretariat Flickr Aplikovaný kal na pole Foto: SuSanA Secretariat Flickr](https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/6305085299_f921f0b5a6_c_1.jpg)
![Pilulky rozsypané na bankovkách Foto: Depositphotos Pilulky rozsypané na bankovkách Foto: Depositphotos](https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/depositphotos_66644381_s_1.jpg)
![Drony vyvinuté na FEL ČVUT Foto: Markéta Rizikyová FEL ČVUT Drony vyvinuté na FEL ČVUT Foto: Markéta Rizikyová FEL ČVUT](https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/dron_fel_cvut.jpg)