Ideální přírodní laboratoř pro výzkum věčných chemikálií? Podle vědců z ČZU jsou to Špicberky

Ideální laboratoří pro výzkum věčných chemikálií by se mohly stát Špicberky. Zdrojů perfluorovaných a polyfluorovaných látek není na tomto souostroví v Severním ledovém oceánu mnoho. Vědci jsou proto schopni sledovat, kam až se v rámci potravního řetězce dokáží tyto látky dostat. Geochemik a děkan Fakulty životního prostředí ČZU Michael Komárek zároveň vyvrací mylné představy o tamním zasněženém, čistém a lidmi nedotčeném ekosystému a popisuje, na jakém principu funguje forenzní geochemie. „Špicberky jsme si představovali jako krásnou, nedotčenou přírodu, ale úplně tak to není,“ říká Michael Komárek. Ani odlehlým ostrovům daleko za polárním kruhem se nevyhnulo znečištění, a to nejen kovy, metaloidy nebo mikroplasty, ale i perfluorovanými a polyfluorovanými látkami (PFAS či PFC).

Jak se sem tyto látky dostaly? Například v největším sídle Longyearbyen došlo ke kontaminaci části letiště zhášecími pěnami během požárních cvičení.

Dalším zdrojem je město s několika tisíci obyvateli samo o sobě. Jelikož nemá žádnou čistírnu odpadních vod, odpadní vody odchází přímo do fjordu.

„Říká se jim věčné chemikálie, protože se v životním prostředí nerozkládají a kumulují se,“ vysvětluje Michael Komárek. Tyto uměle vytvořené sloučeniny se nachází např. v nepřilnavých površích, vodoodpudivých membránách outdoorového oblečení, lyžařských voscích nebo zhášecích pěnách. Protože se ukazuje, že mohou být zdraví škodlivé i při velmi nízkých koncentracích, Stockholmská úmluva už tři z nich zakázala. Lidstvo jich však dokáže vyrobit několik desítek tisíc druhů.

Výzkumný tým FŽP ČZU plánuje sledovat šíření těchto látek v potravním řetězci ve vodě i na souši. „Ve fjordu půjdeme postupně od planktonu, přes ryby až po predátory. A zároveň půjdeme tzv. suchým transektem od té lokality, která byla kontaminovaná, dál,“ popisuje připravovaný projekt Michael Komárek. „Pro nás coby výzkumníky je tato oblast cenná tím, že zde jsme schopni v rámci potravního řetězce identifikovat, kam až se dokáží tyto látky dostat.“

Studovat mají v plánu i ledovcová jezera už relativně vzdálená od osídlení. „Zde se budeme zaměřovat na globální transport těchto látek, protože ten už byl také prokázán. Nejenom oceánem, ale i atmosférou,“ dodává Michael Komárek.

Vědci FŽP České zemědělské univerzity se ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou, která má na Špicberkách výzkumnou stanici, zabývají znečištěním Arktidy a globálním přenosem kontaminantů už delší čas. Dosud sledovali izotopy olova a kadmia ve vzorcích sněhu a lišejníků. Z nich lze „číst“ složení atmosféry v daném čase.

„Pomocí izotopů daného prvku jsme schopni identifikovat, odkud daný kov pochází. Např. jestli je ještě z dřívějšího spalování benzinu, nebo ze současného spalování uhlí,“ objasňuje Michael Komárek.

„Každý zdroj má svůj izotopový poměr. Můžete si to představit jako otisk prstu,“ říká Komárek s tím, že je podle něj možné identifikovat, odkud olovo pochází, zda z místního uhlí nebo z rud, ze kterých pocházelo olovo v benzinu. Každý zdroj má jiné složení, a tedy i jiný izotopový poměr.

„Když pak znáte složení těchto ,otisků prstů‘, tak dokážete do jisté míry stanovit příspěvek jednotlivých zdrojů,“ pokračuje Michael Komárek. Na tomto principu je založeno i odvětví tzv. forenzní geochemie, které pomáhá hledat konkrétního viníka znečištění.

Olovo z olovnatého benzinu, který už je dlouhé roky zakázán, odhalují tyto analýzy stále například v grónském ledu. Z jednotlivých vrstev ledu lze datovat, kolik ho v jakých letech bylo v atmosféře.

V případě Špicberských ostrovů půjde většina znečištění olovem na vrub tamního spalování a těžbě uhlí. Na ostrovech ho těží jak Rusko, tak Norsko, pod jehož správu ostrovy spadají.

Jak dodává Komárek, Špicberky opravdu nejsou čistou a nedotčenou přírodou, jak by se mohly kvůli své odlehlosti zdát. A konec konců, nejsou ani příliš zasněžené.

„Člověk si představí Arktidu jako zemi plnou sněhu, ale tak to také není. Je to v podstatě taková arktická poušť,“ uzavírá Michael Komárek.

---

reklama

---