Dušan Utinek: Dotace, to je oč v lese běží...

S našimi lesy je něco v nepořádku. Ilustrační foto.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

První skupinou jsou různé projektové dotace poskytované především z tzv. evropských dotací. Ty musím poněkud pominout, protože jednak jsou velmi nevstřícné k vlastníkům menších lesních majetků (jednotky až stovky hektarů), protože nepodporují malá opatření v řádu desítek tisíc korun, ale zejména jejich cílem je vytvořit jedno finančně náročné projektové opatření a to pak udržovat v požadovaném stavu. Pro svou jednorázovost se příliš nehodí pro běžnou správu lesních majetků, která spočívá především v nepřetržitém vykonávání souboru činností, které naplňují pojem hospodaření v lesích. Je k diskusi, jak ke zlepšení stavu našich lesů přispějí jednorázová, bodová opatření s nemalými proinvestovanými prostředky na přípravu, administraci a vlastní realizaci, za které by se, pokud by dodavatelé nevěděli, že jde o dotace, pořídila podobná opatření nejméně tři a většinou i víc. (výsadby, zadržení vody v krajině atd.)

Do skupiny tzv. evropských dotací patří i podpora, kterou administruje Státní zemědělský intervenční fond. Jde o lesnicko-environmentální opatření, spočívající ve zvýšeném % melioračních a zpevňujících dřevin oproti platnému vyhláškovému % při obnově porostů a jeho udržení následujících 20 let. Tento zajisté správný a bohu i stavu našich lesů libý záměr se v realizaci zvrhl v naprostý paskvil.

Za prvé, přihlásit se do tohoto programu mohl vlastník kteréhokoli lesa pouze v programovém období do roku 2014. Po roce 2014 jsou takto podporovány pouze lesy v oblastech NATURA 2000. Takže stát jiné lesy než naturové nezajímají…Za druhé, každý rok je třeba znovu podávat žádost, každý rok na jiném podacím místě, každý rok s jinými pravidly, prostě pružnost a flexibilitu vlastníků lesů je třeba neustále cvičit a podporovat. Žádost je třeba podat do 15. 5. běžného roku, jinak ji SZIF vyřadí, on ji pak většinou do dvou let vyřídí a žadateli dá zprávu o výsledku. Někdy i příspěvek. Měsíc před 15. 5. SZIF neví, jak bude nová žádost vypadat. Za třetí, prováděná kontrola velikosti do programu zařazených jednotek rozdělení lesa (musí být zařazena celá porostní skupina, nikoli část) je dalším diskriminačním opatřením. Plocha porostní skupiny nesmí být o více než 15% menší ani větší, jinak je žadatel vyřazen. V žádosti není možné uvést jiný údaj, než je v lesním hospodářském plánu (LHP). Pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů při kontrolách používají jinou technologii (většinou GPS) než zpracovatelé LHP v letech 1995-2005, (většinou měření na místě a následné planimetrování). Je zřejmé, že dojdou k rozdílným výsledkům a vlastník se může modlit, aby rozdíl, ať nahoru či dolů, nepřesahoval oněch 15 %, jinak bude vracet obdrženou podporu. Správný záměr podpory různě smíšených porostů stanovištně vhodných dřevin, se všemi nepřesnostmi a nedostatky, skrytý pod pojem meliorační a zpevňující dřeviny, se tak stává pro malé vlastníky a ještě mimo tzv. naturová území nedosažitelný anebo díky režimu podávání žádostí a kontroly uvedených údajů velmi nevstřícný.

Pak je velká skupina podpor, která je malými vlastníky lesů hojně využívaná - příspěvky na podporu hospodaření v lesích, které metodicky upravuje příslušné nařízení vlády. Stát tímto podporuje různé povinnosti uvedené v zákoně o lesích (zákon). Jsou to: - zalesnit holinu do 2 let od vzniku a do 7 let mít následný porost ve stavu, kdy odolává působení trav, ostatních keřů a zejména zvěře, a používat při obnově lesů ve stanoveném % tzv. meliorační a zpevňující dřeviny (u státních a obecních lesů pak i splnění objemu výchov do 40 let věku porostů). Kritériem, zda tyto povinnosti budou podporovány, zřejmě bylo, zda jde o činnosti, které vlastníkovi zvyšují náklady (tvorba LHP, povinnosti v zalesňování náležitými druhy dřevin v náležitých počtech, výchova mladých porostů, rekonstrukce porostů, šetrné technologie při hospodaření, náprava škod způsobených imisemi, ochrana lesa, atd. Povinnosti v těžbě, jejichž plnění přináší vlastníkovi výnos, pochopitelně podporovány nejsou. Je k diskusi, zda nastavený systém podporovaných činností nepřináší dlouhodobý ekonomický přínos vlastníkovi (zalesňování cílovými dřevinami, výchova porostů, zpracování LHP atd.) a spíš jak zdůvodnit, v čem spočívá veřejný zájem na této činnosti, když v konečném důsledku z ní má profit vlastník lesa.

Vykáceno. Co s ním?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Zákon také ukládá vlastníkovi povinnost hospodařit v součinnosti se svým odborným lesním hospodářem (OLH), doslova „OLH zabezpečuje vlastníkovi odbornou úroveň hospodaření dle tohoto zákona.“ Je zajisté správná snaha zabezpečit každému lesu jeho správce s patřičným vzděláním, znalostmi a zkušenostmi. Zákon dále určuje, že kdo hospodaří dle LHP, musí si svého OLH zjednat sám a uzavřít s ním smlouvu. Zákonem uloženou povinnost hospodařit v součinnosti se svým OLH má každý, ale zaplatit si to musí ten, kdo má více jak 50 ha, nebo se chová ke svému majetku s péčí řádného hospodáře a OLH si sám sjedná. Vzápětí je státem potrestán za svou odpovědnost tím, že si jej musí sám zaplatit. Pokud chce ušetřit, ponechá to na státem pověřeném OLH, a nikdo mu do jeho „hospodaření“ nemluví, stát to tiše platí a kontrolou, co za své nemalé prostředky dostává jako protiplnění, se neobtěžuje. Zatím to probíhá jako další dotace na činnost (obvykle pověřovaných) LČR.

Tento systém údajné neodpovědnosti a nekontrolovatelnosti OLH se snaží změnit novela zákona o lesích z listopadu 2019. Uvádí soubor povinností OLH v případech, kdy jsou k této činnosti pověřeni státem. To je v pořádku, protože pokud stát platí nějakou činnost, měl by si říci, co je obsahem jejího plnění. Méně v pořádku je, že stát novelou zákona o lesích ukládá stejné povinnosti OLH i tam, kde pracují na základě smlouvy s vlastníkem lesa. Čili zasahuje do tohoto cizího svobodně sjednaného smluvního vztahu.

Pokud je kritériem poskytování příspěvků na hospodaření v lesích jejich nákladovost pro vlastníka, což u ostatních je, měl by být mezi dotačními tituly i příspěvek na činnost OLH, pokud si jej vlastník hradí sám, třeba odstupňovaný dle velikosti majetku. Vlastník by neměl být trestán za svůj zodpovědný přístup ke správě vlastního majetku. V poskytování příspěvků na hospodaření v lesích je zde rozpor např. s dotacemi na zpracování LHP. Ten je také povinný pro vlastníky více jak 50 ha lesa, ale vlastník lesa o menší výměře si může nechat zpracovat LHP, a pokud tento je schválen a splňuje předepsané náležitosti, dostane na jeho zpracování stejný příspěvek jako vlastník většího majetku. Je zvláštní, že u LHP to jde a u OLH nikoli. Záměr zákonodárce je zřejmý - zabezpečit odbornou úroveň hospodaření na každém lesním majetku a malým majetkům tuto službu zabezpečit. Což je naprosto správné. Ale měli bychom podporovat ty, kteří se k svému majetku chovají zodpovědně a uvědomují si, že pro jeho řádné spravování potřebují člověka s patřičným vzděláním a znalostmi ve správě malých majetků. Stát dosud spíše podporoval nezodpovědnost, současný stav těchto majetků je toho žalujícím důkazem.

Dalším tématem k úvaze v systému těchto relativně administrativně jednoduchých podpor je reálně větší podpora umělé obnovy, tedy sázení stromečků, což je pro televizní kamery populární, než podpora přirozené obnovy. Jako by nikdo nevěděl, že pro přirozenou obnovu – většinou podrostní hospodářský způsob, někdy i výběrný - musí lesní hospodář porost dlouhodobě připravovat, většinou dvěma i více po několika letech prováděnými zásahy, tudíž má podstatně vyšší odbornou a časovou náročnost na svou činnost i okamžitě vyjádřitelné náklady na těžební činnost v porostu jednotlivých označených stromů. Pozitivní vliv přirozené obnovy na všechny funkce lesů (i produkční) a zejména ušetřené prostředky na obnovu sadbou jsou přesvědčivě doloženy, ale stát prostřednictvím ministerstva zemědělství raději víc podporuje obnovu umělou. Ta je v období klimatické změny sama o sobě značně riziková. Dochází k přenosu sazenic různého původu předpěstovaných v optimálních podmínkách školkařského provozu a následně vysazených do kruté stanovištní reality našich lesů. A pak stát znovu platí vylepšování různých pěstebních neúspěchů a tak pořád dokola.

Je potřeba více melioračních dřevin. Smrku bylo dost.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Ve snaze pomoci vlastníkům lesů zasaženým kalamitou připravilo Ministerstvo zemědělství na podzim 2019 tzv. kalamitní dotace. Jejich podstata spočívá v tom, že vlastník dostane příspěvek za každý kubík doložitelně vytěženého jehličnatého dříví v nahodilé těžbě z důvodu kůrovců v období X./2017 až XII./2018. Krom toho, že se tyto dotace vyplácejí vlastníkům lesů až rok a půl po provedení práce, je k diskusi, zda má takto být podporován chybný podnikatelský záměr ve volbě dřevin a jak jsou znevýhodňování vlastníci, kteří zakládali a pěstovali porosty smíšené ze stanovištně původních dřevin a tudíž odolnější různým klimatickým vlivům a dbali na zásady ochrany lesa. Ministerstvo opět více podporuje ty méně odpovědné (se vším zjednodušením a výjimkami vlivem stavu majetku po restitucích).

Před tvorbou pravidel pro podporu hospodaření v našich lesích by měl být zformulován veřejný zájem společnosti na lesích a dle něj nastaveny příspěvky na jeho naplnění. Měla by být podporována budoucí stabilita a odolnost, namísto pokračování v podpoře současných nestabilit. Veřejnost jistě bude souhlasit s tím, že přispívá na změnu druhové skladby dřevin našich lesů ve prospěch skladby přírodě bližší a tudíž odolnější vůči různým extrémům, na přirozenou obnovu lesů, která kromě jiných efektů zachovává genofond na stanoviště již adaptovaných dřevin, na výchovu porostů, aby byla pozvolna měněna jejich druhová skladba a posilována odolnost, na sdružování malých lesních majetků za účelem řádného hospodaření, na šetrné technologie využívané v lesním hospodářství, na řádnou správu všech lesů v souladu se zákonem o lesích a tím i OLH. Příspěvky, které jen snižují náklady vlastníkům lesa, jsou dlouhodobě neobhajitelné. Nicméně zaplaťbůh za každou korunu, která se do lesa dostane a přispěje ke zlepšení jejich stavu. Ale stát by měl přestat přistupovat k nastavení podpor pro lesy s pocitem, že jejich obrovský význam a zejména plnění všech jejich funkcí, zdůrazňuji VŠECH!! – nikoli jen produkční, je samozřejmost, která nikoho nic nestojí.