Oldřich Lukáš: Ekologie očima Strany zelených
Desítky předních odborníků (z nichž někteří patří do řad členů či sympatizantů Strany zelených) a institucí ČR zpracovávají za podpory Programu OSN pro rozvoj (UNDP) již čtyři roky Národní strategii udržitelného rozvoje české republiky. Tento dokument považuje Strana zelených za mimořádně významný milník, za klíčový regulativ a nástroj harmonického rozvoje společnosti. Problematika udržitelného rozvoje však zůstává pro velkou část naší veřejnosti i mnohé politiky zahalena rouškou neznalosti; bývá proto jimi zpochybňována, napadána a politizována.
V důsledku toho je význam principů trvale udržitelného rozvoje českou veřejností hluboce podceňován. Strana zelených tudíž považuje i nadále za nezbytné vysvětlovat podstatu základních pilířů strategie trvale udržitelného rozvoje života.
Základní filozofie
V oblasti tvorby a ochrany životního prostředí vychází Strana zelených z průzračné a neúprosné logiky trvale udržitelného života. A z ní vyplývá, že při využívání obnovitelných přírodních zdrojů (půd, vod, lesů) nesmí být rychlost obnovy těchto zdrojů převýšena rychlostí jejich spotřeby (např. objem vytěženého dřeva nesmí přesáhnout nárůst dřevní hmoty). Neobnovitelné zdroje (fosilní paliva a podzemní vody, vysoce kvalitní nerostné suroviny) jsou nenahraditelnými přírodními klenoty; dynamika jejich spotřeby se musí pohybovat na výrazně nižší úrovni, než rychlost, s jakou budou tyto zdroje nahrazovány zdroji obnovitelnými (např. uhelná a ropná naleziště mohou být využívána jen za předpokladu, že odpovídající část zisku z nich bude systematicky investována do technologií využívajících energie slunce, zemského tepla, proudící vody či větru nebo energii z biomasy tak, aby v okamžiku vyčerpání uhlí a ropy byl k dispozici přinejmenším stejný potenciál obnovitelné energie). Vstup znečišťujících látek do prostředí nesmí přesáhnout objem a rychlost, s jakou mohou být tímto prostředím recyklovány, absorbovány nebo zneškodňovány (např. vypouštění splaškových vod do toků lze tolerovat nanejvýš v míře, která odpovídá schopnosti daného přírodního systému absorbovat v nich obsažené živiny a toxické látky). Dlouhodobé překračování uvedených limitů rozvoje neodvratně přináší kolaps.
Ekologií duše k harmonii budoucnosti
Nikdo dnes nepochybuje o tom, že hospodářský rozvoj a zkvalitňování podmínek lidského života jsou hybnou pákou rozvoje této civilizace. Jen málokdo se však zamýšlí nad obsahem těchto pojmů. Neboť jsou všeobecně přijímány ve smyslu extenzivním (mé představy o tom, co bych měl vlastnit, neustále rostou), nikoliv intenzivním (mohl bych mnohé využívat lépe, co nepotřebuji, to si nepořizuji, ba co víc - dávám to k dispozici ostatním). Skromnost (beru si jen to, co potřebuji, a jen tehdy) působí v dnešní společnosti glorifikující princip "krátkodobý zisk pro mě za cenu dlouhodobé ztráty pro ostatní!" jako důkaz narušeného duševního zdraví.
Avšak za stavu kdy "vyspělejší" třetina populace spotřebovává dvě třetiny přírodních zdrojů planety nelze očekávat, že popsané principy rozvoje konzumní tržní společnosti přinesou blahobyt i do ostatních částí světa a zabrání tak konfliktům severu a jihu. Prostě proto, že naše planeta má třetiny jen tři.
Skromnost vyvěrá z jiného úhlu pohledu na smysl života. Jde ruku v ruce s pokorou a úctou k veškerému Bytí. Nelze ji nařídit, ale je možno ji zažehnout poznáním mocných pravd o zákonech, které formují náš život i osud, pochopením, jak mocně jsme všichni propojeni, jak vše, co vytvoříme svými myšlenkami, emocemi, slovy a činy, se k nám vrátí. Takovouto osvětu lze považovat za jakousi ekologii duše. Podaří-li se ji uskutečnit v širším měřítku, dojde k transformaci vědomí společnosti; potom převezme žezlo vlády od revoluce vědeckotechnické (počítačové) - evoluce duchovní. Prioritou rozvoje nebude dimenze technicko-technologická, nýbrž eticko-ekologická.
Duch trvale udržitelného rozvoje pak bude prozařovat všechny sféry společnosti v dokonalé harmonii - symfonii moudrosti a lásky, symfonii budoucnosti. Nechce-li se tato civilizace vydat cestou zániku Atlantidy, jinou alternativu nemá.
Ekologická strategie
Strana zelených má jasnou vizi rozvoje ve všech sférách života společnosti. Problematika ekologická však patří tradičně k těm oblastem, kterým věnuje Strana zelených mimořádnou pozornost. Není tudíž možné popsat ji na několika stránkách. Proto v následujícím uvádíme alespoň velmi zjednodušený výtah ze strategie v hlavních oblastech tvorby a ochrany životního prostředí.
Všeobecně známé pravdy a politicko-ekologická klišé pro jednotlivé složky životního prostředí ponecháváme stranou; čtenář je zná z předvolebních slibů většiny politických stran téměř nazpaměť.
Krajina a využívání přírodních zdrojů
Česká krajina je naším domovem; ohleduplnost, obnova a ochrana před znehodnocováním (chemií, výstavbou, odpady, povrchovou těžbou, mýcením lesů a remízek atd.) jsou základní podmínkou uchování tohoto odkazu našich předků a daru přírody. V krajině se prolínají tři odlišné prostory: urbanizovaný, venkovský a přírodní; každý z nich má zvláštní podmínky svého rozvoje, každý z nich však musí sloužit ku prospěchu ostatních. S tím, jak se rozvíjí silniční doprava a výstavba průmyslového a obchodního charakteru, nabývají stále většího významu mimoprodukční přínosy venkova a přírodních celků, zejména lesů (ozdravují a rozvíjejí všechny složky životního prostředí, fyzické u duševní zdraví člověka). Základem regionálního rozvoje a územního plánování se tudíž musí stát územní systém ekologické stability garantující druhovou rozmanitost a stabilitu ekosystémů ČR, jakož i upřednostňování modelů hospodaření blízkých přírodě.
Aby přírodní bohatství zůstalo uchováno, nelze převádět lesní pozemky v národních parcích a CHKO do vlastnictví soukromých osob a obcí a podřídit tak jejich využívání ekonomickým zájmům různých skupin. Totéž platí o nerostných surovinách a podzemních vodách. Tato strategie však nevylučuje symbolický pronájem či bezplatné svěření do správy tomu, kdo za přísně stanovených podmínek bude ochoten hospodařit v takových lokalitách v duchu udržitelného rozvoje a ochrany těchto přírodních zdrojů. Pozemky zahrnuté do územních systémů ekologické stability budou osvobozeny od daní, omezení uvalená na využívání přírodních zdrojů v ekologicky významných oblastech budou kompenzována v režii Ministerstva životního prostředí; totéž se vztahuje na škody způsobené zvláště chráněnými druhy živočichů. Vývoz surovin a dřeva bude znevýhodněn oproti vývozu finálních výrobků z nich vyrobených.
Ekologické zemědělství bude upřednostňováno ve všech uvažovatelných směrech. Geneticky modifikované plodiny sloužící k výrobě potravin budou ekonomicky výrazně znevýhodňovány.
Průmysl, energetika, doprava, odpady
I v těchto oblastech - nebo lépe - především v nich bude muset člověk respektovat nesmlouvavou logiku trvale udržitelného rozvoje. Z hlediska ekologických souvislostí jde zejména o plnohodnotné promítnutí ceny využívaných přírodních zdrojů do vstupních nákladů těchto odvětví. Odbourání přímých i nepřímých dotací v energetice, demonopolizace výrobců a distributorů elektřiny, garantovaný výkup energie z lehce obnovitelných a nevyčerpatelných přírodních zdrojů (sluneční záření, větrná či geotermální energie atd.), znevýhodnění vývozu elektřiny před dovozem, podpora rozvoje kombinovaných a alternativních zdrojů energie a řada dalších kroků povede k mnohem ohleduplnějšímu a efektivnějšímu přístupu k životnímu prostředí a využívání přírodních zdrojů při výrobě energie.
Nesrovnatelně větší podpory se dostane vědě, základnímu výzkumu a konkrétním projektům, pokud budou zaměřeny na vývoj nových technologií a materiálů, které povedou jednak k významnému omezování spotřeby energie a krátkodobě neobnovitelných přírodních zdrojů, jednak k podstatnému snižování zátěže životního prostředí různými stresovými faktory (např. vývoj motorů poháněných vodou). Totéž platí pro uplatňování takovýchto výsledků vývoje ve výrobě.
V dopravě dojde ke zrovnoprávnění silniční a železniční dopravy. Na jedné straně budou odděleny náklady na výstavbu a údržbu dopravní cesty od ceny dopravně-přepravních služeb, na druhé straně budou do ceny zahrnuty náklady na kompenzování škod způsobených provozem daného dopravního odvětví na životním prostředí a zdraví obyvatel. České dráhy čeká renesance; její nabídka cenová, prostorová, rychlostní i kvalitativní vyvolá masivní přesun tranzitní dopravy ze silnice na železnici. Výrazný vzestup výkonů povede k vyššímu zhodnocení fixních nákladů a růstu rentability. Stát již nebude investovat do gigantického aparátu úředníků, ale do vybavenosti železnice, případně do některých provozních profesí. Integrované systémy dopravy dostanou zelenou ve všech směrech; obdobně tomu bude se systémem Park and Ride. Daňově budou zvýhodněny ekologicky příznivější druhy pohonných hmot. Nezapomeneme ani na cyklisty a chodce. To vše povede k ojedinělému pozitivnímu zlomu ve vývoji vlivu dopravy na životní prostředí ČR.
Jen v takovýchto mantinelech lze uvažovat o dlouhodobé ekonomické prosperitě; jsme za to zodpovědni generacím, které přijdou po nás.
To nejdůležitější na závěr
Sebelepší program není k ničemu, není-li vůle dodržet jej, řídit v jeho duchu své kroky. Sliby bez činů zůstávají prázdnými slovy. Strana zelených zůstává věrna svému postoji k životu od samotného svého vzniku. Nikdy z něj necouvla, naopak jej neustále obohacuje a rozšiřuje z původně ekologického zaměření na všechny ostatní oblasti života společnosti; dlouhé roky nezištně pomáhá na mnoha frontách. Jak jsou na tom s dodržováním volebních programů ostatní strany, nechť posoudí každý sám.
Na závěr snad jen malý námět k zamyšlení:
Problém drancování lesů a navážení celých hor papíru (zejména z reklam zahlcujících poštovní schránky) na skládky lze z větší části vyřešit jednoduchým zákonem: "v tomto státě je povoleno vyrábět reklamní materiály pouze z druhotných (recyklovaných) surovin; totéž platí pro distribuci a dovoz těchto materiálů!" Nezaměstnanost v pohraničí, uhelných pánvích a dalších postižených regionech, renesanci textilního a papírenského průmyslu, produkci biomasy, dokonce i snížení deficitu z nákupu ropných produktů - to vše lze řešit pomocí rostliny našich prarodičů, ale také rostliny 21. století - technickým konopím. Nevěříme, že Strana zelených je jediná, která desítky takovýchto projektů budoucnosti má. Proč je dosud nepoložili na stůl ti, kteří mají moc v rukou?
reklama
