Tam, kde skončila těžba, začíná vznikat nový ekosystém. Akademie věd popisuje přínosy přírodě blízké rekultivace

Nové expertní stanovisko Akademie věd ČR „Přírodě blízká rekultivace dolů a lomů“ se zabývá využitím přírodních procesů při obnově krajiny narušené těžbou.
Potenciál se samovolně v přijatelném čase obnovit má podle vědců většina lokalit, na kterých se v minulosti těžilo. Takto přirozeně obnovené porosty jsou dlouhodobě kvalitnější a rozmanitější než porosty zakládané člověkem. Navíc náklady na přírodě blízkou obnovu dolů a lomů jsou řádově nižší, připomínají vědci.
„Je zajímavé, že v naprosté většině případů jsou významným ostrovem biodiverzity ty plochy výsypek, které z nějakého důvodu nebyly rekultivovány a ponechaly se spontánním procesům,“ uvádí ve stanovisku vědci.
Plochy vzniklé po těžbě nerostů se zásadně odlišují od okolní krajiny. Rozsáhlá poškození a celkový dojem degradace vedou podle vědců k tomu, že neumíme odlišnosti od okolní krajiny zcela docenit, ačkoli mohou přinášet významnou výhodu.

V přirozeně obnovujících se lomech a dolech se vyskytuje mnoho vzácných a chráněných druhů. Osidlují výsypky už v prvních letech samovolného vývoje. Naopak na tradičně zrekultivovaných lokalitách taková druhová pestrost vzácných a chráněných druhů není.
„Skutečnost, že jsou plochy po těžbě nerostů významným útočištěm vzácných a chráněných druhů, platí pro naprostou většinu skupin organismů, které byly v tomto směru sledovány, od mechorostů přes vyšší rostliny, pavouky, hmyz, zooplankton, obojživelníky či ptáky,“ uvádí odborníci ve svém stanovisku.
Čím jsou pro ně ty „ošklivé“ výsypky tak lákavé?
Například substráty vzniklé těžbou nerostů jsou často chudé na živiny. Na rozdíl od okolní krajiny, která je kvůli užívání průmyslových hnojiv a další lidské činnosti živinami přesycená. Posttěžební plochy dávají příležitost uspět druhům, které byly z okolní krajiny vytlačeny a těžko se prosazují v konkurenci sice na živiny náročných, ale rychle rostoucích rostlin.
Dalším důvodem, proč zde nacházejí útočiště vzácné a chráněné druhy, je přítomnost hned několika odlišných substrátů různorodých vlastností. Terén je navíc různě členitý. To vše umožňuje vznik rozmanitých mikrostanovišť.

„Z dlouhodobého hlediska se jeví jako výhodnější ponechat krajinu alespoň zčásti spontánnímu vývoji, který v prvních letech podporuje výskyt mnoha vzácných a chráněných druhů. Náklady jsou zde řádově nižší a zároveň pomohou naplnit nařízení EU o obnově přírody, Nature Restoration Law, k němuž se ČR zavázala,“ sdělila Markéta Růžičková, vedoucí Tiskového oddělení AV ČR.
Spontánně obnovené plochy jsou podle stanoviska v delším časovém měřítku lepší v mnoha parametrech, jako je celková biomasa vegetace, vývoj půd, schopnost půdy zadržovat vodu nebo celkově vodní režim. „Odborníci dokonce pozorovali, že na starších místech obnovovaných přírodními procesy mají dřeviny větší biomasu či rychleji rostou než na rekultivovaných. Některé výsledky studií také naznačují, že porosty obnovené přirozeně mohou být odolnější vůči suchu, a tedy lépe adaptované na probíhající klimatickou změnu,“ píše se ve stanovisku.
Na druhou stranu bývá však například rychlost vývoje půd v přirozeně obnovovaných plochách pomalejší než na těch tradičně rekultivovaných. Rozdíl je patrný zejména v prvních 15 až 20 letech vývoje ekosystému, u třicetiletých a starších ploch se rozdíly víceméně stírají, dodávají vědci.
Podobně je tomu podle jejich slov i při posuzování estetické atraktivity lokalit. Mladé rekultivované plochy hodnotí respondenti lépe než ty ponechané přirozené sukcesi. U starších míst se ale rozdíl ve vnímání stírá nebo jsou přirozeně obnovené plochy hodnoceny lépe.

Příklady dobré praxe
Z uvedených důvodů některé těžební společnosti už podporu vzácných a ohrožených druhů zařadily do firemní politiky a začaly přirozenou rekultivaci aplikovat.
V Česku se podle vědců vhodně propojily plochy obnovené přirozenými procesy a rekultivované v pískovně Cep II. Nebo v lokalitách obnovovaných po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Malé plochy přirozeně obnovených biotopů se tu zakomponovaly přímo do vybudovaného golfového hřiště.
Přečtěte si také |

Podle odborníků mohou být z pohledu ochrany některých druhů velmi cenné i malé plošky ponechané sukcesi. Existují ale i úspěšné projekty, například v sousedním Německu, které ponechaly přírodním procesům rozsáhlé plochy při formování tzv. nové divočiny.
Úřední šiml
Rozsah a provedení rekultivačních a sanačních prací určují nyní zákonné normy a kontrolují státní orgány. Prioritou je dnes podle vědců krajinu co nejrychleji obnovit a navrátit k hospodářskému, lesnickému nebo zemědělskému využívání.

Obnova po těžbě je v Česku regulovaná různým způsobem. Méně, pokud se těží se tzv. nevýhradní ložisko. U výhradních ložisek je zákon více popisnější v tom, jak tyto úkony provést. Právně se liší také těžba rašeliny.
Odlišují se také způsoby, jak se na tuto činnost vytvářejí finanční prostředky a jak se s nimi nakládá. U těžby výhradních ložisek je příprava finančních rezerv více pod kontrolou státní správy.
V obou případech – u výhradních i u nevýhradních ložisek – lze podle vědců najít možnosti, jak sukcesní plochy zahrnout do rekultivace a sanace dotčeného území.
Přirozená obnova má menší náklady na práci v terénu, často ale vyžaduje větší práci při monitoringu a administraci. Přesto je přirozená obnova zpravidla významně levnější než stávající praxe. „Ušetřené“ prostředky z finanční rezervy na rekultivaci a sanaci by mohly být využity například v okolní, těžbou ovlivněné krajině, mimo dolové území, navrhují vědci. To nyní není možné, byla by potřeba úprava legislativy nebo nařízení vlády.
Přečtěte si také |

Celé expertní stanovisko je k dispozici na webových stránkách AV ČR. V předchozích letech vydali vědci AV ČR expertní stanoviska také například ke zdravotním rizikům ohňostrojů nebo energetickým otázkám.
reklama
Dále čtěte |



Další články autora |



Online diskuse
Všechny komentáře (13)
Milan Pochop
13.3.2025 10:25Pavel Hanzl
18.3.2025 07:16 Reaguje na Milan PochopHonza Honza
13.3.2025 10:30Na co se ale zapomíná? Lokalita neslouží jen sama sobě, ale měla by podporovat celou přírodu- vysušená odlesněná krajina s pískem a kameny není nejvhodnější řešení. Proto by se mělo dbát na zavodnění, vytváření umělých močálovišť. V případě jezer nestačí jen toto jezero zřídit ale zajistit i přísun vody.
Slavomil Vinkler
13.3.2025 11:13Jaroslav Řezáč
13.3.2025 13:45 Reaguje na Slavomil VinklerJindřich Duras
14.3.2025 09:11 Reaguje na Slavomil VinklerRekultivace umělá by stála ukrutně peněz a nemusela by přinést ani výsledek, a to kvůli většinou nevhodnému reliéfu, fytotoxickým substrátům, dramaticky narušenému vodnímu režimu atd.
Nechal bych Přírodu pracovat a snažil se vynakládat prostředky na důležitější věci: třeba na čištění odpadních vod, lepší hospodaření s vodou ve městech a také v běžné krajině. Práce nad hlavu, ne :-)?
Pavel Hanzl
18.3.2025 07:19 Reaguje na Slavomil VinklerLibor Petr
18.3.2025 11:31 Reaguje na Slavomil VinklerNejvetším nebezpačím spontální sukece je, že je zadarmo a moc se na ní nedá vydělat resp. rozkrást peněz. I když i toto dokáží někteří privatizátoři uhelných dolů.
Jarka O.
18.3.2025 21:29 Reaguje na Libor PetrTak asi ne privatizátoři, nýbrž úředníčci z MŽP.
Radek Čuda
13.3.2025 13:50Praktickým problémem je, že je to prd kšeft a taky že příroda funguje v trochu jiném časovém horizontu než my, neb na rozdíl od nás nikam nespěchá a má času dost:-).
Jaroslav Pokorný
16.3.2025 19:16 Reaguje na Radek ČudaBřetislav Machaček
15.3.2025 10:47půdu obstojné kvality návozem původní skrývky a skrývky z nově budované výpadovky. Pole stát vydal jako náhradní restituční nároky restituentům
a ti je rozprodali na stavební parcely a ta ornice tak přichází v niveč.
Takže v minulosti se rekultivovalo proto, aby se to opět zničilo?
Pak tu je příklad zavezení pískovny sutí a zbytků z bývalé panelárny
s následnou rekultivací tenkou vrstvou hlíny a výsadbou stromů. Přitom
nač dělat les ze inertní skládky, když mohla být zastavěna místo toho
pole? No a další je ponechání takového hliniště a pískovny přírodě,
ale bezúdržbově s údajným sledování degradace pískovny na bažinu. Z
nádherných jezírek ke koupání, písečných pláží a vody plné ryb a raků
se pomalu stávají zahnívající tůně obklopené stromy, které je zásobují listím a jiným organickým materiálem. Z ráje žab je to dnes téměř žumpa
ve které celoročně kvasí spadané listí a je štěstí, že nejsou takové
mrazy jako kdysi, protože by pod ledem metan udusil zbytek ryb, co tam
žijí. Dalším příkladem jsou velké štěrkovny, kterým díky velké ploše
(50 a 100 ha)a velké hloubce (až 25 m)to hrozí až za stovky let a ty
jsou nyní oázou pro ryby a vodní ptactvo. Tam mi klidně na prut sedne
i ledňáček a potápka roháč loví kolem prutů. V okolí je plno užovek,
ještěrek a to díky zatím světlým břehům bez zastínění souvislým porostem.
No a pak tu máme o kousek dál důlní propadliny, kdy se louky, pole a
domy propadly díky vytěženému uhlí pod nimi a zde se jak zasypává, tak
se něco nechává osudu. Tam je doslova pro přírodu ráj a to díky LIDEM,
kteří leccos zničí, ale taky i nechtíc vytvoří. A teď co je lépe? Nic
nedělat a nebo dělat a přemýšlet, aby to k něčemu bylo i bez plýtvání
na rekultivaci a následné zastavění nově vzniklé orné půdy a nebo
nedělat, aby vznikla nová krajina, jaká tam nikdy nebyla ? Zastávám
názor, že to i to, ale s rozmyslem a neplýtvat prostředky a prací,
když to není bezprostředně nutné.