Tam, kde skončila těžba, začíná vznikat nový ekosystém. Akademie věd popisuje přínosy přírodě blízké rekultivace

Pískovna Cep II, citlivá kombinace rekultivace a spontánní sukcese. Vítězný projekt Quarry Life Award podporovaný Heidelberg Cement AG.

Foto | Ondřej Mudrák, Klára Řehounková, Robert Tropek / AV ČR

Potenciál se samovolně v přijatelném čase obnovit má podle vědců většina lokalit, na kterých se v minulosti těžilo. Takto přirozeně obnovené porosty jsou dlouhodobě kvalitnější a rozmanitější než porosty zakládané člověkem. Navíc náklady na přírodě blízkou obnovu dolů a lomů jsou řádově nižší, připomínají vědci.

„Je zajímavé, že v naprosté většině případů jsou významným ostrovem biodiverzity ty plochy výsypek, které z nějakého důvodu nebyly rekultivovány a ponechaly se spontánním procesům,“ uvádí ve stanovisku vědci.

Plochy vzniklé po těžbě nerostů se zásadně odlišují od okolní krajiny. Rozsáhlá poškození a celkový dojem degradace vedou podle vědců k tomu, že neumíme odlišnosti od okolní krajiny zcela docenit, ačkoli mohou přinášet významnou výhodu.

Pískovna Cep II, citlivá kombinace rekultivace a spontánní sukcese. Vítězný projekt Quarry Life Award podporovaný Heidelberg Cement AG.

Foto | Ondřej Mudrák, Klára Řehounková, Robert Tropek / AV ČR

V přirozeně obnovujících se lomech a dolech se vyskytuje mnoho vzácných a chráněných druhů. Osidlují výsypky už v prvních letech samovolného vývoje. Naopak na tradičně zrekultivovaných lokalitách taková druhová pestrost vzácných a chráněných druhů není.

„Skutečnost, že jsou plochy po těžbě nerostů významným útočištěm vzácných a chráněných druhů, platí pro naprostou většinu skupin organismů, které byly v tomto směru sledovány, od mechorostů přes vyšší rostliny, pavouky, hmyz, zooplankton, obojživelníky či ptáky,“ uvádí odborníci ve svém stanovisku.

Čím jsou pro ně ty „ošklivé“ výsypky tak lákavé?

Například substráty vzniklé těžbou nerostů jsou často chudé na živiny. Na rozdíl od okolní krajiny, která je kvůli užívání průmyslových hnojiv a další lidské činnosti živinami přesycená. Posttěžební plochy dávají příležitost uspět druhům, které byly z okolní krajiny vytlačeny a těžko se prosazují v konkurenci sice na živiny náročných, ale rychle rostoucích rostlin.

Dalším důvodem, proč zde nacházejí útočiště vzácné a chráněné druhy, je přítomnost hned několika odlišných substrátů různorodých vlastností. Terén je navíc různě členitý. To vše umožňuje vznik rozmanitých mikrostanovišť.

Plocha stará 12 let. Na místech se uchycují semenáčky dřevin.

Foto | Ondřej Mudrák, Klára Řehounková, Robert Tropek / AV ČR

„Z dlouhodobého hlediska se jeví jako výhodnější ponechat krajinu alespoň zčásti spontánnímu vývoji, který v prvních letech podporuje výskyt mnoha vzácných a chráněných druhů. Náklady jsou zde řádově nižší a zároveň pomohou naplnit nařízení EU o obnově přírody, Nature Restoration Law, k němuž se ČR zavázala,“ sdělila Markéta Růžičková, vedoucí Tiskového oddělení AV ČR.

Spontánně obnovené plochy jsou podle stanoviska v delším časovém měřítku lepší v mnoha parametrech, jako je celková biomasa vegetace, vývoj půd, schopnost půdy zadržovat vodu nebo celkově vodní režim. „Odborníci dokonce pozorovali, že na starších místech obnovovaných přírodními procesy mají dřeviny větší biomasu či rychleji rostou než na rekultivovaných. Některé výsledky studií také naznačují, že porosty obnovené přirozeně mohou být odolnější vůči suchu, a tedy lépe adaptované na probíhající klimatickou změnu,“ píše se ve stanovisku.

Na druhou stranu bývá však například rychlost vývoje půd v přirozeně obnovovaných plochách pomalejší než na těch tradičně rekultivovaných. Rozdíl je patrný zejména v prvních 15 až 20 letech vývoje ekosystému, u třicetiletých a starších ploch se rozdíly víceméně stírají, dodávají vědci.

Podobně je tomu podle jejich slov i při posuzování estetické atraktivity lokalit. Mladé rekultivované plochy hodnotí respondenti lépe než ty ponechané přirozené sukcesi. U starších míst se ale rozdíl ve vnímání stírá nebo jsou přirozeně obnovené plochy hodnoceny lépe.

Plocha stará 30 let: na 20–30letých plochách se posléze zapojují koruny pionýrských dřevin a objevují se semenáčky klimaxových druhů dřevin.

Foto | Ondřej Mudrák, Klára Řehounková, Robert Tropek / AV ČR

Příklady dobré praxe

Z uvedených důvodů některé těžební společnosti už podporu vzácných a ohrožených druhů zařadily do firemní politiky a začaly přirozenou rekultivaci aplikovat.

V Česku se podle vědců vhodně propojily plochy obnovené přirozenými procesy a rekultivované v pískovně Cep II. Nebo v lokalitách obnovovaných po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Malé plochy přirozeně obnovených biotopů se tu zakomponovaly přímo do vybudovaného golfového hřiště.

Přečtěte si také |

Řehounek: Někteří těžaři už vědí, že do řádků vysázené borovice nejsou tou nejlepší rekultivací

Podle odborníků mohou být z pohledu ochrany některých druhů velmi cenné i malé plošky ponechané sukcesi. Existují ale i úspěšné projekty, například v sousedním Německu, které ponechaly přírodním procesům rozsáhlé plochy při formování tzv. nové divočiny.

Úřední šiml

Rozsah a provedení rekultivačních a sanačních prací určují nyní zákonné normy a kontrolují státní orgány. Prioritou je dnes podle vědců krajinu co nejrychleji obnovit a navrátit k hospodářskému, lesnickému nebo zemědělskému využívání.

Plocha stará 90 let: u 90letých ploch pozorujeme vzrostlý smíšený les s převahou dubu, tedy typ lesa, který lze očekávat jako tzv. přirozenou vegetaci. Podobně tomu je i na Mostecku.

Foto | Ondřej Mudrák, Klára Řehounková, Robert Tropek / AV ČR

Obnova po těžbě je v Česku regulovaná různým způsobem. Méně, pokud se těží se tzv. nevýhradní ložisko. U výhradních ložisek je zákon více popisnější v tom, jak tyto úkony provést. Právně se liší také těžba rašeliny.

Odlišují se také způsoby, jak se na tuto činnost vytvářejí finanční prostředky a jak se s nimi nakládá. U těžby výhradních ložisek je příprava finančních rezerv více pod kontrolou státní správy.

V obou případech – u výhradních i u nevýhradních ložisek – lze podle vědců najít možnosti, jak sukcesní plochy zahrnout do rekultivace a sanace dotčeného území.

Přirozená obnova má menší náklady na práci v terénu, často ale vyžaduje větší práci při monitoringu a administraci. Přesto je přirozená obnova zpravidla významně levnější než stávající praxe. „Ušetřené“ prostředky z finanční rezervy na rekultivaci a sanaci by mohly být využity například v okolní, těžbou ovlivněné krajině, mimo dolové území, navrhují vědci. To nyní není možné, byla by potřeba úprava legislativy nebo nařízení vlády.

Přečtěte si také |

Ekologická obnova hnědouhelných velkolomů

Celé expertní stanovisko je k dispozici na webových stránkách AV ČR. V předchozích letech vydali vědci AV ČR expertní stanoviska také například ke zdravotním rizikům ohňostrojů nebo energetickým otázkám.