Příroda nabízí dokonalý „wellness“ pro naši mysl, říká Justina Danišová

Jarní očista může být mnohem víc než jen o cídění, mytí a leštění našich domovů. Dopřát novou vzpruhu můžeme i sami sobě, našemu tělu a mysli. Probouzející se příroda přímo vybízí k jarním procházkám a nadechnutí se čerstvého vzduchu. Justina Danišová z týmu Učíme se venku se dlouhodobě zabývá přínosy pobytu venku pro učení školních dětí i naše celkové blaho. V rozhovoru prozrazuje, proč bychom se měli naučit znovu žasnout a jak nabrat síly v přírodním „wellness“. Zabýváte se pobytem venku a wellbeingem. Co si můžeme pod tímto anglickým slovem představit?

Wellbeing bohužel nemá trefný český překlad. Pro každého je to trochu něco jiného. A to je vlastně dobře, protože každý jsme jiný. Nejčastěji bývá wellbeing na našich seminářích mezi účastníky vnímán jako osobní pohoda. Mně se líbí i překlad blahobyt. Vyjadřuje to ono bohatství, které máme, když o sebe i druhé dobře pečujeme. Pomáhá, když si uvědomíme, že wellbeing v sobě skrývá péči o naše fyzické, emoční, kognitivní, sociální a duchovní zdraví.

Pobyt v přírodě může pro mnoho lidí znamenat třeba běh lesem se sluchátky na uších. To ale asi není to, co vy ve svých kurzech učíte. Pomáhá našemu zdraví a psychické pohodě jakýkoli pobyt venku, nebo se v některých chvílích můžeme zrelaxovat ještě více?

Opravdu každý jsme jiný, každému z nás vyhovuje pro odpočinek a načerpání sil něco jiného. Je přínosné zkoušet různá přírodní místa, činnosti, dny a objevit, co sedí každému z nás. Ale u všeho je důležité, s jakým cílem „jdeme“ do přírody. Můžeme jít krásným místem při venčení psa, ale stále sledovat např. sociální sítě na mobilu. Pak pobyt v přírodě k naší pohodě tolik nepřispěje. Pokud chceme využít sílu přírody i při krátkých chvilkách, například cestou do či z práce, hodí se hlídat si, jak rychle jdeme. To ovlivňuje i rychlost dechu. Čím pomaleji dýcháme, tím je naše tělo i imunitní systém víc v klidu.

Dále zaměření pozornosti na místo, zvuky, barvy. Stručně: zapnout smysly, vypnout mysl. To nám nabízí rychlé napojení na místo a to, co se v něm děje. A nakonec umět vidět jedinečnosti kolem sebe. Studie prokázaly, že schopnost žasnout (alespoň po dobu 20 vteřin) uvolňuje řadu hormonů (např. serotonin), které nám dávají pocit radosti a uvolnění.

Proč je pro nás pobyt v přírodě tak důležitý?

Jsme její součástí. Stále máme v sobě velký kus „opice“, kterou zásadně ovlivňuje prostředí kolem sebe. Jaké zvuky, barvy, obrazy, vůně slyšíme, vidíme, cítíme. Někdo na to rád zapomíná, ale opravdu naše tělo i hlava jsou zásadně napojeny na rytmy přírody. Čím častěji jsme „venku“, v přírodním prostředí, tím víc jsme také vyladění. Ukazuje to třeba naše touha začít nová předsevzetí obvykle na konci kalendářního roku, kdy ale u nás vše v přírodě (i my) má odpočívat, regenerovat, čerpat sílu na jaro. A teprve s příchodem jara a nové energie se snadněji něco začíná či mění.

Pokud potřebujete udělat nějaké větší rozhodnutí, získat nadhled, hodí se opět využít pomoc přírody. Vyrazit někam na horu, kopec, rozhlednu. Pohled do krajiny z výšky nám dává důležitý odstup od každodennosti.

Jakých změn v náladě si můžeme během pobytu venku všimnout?

To je hodně individuální. Důležité je věnovat během dne pozornost sobě a vnímat činnosti, které mě „nabíjí“, a které naopak „vybíjí“. Ale většina lidí popisuje, že po chvilce procházky, tvoření či kochání v přírodě cítí uvolnění, větší pohodu, radost a zvýšení energie. To často souvisí nejen s přírodou, ale i pohybem. To je další zásadní proměnná naší pohody. Naše tělo je určeno k tomu, aby se hýbalo. Venku se hýbeme víc a přirozeněji. I to je zásadní pro naši fyzickou a psychickou pohodu.

Má pobyt venku vliv i na naši kvalitu spánku, schopnost soustředit se nebo kreativitu?

Opět záleží na tom, co a kde venku děláme. Ale opakovaně se potvrzuje, že venku jsme více v pohybu, máme víc slunečního světla a kyslíku, menší koncentraci CO2, která výrazně ovlivňuje naše soustředění. Přírodní prostředí, které přináší uklidňující zvuky, vůně, barvy, prohlubuje naše dovednosti, jako jsou kreativita, vymýšlení nových možností, zanoření se do tématu.

Není pro děti pobyt v přírodě ještě důležitější, protože se teprve seznamují nejen se světem a jeho fungováním, ale i se svými emocemi a učí se je zpracovávat?

Děti patří ven. Nejen pro jejich wellbeing, ale i pro efektivnější učení a různorodější hraní. Děti díky pobytu venku rozvíjejí své psychické i fyzické zdraví, ale také vzájemné vztahy ve třídě a s učiteli. Navíc pokud chodí ven opakovaně, není pro ně příroda jen zelená kulisa. Stává se místem, které znají, pečují o něj, mají ho rádi a v budoucnu ho pak chtějí chránit. Čas v přírodě prohlubuje náš vztah s ní.

V čem pobyt venku pomáhá dětem v učení?

Učení venku je v praxi, v pohybu, všemi smysly. Ve třídě máme děti s různými styly učení a venku učitel mnohem lépe individualizuje výuku pro každého žáka, je tu víc prostoru pro skupinovou práci, záplava pomůcek zdarma, každý den je tu něco nového. Zážitky z venku nám dávají informace a souvislosti obalené emocí, které si snadněji zapamatujeme i vybavíme. Učitel je venku pro děti častěji průvodce než „vedoucí“. Venku se dětem snadněji nastartuje vnitřní motivace a to je zásadní motor jejich učení.

Řada výzkumů ve světě ukázala, že učení venku u dětí zvedá vzdělávací výsledky i schopnost soustředění a motivaci k učení. Pokud by někoho toto téma zajímalo víc, doporučujeme ke stažení zdarma knihu Tajemství školy za školou (na ucimesevenku.cz).

Čím to je, že na nás může mít pobyt venku takový vliv? Hraje v tom roli například dostatek přirozeného světla?

Ano, dostatek světla je zásadní pro naše napojení na rytmus přírody. Ale pro naše oči je také zásadní, že venku častěji přeostřujeme na různé ohniskové vzdálenosti. Nesledujeme jen jedno místo (jako na obrazovce či ve třídě). A znovu zmíním vliv koncentrace kyslíku a CO2.

Velký vliv na nás mají zvuky. Například poklidné švitoření ptáků, vítr ve větvích, šumění vody. Stromy, květiny, zvířata uvolňují mnoho chemických látek, které opět povzbuzují či uklidňují naši mysl i imunitní systém.

Zásadní vliv má to, že se venku hýbeme, i to je spouštěč uvolnění, produkce endorfinů atd. Pokud se nám podaří „zanořit se“ do práce na zahradě, kontaktu se zvířaty či žasnutí nad květy, „hmyzáky“, výhledy, to vše nám dává obrovský přírodní „wellness“.

Změnil se nějak vztah společnosti k pobytu venku v posledních letech?

Vnímáme, že po covidové době jsme si uvědomili, jak čas v přírodě potřebujeme. Jak nás nabíjí. Je jasné, že ne všichni, ale v Učíme se venku rozhodně vnímáme velký zájem učitelů chodit s žáky ven. A to i na 2. stupni základních škol.

Zároveň je třeba rozvíjet naši citlivost k potřebám přírody. Občas jsme tak nadšení turisté, že zaplavíme jedno krásné místo a to pak naší chutí být v přírodě trpí. Naopak se hodí hledat a podporovat „divočinu“ kolem nás.

Můžete dát doporučení na nějakou techniku, která nám v přírodě pomůže odstřihnout se od starostí a načerpat energii?

Najít si místo v přírodě, které funguje jako tzv. portál a přesune mě z každodenního shonu do „přírodní lékárny“, kde odpočívám a mám čas pro sebe. Pak stačí chodit pomalu, zapnout smysly, vypnout mysl (i mobil) a kochat se.

Máte nějaký tip, jak začlenit více pobytu venku do každodenního rytmu městského člověka?

Naše města jsou plná přírody. Chce to jen plán a cíl. Ráno pomáhá protažení a prodýchání u otevřeného okna. Pokud můžeme, snídat v či s pohledem do přírody. Můžeme vystoupit o zastávku dříve a jít část cesty pěšky a pozdravit sousedy stromy. V práci si dělat pauzy na protažení (ideálně venku), Naše tělo i hlava jsou zásadně napojeny na rytmy přírody. Foto: Archiv Justiny Danišové jednou za den vyrazit do parku, mezi stromy, k potoku či do jiné zeleně na procházku, osázet si balkón či okno, pořídit si krmítko, pítko, pozorovat měsíc. Podporovat biodiverzitu a pomáhat ozeleňování našich měst (i vesnic).

Jsou lidé, kteří k aktivitám venku nebo pobytu v přírodě přirozeně tíhnou. Ale jsou i lidé, kteří mají za to, že je nepotřebují, že je to „nuda“. Jak je přesvědčit, že i pro ně může být chvilka strávená venku přínosná? Například, pokud máme takového partnera nebo děti.

Nám nejvíc funguje sdílet radosti, pohodu, zážitky, netlačit, nenutit. To má pak opačný dopad. Zvlášť u náctiletých. Skvělé je zmapovat potřeby, co koho venku baví, kam chce vyrazit, a až pak hledat cíl, který naplní co nejvíc představ osoby či skupiny.

Také je fajn začít pomalu, když je hezky. Vyrazit na malý výlet, sesbírat přírodniny, zasportovat, přečíst kus knihy, vyrazit na piknik, jít ven fotit, malovat, hrát strategickou hru, budovat bunkr, ukrýt poklad. Je mnoho možností. Chce to stavět postupně. I schopnost žasnout je dovednost, která se posiluje podobně jako sval, trénováním. Být venku se dá v každou roční dobu.

Není ale právě přicházející jaro k těmto činnostem nejlepší? Je už dost světla, zároveň není ještě moc velké horko…

Ano, jaro je nový začátek. Pokud jsme v zimě dost odpočívali, přichází záplava energie. Naše tělo má velkou chuť na pohyb, cítit čerstvý vzduch a vůni jara. Můžeme začít zahradničit, najít si trasu na pravidelnou procházku, sledovat, jak se otevírají pupeny a květy, kde hnízdí ptáci. Znovuzrození přírody má velký vliv i na nás a naši pohodu.

Jakým aktivitám se v přírodě nejraději věnujete Vy?

Nejraději mám divočejší přírodu, která není tak moc ovlivněna námi lidmi. Nádherné jsou chvíle, kdy vyrazíme celá rodina lézt na pískovcích, které jsou obklopeny úžasnými lesy. Vždy z toho mám silný zážitek, v lesích u skal jsme tak nějak víc spolu.

Změnil se nějak Váš vztah k pobytu venku a v přírodě poté, co jste se mu začala věnovat i profesně a dozvídala se všechny jeho přínosy pro náš život? Snažíte se být venku častěji než dřív?

Krásná otázka na závěr. Ano, rozhodně. Ale díky velkému zájmu o Učíme se venku trávíme s týmem i mnoho času u počítače, v sedě, někdy málo spíme a plně si uvědomujeme, že už je čas vyrazit ven.

Na druhou stranu díky své práci vnímám daleko víc i mikrozelená místa kolem nás, ze kterých můžeme čerpat radost. Čím víc si všímáte přírody kolem sebe, tím víc ji vidíte a tedy i vnímáte.

Díky své práci mám velkou výhodu, že si mohu vychutnávat čas venku „vědoměji“. Cítím, jak se prohlubuje schopnost žasnout nad maličkostmi každého dne, výhledy z vlaku, vůněmi ve větru, zvuky u krmítka. Najednou si i „obyčejného“ času venku víc vážím.

Pokud vás láká zažít si wellbeing na živo ve Stromovce, přidejte se k semináři 5. či 6. 6. Více na ucimesevenku.cz/seminare.

---

reklama

---