Tomáš Duda: V době krize je pro lesníky a vlastníky lesů FSC příležitost, jak dát vědět, že hospodaří odpovědně
Pokud chceme zmírnit negativní dopady klimatických změn na lesní porosty, musíme je přizpůsobit k jiným růstovým podmínkám. Nejedná se o jednoduchý a krátkodobý proces. Nicméně je to prvořadý úkol vlastníků lesů a zároveň výzva pro nás lesníky. Ti budou více než dosud pod dohledem české společnosti. Jednou z vhodných možností, jak může vlastník lesa deklarovat před veřejností odpovědný přístup, je certifikace FSC (Forest Stewardship Council). Český standard FSC již více než deset let zahrnuje adaptační opatření na globální změny klimatu.
Certifikace FSC tedy dává vlastníkovi lesa nástroj, s nímž splňuje vysoké nároky na lesní hospodaření a zároveň je transparentní a čitelný pro veřejnost či návštěvníky lesa. Vedle toho může být i konkurenční výhodou, jelikož po surovině FSC je čím dál větší poptávka. I proto vlastníci lesů disponující certifikací FSC mají lepší odbyt suroviny i za stávající situace přetlaku dříví na trhu. Některým z nich dokonce zaručuje i vyšší ceny za certifikované dřevo, což je velkým benefitem v aktuální situaci po výrazném poklesu cen.
Certifikace FSC v hledáčku českých vlastníků lesů
Národní kancelář FSC ČR v poslední době eviduje stále více dotazů od vlastníků, kteří se zajímají o certifikaci FSC či se chtějí certifikovat. Tuto skutečnost lze přičíst zvýšené poptávce po surovině FSC z dřevařského sektoru. Požadavek na dodávky FSC certifikované suroviny ale nevyvíjí jen největší zpracovatel dřeva na světě – IKEA, kromě ní jde i o další firmy (např. Kronospan, Jysk, Kaufland, Hornbach, Starbucks, H&M ad.). Díky nim roste poptávka po výrobcích a komponentech na bázi dřeva certifikátem FSC. Tento trend dolehl i na český nábytkářský, papírenský i dřevozpracující průmysl.
Členové Asociace českých nábytkářů, kteří potřebují surovinu FSC, už dlouhodobě deklarují nedostatek zdrojů FSC na tuzemském trhu, což pro ně znamená ekonomickou hrozbu. Pro dodržení svých závazků, zajištění svého odbytu prodejcům, kteří požadují certifikát FSC, nezbývá, než takové dřevo dovážet z Polska nebo pobaltských států. Dovoz ale snižuje konkurenceschopnost českých firem, nehledě na to, že zároveň zvyšuje ekologickou stopu České republiky. I proto je nejvhodnějším řešením dostatek lokální FSC suroviny.
Díky tomu jsou někteří dřevozpracovatelé ochotní vlastníkům lesů, kteří disponují certifikátem FSC, dát lepší podmínky při výkupech jejich dřeva. A je to i důvod, proč roste poptávka po certifikaci FSC u soukromých vlastníků lesů. Vidí v tom ekonomickou příležitost. A někteří z nich chtěli využít potenciál svého hospodaření a lesních porostů, aby jim mohli dát vyšší přidanou hodnotu, která jim otevírá nové odbytové možnosti.
Při certifikaci je nutné splnit požadavky standardu FSC, ten je ale spíše cestou, která vede vlastníka lesním hospodařením a zaměřuje se na postupnou změnu porostů, které vede k větší odolnosti např. před negativními dopady klimatické změny a zohledňuje i sociální aspekty a mimoprodukční funkce lesa. Jde tedy pouze o přístup vlastníka lesa, jak se vypořádá s požadavky, které na něj klade certifikace FSC. A záleží samozřejmě i na individuálním přístupu každého lesníka nebo vlastníka lesa. Certifikace jsou dobrovolným nástrojem, který jim může přinést jak ekonomické, tak i environmentální a sociální benefity.
Abychom přiblížili certifikaci FSC vlastníkům lesů a zároveň vyvrátili některá mnohokrát mylně interpretovaná fakta, je dobré přiblížit vybrané požadavky standardu FSC, o kterých se v poslední době nejvíce mluví:
Ponechávání části biomasy přirozenému rozpadu zlepšuje biodiverzitu i stav půd. Proto Český standard FSC začlenil i tento požadavek do svých indikátorů. Indikátory jsou stejně jako v případě referenčních ploch rozděleny dle velikosti majetku – v tomto případě do a od 500 ha výměry lesa. Podstatnou část ponechané biomasy k rozkladu lze charakterizovat jako hospodářsky obtížně využitelnou dřevní hmotu. Standard FSC požaduje ponechávat určitou část dřevní hmoty k zetlení. Jedná se o biomasu a samotné stromy (stojící či už ležící). V prvém případě se jedná o ponechání potěžebních zbytků pouze z chudých stanovišť a ve druhém o netvárné nebo doupné stromy , a tedy o kmeny ekonomicky málo využitelné. Jejich počet musí být minimálně 5 ks/ha dospělých a dospívajících porostů v rámci dílce. Rozdílnost mezi výše zmiňovanou velikostí lesního majetku je v nutnosti zpracování směrnice pro vymezení a ponechávání zlomů, pahýlů, vývratů, ležících kmenů a doupných stromů. Takové stojící stromy lze kdykoliv odstranit (nebo jen skácet), pokud jejich stav odporuje bezpečnosti a ochraně zdraví návštěvníků lesa a ochrany samotného lesa. Byť se může jednat na první pohled o ekonomickou újmu, už samotní hospodáři nyní velmi často přirozeně aplikují tento princip, a to např. ponecháváním výstavků pro nasemenění semen nebo z estetických důvodů. Ty pak v porostech často zůstávají až do jejich fyzického rozpadu. Je také pochopitelné, že v době kůrovcové kalamity, která ohrožuje smrkové porosty, nebude cílem ponechat v lese zdravé a ekonomicky nejhodnotnější stromy, nýbrž takové jedince, kteří jsou biologicky hodnotní, tzn. sterilní souše, netvárné stromy či ve smrkových monokulturách listnaté druhy.
Certifikace FSC je v rámci splnění svého standardu podmíněna také vylišením tzv. referenčních ploch u vlastníků nad 1000 ha lesa, které představují nebo by se měly stát reprezentativními vzorky přirozených lesních ekosystémů. Ty musejí být chráněny a zaznamenány do map. Ve své podstatě to znamená, že vlastník lesa musí na svém území vyčlenit část lesa, jenž má směřovat k samovolnému vývoji bez nutných zásahů. To představuje pro vlastníka lesa částečné omezení hospodaření na daném území. Referenční plochy mají mimo jiné sloužit i jako ukázky lesních ekosystémů s přirozenou dynamikou vývoje. Proto vlastník lesa musí nejdříve tyto plochy vyčlenit, pak je hospodářskými opatřeními přiblížit k přirozenému stavu a struktuře ekosystému a až poté je ponechá v bezzásahovém režimu. Referenční plochy tedy nemusí být striktně ihned bezzásahové, ale měly by být územím, na kterém probíhá proces směrující těžbou a vnosem dřevin k cílové dřevinné skladbě a přirozenému stavu lesního ekosystému. Riziko bezzásahového režimu lesa je navíc eliminováno možností asanační těžby proti šíření škůdců v rámci zákonných opatření.
Výměra referenčních ploch je diferencovaná podle typu vlastnictví lesa. U všech vlastníků nad 1000 ha je nutné vymezit nejméně 2 % z porostní plochy. U státních a obecních vlastníků se vyčleněná plocha musí do 5 let navýšit na 3 % a do 10 let na 5 % rozlohy území.
Nejčastěji zmiňovaným argumentem proti certifikaci FSC, je omezení velikosti holé seče oproti lesnímu zákonu (který stanovuje její maximální velikost 1 ha a v některých případech na 2 ha) a to i přes to, že v ČR je průměrná velikost holé seče pouze cca 0,30 ha. Certifikace FSC totiž upřednostňuje formy hospodaření, které využívají spíše dynamické síly přírody, a tedy i způsoby těžby blízké k přírodním procesům. Při těžbě jsou tím pádem preferovány tzv. výběrné principy, které jsou typické pro podrostní nebo výběrné formy těchto způsobů hospodaření. Nicméně vzhledem k tomu, že je nutné pro vybrané porostní typy využít i jiné formy hospodaření, povoluje FSC ve svém standardu těžbu holou sečí do velikosti 0,90 ha. Takto uskutečněné mýtně úmyslné těžby mohou být umístěny do výše ½ plánované mýtní těžby, ale průměrná holin nesmí překročit 0,30 ha. Holiny vzniklé nahodilou těžbou se do průměru nezapočítávají. Stejně tak i plochy, které mají parametry maloplošného prvku dle definice FSC. Ty udávají, že maloplošný prvek, který má parametry seče do průměru výšky porostu nebo násek s šířkou do ½ průměrné výšky porostu, se nepovažuje za holou seč. To dává kromě jiného široký prostor pro vnos velkého spektra listnatých dřevin nebo jedle.
S ohledem na vývoj kůrovcové kalamity a pohledu na asanaci kůrovcového dříví je v tuto chvíli použití chemických přípravků ve standardu FSC velké téma.
To se dostalo do popředí zájmu především kvůli enormní poptávce chemie na asanování kůrovcového dříví. Byť je omezování chemie celoevropským trendem, tak Český standard FSC respektuje skutečnost, že pro zastavení šíření kalamitních druhů škůdců a umožňuje k zvládnutí kůrovcové kalamity využít všech dostupných nástrojů a možností. K těm patří vedle mechanické asanace i využívání chemických přípravků. FSC zakazuje používat chemii, která nejvíce škodí životnímu prostředí podle Světové zdravotnické organizace. Český standard FSC však umožňuje požádat o výjimku z tohoto zákazu a v akutních případech stačí nahlásit používání těchto látek následně zažádat o výjimku. Chemická asanace skládek se dřívím je pak pro vlastníky lesů s FSC certifikátem možná bez omezení, pokud se dříví nachází mimo lesní pozemky.
Závěr
Na vlastníky lesů dopadá celá řada negativních vlivů od chřadnutí porostů různých dřevin, přes nedostatek pracovníků až po špatné odbytové možnosti kůrovcového nebo jinak znehodnoceného dříví. A lépe zřejmě nebude. Lze již počítat s tím nejhorším scénářem, jelikož už nejde o jeden faktor, nýbrž o celou řádku společně působících jevů, které snižují sebefinancování vlastníků lesů.
Kancelář FSC ČR velmi zřetelně vnímá tíživou až v některých případech kritickou situaci v lesnictví, a proto nabízí vlastníků lesů na jedné straně ekologickou záruku odpovědného přístupu a na straně druhé dává možnosti, jak zajistit nové odbytové možnosti s ekonomickými benefity. A je zřejmé, že poptávka po surovině FSC stále poroste. Jedná se totiž o celosvětový trend s dopadem i na český trh, který nelze opomíjet.
reklama
Tomáš Duda: Reakce na nepodložené a nepravdivé tvrzení těžařského certifikátu lesního hospodaření PEFC