Ivan Obrusník: Na dopady extrémů spojených s klimatickou změnou se musíme připravit

V posledních letech dochází ve světě i v Evropě k rostoucímu počtu i rozsahu dopadů pohrom souvisejících s extrémy počasí (povodně, vichřice, vlny horka i požáry spojené s ničením domů a infrastruktury i ztrátami na životech apod.). Tyto pohromy jsou některými odborníky přičítány projevům změny klimatu. Příkladem mohou být letošní vlny extrémních bouřek a přívalových povodní v Německu, Belgii a dalších státech, které měly rozsáhlé negativní dopady, což poukazuje na nedostatečnou připravenost států a regionů na tento druh rychlých katastrof. Ukazuje se, že malý nebo žádný pokrok v úrovni či ve zlepšování připravenosti na katastrofy tohoto druhu v posledních letech souvisí zejména s určitým upozaděním adaptace na klimatickou změnu oproti populárnímu a intenzívnímu prosazování snižování emisí skleníkových plynů. Političtí lídři EU se soustřeďují v maximální míře na snižování emisí skleníkových plynů, při čemž téměř nezahrnují do plánů adaptaci na rostoucí budoucí hrozby katastrof, které nás s rostoucími extrémy počasí spojovanými s klimatickou změnou čekají. Jak vyplývá z prognóz vývoje klimatu a také z nedávno zveřejněných zpráv IPCC, lze očekávat s velkou pravděpodobností větší extrémy počasí a také větší četnost pohrom s těmito extrémy spojených a to nejen v současnosti, ale i v nejbližších desetiletích. I když se postupně podaří snížit emise skleníkových plynů, změněné klima se bude jen velmi pomalu vracet do stavu před nastoupením viditelných změn, které pociťujeme již nyní. Proto je třeba se adaptacím intenzívněji věnovat už teď s ohledem na očekávané dopady ohřívání planety o 2 stupně Celsia – což je méně ambiciózní cíl Pařížské dohody, či dokonce o 4 stupně v případě horší alternativy ohřátí planety.

Při úvahách o možnostech a podpoře adaptací na dopady klimatické změny v důsledku extrémních jevů počasí musíme vyjít ze současného stavu připravenosti na katastrofy, zejména na povodně s tím spojené. Proto podrobněji rozebereme situaci v některých částech Německa v době červencových extrémních srážek a přívalových povodní. Dopady těchto srážek o velikosti přes 200 mm vedly v Německu a Belgii k dosud nevídaným ztrátám téměř 200 životů a k obrovským ztrátám na majetku v řádu desítek miliard eur. Bylo to velmi překvapivé, neboť se předpokládalo, že připravenost na povodně je u našich sousedů na velmi vysoké úrovni [1].

Jak vlna přívalových srážek v Německu proběhla a proč byl dopad následných povodní tak ničivý? Můžeme se z toho nějak poučit i v Česku?

Obecně se nedá říci, že by protipovodňový systém v Německu totálně selhal. Podle [1] se prokázalo, že německá meteorologická služba (DWD) vydala výstrahy na velmi nebezpečné počasí, kde na blížící se silné bouřky varovala. Ovšem DWD se také vyjádřila v tom směru, že vydáním těchto výstrah její odpovědnost končí. Tato národní služba, a podobně je tomu v současné době i v jiných zemích včetně Česka, není schopna zahrnout důležité lokální podmínky do výstrah na přívalové srážky a povodně, které mají silně lokální charakter i velkou neurčitost času dopadu. Tedy, přesně určit, že např. předpovězených 200 litrů dešťových srážek na m2 bude mít naprosto odlišný dopad na nízko položené oblasti země než na nižší horské oblasti s mnoha svahy. A tady právě celý problém s ničivým dopadem přívalového deště začíná.

Německé příliš velké ztráty lze přisoudit tomu, že celý protipovodňový varovný a záchranný systém vychází z toho, že lidé začnou ochranná opatření provádět ještě před příchodem přívalových povodní, které jsou ale velmi rychlé a to značně komplikuje situaci. Ukazuje se, že některé části tohoto systému pracovaly v souladu s jejich určením. Příslušné orgány v těchto oblastech zasažených extrémními srážkami reagovaly včas, dokázaly evakuovat lidi, postavit dočasné protipovodňové hráze, přesunout vozidla do vyšších poloh apod. Na druhé straně v oblastech, kde došlo k největším ztrátám, jako v nejvíce zasaženém údolí řeky Ahr, tomu tak nebylo. Je to zarážející hlavně proto, že předpovědi byly celkem přesné i to, že některé výstrahy přicházely z oficiálních zdrojů. Jak tedy vysvětlit ty obrovské ztráty?

Němečtí autoři také upozorňují na některé nedostatky systému, např. na špatnou slyšitelnost starých typů sirén v domech s moderními dvojitými okny i na to, že sirény zejména v nově zastavěných lokalitách chyběly. Pokud jde o situaci u nás, tak je faktem, že sirény jsou kontrolovány jednou měsíčně a v řadě obcí je pro výstrahy využíván místní rozhlas. Otázkou však zůstává, zda a na kolika zasažených lokalitách u nás byly jak místní rozhlas, tak sirény pro výstrahy na nebezpečné bouřky použity. Přínosem je distribuce výstrah prostřednictvím mobilních sítí. Ale bude třeba vyhodnotit, jak tyto sítě fungovaly během intenzívního deště a vůbec, zjistit přesně proč byly někde reakce na výstrahy opožděné či vůbec žádné.

Z analýzy problémů vzniklých během přívalových povodní v Německu vyplývá, že i když odborníci z meteorologické služby vydají přesné výstrahy, tak varovaní lidé si vůbec neuvědomují, co vlastně výstraha konkrétně znamená a jakému nebezpečí budou vystaveni. Aby výstrahy dosáhly požadovaného efektu, musejí mít lidé představu, jaký dopad bude mít přívalová povodeň na jejich dům – že ho může zcela zaplavit, odhadnout pravděpodobnost a možnou sílu záplavy a ochránit tak rodinu i majetek včetně aut před zkázou. Proto je třeba lidi vzdělávat a cvičit, aby si dovedli představit reálný negativní dopad povodně a patřičně reagovat na výstrahy. Nedostatek porozumění výstrahám a pochopení, že je nutné prakticky ihned na výstrahu reagovat (v případě přívalových povodní), jsou hlavním důvodem pomalé či žádné reakce vedoucí k velkým ztrátám. Pokud se jedná o povodně na větších tocích, které nastupují mnohem pomaleji, je pak mnohem více času, jak na ně adekvátně reagovat. Je zřejmé, že ochranu před extrémními srážkami a přívalovými povodněmi je nutné řešit za pomoci speciálně vyvinutých systémů, které umožňují rychlou komunikaci, adekvátní rychlou reakci a zároveň vyžadují dostatečně připravené a vycvičené občany.

Letošní přívalové povodně v západní Evropě, ale i u nás nutí analyzovat a přehodnocovat dosavadní systémy prevence a připravenosti na tyto velmi rychlé a nebezpečné pohromy. Ukazuje se, že řadě výzev s těmito pohromami souvisejících, bude nutné čelit opakovaně. Patří k nim zejména [2]:

• Intenzívní přívalové deště, kdy spadnou v malém území srážky, jejichž úroveň odpovídá srážkám, které zde obvykle spadnou za mnohem delší interval několika týdnů či měsíců mnohem delší období. To vyústí v přívalovou povodeň, která zasáhne území, kde to obyvatelé vůbec nečekají, nebo kde nejsou připraveni na takovou rychlost a intenzitu přívalové vlny.
• Ve městech a větších obcích pak dochází k přeplnění kapacit kanalizačních a odvodňovacích systémů způsobující změnu komunikací na dravé proudy zaplavující níže ležící infrastrukturu, jako jsou podchody nebo tunely. Často dochází k překvapivým zadržení nepřipravených lidí v jejich autech či suterénních prostorách domů, což vede až ke ztrátám životů.
• Extrémní rychlé srážky nemohou dostatečně rychle odejít zejména v úzkých údolích jako letos např. v údolí německé řeky Ahr. Pochopitelně to pak vede k rychlému odtoku vody ze zasaženého území proměňujícím malé potoky či příkopy v rozbouřené řeky během jedné či několika hodin ničícím vše v zasažených lidských sídlech na dně údolí i přetečení přehradních hrází.
• Konečně místní protipovodňové či krizové orgány jsou obvykle zaskočeny velkou rychlostí a intenzitou přívalové vlny, protože jsou často vyškoleni pro reakci a varování pouze pro pomalejší povodně na větších tocích, kde jsou výstražné informace podávány až s několika denním předstihem.

V souvislosti s nárůstem frekvence přívalových povodní i jejich zvýšené intenzitě v posledních letech (často spojovaných s rostoucími dopady klimatické změny) je třeba se více zabývat prosazováním opatření vedoucích ke zlepšení a zrychlení reakce na tyto pohromy včetně opatření preventivního charakteru. Analýzy selhání při přívalových povodní v Německu ukazují řadu opatření, která mohou být použita i u nás.

Pro zlepšení připravenosti na budoucí povodně přívalového typu je rozhodně třeba:

• Přesněji aktualizovat a zmapovat oblasti včetně těch menších na celém území nejen pro povodně na větších řekách, ale zejména i některé menší lokality, které mohou být s velkou pravděpodobností zasaženy přívalovými povodněmi. To umožní lépe odhadnout riziko povodní i lepší přípravu na tyto události. Některé technologie přenosů jsou buď pomalé, nebo málo účinné.
• Zlepšit šíření varovných informací. Nelze počítat s tím, že způsoby šíření výstrah používaných pro povodně na větších tocích budou využitelné pro rychlé přívalové povodně, kde musíme počítat s předstihem výstrah často v řádu pouze jednotek či několika desítek minut.
• Zvýšit povědomí o nebezpečí a dávat stručné a jasné rady, co je třeba dělat a jak na hrozbu reagovat. Proto je nutné zlepšit vzdělávání i cvičení na rychlé povodně přívalového typu. Je třeba přizpůsobit plány tomuto nebezpečí i lépe vyškolit řídící krizové orgány To přispěje i ke zvýšení důvěry občanů v lokální vedení.
• Pravidelné kontroly stavu adaptace na možné dopady klimatické změny zejména kritické infrastruktury i starších budov. Většina částí infrastruktury i starších budov na přívaly vody silnějších než v minulosti nebyly dimenzovány. Právě tyto pravidelní kontroly prověří, že stavební standardy a návrhy budou brát v úvahu rostoucí úrovně rizika. Pochopitelně to zahrne odvodňovací a kanalizační systémy. • Důraznější regulace plánování a standardů u staveb. Je potřeba brát v úvahu prostor pro vodu s tím, že přednost bude dávána přírodě blízkým opatření oproti hrázím, betonování apod.
• Zlepšení absorpční kapacity pomocí nových stavebních postupů pro protipovodňovou ochranu ve městech s využitím ekologické infrastruktury a odvodňovacích systémů (tzv. sponge cities) a nových postupů pro využívání půdy v zemědělství a lesnictví. Čím více dešťových srážek půjde absorbovat, tím menší množství vody skončí v řekách či městských odvodňovacích systémech, což sníží riziko vzniku povodní.
• Zvýšit odolnost digitální a komunikační infrastruktury. Oblasti zasažené povodní jsou často odříznuty od spojení mobilními telefony nebo internetem. Občané zasažení povodňovou vlnou uvádějí, že jejich komunikace byla silně narušena během pohromy, což často vede k nekoordinovaným a neřízeným akcím.

Většina problémů vyplývajících z analýzy problémů s letošními přívalovými povodněmi v Německu bude využitelná i pro zlepšení ochrany proti přívalovým povodním u nás. Průběh letošních přívalových povodní v některých částech Česka, které byly mírnější než v Německu, nebyl zatím u nás tak podrobně analyzován patrně i pro to, že u nás nedošlo k tak velkým ztrátám a zároveň byla pozornost soustředěna na znepokojivý průběh koronavirové pandemie či na dopady katastrofického tornáda na Moravě. Přesto je třeba se k hodnocení průběhu a přehodnocení připravenosti na přívalové povodně u nás vracet a hledat možnosti zlepšení.

Osobně mě zaráží velmi nízké či téměř žádné využití potenciálně přínosného systému tzv. Indikátoru přívalových povodní, který již několik běží na webových stránkách Hlásné a předpovědní povodňové služby ČHMÚ [3]. Umožňuje ze znalosti nasycenosti půdy a dalších parametrů stanovit rizika výskytu či potenciálního vzniku přívalové povodně nebo lokálního zatopení na základě aktuálních údajů o spadlých srážkách a jejich krátkodobé předpovědi. Tento systém je třeba dále vylepšovat, a hlavně ho používat v reálných situacích. Proto je nutné ho více popularizovat, aby byl známější a pomáhal snižovat dopady přívalových povodní v oblastech zranitelných přívalovými povodněmi. Je rovněž možné v některých oblastech ohrožených přívalovými povodněmi instalovat účinné lokální automatické varovné systémy podobně jako je tomu v Olešnici [4).

Velmi důležitou oblastí, kterou bude nutné zlepšit nejen v Německu, ale i u nás, je řízení (velení) při povodních a dalších krizových situacích. Neurčitost a nejednotnost řízení může velmi negativně ovlivnit dopady krizových situací. Výrazněji se to projeví právě u rychlých pohrom, jako jsou přívalové povodně. U nás není možné dostatečně rychle svolat povodňové komise, a proto by celou reakci měl řídit starosta obce nebo v případě kraje hejtman. Do akce se musí zapojit už při šíření výstrah na přívalové povodně (místní rozhlas, sirény, poslové atd.), protože vše se odehrává v časové tísni a často v intervalu výpadku elektrického proudu.. V této tísni je nasazen i integrovaný záchranný systém v čele s hasiči. Pochopitelně musí být občané v potenciálně ohrožených oblastech vyškoleni a pokud možno i vycvičeni. Problematika řízení (velení) je velmi důležitá a zasloužila by si rozbor ve zvláštním článku podobně jako protipovodňová opatření dlouhodobého charakteru (přírodě blízká, ale i technologická opatření) nebo větší rozšíření individuálních protipovodňových opatření [5].

V závěru se vrátím k naléhání na zvýšení pozornosti a hlavně finanční a jiné podpory adaptačních opatření na dopady klimatické změny, které u nás způsobují katastrofy hydrometeorologického původu. Patří k nim především povodně a sucho, ale i některé další pohromy spojené s extrémním počasím. Nelze spoléhat pouze na úsilí odborníků, ale je třeba, aby se do podpory zapojili především politici na všech úrovních veřejné správy. Vzhledem k rostoucím negativním jevům spojených s extrémy počasí je třeba zlepšit nebo změnit přístup a strategii přístupu ke klimatické změně. Musíme zvýšit úsilí o podporu a prosazování adaptačních opatření na tyto extrémy. Evropská unie chystá novou Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal), závaznou pro všechny členské země, pro kterou budou na poměrně dlouhé období alokovány obrovské prostředky. Škoda, že jsou v ní adaptace na klimatickou změnu mnohem méně podporovány ve srovnání se snižováním emisí, což vede k nebezpečné vyšší zranitelnosti. Je třeba tuto dohodu využít a financovat a realizovat s její pomocí nejen snižování emisí, ale také projekty zaměřené na adaptační opatření jak krátkodobého, tak i dlouhodobého charakteru. Vzhledem k blížícím se volbám u nás je překvapující, že problematika adaptací na dopady klimatické změny a jejich podpora je téměř úplně ignorována ve volebních programech politických stran.

Literatura
[1] H. Cloke: Europe ´s catastrophic flooding was forecast well in advance – what went so wrong, Conversation Media Group, 2021
[2] S. Surminski a V. Roezer: Flash floods: a grim reminder that adaptation is as important as reducing emissions, London School of Economics, 23.7.2021
[3] https://hydro.chmi.cz/hpps/main_rain.php?mt=ffg#
[4] Lokální varovný protipovodňový systém v Olešnici v Orlických horách, poster, Český hydrometeorologický ústav, pobočka Hradec Králové, 2009
[5] I. Obrusník: Děláme dost pro snížení dopadů katastrof zejména povodní?, Ekolist, březen 2021

---

reklama

---