Jakub Mráček: První těžba lithia v Evropě? Možná druhá nebo třetí. Anebo taky nikdy žádná

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Pranga69 / Wikimedia Commons

Evropská ložiska

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Battery Bay

Proč nikdo v Evropě lithium netěží? Je to dražší, než v Jižní Americe nebo v Austrálii, a to z mnoha důvodů: chemických (zdejší minerály se zpracovávají hůř), legislativních (nároky jsou vyšší) i kvůli dražší pracovní síle. Vedle vyšších nákladů jsou tu ale také environmentální aspekty.

Jako příklad si uveďme Srbsko, kde byl v roce 2004 objeven a o dva roky později (tedy o cca 80 let později, než v Krušných horách) prvně popsán nový minerál jadarit (vtipně o něm například na stránkách Národního muzea) - NaLi[B3SiO7(OH)], sodno-lithný borosilikát. Ten by mohl být skvělým zdrojem nejen lithia, ale také boru (ten má skvělé uplatnění třeba ve sklářství).

Věc se rozjela relativně rychle: Britsko-australská společnost Rio Tinto investovala do průzkumu asi 20 milionů dolarů, v roce 2017 podepsala se srbskou vládou memorandum, ekonomicky věc dávala smysl. Těžit se mělo začít v roce 2020, pak 2027. A pak vláda licenci těžařům odebrala. Pravděpodobným důvodem tak příkrého kroku jsou obavy z negativních ekologických dopadů.

Počátkem listopadu 2023 rezignoval portugalský premiér, protože je vyšetřován pro korupci v několika "zelených" projektech, mj. i lithiového dolu (prvního v Evropě, samozřejmě). Projekt Barroso čelil - stejně jako v Srbsku i jinde - odporu místních.

Kromě Česka, Německa, Portugalska a Srbska je připravena těžba také v Rakousku (i tady do ní částečně investuje australská firma); kopnout do země se mělo v roce 2017, pak 2022, pak 2023. Pořád se netěží.

Jak je vidět, v Evropě je podobných projektů několik, žádný ale ještě nezačal.

Kde se těží - a proč

Většina světově produkovaných baterií obsahuje lithium vytěžené v západní Austrálii (australská produkce v roce 2022 činila 61 tisíc tun) a zpracované v Číně (60 %). Na jihozápadě Austrálie nežije moc lidí, konkrétně v městečku Greenbushes je to pouhých 361 lidí. Austrálie je velká, řídce a nerovnoměrně osídlená země. To všechno je v příkrém protikladu s vnitrozemskou Evropou.

Nejenže je málo výhodné v Evropě lithné rudy těžit, ale ještě ke všemu prakticky všude narazíte na lidi, kteří tu dlouhodobě žijí a těžba jim zhorší kvalitu bydlení. Nejde totiž jen o těžbu.

Investoři (a nezřídka i politici) se krušení snaží prodat jako prostor pro rozvoj a inovace, jako perspektivní produkt s vysokou přidanou hodnotou. Na rozdíl od Australanů tak evropské firmy vždy vymýšlejí v místě také zpracování, ideálně až do podoby baterií.

Zpracování rudy na uhličitan lithný je ale těžký chemický provoz náročný na vodu, minerální kyseliny a elektřinu - a to málokdo chce mít za domem.