Jakub Mráček: Je možné těžit lithium a zároveň zachytávat oxid uhličitý z atmosféry?
5.1.2024
Cínovecký zinnwaldit.
Lithium bez kyseliny sírové
Opakovaně si na blogu České lithium připomínáme, že lithné ionty jsou v zinnwalditu vázány obzvlášť důkladně a přetvořit je na rozumný obchodovatelný a na baterie zpracovatelný produkt stojí hodně energie a surovin.
Metod je navrženo nebo vyzkoušeno hned několik; Geomet si (pravděpodobně z ekonomických důvodů) vybral síranovou metodu, německo-kanadská firma připravující těžbu na saské straně hranice metodu sádrovou. Česká volba vede k ceněnějšímu produktu, je ale energeticky i surovinově velmi náročná (desítky tisíc tun kyseliny sírové ročně!). Německý těžař zvolil méně nebezpečnou technologii vedoucí k levnějšímu produktu, konkrétně k hydroxidu lithnému. Rozdíl v cenách mezi dražším uhličitanem a levnějším hydroxidem lithným je řádový.
Nabízí se proto otázka, zda nejde hydroxid na uhličitan převést.
Jde - a měl by to zvládnout student nejpozději druhého ročníku gymnaziální chemie:
2 LiOH + CO2 → Li2CO3 + H2O. Jak taková reakce ale běží v realitě? A jak v průmyslovém měřítku?
Absorpce oxidu uhličitého alkalickými hydroxidy
Reakce skutečně běží, stejně jako analogicky funguje i v případě jiného zásaditého (alkalického) hydroxidu, totiž hydroxidu vápenatého (hašeného vápna) při tvrdnutí betonu.
Hydroxid lithný se zase používá na zachytávání oxidu uhličitého na vesmírných stanicích - jinak by se astronauti brzy udusili produktem vlastního dýchání.
Kinetika toho procesu je popsána přinejmenším 50 let. V roce 2022 vyšel článek v Nature, který testoval absorpci v poloprovozních podmínkách.
Teoreticky bychom na jednu tunu uhličitanu mohli spotřebovat až 595 kg oxidu uhličitého. Z uvedeného výzkumu ale plyne, že rovnováha té reakce je mnohem méně příznivá, účinnost vychází na zhruba 24 %. I tak ale pořád platí, že reakce běží a je průmyslově využitelná: Pokud by navržený návod na zpracování cínovecké rudy měl produkovat asi 25 kilotun uhličitanu lithného, mohl by na to využít asi 3 500 tuny oxidu uhličitého. To - pro srovnání - odpovídá (při emisích 95 g CO2 na km) asi 37 milionům kilometrů v běžném osobním autě.
Právě teď je čas na ten zajímavý bonus: Jak je zřejmé, sádrovou metodou zpracování zinnwalditu bychom méně hodnotný hydroxid přetvořili na dražší uhličitan, ale zároveň tím z atmosféry odstranili oxid uhličitý coby skleníkový plyn.
Zachytávání atmosférického uhlíku
Carbon Capture and Store (zkráceně CCS) je jedna z kýžených, ale stále spíš konceptuálních metod, jak na poslední chvíli odvracet změny klimatu v důsledky rostoucího množství skleníkových plynů (zejména tedy antropogenního oxidu uhličitého). Myšlenka je prostá: Spalováním fosilních paliv (nebo třeba výrobou cementu a oceli) sice vyšleme do atmosféry oxid uhličitý, ale vzápětí za zase odčerpáme a uložíme. Jak moc experimentální to je, dokazuje Global CCS Institute, který vede veřejně dostupnou databázi všech (!) provozů s CCS na světě. I když jejich počet roste, je zřejmé, že běžná technologie to není.Velmi často takové pokusy vedou k paradoxu. Obvykle totiž vedou k ukládání pevného produktu zachytávání (třeba už zmíněného vápence) do země. To s sebou nese nejen další náklady (a taky uhlíkovou stopu) na dopravu, ale i zemní a důlní práce. Nezřídka se proto stává, že proces zachycení a uložení takového materiálu má větší uhlíkovou stopu, než kdyby se to nechalo být.
Způsob, který je výše nastíněn, je o hodně zajímavější: Vzniklý produkt není třeba sypat do jámy. Navržená CCS vede k uhličitanu lithnému, produktu, který je žádaným artiklem, na konci svého životního cyklu je z vyrobené baterie znovu recyklovatelný.
Ekonomika
Při současných cenách emisních povolenek cca 68 eur za tunu CO2 (zhruba 1700 Kč) má uhličitan lithný z atmosférického uhlíku lepší i ekonomickou bilanci, a to asi o 6 milionů korun. Není to moc, ale při nízkých výkupních cenách pro zpracování do baterií může i tohle mít svou cenu.Naděje?
Nejen na tomto blogu už padlo, že nejekologičtější je prostě snížit spotřeba baterií. I ta nejlepší technologie stojí nějakou energii a má uhlíkovou stopu. Pomůže, když budeme víc chodit pěšky, jezdit na kole (výhradně šlapacím), MHD, když budeme elektroauta sdílet. Uvažujeme-li ale o elektromobilitě jako o čistší náhradě spalovacích motorů, bez Li-ion článků se ještě minimálně nějaký čas neobejdeme. Jejich výroba ale má být co nejčistší a pokud možno co nejvíc užitečná: třeba tím, že odčerpá alespoň trochu skleníkového plynu z atmosféry.
reklama
Další informace |
Text původně vyšel na blogu České lithium.
Jakub Mráček
Autor je vystudovaný makromolekulární chemik, pedagog a politik, lídr hnutí Volba pro! Teplice.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Dále čtěte |
Český projekt Jedna příroda se loni umístil v top ten evropských LIFE projektů. I díky dokumentárnímu filmu Hodnoty přírody
Dotační hřebík do rakve přírodě šetrnému zemědělství
Jemná práce pinzetou. Ochránci přírody vypustili šest set housenek motýla okáče v Českém středohoří
Další články autora |
Jakub Mráček: Lithiové baterie jako surovina: Změní recyklace závislost Evropy?
Jakub Mráček: Máme alternativu k lithium-iontovým bateriím?
Jakub Mráček: První těžba lithia v Evropě? Možná druhá nebo třetí. Anebo taky nikdy žádnáOnline diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (60)
LB
Lukas B.
5.1.2024 08:52helejďte, já vím že jsem úzkoprsej škarohlíd. ale může se, prosím, přihlásit jeden jediný, který není blbej*) nebo navedenej**), kterej vidí nějaký globální smysl v tom slavném zachytáváním sodovkového plynu z atmosféry?
*) "není blbej" v tomto kontextu znamená, že v běžných situacích ovládá trivium, zejména tedy kupecké počty. a umí ty kupecké počty použít i v situacích, kdy řády fifer přesahují běžnou životní zkušenost.
**) "navedenej" znamená v tomto kontextu buď zmámený a tedy vypnutý mozek a kognitivní schopnosti z důvodu víry, nebo ekonomicky zainteresovanej na celé té šaškárně okolo svaté církve klimatické, a tvrdí, že vidí císařovy nové šaty proto, že mu to přináší nikoli nevýznamný benefit.
Odpovědět
*) "není blbej" v tomto kontextu znamená, že v běžných situacích ovládá trivium, zejména tedy kupecké počty. a umí ty kupecké počty použít i v situacích, kdy řády fifer přesahují běžnou životní zkušenost.
**) "navedenej" znamená v tomto kontextu buď zmámený a tedy vypnutý mozek a kognitivní schopnosti z důvodu víry, nebo ekonomicky zainteresovanej na celé té šaškárně okolo svaté církve klimatické, a tvrdí, že vidí císařovy nové šaty proto, že mu to přináší nikoli nevýznamný benefit.
PE
Petr Eliáš
5.1.2024 09:21 Reaguje na Lukas B.A co když vám odpoví někdo, kdo tedy není blbej nebo navedenej, ale jeho odpověď se vám nebude líbit? Nebo chcete slyšel jen to, co se vám bude líbit? :)
Odpovědět
LB
Lukas B.
5.1.2024 10:04 Reaguje na Petr Eliášv takovém případě se pokorně vrátím do základní školy. ale obávám se, že takový se neobjeví a že dřív potkám vodníka a uvidím kvést kapradí. jo jasně, bude si o sobě myslet ledasco, to nerozporuji.
Odpovědět
ig
5.1.2024 10:20 Reaguje na Lukas B.
Ovšem, že to má smysl. Přesvědčit hejly, kteří jsou z klimatické změny tak vyděšení, že by mohli půlkama štípat drát a zoufale se chytají jakéhokoliv technického nesmyslu, který slibuje řešení, že je úplně v pořádku, když těm "řešitelům" odevzdávají stále větší a větší procento svého výdělku. A dále je potřeba udržovat zpětnovazební efekt, v řešení se nesmí za žádnou cenu přestat, i za cenu ještě větších a větších technických nesmyslů, aby hejlové měli pocit, že když se to tak intenzivně řeší, že to asi bude opravdu vážné :D :D
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 11:24 Reaguje na Lukas B.Jediné smysluplné uložení CO2 je anorganické přes oxidy kovů uvolněných rozbitím vyvřelých hornin, zvláště těch alkaličtějších.
jenže rozbíjejte levně a s malým vynaložením energie takovou vyřelou skálu plus rozbíjejte v té drti silkátové vazby, ke ty kovy drží v křemičitanech.
A potom ještě vznk biomasy v oceánem nad velkými hloubkami, kde potom ta biomasa klesne a je tam uložena v sedimentech, jako budoucí zdroj uhlíku anebo ropy a zemního plynu.
Odpovědět
jenže rozbíjejte levně a s malým vynaložením energie takovou vyřelou skálu plus rozbíjejte v té drti silkátové vazby, ke ty kovy drží v křemičitanech.
A potom ještě vznk biomasy v oceánem nad velkými hloubkami, kde potom ta biomasa klesne a je tam uložena v sedimentech, jako budoucí zdroj uhlíku anebo ropy a zemního plynu.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 13:12 Reaguje na Radim PolášekVlastně když to vezmu formálně, tak při těžbě lithia k ukládání CO2 může dojít.
Cinvaldit má mít asi tento směsný vzorec: KLiFeAl(AlSi3)O10(OH,F)2
Když se z toho má získat lithium, musí se ty molekuly komplexního křemičitanu rozbít.
V přírodě to probíhá působením vody, hydrolýzou a případně oxidací. Do roztoku do vody se uvolní, respektive vodou se z rozkládající horniny vyplaví alkalické kovy, draslík a lithium. Ty se uvolní jako oxidy respektive hydroxidy a z ovzduší zachytí oxid uhličitý a jako rozpustné uhličitany jdou vodními toky a skončí v moři. Železo se uvolní jako oxid a za určitých podmínek skončí jako železná ruda, oxidická, krevel nebo magnetit. ale spíš skončí jako hydroxidická železitá ruda limonit a za určitých podmínek vychytá oxid uhličitý a skončí jako železná ruda ocelek. ze zbytku se uvolní fluor, který bývá jako halogen rozpustný a skončí taky v moři, může částečně zase uvolnit oxid uhličitý z uhličitanu draselného ne bo lithného. Hliník a křemík mohou v krajním případě skončit taky jako oxidy nebo se cinvaldit rozloží jen částečně, zůstane tam třeba železo a na tom místě potom vzniknou ložiska sekundárních jednodušších křemičitanů typu třeba kaolínu nebo jílu.
Toto je zhruba přirozený proces rozpadu těch křemičitých minerálů a těžba lithia ten proces v podstatě napodobuje plus k tomu lithium nějak odděluje od ostaních látek.
Odpovědět
Cinvaldit má mít asi tento směsný vzorec: KLiFeAl(AlSi3)O10(OH,F)2
Když se z toho má získat lithium, musí se ty molekuly komplexního křemičitanu rozbít.
V přírodě to probíhá působením vody, hydrolýzou a případně oxidací. Do roztoku do vody se uvolní, respektive vodou se z rozkládající horniny vyplaví alkalické kovy, draslík a lithium. Ty se uvolní jako oxidy respektive hydroxidy a z ovzduší zachytí oxid uhličitý a jako rozpustné uhličitany jdou vodními toky a skončí v moři. Železo se uvolní jako oxid a za určitých podmínek skončí jako železná ruda, oxidická, krevel nebo magnetit. ale spíš skončí jako hydroxidická železitá ruda limonit a za určitých podmínek vychytá oxid uhličitý a skončí jako železná ruda ocelek. ze zbytku se uvolní fluor, který bývá jako halogen rozpustný a skončí taky v moři, může částečně zase uvolnit oxid uhličitý z uhličitanu draselného ne bo lithného. Hliník a křemík mohou v krajním případě skončit taky jako oxidy nebo se cinvaldit rozloží jen částečně, zůstane tam třeba železo a na tom místě potom vzniknou ložiska sekundárních jednodušších křemičitanů typu třeba kaolínu nebo jílu.
Toto je zhruba přirozený proces rozpadu těch křemičitých minerálů a těžba lithia ten proces v podstatě napodobuje plus k tomu lithium nějak odděluje od ostaních látek.
EN
Emil Novák
5.1.2024 09:09Když už zachytávat oxid uhličitý, tak určitě ne z atmosféry ale z provozů které ho do ovzduší vypouštějí, takže je u toho zdroje řádově vyšší koncentrace než v atmosféře, a tím pádem je i zachytávání řádově jednodušší a levnější. V okolí jich rozhodně není nedostatek.
Odpovědět
JM
Jakub Mráček
5.1.2024 10:14 Reaguje na Emil NovákSouhlasím. Zdroj CO2 není v článku navržen; samozřejmě dává smysl tuhle fázi výroby realizovat třeba v nedaleké hnědouhelné elektrárně.
Odpovědět
ig
5.1.2024 10:23 Reaguje na Jakub Mráček
To je moc velké sousto, taková elektrárna. Já bych pro začátek nařídil, že po vypití Coca-Coly nebo jiného nápoje syceného CO2 je konzument povinen příštích 90 minut vydechovat přes filtr s natronovým vápnem.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 11:19 Reaguje na Emil NovákAle vždyť je to totální nesmysl, protože lithium je v baterkách v kovové formě, tudíž se "zachycený" oxid uhličitý při výrobě baterek zase uvolní.
Odpovědět
EN
Emil Novák
5.1.2024 11:34 Reaguje na Radim PolášekAle uvolní se jenom jednou při výrobě baterek. Bez CCS by se uvolnil jak při výrobě baterek, tak při spalování fosilních paliv. Tím samozřejmě neříkám že se to ekonomicky vyplatí, ale množství vypuštěného CO2 by při zachycení bylo nižší.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 11:50 Reaguje na Emil NovákNeeééé
CO2, původem odkukoliv, které se v tom uhličitanu lithném zachytí, je zase hned obratem při výrobě baterek uvolněno.
Neboli žvanit o zachytávání CO2 v souvislosti s hydroxidem lithným určeným pro výrobu baterií je totální blbost.
Odpovědět
CO2, původem odkukoliv, které se v tom uhličitanu lithném zachytí, je zase hned obratem při výrobě baterek uvolněno.
Neboli žvanit o zachytávání CO2 v souvislosti s hydroxidem lithným určeným pro výrobu baterií je totální blbost.
EN
Emil Novák
5.1.2024 12:05 Reaguje na Radim PolášekPrávě že jooóóó, ta hypotetická úspora emisí CO2 není při výrobě baterek, tam se skutečně vypustí pořád stejně CO2, ale při spalování fosilních paliv, kde se CO2 místo vypuštění do vzduchu zachytí a použije v procesu, který tím pádem může vypouštět jen ty "zachráněné" molekuly a ne ještě další.
Nebo si to představte tak, že se bude (teoreticky) zachytávat CO2 vznikající při výrobě baterek a v uzavřeném cyklu používat v k výrobě uhličitanu lithného, to už je stejný výsledek. Pak se "teoreticky" nemusí vypouštět nic. Prakticky samozřejmě ano, protože žádný proces není dokonalý.
Odpovědět
Nebo si to představte tak, že se bude (teoreticky) zachytávat CO2 vznikající při výrobě baterek a v uzavřeném cyklu používat v k výrobě uhličitanu lithného, to už je stejný výsledek. Pak se "teoreticky" nemusí vypouštět nic. Prakticky samozřejmě ano, protože žádný proces není dokonalý.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 12:28 Reaguje na Emil NovákAutor ale žvaní o procesu zachytávání CO2 v hydroxidu lithném. To by ale musel vzít hydroxid lithný, nasytit ho oxidem uhličitým, aby vznikl uhličitan lihný a potom ho ZAHODIT, třeba VRÁTIT zpátky do podzemí.
Ale článek je o lithiu těženém proto, aby se nezahazovalo, ale POUŽILO do lithiových baterek do elektromobilů a dalších zelených vymyšleností.
Neboli.
Neboli buďto bude jedno nebo bude druhé. Buď se do vytěženého lithia teoreticky uloží oxid uhličitý anebo se to vytěžené lithium POUŽIJE na výrobu baterek.
Ale obojí současně nejde, to je KRAVINIUM.
Odpovědět
Ale článek je o lithiu těženém proto, aby se nezahazovalo, ale POUŽILO do lithiových baterek do elektromobilů a dalších zelených vymyšleností.
Neboli.
Neboli buďto bude jedno nebo bude druhé. Buď se do vytěženého lithia teoreticky uloží oxid uhličitý anebo se to vytěžené lithium POUŽIJE na výrobu baterek.
Ale obojí současně nejde, to je KRAVINIUM.
EN
Emil Novák
5.1.2024 12:51 Reaguje na Radim PolášekObávám se že jste to jen špatně pochopil. Nikdo přece netvrdil (pokud ano prosím o citaci), že zachycením CO2 v hydroxidu lithném dojde ke snižování množství CO2 v ovzduší, jde jen o to, že takový proces (teoreticky) vede k tomu, že se výrobou baterií obsahující zachycené CO2 nebude množství zvyšovat, jak by tomu bylo při klasické výrobě bez záchytu.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 13:38 Reaguje na Emil NovákAle CO2 nejde do baterie. Uhličitan lithný je jen přepravní forma lithia mezi jeho producenty a mezi kšeftmany a spotřebiteli - výrobci baterií. Protože uhličitan lithný se snadno vyrábí, snadno čistí, je dostatečně stálý a dostatečně netoxický, proto to je ideální globální lithiová komodita. Ale do baterek se uhličitan lithný zpracovává na jiné látky a CO2 z uhličitanu se přitom uvolní.
V baterce v klasické Liion je nebo by mělo být lithium na katodě ve formě směsných oxidů, v elekrolytu ve formě sloučenin rozpustných v organických rozpouštědlech a to uhličitan určitě není a v nabité baterce uvnitř obvykle uhlíkové anody by mělo být lithium v kovové formě.
Odpovědět
V baterce v klasické Liion je nebo by mělo být lithium na katodě ve formě směsných oxidů, v elekrolytu ve formě sloučenin rozpustných v organických rozpouštědlech a to uhličitan určitě není a v nabité baterce uvnitř obvykle uhlíkové anody by mělo být lithium v kovové formě.
EN
Emil Novák
5.1.2024 13:53 Reaguje na Radim PolášekJá vím že nejde. Vždyť píšu že se výrobou baterií uvolňuje. Taky pokud vím nikdo netvrdil, že zachycením CO2 v hydroxidu lithném dojde ke snížení množství CO2 v ovzduší. Jde jen o to, aby se pokud možno výrobou baterií nepřidával další CO2, ale použil nějaký, který tam už buď je nebo by se tam jinak dostal.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 15:38 Reaguje na Emil NovákHm, Vy píšete v předchozím příspěvku "vede k tomu, že se výrobou baterií obsahující zachycené CO2 nebude množství zvyšovat,"
Co se týká článku, nadpis vlastního článku je : "Je možné těžit lithium a zároveň zachytávat oxid uhličitý z atmosféry?"
V článku je třeba : "Má-li se lithná slída těžit a zpracovávat, nechť se to dělá co nejzeleněji. A to hned dvakrát."
nebo : "Způsob, který je výše nastíněn, je o hodně zajímavější: Vzniklý produkt není třeba sypat do jámy. Navržená CCS vede k uhličitanu lithnému, produktu, který je žádaným artiklem, na konci svého životního cyklu je z vyrobené baterie znovu recyklovatelný."
a dokonce: "Při současných cenách emisních povolenek cca 68 eur za tunu CO2 (zhruba 1700 Kč) má uhličitan lithný z atmosférického uhlíku lepší i ekonomickou bilanci, a to asi o 6 milionů korun. Není to moc, ale při nízkých výkupních cenách pro zpracování do baterií může i tohle mít svou cenu."
Už autor vyčísluje, kolik by se na tom dalo skrz šetření emisními povolenkami, tudíž absorbcí atmosférického CO2 trhnout jako trvalé ukládání CO2
A nakonec hodnocení autora článku, hovoří samo za sebe: "Jejich výroba ale má být co nejčistší a pokud možno co nejvíc užitečná: třeba tím, že odčerpá alespoň trochu skleníkového plynu z atmosféry."
Já tomu prostě rozumím tak, že autor si z nějakého důvodu buď vzal do hlavy nebo chce nakecat jednodušším čtenářům, že přeměna hydroxidu lithného na uhličitan vychytá nějaký CO2 z atmosféry.
Odpovědět
Co se týká článku, nadpis vlastního článku je : "Je možné těžit lithium a zároveň zachytávat oxid uhličitý z atmosféry?"
V článku je třeba : "Má-li se lithná slída těžit a zpracovávat, nechť se to dělá co nejzeleněji. A to hned dvakrát."
nebo : "Způsob, který je výše nastíněn, je o hodně zajímavější: Vzniklý produkt není třeba sypat do jámy. Navržená CCS vede k uhličitanu lithnému, produktu, který je žádaným artiklem, na konci svého životního cyklu je z vyrobené baterie znovu recyklovatelný."
a dokonce: "Při současných cenách emisních povolenek cca 68 eur za tunu CO2 (zhruba 1700 Kč) má uhličitan lithný z atmosférického uhlíku lepší i ekonomickou bilanci, a to asi o 6 milionů korun. Není to moc, ale při nízkých výkupních cenách pro zpracování do baterií může i tohle mít svou cenu."
Už autor vyčísluje, kolik by se na tom dalo skrz šetření emisními povolenkami, tudíž absorbcí atmosférického CO2 trhnout jako trvalé ukládání CO2
A nakonec hodnocení autora článku, hovoří samo za sebe: "Jejich výroba ale má být co nejčistší a pokud možno co nejvíc užitečná: třeba tím, že odčerpá alespoň trochu skleníkového plynu z atmosféry."
Já tomu prostě rozumím tak, že autor si z nějakého důvodu buď vzal do hlavy nebo chce nakecat jednodušším čtenářům, že přeměna hydroxidu lithného na uhličitan vychytá nějaký CO2 z atmosféry.
EN
Emil Novák
5.1.2024 15:57 Reaguje na Radim PolášekJá tomu tedy rozumím úplně jinak než vy. Např. pokud jde o ty emisní povolenky, tak jestliže vyrobíte uhličitan litný se zápornými emisemi (odčerpáte je ze vzduchu), můžete si jejich cenu započíst do ceny výsledného produktu, protože baterkárna pak nemusí za tyto emise platit, jelikož je to uzavřený koloběh a žádné další emise do atmosféry nepřidává. Samozřejmě teoreticky.
Nikdy se nepíše, že by měla být celková bilance záporná.
Odpovědět
Nikdy se nepíše, že by měla být celková bilance záporná.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 16:17 Reaguje na Emil NovákDobře a jak si to konkrétně představujete "čerpat CO2 ze vzduchu"?
Odpovědět
EN
Emil Novák
5.1.2024 17:28 Reaguje na Radim PolášekJá si to konkrétně nepředstavuji, proto jsem taky psal "Samozřejmě teoreticky". Jen popisuji ten princip. Ještě si dovedu při výrazně vyšší ceně povolenky představit zachytávání třeba v nějaké teplárně na biomasu nebo fosilní elektrárně apod., kde je vysoká koncentrace CO2 na výstupu, ze vzduchu je to při současných technologiích pitomost, ale to jsem psal už v prvním příspěvku.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 17:34 Reaguje na Emil NovákAle to si nějak představovat musíte, jinak si snadno můžete představovat blbiny a nesmysly.
Odpovědět
EN
Emil Novák
5.1.2024 18:06 Reaguje na Radim PolášekNemusím si to nijak představovat, popisuji jen teoretický princip úspory emisí, ne konkrétní provedení toho zachytávání.
Ve 30. letech minulého století taky bylo třeba získávání energie ze štěpení "blbiny a nesmysly", a o 30 let se už běžně používalo. Tím neříkám že to tak dopadne i tady, samozřejmě.
Odpovědět
Ve 30. letech minulého století taky bylo třeba získávání energie ze štěpení "blbiny a nesmysly", a o 30 let se už běžně používalo. Tím neříkám že to tak dopadne i tady, samozřejmě.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 19:56 Reaguje na Emil NovákAno, ve třicátých letech to byl odhad a teorie, ale v roce tuším 1940 postavil Enrico Fermi z kostek uranu a grafitu první jaderný reaktor na stadionu Chikagské univerzity a získal z něho výkon nějak kolem 100 wattů. A následně tuším až 100 tisíc lidí v operaci Manhattan začalo zkoumat a stavět jaderné reaktory na produkci plutonia, začalo zkoumat a stavět obohacování uranu a izolaci plutonia z jaderného paliva, zkoumat a stavět třeba doly na uran a kdovíco ještě, co k tomu bylo nutně třeba. Nebo tu třešničku, vlastní konstrukci jaderné pumy. Nebo třeba, když ještě neměli k dispozici počítače, vymysleli pro jaderné výpočty systém řetězového zpracování úloh, kdy úloha obíhá dokola mezi skupinami lidí, z nichž každá je specializována a počítá ručně jen jeden druh výpočtu.
Bez těchto lidí, co to všechno vyzkoušeli a postavili a zjistili, co a jak funguje a co nefunguje by to byla jen teorie a na ní nalepeny ty blbiny a nesmysly.
Němci se třeba taky spolehli na teorii a taky zkoušeli rozběhnout první řetězovou štěpnou reakci, ale nedovedli si to přesně spočítat a potom vyzkoušet a tak dělali blbinu a nesmysl. Měli dvě soupeřící výzkumné skupiny a každá z nich měla údajně něco nad polovinu potřebného množství uranu na rozběhnutí řetězové reakce. Proto reaktor nerozběhli, dosáhli jenom určitého zvýšení radioaktivity. kdyby ten uran dali dohromady, tak by údajně řetězové štěpné reakce dosáhli podobně jako Fermi, mohli bádat dál a zkoušet a dostali by se, než by byli poraženi, k jaderné pumě a jaderné energii mnohem blíž. Ale oni to nedali dohromady a tak jim nezbylo než pořád vycházet z té teorie z třicátých let, ale bez reálného odzkoušení být přitom pořád mimo realitu.
A tak dopadne každý, kdo není schopný si dostatečně přesně a podrobně to praktické řešení představit a uchyluje se jen k teoretickým myšlenkovým konstrukcím. Dříve nebo později se ve své teorii ocitne mimo realitu a potom nedělá nic jiného než že pořád "přežvykuje" nereálné a nerealizovatelné blbiny a nesmysly.
Odpovědět
Bez těchto lidí, co to všechno vyzkoušeli a postavili a zjistili, co a jak funguje a co nefunguje by to byla jen teorie a na ní nalepeny ty blbiny a nesmysly.
Němci se třeba taky spolehli na teorii a taky zkoušeli rozběhnout první řetězovou štěpnou reakci, ale nedovedli si to přesně spočítat a potom vyzkoušet a tak dělali blbinu a nesmysl. Měli dvě soupeřící výzkumné skupiny a každá z nich měla údajně něco nad polovinu potřebného množství uranu na rozběhnutí řetězové reakce. Proto reaktor nerozběhli, dosáhli jenom určitého zvýšení radioaktivity. kdyby ten uran dali dohromady, tak by údajně řetězové štěpné reakce dosáhli podobně jako Fermi, mohli bádat dál a zkoušet a dostali by se, než by byli poraženi, k jaderné pumě a jaderné energii mnohem blíž. Ale oni to nedali dohromady a tak jim nezbylo než pořád vycházet z té teorie z třicátých let, ale bez reálného odzkoušení být přitom pořád mimo realitu.
A tak dopadne každý, kdo není schopný si dostatečně přesně a podrobně to praktické řešení představit a uchyluje se jen k teoretickým myšlenkovým konstrukcím. Dříve nebo později se ve své teorii ocitne mimo realitu a potom nedělá nic jiného než že pořád "přežvykuje" nereálné a nerealizovatelné blbiny a nesmysly.
EN
Emil Novák
6.1.2024 10:12 Reaguje na Radim PolášekV podstatě tedy touhle vaší "logikou" takový Einstein psal taky jenom "blbiny a nesmysly", když "jen" položil teoretické základy celého toho oboru a "uchyloval se jen k teoretickým myšlenkovým konstrukcím". Já mám tedy úplně jiný názor na to, kdo píše blbiny a nesmysly...
Odpovědět
RP
Radim Polášek
6.1.2024 10:39 Reaguje na Emil NovákUhýbáte z tématu, které je o tom, ře teorie a praxe se musí postupně či střídavě doplňovat, postup teorie musí ověřit praxe a potom zase ta praxe určuje, kam se posune teorie. Samotné jedno nebo druhé nefunguje.
A Einsteinovy teorie se mnoho vědců pokoušelo shodit jako neplatné a nikomu se to zatím nepovedlo, ať už to byli teoretici nebo zkoušeli platnost Einsteinových teorií praktickými pokusy. Jinak v dnešní době, co mám o tom přehled, jsou už vidět dost jasně meze Einsteinových teorií a čeká se na podobně geniálního vědce, který v tom půjde v teorii ještě dál.
Odpovědět
A Einsteinovy teorie se mnoho vědců pokoušelo shodit jako neplatné a nikomu se to zatím nepovedlo, ať už to byli teoretici nebo zkoušeli platnost Einsteinových teorií praktickými pokusy. Jinak v dnešní době, co mám o tom přehled, jsou už vidět dost jasně meze Einsteinových teorií a čeká se na podobně geniálního vědce, který v tom půjde v teorii ještě dál.
EN
Emil Novák
6.1.2024 10:48 Reaguje na Radim PolášekTéma není "teorie a praxe se musí postupně či střídavě doplňovat", téma od začátku byla úspora emisí při zachytávání CO2. Pokud z tohoto tématu někdo uhnul, tak vy svým tvrzením že si prý to zachytávání musím představovat prakticky, jinak prý si "snadno můžu představovat blbiny a nesmysly." Škoda že jste nežil dřív, mohl jste to Einsteinovi taky vytknout, snad by se chytil za nos...
Odpovědět
PE
Petr Eliáš
5.1.2024 09:51Tak teoreticky z fyzikálního hlediska má snižování emisí / odebrání skleníkových plynů z atmosféry smysl. Méně skleníkových plynů - méně energie. Ale záleží na provedení - ukládání někam pod zem do ,,nádrží,, bude velmi nákladné a dlouhodobě neudržitelné. Pokud by se z CO2 dal vyrábět žádaný produkt s rozumnou cenou, tak proč ne. ;)
Odpovědět
va
vaber
5.1.2024 09:53mně chybí v článku začátek, což možná pro autora je samozřejmé ,ale pro mě neznámá,
kde se vezme LiOH? z jakých reakcí
a co ta sádra ,jak se vyrobí a co vzniká při použití kyseliny sírové
Odpovědět
kde se vezme LiOH? z jakých reakcí
a co ta sádra ,jak se vyrobí a co vzniká při použití kyseliny sírové
LB
Lukas B.
5.1.2024 10:06 Reaguje na vabersádra je odpadem při odsíření uhelných elektráren. proto ten obrovský boom sádrových pojiv (a sádrokartonu) ve stavebnictví.
Odpovědět
va
vaber
6.1.2024 09:07 Reaguje na Lukas B.jak vzniká sádra při odsíření vím velice dobře,dost dlouho jsem dělal na elektrárnách ,ale to musíte spalovat uhlí se sírou a vyrábíte CO2, tak na jednom konci CO2 vzniká a na jiném konci se chlubíme, že jej likvidujeme,
nebo budeme pálit uhlí, aby se mohlo těžit lithium a lithium budeme potřebovat, aby se nepálilo palivo do aut,
Odpovědět
nebo budeme pálit uhlí, aby se mohlo těžit lithium a lithium budeme potřebovat, aby se nepálilo palivo do aut,
JM
Jakub Mráček
5.1.2024 10:12 Reaguje na vaberPrávě proto je na začátku odkaz na starší článek, který na Vaši otázku odpovídá :)
Odpovědět
JM
Jakub Mráček
5.1.2024 10:14 Reaguje na vaberhttps://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jakub-mracek-tezba-lithia.jde-to-bez-kyseliny-sirove
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 12:10 Reaguje na vaberAutor fabuluje, že hydroxid lithný je produkt technologie vybrané Němci bez použití kyseliny sírové, zatímco produkt naší technologie s použitím kyseliny sírové má být uhličitan lithný.
Přitom kromě schématu české technologie, který je bez rozsáhlého výkladu pro laika úplně k ničemu, neuvádí žádné bližší údaje. Jen plno politických a zelených keců.
Odpovědět
Přitom kromě schématu české technologie, který je bez rozsáhlého výkladu pro laika úplně k ničemu, neuvádí žádné bližší údaje. Jen plno politických a zelených keců.
Miroslav Vinkler
5.1.2024 11:03Seznámil jsem se s řadou technických způsobů jak odebírat CO2 z atmosféry a ukládat jej v nějaké formě v podzemí.
Společným jmenovatelem u těchto "inovací" byly dotace, s nimiž se dá namazat jakýkoli krajíc chleba.
Energeticky náročné, ekonomicky drahé , výsledek tristní.
Existuje daleko lepší řešení , zalesňování vhodných území. Matka Příroda objevila fotosyntézu před miliardami let jako optimální, dosud nikým nepřekonaný postup, jak využít sluneční energie ve vazbě na stavbu zejména fyto-organismů založených na uhlíkových vazbách.
Vzrostlý strom , má-li se tak nazývat , potřebuje cca 100 let , tedy dostatečnou dobu pro to, aby si homo sapiens mohl vzít oddechový čas a rozhodnout se, která cesta je pro dekarbonizaci ta nejlepší. Mezitím flóra odebírá CO2 z atmosféry, nepotřebuje dotace , ani ekomagory co se lepí k obrazům, nebo zkorumpované rádoby zelené politiky, kterým jde pouze o vlastní prospěch.
Odpovědět
Společným jmenovatelem u těchto "inovací" byly dotace, s nimiž se dá namazat jakýkoli krajíc chleba.
Energeticky náročné, ekonomicky drahé , výsledek tristní.
Existuje daleko lepší řešení , zalesňování vhodných území. Matka Příroda objevila fotosyntézu před miliardami let jako optimální, dosud nikým nepřekonaný postup, jak využít sluneční energie ve vazbě na stavbu zejména fyto-organismů založených na uhlíkových vazbách.
Vzrostlý strom , má-li se tak nazývat , potřebuje cca 100 let , tedy dostatečnou dobu pro to, aby si homo sapiens mohl vzít oddechový čas a rozhodnout se, která cesta je pro dekarbonizaci ta nejlepší. Mezitím flóra odebírá CO2 z atmosféry, nepotřebuje dotace , ani ekomagory co se lepí k obrazům, nebo zkorumpované rádoby zelené politiky, kterým jde pouze o vlastní prospěch.
LB
Lukas B.
5.1.2024 11:15 Reaguje na Miroslav Vinklerjá se obávám, že fotosyntéza bude brzy ouředně zakázaná - má účinnost v řádu jednotek procent. to je prosím pěkně snad horší než starý klasický parní stroj.
Odpovědět
PE
Petr Eliáš
5.1.2024 11:22 Reaguje na Miroslav VinklerOno je ale také třeba říct B. Aby rostliny dokázaly anulovat lidské emise, tak by se musela vysázet oblast o rozloze větší jak USA. ;)
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 11:14Tak ono je dobré věci nechat odborníkům. Zejména posuzování konkrétní vhodnosti technologie těžby lithia, ať už z ekologického nebo ekonomického hlediska.
A autor článku by se měl věnovat buď politice nebo makromolekulární chemii. Pokud ji nevystudoval jen pro to, aby mohl mávat vysokoškolským diplomem a požadovat vyšší mzdu než jeho konkurenti bez diplomu. Protože podle toho, jak napsal tento článek, se to nabízí.
Už podruhé uvádím, že tak rozdílné ceny hydroxidu a uhličitanu lithného, jako uvádí autor, musí být fejk. Prostě není možné mít takhle rozdílné ceny blízkých chemikálií s obsahem lithia, zvláště když uváděná cena hydroxidu lithného je několikanásobně nižší, než je dnešní prodejní cena nejobyčejnějšího technického málo čistého hydroxidu sodného určeného pro čištění odpadů. Hydroxid lithný s takovou nízkou cenou musí být buď hodně let zastaralý údaj nebo to musí být výrobní cena nějakého meziproduktu, který není vyčištěný a obsahuje spousty příměsí a se kterým se neobchoduje nebo je v tom podobný háček. Už proto, že z hydroxidu lithného se běžnou chemickou operací, absorbcí oxidu uhličitého, který je taky levný a běžně dostupný, vyrobí z kilogramu hydroxidu lithného mnohem víc než kilogram uhličitanu lithného (nechce se mi to počítat), který když se prodá coby komodita, získá se o několik stovek procent víc peněz než kdyby se za uvedenou cenu prodávalo lithium jako hydroxid. Kdo by tedy produkoval a prodával na trhu hydroxid, když může pár jednoduchými a levnými chemickými operacemi zněkolikanásobit finanční výnos.
Úvaha o zachycení oxidu uhličitého do hydroxidu lithného je už úplně totální zelený úlet. Pokud se bavíme o surovině pro výrobu lithiových baterií, na což je to lithium z Krušných hor určeno. A nebavíme se o tom, že autor do hydroxidu lithného nachytá oxid uhličitý a poté vzniklý uhličitan zase někde uloží, třeba zpět pod zem.
Lithium je v lithiových bateriích ve formě kovu Li. To lithium se musí vyrobit, z hydroxidu odstraněním iontů OH- třeba elektrolýzou, z uhličitanu lithného rozkladem uhličitanu za uvolnění oxidu uhličitého a následně třeba převodem na hydroxid a zase produkcí kovového lithia z toho hydroxidu. Neboli oxid uhličitý, který se zachytí do hydroxidu lithného jeho přeměnou na uhličitan, se v dalších krocích zase uvolní. Tudíž zachytávání CO2 do hydroxidu lithného je úplně technologicky k .... ničemu. Chemikům je to jasné na první pohled, poblázněným zeleným hlupákům to dojít nemusí.
Uhličitan lithný byl stanoven jako komodita pro obchodování s lithiem určeným pro výrobu Li baterek zřejmě proto, že je dlouhodobě stabilní a dá se snadno vyčistit do potřebné čistoty. Na rozdíl od hydroxidu lithného, který jako hydroxid alkalického kovu na vzduchu je hydroskopický, zachytává vzdušnou vlhkost a vzdušný oxid uhličitý a tudíž nedá se u něho snadno udržet jeho čistota, plus k tomu je žíravý.
Odpovědět
A autor článku by se měl věnovat buď politice nebo makromolekulární chemii. Pokud ji nevystudoval jen pro to, aby mohl mávat vysokoškolským diplomem a požadovat vyšší mzdu než jeho konkurenti bez diplomu. Protože podle toho, jak napsal tento článek, se to nabízí.
Už podruhé uvádím, že tak rozdílné ceny hydroxidu a uhličitanu lithného, jako uvádí autor, musí být fejk. Prostě není možné mít takhle rozdílné ceny blízkých chemikálií s obsahem lithia, zvláště když uváděná cena hydroxidu lithného je několikanásobně nižší, než je dnešní prodejní cena nejobyčejnějšího technického málo čistého hydroxidu sodného určeného pro čištění odpadů. Hydroxid lithný s takovou nízkou cenou musí být buď hodně let zastaralý údaj nebo to musí být výrobní cena nějakého meziproduktu, který není vyčištěný a obsahuje spousty příměsí a se kterým se neobchoduje nebo je v tom podobný háček. Už proto, že z hydroxidu lithného se běžnou chemickou operací, absorbcí oxidu uhličitého, který je taky levný a běžně dostupný, vyrobí z kilogramu hydroxidu lithného mnohem víc než kilogram uhličitanu lithného (nechce se mi to počítat), který když se prodá coby komodita, získá se o několik stovek procent víc peněz než kdyby se za uvedenou cenu prodávalo lithium jako hydroxid. Kdo by tedy produkoval a prodával na trhu hydroxid, když může pár jednoduchými a levnými chemickými operacemi zněkolikanásobit finanční výnos.
Úvaha o zachycení oxidu uhličitého do hydroxidu lithného je už úplně totální zelený úlet. Pokud se bavíme o surovině pro výrobu lithiových baterií, na což je to lithium z Krušných hor určeno. A nebavíme se o tom, že autor do hydroxidu lithného nachytá oxid uhličitý a poté vzniklý uhličitan zase někde uloží, třeba zpět pod zem.
Lithium je v lithiových bateriích ve formě kovu Li. To lithium se musí vyrobit, z hydroxidu odstraněním iontů OH- třeba elektrolýzou, z uhličitanu lithného rozkladem uhličitanu za uvolnění oxidu uhličitého a následně třeba převodem na hydroxid a zase produkcí kovového lithia z toho hydroxidu. Neboli oxid uhličitý, který se zachytí do hydroxidu lithného jeho přeměnou na uhličitan, se v dalších krocích zase uvolní. Tudíž zachytávání CO2 do hydroxidu lithného je úplně technologicky k .... ničemu. Chemikům je to jasné na první pohled, poblázněným zeleným hlupákům to dojít nemusí.
Uhličitan lithný byl stanoven jako komodita pro obchodování s lithiem určeným pro výrobu Li baterek zřejmě proto, že je dlouhodobě stabilní a dá se snadno vyčistit do potřebné čistoty. Na rozdíl od hydroxidu lithného, který jako hydroxid alkalického kovu na vzduchu je hydroskopický, zachytává vzdušnou vlhkost a vzdušný oxid uhličitý a tudíž nedá se u něho snadno udržet jeho čistota, plus k tomu je žíravý.
JS
Jiří Svoboda
5.1.2024 11:51Proboha, to už je kolikátý článek autora na toto téma a pořád je v tom temno!
Mimochodem, hašené vápno vychytává CO2 z atmosféry v maltě, nikoliv v betonu.
Ať mně někdo povídá, že výtěžnost reakce hydroxidu litného s concentrovaným CO2 není 100%. Pokud je hydroxid řádově levnější než uhličitan (tomu ale nevěřím, viz diskuse pod dřívějším článkem), pak ho nechat samovolně zreagovat s koncentrovaným CO2 (to není nic drahého) musí být ekonomicky velmi výhodné.
Odpovědět
Mimochodem, hašené vápno vychytává CO2 z atmosféry v maltě, nikoliv v betonu.
Ať mně někdo povídá, že výtěžnost reakce hydroxidu litného s concentrovaným CO2 není 100%. Pokud je hydroxid řádově levnější než uhličitan (tomu ale nevěřím, viz diskuse pod dřívějším článkem), pak ho nechat samovolně zreagovat s koncentrovaným CO2 (to není nic drahého) musí být ekonomicky velmi výhodné.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 12:07 Reaguje na Jiří SvobodaJak říkám, skoro se nechce věřit, že ten člověk vystudoval vysokoškolskou chemii.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 12:19 Reaguje na Jiří SvobodaJasně že je, jakožto hydroxid alkalického kovu, prakticky 100 %. Při přesycení CO2 ještě víc než 100 %, protože se tvoří hydrogenuhličitan.
Taky se to dá brát podle PH, kyselina uhličitá je velmi slabá kyselina, její roztok, respektive CO2 absorbovaný ve vodě má slabou kyselou reakci tuším PH 6 nebo ještě nižší. Zatímco hydroxid lithný jakožto silný hydroxid alkalického kovu disociuje ve vodě stoprocentně, tudíž i jeho nejmenší koncentrace bude alkalická s PH nad 7. Neboli při nadbytku CO2 zreaguje všechen hydroxid lithný.
Odpovědět
Taky se to dá brát podle PH, kyselina uhličitá je velmi slabá kyselina, její roztok, respektive CO2 absorbovaný ve vodě má slabou kyselou reakci tuším PH 6 nebo ještě nižší. Zatímco hydroxid lithný jakožto silný hydroxid alkalického kovu disociuje ve vodě stoprocentně, tudíž i jeho nejmenší koncentrace bude alkalická s PH nad 7. Neboli při nadbytku CO2 zreaguje všechen hydroxid lithný.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 12:40 Reaguje na Jiří Svobodatak tak. beton tuhne reakcí příslušných křemičitanů a zejména hlinitanů s vodou.
Oxid vápenatý v tom ale figuruje, jednak je v cementu v malém množství jako příměs a jednak zřejmě vzniká pomalým rozpadem křemičitanů betonu. To se nazývá koroze betonu a má průměrnou rychlost v běžných podmínkách asi centimetr betonu za 10 let. Mění se tím chemická reakce betonu a železné výztuhy v železobetonu ztrácejí ochranu danou alkalickým PH oxidu a hydroxidu vápenatého v betonu a začínají rezivět. Jestliže podle norem mají být železné výztuhy železobetonu zabetonovány nejméně 10 centimetrů v hloubi betonu, začnou se železobetonové stavby v běžném prostředí rozpadat trháním rezivějících výztuh za asi 100 let od jejich výstavby.
Odpovědět
Oxid vápenatý v tom ale figuruje, jednak je v cementu v malém množství jako příměs a jednak zřejmě vzniká pomalým rozpadem křemičitanů betonu. To se nazývá koroze betonu a má průměrnou rychlost v běžných podmínkách asi centimetr betonu za 10 let. Mění se tím chemická reakce betonu a železné výztuhy v železobetonu ztrácejí ochranu danou alkalickým PH oxidu a hydroxidu vápenatého v betonu a začínají rezivět. Jestliže podle norem mají být železné výztuhy železobetonu zabetonovány nejméně 10 centimetrů v hloubi betonu, začnou se železobetonové stavby v běžném prostředí rozpadat trháním rezivějících výztuh za asi 100 let od jejich výstavby.
LB
Lukas B.
5.1.2024 13:25 Reaguje na Radim Polášekto jste, prosím, vyčetl kde?
taková obludná rychlost karbonatace by snad mohla nastat u nějakého dusaného víceméně mezerovitého betonu, něčeho na úrovni betonů prvních desetiletí 20. století.
současné betony čerpatelné konzistence mají rychlost karbonatace velmi nízkou (závisí to na pórovitosti betonu, čím hutnější beton, tím karbonatace postupuje pomaleji, kosmické UHPC betony mají díky optimalizované křivce zrnitosti a nadopování mikrosilikou a dalšími sajraty hutnost takovou, že ke karbonataci prakticky nedochází. a závisí také na vlhkosti, při relativní vlhkosti vzduchu do 40% a při relativní vlhkosti blízké 100% karbonatace vůbec neprobíhá, nejrychlejší je při RH okolo 85%, a samozřejmě vesele a radostně probíhá při vystavení tlakové vodě s uhličitanou agresivitou).
dnešní betony určené do venkovního prostředí se smáčením a vysycháním karbonatují za prvních deset let řádově jednotky milimetrů, a pak rychlost postupu karbonatace do hloubky (logicky) klesá (křivka přibližně logaritmická). záleží samozřejmě na tom, jak je beton makroporézní, tedy jestli došlo k vytvoření trhlinek, ať již statických (v železobetonu se výztuž plně aktivuje až když beton v tahu přestane působit), nebo smršťovacích, obecně trhlinky do 0,2 mm se tak nějak "samozahojí" a kysličník dovnitř nepustí. no a záleží, jestli v betonu neprobíhá nějaký jiný zhoubný proces, třeba alkalicko-křemičitá reakce (beton je zevnitř trhán rozpínavým gelem z volných alkálií a amorfního kysličníku křemičitého v kamenivu) nebo síranové rozpínání (až Vám zedník bude sypat do cementové malty sádru "aby mu to lépe tuhlo", přeražte mu pazoury lopatou a žeňte ho ýbršvuňkem až pod smrek, ze kterého jej setřepali).
Odpovědět
taková obludná rychlost karbonatace by snad mohla nastat u nějakého dusaného víceméně mezerovitého betonu, něčeho na úrovni betonů prvních desetiletí 20. století.
současné betony čerpatelné konzistence mají rychlost karbonatace velmi nízkou (závisí to na pórovitosti betonu, čím hutnější beton, tím karbonatace postupuje pomaleji, kosmické UHPC betony mají díky optimalizované křivce zrnitosti a nadopování mikrosilikou a dalšími sajraty hutnost takovou, že ke karbonataci prakticky nedochází. a závisí také na vlhkosti, při relativní vlhkosti vzduchu do 40% a při relativní vlhkosti blízké 100% karbonatace vůbec neprobíhá, nejrychlejší je při RH okolo 85%, a samozřejmě vesele a radostně probíhá při vystavení tlakové vodě s uhličitanou agresivitou).
dnešní betony určené do venkovního prostředí se smáčením a vysycháním karbonatují za prvních deset let řádově jednotky milimetrů, a pak rychlost postupu karbonatace do hloubky (logicky) klesá (křivka přibližně logaritmická). záleží samozřejmě na tom, jak je beton makroporézní, tedy jestli došlo k vytvoření trhlinek, ať již statických (v železobetonu se výztuž plně aktivuje až když beton v tahu přestane působit), nebo smršťovacích, obecně trhlinky do 0,2 mm se tak nějak "samozahojí" a kysličník dovnitř nepustí. no a záleží, jestli v betonu neprobíhá nějaký jiný zhoubný proces, třeba alkalicko-křemičitá reakce (beton je zevnitř trhán rozpínavým gelem z volných alkálií a amorfního kysličníku křemičitého v kamenivu) nebo síranové rozpínání (až Vám zedník bude sypat do cementové malty sádru "aby mu to lépe tuhlo", přeražte mu pazoury lopatou a žeňte ho ýbršvuňkem až pod smrek, ze kterého jej setřepali).
RP
Radim Polášek
5.1.2024 16:10 Reaguje na Lukas B.No, ono by to mělo platit tak pro betonové stavby postavené za socíku. Jestli se to dnes nějak potlačuje, to nevím.
Odpovědět
LB
Lukas B.
5.1.2024 17:52 Reaguje na Radim Polášekjá vím, že jsem votravněj, ale i tohle moudro mi, prosím, nějak odzdrojujte.
"bechyňovské" betony z 30. let jsou prokarbonatované 30-50 mm (nenechte se zmást odstřelenou tvrdou cementovou omítkou prováděnou dodatečně). betonové mosty z 50. let jsou prokarbonatované do 20 mm (problém ovšem je, že zhruba tolik činilo krytí). strašidelné "ševčíky" (betonové předpjaté mostní nosníky I73 jsou skutečně děsivé, nejhorší jsou ty kusy z 80. let, ale tam je krytí nula - nějakou chytrou hlavu totiž napadl geniální "zlepšovák" používat jako distanční podložky odstřižky betonářské výztuže, a nafouknutím korodující výztuže došlo k odstřelení krytí betonem poměrně záhy.
Odpovědět
"bechyňovské" betony z 30. let jsou prokarbonatované 30-50 mm (nenechte se zmást odstřelenou tvrdou cementovou omítkou prováděnou dodatečně). betonové mosty z 50. let jsou prokarbonatované do 20 mm (problém ovšem je, že zhruba tolik činilo krytí). strašidelné "ševčíky" (betonové předpjaté mostní nosníky I73 jsou skutečně děsivé, nejhorší jsou ty kusy z 80. let, ale tam je krytí nula - nějakou chytrou hlavu totiž napadl geniální "zlepšovák" používat jako distanční podložky odstřižky betonářské výztuže, a nafouknutím korodující výztuže došlo k odstřelení krytí betonem poměrně záhy.
RP
Radim Polášek
5.1.2024 20:06 Reaguje na Lukas B.To nemůžu. Je to asi 10 - 15 let, co jsem připravoval nějaké drobné věci z betonu a v rámci toho jsem sháněl informace o betonu volně dostupné na internetu. Asi nejobsažnější byla nějaká chemická skripta o betonu. Ale kdovíkde na které stopě mého starého harddisku to nyní je.
Odpovědět
LB
Lukas B.
5.1.2024 20:10 Reaguje na Radim Polášekok. taky se občas pustím na tenký led hrany odborností. když budete chtít vědět něco o betonu, ozvěte se (tuhle před mnoha lety mi jeden kamarád, jaderný inženýr, málem utrhl uši, když chtěl vědět neco těžkých stínících betonech, a nasměroval jsem ho na jednoho výborného tuzemského experta, který mu půldruhé hodiny do telefonu vyprávěl o technologických problémech míchání a ukládání betonu s příměsí okují a nešel utnout)
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 20:13 Reaguje na Lukas B.Jinak z těch osumdesátek to, co jsem různě viděl, spíš vypadá, že se často rovnou vykašlali na nějaké vystřeďování a upevňování ocelové výztuže, prostě tam navalili beton, spoléhali na konstrukční rezervy a bylo jim jedno, že místy leží ocelové výztuhy na bednění.
Odpovědět
LB
Lukas B.
5.1.2024 20:21 Reaguje na Radim Polášektradiční přístup byl bednit nehoblovanými prkny na sraz a pak ihned po odbednění nanést tvrdou omítku (a tu pak krášlit třeba pemrlováním), ta omítka, byla-li provedená fachmanem, vydržela 80-100 let a pak holt odstřelila (měla vyšší modul pružnosti a větší difuzní odpor než beton pod ní, a odstřelilo to v betonu, kde se hromadila a promrzala vlhkost). a když se začalo prefabrikovat a betonovat do ocelových forem, tak tam byl nějaký mentální blok ve výrobě, a distanční podložky byly považované dělnickou třídou za zbytečně vyhozené peníze.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
5.1.2024 20:34 Reaguje na Lukas B.Aha, tak to já jsem hodně viděl betony bez těch omítek. Třeba v Ostravě na Frýdlantských mostech by to mohlo být až dodnes.
Jinak Vaši nabídku o informacích o betonu s díky přijímám, ale přes Ekolist se mi nepovedlo najít na Vás nějaký kontakt.
Odpovědět
Jinak Vaši nabídku o informacích o betonu s díky přijímám, ale přes Ekolist se mi nepovedlo najít na Vás nějaký kontakt.
LB
MM
Milan Milan
5.1.2024 15:08Další blbina z dílny lobbistů, ekopomatenců a všezdůvodňovačů? CO2 je v chemickém složení atm zastoupeno cca 0,037%. Produkuje jej sama planeta svými nezbytnými procesy k udržitelnosti života a lidská činnost má na celkové produkci údajně podíl 3%. To si fakt myslíte, že ty "lidské" až křečovité nápady a zásahy ke snížení celkového CO2 (včetně omezení produkce z lidské činnosti) mají reálně nějaký smysl pro rovnováhu plynů a celkové množství CO2 v atm? Nedojde naopak k vychýlení rovnováhy potřebné pro život a udržení jiných ekosystémů? A nenastartuje se např. vlastní mechanismus planety tu rovnováhu udržet např. zvýšením teploty, sopečnou činností, povodněmi apod?
Odpovědět
HH
Honza Honza
6.1.2024 07:56Ne, tyto články a výzkumy jsou potřebné, jistě smyslplnější než bezhlavá dotace na FV ne za miliardy ale za biliony! Naopak je třeba posilovat výzkum, hledat nové metody. Důležitá je i kritika (opozice), korekce nesmyslů, slepých cest, kterých je vždy násobně více než smyslplných řešení, ale bez výzkumu a hledání by nebyl žádný pokrok. Nejhorší reakce je reakce odborníka, kritika - p. Poláška: že je to zhovadilost!!!
Nejlepší, nejpřirozenější, tím nejekologičtější zachytávač CO2 je dřevo. Nejen že ukládá CO2, ale lesy stabilizují klima, ochlazují a zachytávají vodu, argumentovat tím, že se ze dřeva CO2 zase uvolní, je proto krátkozraký pohled, nedomyšlenost. CO2 se ukládá v procesu, který nekončí, takže velké množství CO2 je stále vázáno. Podobně to mohl myslet autor článku o lithiu.
Nejlepší by bylo vymyslet, jak ze dřeva uvolňovat energii bez uvolňování CO2 (a dalších škodlivin ze spalování), ale jistě by to bylo drahé, jistě násobně dražší než hoření.
Ale co když mají pravdu klimatologové, že se Země přehřeje a my umřeme? Taky je to zhovadilost? Já bych raději s tím něco dělal! Čumět do propasti před sebou, když není cesta zpátky, umí každý blbec, těžší je najít nějaké řešení!
Odpovědět
Nejlepší, nejpřirozenější, tím nejekologičtější zachytávač CO2 je dřevo. Nejen že ukládá CO2, ale lesy stabilizují klima, ochlazují a zachytávají vodu, argumentovat tím, že se ze dřeva CO2 zase uvolní, je proto krátkozraký pohled, nedomyšlenost. CO2 se ukládá v procesu, který nekončí, takže velké množství CO2 je stále vázáno. Podobně to mohl myslet autor článku o lithiu.
Nejlepší by bylo vymyslet, jak ze dřeva uvolňovat energii bez uvolňování CO2 (a dalších škodlivin ze spalování), ale jistě by to bylo drahé, jistě násobně dražší než hoření.
Ale co když mají pravdu klimatologové, že se Země přehřeje a my umřeme? Taky je to zhovadilost? Já bych raději s tím něco dělal! Čumět do propasti před sebou, když není cesta zpátky, umí každý blbec, těžší je najít nějaké řešení!
RP
Radim Polášek
6.1.2024 10:51 Reaguje na Honza HonzaVždyť ani nebylo dokázáno, že se otepluje kvůli zvyšování koncentrace CO2. Existuje pouze teorie, která říká, že CO2 v "laboratorních podmínkách", kde nejsou žádné jiné vlivy, otepluje ovzduší tolik a tolik a z této laboratorní teorie odvozují globální alarmisté svůj životní kšeft, strašit lidi a tak mít nad nimi moc a obírat je o obrovské peníze. Jenže celkový mechanismus tohoto oteplování v reálu na zeměkouli není úplně známý a určitě ještě dlouho nebudou nalezeny všechny vlivy, které na oteplování působí.
A problém není oteplování o dva tři stupně, kterým alarmisté straší. Problém by nebylo ani oteplení o třeba 10 stupňů, stalo by se jenom to, že jak jsou dneska neobyvatelné chladné oblasti, staly by se po tom oteplení neobyvatelné teplé oblasti kolem rovníku a lidi by naopak osídlili ty chladné.
Odpovědět
A problém není oteplování o dva tři stupně, kterým alarmisté straší. Problém by nebylo ani oteplení o třeba 10 stupňů, stalo by se jenom to, že jak jsou dneska neobyvatelné chladné oblasti, staly by se po tom oteplení neobyvatelné teplé oblasti kolem rovníku a lidi by naopak osídlili ty chladné.
HH
Honza Honza
6.1.2024 11:38 Reaguje na Radim Polášekvšichni, kteří máme rádi přírodu a kteří bychom chtěli, aby příroda prosperovala, aby se lesníci o lesy odpovvědně starali (musí mít na to peníze), aby stromy rostly, bylo z nich dřevo, mohli jsme normálně topit, jezdit normálně autem atd doufáme, že to tak bude. Ale důkazy jsou spíš pro to, že se otepluje, země vysychá, studny vysychají. Čekáme na to, že se křivky obrátí, že se po přechodném výkyvu nahoru vrátí zpět, jak to bylo vždy v historii. Třeba to nastane, my si oddechneme, klimatisti se stáhnou a budou se stydět (jako to bylo s covidem- dle některých hygieniků jsme všichni měli umřít - a naštěstí to byla blbost)
Odpovědět
PE
Petr Eliáš
6.1.2024 14:06 Reaguje na Radim PolášekPro Vás evidentně není nic problém. Máte šťastný život. :)
Naštěstí ostatní, třeba takové FAO, ty problémy vidí.
Jo a když povídáte o těch laboratorních podmínkách. V laboratořích se prokázalo, že CO2 absorbuje dlouhovlnné záření. Satelity potvrdily, že do vesmíru uniká méně záření zrovna na vlnových délkách CO2. A také víme, že se k povrchu vrací víc záření na vlnových délkách CO2.
A pokud ty, kteří ty problémy vidí, nazýváte alarmisty, tak sám byste se měl nazvat ignorantem. :)
Odpovědět
Naštěstí ostatní, třeba takové FAO, ty problémy vidí.
Jo a když povídáte o těch laboratorních podmínkách. V laboratořích se prokázalo, že CO2 absorbuje dlouhovlnné záření. Satelity potvrdily, že do vesmíru uniká méně záření zrovna na vlnových délkách CO2. A také víme, že se k povrchu vrací víc záření na vlnových délkách CO2.
A pokud ty, kteří ty problémy vidí, nazýváte alarmisty, tak sám byste se měl nazvat ignorantem. :)
RA
Robert Axamit
6.1.2024 15:05Diskuse je zbytečně rozčilená. Všichni víme kam vedou zelené nápady např. sluneční tunel za 800 mld. Kč, biopaliva, elektroauta, ESG, EIA, zákazy kde čeho, hysterie okolo jádra atd.atd. Per analogia zachycování CO2 jako další zelený nápad se zařadí po bok svých přechůdců jako úplný nesmysl.
Odpovědět
ZK
Zan K.
25.1.2024 13:51Proč zachycovat onen CO2 v atmosféře, když jednodušší je črpat ho přímo z oněch zdrojů znečištění, jako ony bioplynky čerpají metan. Ono je to asi moc pracné a nikomu se do toho nechce.
Odpovědět
