Jakub Mráček: Je možné těžit lithium a zároveň zachytávat oxid uhličitý z atmosféry?
Lithium bez kyseliny sírové
Opakovaně si na blogu České lithium připomínáme, že lithné ionty jsou v zinnwalditu vázány obzvlášť důkladně a přetvořit je na rozumný obchodovatelný a na baterie zpracovatelný produkt stojí hodně energie a surovin.
Metod je navrženo nebo vyzkoušeno hned několik; Geomet si (pravděpodobně z ekonomických důvodů) vybral síranovou metodu, německo-kanadská firma připravující těžbu na saské straně hranice metodu sádrovou. Česká volba vede k ceněnějšímu produktu, je ale energeticky i surovinově velmi náročná (desítky tisíc tun kyseliny sírové ročně!). Německý těžař zvolil méně nebezpečnou technologii vedoucí k levnějšímu produktu, konkrétně k hydroxidu lithnému. Rozdíl v cenách mezi dražším uhličitanem a levnějším hydroxidem lithným je řádový.
Nabízí se proto otázka, zda nejde hydroxid na uhličitan převést.
Jde - a měl by to zvládnout student nejpozději druhého ročníku gymnaziální chemie:
2 LiOH + CO2 → Li2CO3 + H2O. Jak taková reakce ale běží v realitě? A jak v průmyslovém měřítku?
Absorpce oxidu uhličitého alkalickými hydroxidy
Reakce skutečně běží, stejně jako analogicky funguje i v případě jiného zásaditého (alkalického) hydroxidu, totiž hydroxidu vápenatého (hašeného vápna) při tvrdnutí betonu.
Hydroxid lithný se zase používá na zachytávání oxidu uhličitého na vesmírných stanicích - jinak by se astronauti brzy udusili produktem vlastního dýchání.
Kinetika toho procesu je popsána přinejmenším 50 let. V roce 2022 vyšel článek v Nature, který testoval absorpci v poloprovozních podmínkách.
Teoreticky bychom na jednu tunu uhličitanu mohli spotřebovat až 595 kg oxidu uhličitého. Z uvedeného výzkumu ale plyne, že rovnováha té reakce je mnohem méně příznivá, účinnost vychází na zhruba 24 %. I tak ale pořád platí, že reakce běží a je průmyslově využitelná: Pokud by navržený návod na zpracování cínovecké rudy měl produkovat asi 25 kilotun uhličitanu lithného, mohl by na to využít asi 3 500 tuny oxidu uhličitého. To - pro srovnání - odpovídá (při emisích 95 g CO2 na km) asi 37 milionům kilometrů v běžném osobním autě.
Právě teď je čas na ten zajímavý bonus: Jak je zřejmé, sádrovou metodou zpracování zinnwalditu bychom méně hodnotný hydroxid přetvořili na dražší uhličitan, ale zároveň tím z atmosféry odstranili oxid uhličitý coby skleníkový plyn.
Zachytávání atmosférického uhlíku
Carbon Capture and Store (zkráceně CCS) je jedna z kýžených, ale stále spíš konceptuálních metod, jak na poslední chvíli odvracet změny klimatu v důsledky rostoucího množství skleníkových plynů (zejména tedy antropogenního oxidu uhličitého). Myšlenka je prostá: Spalováním fosilních paliv (nebo třeba výrobou cementu a oceli) sice vyšleme do atmosféry oxid uhličitý, ale vzápětí za zase odčerpáme a uložíme. Jak moc experimentální to je, dokazuje Global CCS Institute, který vede veřejně dostupnou databázi všech (!) provozů s CCS na světě. I když jejich počet roste, je zřejmé, že běžná technologie to není.Velmi často takové pokusy vedou k paradoxu. Obvykle totiž vedou k ukládání pevného produktu zachytávání (třeba už zmíněného vápence) do země. To s sebou nese nejen další náklady (a taky uhlíkovou stopu) na dopravu, ale i zemní a důlní práce. Nezřídka se proto stává, že proces zachycení a uložení takového materiálu má větší uhlíkovou stopu, než kdyby se to nechalo být.
Způsob, který je výše nastíněn, je o hodně zajímavější: Vzniklý produkt není třeba sypat do jámy. Navržená CCS vede k uhličitanu lithnému, produktu, který je žádaným artiklem, na konci svého životního cyklu je z vyrobené baterie znovu recyklovatelný.
Ekonomika
Při současných cenách emisních povolenek cca 68 eur za tunu CO2 (zhruba 1700 Kč) má uhličitan lithný z atmosférického uhlíku lepší i ekonomickou bilanci, a to asi o 6 milionů korun. Není to moc, ale při nízkých výkupních cenách pro zpracování do baterií může i tohle mít svou cenu.Naděje?
Nejen na tomto blogu už padlo, že nejekologičtější je prostě snížit spotřeba baterií. I ta nejlepší technologie stojí nějakou energii a má uhlíkovou stopu. Pomůže, když budeme víc chodit pěšky, jezdit na kole (výhradně šlapacím), MHD, když budeme elektroauta sdílet. Uvažujeme-li ale o elektromobilitě jako o čistší náhradě spalovacích motorů, bez Li-ion článků se ještě minimálně nějaký čas neobejdeme. Jejich výroba ale má být co nejčistší a pokud možno co nejvíc užitečná: třeba tím, že odčerpá alespoň trochu skleníkového plynu z atmosféry.
reklama
Další informace |
Text původně vyšel na blogu České lithium.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (60)
Lukas B.
5.1.2024 08:52*) "není blbej" v tomto kontextu znamená, že v běžných situacích ovládá trivium, zejména tedy kupecké počty. a umí ty kupecké počty použít i v situacích, kdy řády fifer přesahují běžnou životní zkušenost.
**) "navedenej" znamená v tomto kontextu buď zmámený a tedy vypnutý mozek a kognitivní schopnosti z důvodu víry, nebo ekonomicky zainteresovanej na celé té šaškárně okolo svaté církve klimatické, a tvrdí, že vidí císařovy nové šaty proto, že mu to přináší nikoli nevýznamný benefit.
Petr Eliáš
5.1.2024 09:21 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
5.1.2024 10:04 Reaguje na Petr EliášRadim Polášek
5.1.2024 11:24 Reaguje na Lukas B.jenže rozbíjejte levně a s malým vynaložením energie takovou vyřelou skálu plus rozbíjejte v té drti silkátové vazby, ke ty kovy drží v křemičitanech.
A potom ještě vznk biomasy v oceánem nad velkými hloubkami, kde potom ta biomasa klesne a je tam uložena v sedimentech, jako budoucí zdroj uhlíku anebo ropy a zemního plynu.
Radim Polášek
5.1.2024 13:12 Reaguje na Radim PolášekCinvaldit má mít asi tento směsný vzorec: KLiFeAl(AlSi3)O10(OH,F)2
Když se z toho má získat lithium, musí se ty molekuly komplexního křemičitanu rozbít.
V přírodě to probíhá působením vody, hydrolýzou a případně oxidací. Do roztoku do vody se uvolní, respektive vodou se z rozkládající horniny vyplaví alkalické kovy, draslík a lithium. Ty se uvolní jako oxidy respektive hydroxidy a z ovzduší zachytí oxid uhličitý a jako rozpustné uhličitany jdou vodními toky a skončí v moři. Železo se uvolní jako oxid a za určitých podmínek skončí jako železná ruda, oxidická, krevel nebo magnetit. ale spíš skončí jako hydroxidická železitá ruda limonit a za určitých podmínek vychytá oxid uhličitý a skončí jako železná ruda ocelek. ze zbytku se uvolní fluor, který bývá jako halogen rozpustný a skončí taky v moři, může částečně zase uvolnit oxid uhličitý z uhličitanu draselného ne bo lithného. Hliník a křemík mohou v krajním případě skončit taky jako oxidy nebo se cinvaldit rozloží jen částečně, zůstane tam třeba železo a na tom místě potom vzniknou ložiska sekundárních jednodušších křemičitanů typu třeba kaolínu nebo jílu.
Toto je zhruba přirozený proces rozpadu těch křemičitých minerálů a těžba lithia ten proces v podstatě napodobuje plus k tomu lithium nějak odděluje od ostaních látek.
Emil Novák
5.1.2024 09:09Jakub Mráček
5.1.2024 10:14 Reaguje na Emil NovákRadim Polášek
5.1.2024 11:19 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
5.1.2024 11:34 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 11:50 Reaguje na Emil NovákCO2, původem odkukoliv, které se v tom uhličitanu lithném zachytí, je zase hned obratem při výrobě baterek uvolněno.
Neboli žvanit o zachytávání CO2 v souvislosti s hydroxidem lithným určeným pro výrobu baterií je totální blbost.
Emil Novák
5.1.2024 12:05 Reaguje na Radim PolášekNebo si to představte tak, že se bude (teoreticky) zachytávat CO2 vznikající při výrobě baterek a v uzavřeném cyklu používat v k výrobě uhličitanu lithného, to už je stejný výsledek. Pak se "teoreticky" nemusí vypouštět nic. Prakticky samozřejmě ano, protože žádný proces není dokonalý.
Radim Polášek
5.1.2024 12:28 Reaguje na Emil NovákAle článek je o lithiu těženém proto, aby se nezahazovalo, ale POUŽILO do lithiových baterek do elektromobilů a dalších zelených vymyšleností.
Neboli.
Neboli buďto bude jedno nebo bude druhé. Buď se do vytěženého lithia teoreticky uloží oxid uhličitý anebo se to vytěžené lithium POUŽIJE na výrobu baterek.
Ale obojí současně nejde, to je KRAVINIUM.
Emil Novák
5.1.2024 12:51 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 13:38 Reaguje na Emil NovákV baterce v klasické Liion je nebo by mělo být lithium na katodě ve formě směsných oxidů, v elekrolytu ve formě sloučenin rozpustných v organických rozpouštědlech a to uhličitan určitě není a v nabité baterce uvnitř obvykle uhlíkové anody by mělo být lithium v kovové formě.
Emil Novák
5.1.2024 13:53 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 15:38 Reaguje na Emil NovákCo se týká článku, nadpis vlastního článku je : "Je možné těžit lithium a zároveň zachytávat oxid uhličitý z atmosféry?"
V článku je třeba : "Má-li se lithná slída těžit a zpracovávat, nechť se to dělá co nejzeleněji. A to hned dvakrát."
nebo : "Způsob, který je výše nastíněn, je o hodně zajímavější: Vzniklý produkt není třeba sypat do jámy. Navržená CCS vede k uhličitanu lithnému, produktu, který je žádaným artiklem, na konci svého životního cyklu je z vyrobené baterie znovu recyklovatelný."
a dokonce: "Při současných cenách emisních povolenek cca 68 eur za tunu CO2 (zhruba 1700 Kč) má uhličitan lithný z atmosférického uhlíku lepší i ekonomickou bilanci, a to asi o 6 milionů korun. Není to moc, ale při nízkých výkupních cenách pro zpracování do baterií může i tohle mít svou cenu."
Už autor vyčísluje, kolik by se na tom dalo skrz šetření emisními povolenkami, tudíž absorbcí atmosférického CO2 trhnout jako trvalé ukládání CO2
A nakonec hodnocení autora článku, hovoří samo za sebe: "Jejich výroba ale má být co nejčistší a pokud možno co nejvíc užitečná: třeba tím, že odčerpá alespoň trochu skleníkového plynu z atmosféry."
Já tomu prostě rozumím tak, že autor si z nějakého důvodu buď vzal do hlavy nebo chce nakecat jednodušším čtenářům, že přeměna hydroxidu lithného na uhličitan vychytá nějaký CO2 z atmosféry.
Emil Novák
5.1.2024 15:57 Reaguje na Radim PolášekNikdy se nepíše, že by měla být celková bilance záporná.
Radim Polášek
5.1.2024 16:17 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
5.1.2024 17:28 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 17:34 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
5.1.2024 18:06 Reaguje na Radim PolášekVe 30. letech minulého století taky bylo třeba získávání energie ze štěpení "blbiny a nesmysly", a o 30 let se už běžně používalo. Tím neříkám že to tak dopadne i tady, samozřejmě.
Radim Polášek
5.1.2024 19:56 Reaguje na Emil NovákBez těchto lidí, co to všechno vyzkoušeli a postavili a zjistili, co a jak funguje a co nefunguje by to byla jen teorie a na ní nalepeny ty blbiny a nesmysly.
Němci se třeba taky spolehli na teorii a taky zkoušeli rozběhnout první řetězovou štěpnou reakci, ale nedovedli si to přesně spočítat a potom vyzkoušet a tak dělali blbinu a nesmysl. Měli dvě soupeřící výzkumné skupiny a každá z nich měla údajně něco nad polovinu potřebného množství uranu na rozběhnutí řetězové reakce. Proto reaktor nerozběhli, dosáhli jenom určitého zvýšení radioaktivity. kdyby ten uran dali dohromady, tak by údajně řetězové štěpné reakce dosáhli podobně jako Fermi, mohli bádat dál a zkoušet a dostali by se, než by byli poraženi, k jaderné pumě a jaderné energii mnohem blíž. Ale oni to nedali dohromady a tak jim nezbylo než pořád vycházet z té teorie z třicátých let, ale bez reálného odzkoušení být přitom pořád mimo realitu.
A tak dopadne každý, kdo není schopný si dostatečně přesně a podrobně to praktické řešení představit a uchyluje se jen k teoretickým myšlenkovým konstrukcím. Dříve nebo později se ve své teorii ocitne mimo realitu a potom nedělá nic jiného než že pořád "přežvykuje" nereálné a nerealizovatelné blbiny a nesmysly.
Emil Novák
6.1.2024 10:12 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
6.1.2024 10:39 Reaguje na Emil NovákA Einsteinovy teorie se mnoho vědců pokoušelo shodit jako neplatné a nikomu se to zatím nepovedlo, ať už to byli teoretici nebo zkoušeli platnost Einsteinových teorií praktickými pokusy. Jinak v dnešní době, co mám o tom přehled, jsou už vidět dost jasně meze Einsteinových teorií a čeká se na podobně geniálního vědce, který v tom půjde v teorii ještě dál.
Emil Novák
6.1.2024 10:48 Reaguje na Radim PolášekPetr Eliáš
5.1.2024 09:51vaber
5.1.2024 09:53kde se vezme LiOH? z jakých reakcí
a co ta sádra ,jak se vyrobí a co vzniká při použití kyseliny sírové
Lukas B.
5.1.2024 10:06 Reaguje na vabervaber
6.1.2024 09:07 Reaguje na Lukas B.nebo budeme pálit uhlí, aby se mohlo těžit lithium a lithium budeme potřebovat, aby se nepálilo palivo do aut,
Jakub Mráček
5.1.2024 10:12 Reaguje na vaberJakub Mráček
5.1.2024 10:14 Reaguje na vaberRadim Polášek
5.1.2024 12:10 Reaguje na vaberPřitom kromě schématu české technologie, který je bez rozsáhlého výkladu pro laika úplně k ničemu, neuvádí žádné bližší údaje. Jen plno politických a zelených keců.
Miroslav Vinkler
5.1.2024 11:03Společným jmenovatelem u těchto "inovací" byly dotace, s nimiž se dá namazat jakýkoli krajíc chleba.
Energeticky náročné, ekonomicky drahé , výsledek tristní.
Existuje daleko lepší řešení , zalesňování vhodných území. Matka Příroda objevila fotosyntézu před miliardami let jako optimální, dosud nikým nepřekonaný postup, jak využít sluneční energie ve vazbě na stavbu zejména fyto-organismů založených na uhlíkových vazbách.
Vzrostlý strom , má-li se tak nazývat , potřebuje cca 100 let , tedy dostatečnou dobu pro to, aby si homo sapiens mohl vzít oddechový čas a rozhodnout se, která cesta je pro dekarbonizaci ta nejlepší. Mezitím flóra odebírá CO2 z atmosféry, nepotřebuje dotace , ani ekomagory co se lepí k obrazům, nebo zkorumpované rádoby zelené politiky, kterým jde pouze o vlastní prospěch.
Lukas B.
5.1.2024 11:15 Reaguje na Miroslav VinklerPetr Eliáš
5.1.2024 11:22 Reaguje na Miroslav VinklerRadim Polášek
5.1.2024 11:14A autor článku by se měl věnovat buď politice nebo makromolekulární chemii. Pokud ji nevystudoval jen pro to, aby mohl mávat vysokoškolským diplomem a požadovat vyšší mzdu než jeho konkurenti bez diplomu. Protože podle toho, jak napsal tento článek, se to nabízí.
Už podruhé uvádím, že tak rozdílné ceny hydroxidu a uhličitanu lithného, jako uvádí autor, musí být fejk. Prostě není možné mít takhle rozdílné ceny blízkých chemikálií s obsahem lithia, zvláště když uváděná cena hydroxidu lithného je několikanásobně nižší, než je dnešní prodejní cena nejobyčejnějšího technického málo čistého hydroxidu sodného určeného pro čištění odpadů. Hydroxid lithný s takovou nízkou cenou musí být buď hodně let zastaralý údaj nebo to musí být výrobní cena nějakého meziproduktu, který není vyčištěný a obsahuje spousty příměsí a se kterým se neobchoduje nebo je v tom podobný háček. Už proto, že z hydroxidu lithného se běžnou chemickou operací, absorbcí oxidu uhličitého, který je taky levný a běžně dostupný, vyrobí z kilogramu hydroxidu lithného mnohem víc než kilogram uhličitanu lithného (nechce se mi to počítat), který když se prodá coby komodita, získá se o několik stovek procent víc peněz než kdyby se za uvedenou cenu prodávalo lithium jako hydroxid. Kdo by tedy produkoval a prodával na trhu hydroxid, když může pár jednoduchými a levnými chemickými operacemi zněkolikanásobit finanční výnos.
Úvaha o zachycení oxidu uhličitého do hydroxidu lithného je už úplně totální zelený úlet. Pokud se bavíme o surovině pro výrobu lithiových baterií, na což je to lithium z Krušných hor určeno. A nebavíme se o tom, že autor do hydroxidu lithného nachytá oxid uhličitý a poté vzniklý uhličitan zase někde uloží, třeba zpět pod zem.
Lithium je v lithiových bateriích ve formě kovu Li. To lithium se musí vyrobit, z hydroxidu odstraněním iontů OH- třeba elektrolýzou, z uhličitanu lithného rozkladem uhličitanu za uvolnění oxidu uhličitého a následně třeba převodem na hydroxid a zase produkcí kovového lithia z toho hydroxidu. Neboli oxid uhličitý, který se zachytí do hydroxidu lithného jeho přeměnou na uhličitan, se v dalších krocích zase uvolní. Tudíž zachytávání CO2 do hydroxidu lithného je úplně technologicky k .... ničemu. Chemikům je to jasné na první pohled, poblázněným zeleným hlupákům to dojít nemusí.
Uhličitan lithný byl stanoven jako komodita pro obchodování s lithiem určeným pro výrobu Li baterek zřejmě proto, že je dlouhodobě stabilní a dá se snadno vyčistit do potřebné čistoty. Na rozdíl od hydroxidu lithného, který jako hydroxid alkalického kovu na vzduchu je hydroskopický, zachytává vzdušnou vlhkost a vzdušný oxid uhličitý a tudíž nedá se u něho snadno udržet jeho čistota, plus k tomu je žíravý.
Jiří Svoboda
5.1.2024 11:51Mimochodem, hašené vápno vychytává CO2 z atmosféry v maltě, nikoliv v betonu.
Ať mně někdo povídá, že výtěžnost reakce hydroxidu litného s concentrovaným CO2 není 100%. Pokud je hydroxid řádově levnější než uhličitan (tomu ale nevěřím, viz diskuse pod dřívějším článkem), pak ho nechat samovolně zreagovat s koncentrovaným CO2 (to není nic drahého) musí být ekonomicky velmi výhodné.
Radim Polášek
5.1.2024 12:07 Reaguje na Jiří SvobodaRadim Polášek
5.1.2024 12:19 Reaguje na Jiří SvobodaTaky se to dá brát podle PH, kyselina uhličitá je velmi slabá kyselina, její roztok, respektive CO2 absorbovaný ve vodě má slabou kyselou reakci tuším PH 6 nebo ještě nižší. Zatímco hydroxid lithný jakožto silný hydroxid alkalického kovu disociuje ve vodě stoprocentně, tudíž i jeho nejmenší koncentrace bude alkalická s PH nad 7. Neboli při nadbytku CO2 zreaguje všechen hydroxid lithný.
Radim Polášek
5.1.2024 12:40 Reaguje na Jiří SvobodaOxid vápenatý v tom ale figuruje, jednak je v cementu v malém množství jako příměs a jednak zřejmě vzniká pomalým rozpadem křemičitanů betonu. To se nazývá koroze betonu a má průměrnou rychlost v běžných podmínkách asi centimetr betonu za 10 let. Mění se tím chemická reakce betonu a železné výztuhy v železobetonu ztrácejí ochranu danou alkalickým PH oxidu a hydroxidu vápenatého v betonu a začínají rezivět. Jestliže podle norem mají být železné výztuhy železobetonu zabetonovány nejméně 10 centimetrů v hloubi betonu, začnou se železobetonové stavby v běžném prostředí rozpadat trháním rezivějících výztuh za asi 100 let od jejich výstavby.
Lukas B.
5.1.2024 13:25 Reaguje na Radim Polášektaková obludná rychlost karbonatace by snad mohla nastat u nějakého dusaného víceméně mezerovitého betonu, něčeho na úrovni betonů prvních desetiletí 20. století.
současné betony čerpatelné konzistence mají rychlost karbonatace velmi nízkou (závisí to na pórovitosti betonu, čím hutnější beton, tím karbonatace postupuje pomaleji, kosmické UHPC betony mají díky optimalizované křivce zrnitosti a nadopování mikrosilikou a dalšími sajraty hutnost takovou, že ke karbonataci prakticky nedochází. a závisí také na vlhkosti, při relativní vlhkosti vzduchu do 40% a při relativní vlhkosti blízké 100% karbonatace vůbec neprobíhá, nejrychlejší je při RH okolo 85%, a samozřejmě vesele a radostně probíhá při vystavení tlakové vodě s uhličitanou agresivitou).
dnešní betony určené do venkovního prostředí se smáčením a vysycháním karbonatují za prvních deset let řádově jednotky milimetrů, a pak rychlost postupu karbonatace do hloubky (logicky) klesá (křivka přibližně logaritmická). záleží samozřejmě na tom, jak je beton makroporézní, tedy jestli došlo k vytvoření trhlinek, ať již statických (v železobetonu se výztuž plně aktivuje až když beton v tahu přestane působit), nebo smršťovacích, obecně trhlinky do 0,2 mm se tak nějak "samozahojí" a kysličník dovnitř nepustí. no a záleží, jestli v betonu neprobíhá nějaký jiný zhoubný proces, třeba alkalicko-křemičitá reakce (beton je zevnitř trhán rozpínavým gelem z volných alkálií a amorfního kysličníku křemičitého v kamenivu) nebo síranové rozpínání (až Vám zedník bude sypat do cementové malty sádru "aby mu to lépe tuhlo", přeražte mu pazoury lopatou a žeňte ho ýbršvuňkem až pod smrek, ze kterého jej setřepali).
Radim Polášek
5.1.2024 16:10 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
5.1.2024 17:52 Reaguje na Radim Polášek"bechyňovské" betony z 30. let jsou prokarbonatované 30-50 mm (nenechte se zmást odstřelenou tvrdou cementovou omítkou prováděnou dodatečně). betonové mosty z 50. let jsou prokarbonatované do 20 mm (problém ovšem je, že zhruba tolik činilo krytí). strašidelné "ševčíky" (betonové předpjaté mostní nosníky I73 jsou skutečně děsivé, nejhorší jsou ty kusy z 80. let, ale tam je krytí nula - nějakou chytrou hlavu totiž napadl geniální "zlepšovák" používat jako distanční podložky odstřižky betonářské výztuže, a nafouknutím korodující výztuže došlo k odstřelení krytí betonem poměrně záhy.
Radim Polášek
5.1.2024 20:06 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
5.1.2024 20:10 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 20:13 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
5.1.2024 20:21 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
5.1.2024 20:34 Reaguje na Lukas B.Jinak Vaši nabídku o informacích o betonu s díky přijímám, ale přes Ekolist se mi nepovedlo najít na Vás nějaký kontakt.
Milan Milan
5.1.2024 15:08Honza Honza
6.1.2024 07:56Nejlepší, nejpřirozenější, tím nejekologičtější zachytávač CO2 je dřevo. Nejen že ukládá CO2, ale lesy stabilizují klima, ochlazují a zachytávají vodu, argumentovat tím, že se ze dřeva CO2 zase uvolní, je proto krátkozraký pohled, nedomyšlenost. CO2 se ukládá v procesu, který nekončí, takže velké množství CO2 je stále vázáno. Podobně to mohl myslet autor článku o lithiu.
Nejlepší by bylo vymyslet, jak ze dřeva uvolňovat energii bez uvolňování CO2 (a dalších škodlivin ze spalování), ale jistě by to bylo drahé, jistě násobně dražší než hoření.
Ale co když mají pravdu klimatologové, že se Země přehřeje a my umřeme? Taky je to zhovadilost? Já bych raději s tím něco dělal! Čumět do propasti před sebou, když není cesta zpátky, umí každý blbec, těžší je najít nějaké řešení!
Radim Polášek
6.1.2024 10:51 Reaguje na Honza HonzaA problém není oteplování o dva tři stupně, kterým alarmisté straší. Problém by nebylo ani oteplení o třeba 10 stupňů, stalo by se jenom to, že jak jsou dneska neobyvatelné chladné oblasti, staly by se po tom oteplení neobyvatelné teplé oblasti kolem rovníku a lidi by naopak osídlili ty chladné.
Honza Honza
6.1.2024 11:38 Reaguje na Radim PolášekPetr Eliáš
6.1.2024 14:06 Reaguje na Radim PolášekNaštěstí ostatní, třeba takové FAO, ty problémy vidí.
Jo a když povídáte o těch laboratorních podmínkách. V laboratořích se prokázalo, že CO2 absorbuje dlouhovlnné záření. Satelity potvrdily, že do vesmíru uniká méně záření zrovna na vlnových délkách CO2. A také víme, že se k povrchu vrací víc záření na vlnových délkách CO2.
A pokud ty, kteří ty problémy vidí, nazýváte alarmisty, tak sám byste se měl nazvat ignorantem. :)