Jan Bláha: Mlžení kolem záloh za PET lahve
Zaujal mě zejména jeden z nich. KMV tvrdí, že podle odhadů ze zahraničí (například z nám tak ekonomicky a kulturně „blízkých“ zemí jako ze Skotska či Norska) prý skončí ročně 5 % PET lahví uvedených na trh volně pohozených v přírodě. V případě ČR jde tedy podle KMV o více než 100 milionů PET lahví každý rok, které by se po zavedení záloh jako mávnutím kouzelného proutku ocitly na recyklačních linkách.
Jde o argument zcela vytržený z kontextu. Předně – nebylo by lepší určovat politiku životního prostředí v ČR na základě kvalitně zpracovaných studií, které budou reflektovat tuzemskou realitu a ne odhady ze Skotska a Norska? A dále – kde je napsáno, že pokud se naučíme jeden z nejtypičtějších tříděných plastových odpadů v domácnosti, tedy PET lahve, nově nosit zpátky do obchodů, budeme stejně pečlivě jako teď (v třídění plastů jsou Češi na evropské špičce!) separovat i ostatní plasty? A neskončí tam nakonec i zálohované PET lahve? „300 miliónů korun jen tak někdo do lesa nezahodí,“ říkají často zastánci zálohování. 300 miliónů asi těžko, ale u 3 korun za jednu láhev to bude dost odlišné.
Tím se dostávám k jedné perličce - 300 miliónů korun totiž podle logiky zastánců návrhu skupiny Zálohujme prý nikdo do lesa nezahodí, ale 200 miliónů klidně ano. Přesně tolik peněz totiž podle návrhu Zálohujme zůstane k dispozici provozovateli záloh za neodevzdané PET lahve. Zálohujme a KMV tak propagují systém, který má bránit pohozeným PET lahvím a bude financován – z pohozených PET lahví…
Abychom vysvětlili ještě jeden argumentační faul KMV - nikdo netvrdí, že zálohový systém v zahraničí nemůže fungovat. Jde ale o to, že my ho máme zavádět u nás, v podmínkách, které jsou od méně recyklujících zemí v mnohém odlišné. Vytrhnout nějakou věc z jednoho systému a uměle ji přesadit do jiného (který přitom už skvěle funguje!) může být velmi drahý a neúspěšný experiment. Napadá mě jeden příměr ze sportu – ani sebevětší zahraniční hvězda nepomůže, pokud nezapadne dobře do týmu.
reklama
