Jan Palaščák: Uhlí zuby nehty

Podle některých predikcí se má v roce 2026 stát výroba z uhlí s konečnou platností nerentabilní. Uvidíme, ostatně cena povolenky EU ETS 1 v druhém polovině končícího roku výrazně posílila, řádově o 15 euro. Navzdory tomu uhlí ČEZu prozatím stále vydělává, byť meziročně o zhruba dvě třetiny méně. Z hlavních „assetů“ skupiny Sev.en Pavla Tykače je pak prodělečná pouze elektrárna Chvaletice. Vypne tedy Tykač v prosinci 2026 ji, elektrárnu Počerady a teplárnu Kladno, jak nedávno pohrozil? Mějme na paměti, že obě elektrárny vydají za zhruba sedminu roční výroby elektrické energie v Česku, a kladenské teplárny jsou lokálně nenahraditelným zdrojem. A rozhodně se nebude vypínat nic, co česká elektrizační soustava potřebuje k bezpečnému provozu.

Zdali do této definice spadají uhelky Sev.en, určí odborné posouzení provozovatele soustavy ČEPS, které se právě rozbíhá. Jestli tedy něco hrozí, tak že v režimu nařízeného provozu a „přiměřeného zisku“ zůstanou zachovány i zdroje, které zcela nezbytné nejsou. Neboli, že se ztrátovost výroby z uhlí bude vyrovnávat z kapes daňových poplatníků země s nejdražšími energiemi v Evropě.

O tom, jak moc či málo budeme podnikání skupiny Sev.en dotovat, by tedy měly rozhodnout úřady. Pavlu Tykačovi se však daří téma politizovat, nehledě na to, že má v nové vládě zřejmě „své sympatizanty.“

Sázka na plyn

Výroba z uhlí však nakonec stejně bude utlumena s tím, že ji v Česku má do velké míry nahradit plyn. Tímto směrem měla působit státní podpora vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), která však v únoru skončí. Mezi podpořené projekty patří největší paroplynová teplárna v Česku, kterou ČEZ začne příští rok stavět v Mělníku.

Polostátní gigant bude v roce 2026 i bez KVETu pokračovat ve zprovozňování nových plynových kotlů a přípravě dalších projektů, jako jsou modernizace kogenerační elektrárny Ledvice a teplárny Trmice. Otázkou je, jak si do budoucna povedou menší zařízení na KVET, tedy kogenerační jednotky, na které nově dopadne ETS 2. Další kroky k úsporám Příští rok by měla vrcholit příprava implementace směrnice EU EPBD IV (Energy Performance of Buildings Directive), která zavádí přísnější standardy pro energetickou náročnost budov s cílem dekarbonizace do roku 2050. Pod kuratelou Ministerstva průmyslu a obchodu se nyní diskutují nové standardy ZEB/ZEBRA a reforma Průkazů energetické náročnosti budov.

Mezitím začnou od prvního ledna pro města, obce a další veřejné subjekty platit nové limity spotřeby, po jejichž překročení budou muset absolvovat pravidelné energetické audity nebo jim dokonce přibude povinnost zavést systém hospodaření s energií dle certifikace ISO 50001. Zároveň si ale municipality budou moci sáhnout na miliardu korun z Modernizačního fondu EU, tedy z výnosů ETS, které v rámci dotačního programu KOMUNERG půjdou na rozvoj komunitní energetiky.

Energetické modernizace se v Česku daří realizovat ve velkém také díky modelu EPC neboli splácení úsporných opatření z budoucích, smluvně zaručených úspor. Komplexnější záměry přitom využívají kombinaci EPC a dotací, například z výzvy ENERGov v rámci Modernizačního fondu. Tuto podporu je proto třeba udržet navzdory „nápadům“ ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, kterak s výnosy z povolenek naložit. Přítomnost ministrů Havlíčka i Vojtěcha na nedávné oborové konferenci však naznačuje, že nová vláda význam energetických úspor chápe a bude je nadále podporovat.

Kdo zaplatí POZE

Na údržbu a rozvoj přenosové a distribuční sítě má být v roce 2026 vynaloženo 44 miliard korun. Část těchto investic jsme dosud platili jako Podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE) v rámci regulované složky koncových cen energií. Hned na svém prvním zasedání však nová vláda schválila převzetí celé POZE státem, který za tím účelem bude muset vyčlenit zhruba 17 miliard korun jen z rozpočtu pro rok 2026.

Domácnostem se tedy regulovaná část záloh za elektřinu sníží zhruba o 15 procent, v případě firem však tento pokles bude činit 21 procent u vysokého a 34 pro velmi vysoké napětí. Ačkoliv je tento záměr pro státní rozpočet nákladný, nepochybně přispěje k vyšší konkurenceschopnosti českých výrobních podniků.

Spornější je záměr ministra Havlíčka dotovat investice do elektrických sítí „odloupnutím nějakých peněz“ z Modernizačního fondu, které však na údržbu sítí ani využít nelze. Tak si Česko holt v Bruselu vymůže výjimku. Problém však je, že se jedná o projekty plánované na roky dopředu, takovéto využití peněz z Modernizačního fondu by se tedy na výši regulované složky projevilo až s velkým odstupem. Smysluplnější se jeví německý postup spočívající v přímém dotování silové složky ceny za elektřinu.

ČEZ, n.p.

ČEZ nejenže bude investorem výstavby dvou nových jaderných bloků v Dukovanech, ale do konce dekády se má rozhodnout ohledně zamýšlených bloků 3 a 4 temelínské elektrárny. To by mohlo být příliš velké sousto i pro firmu o velikosti ČEZu bez ohledu na to, jaké garance jí stát poskytne. Soukromým akcionářům se proto „do Temelína“ jistě nebude chtít. Ledaže vznikající vláda vykoupí zbývajících 30,2 procent kolosu, které státu nepatří.

Potřeba větší kontroly nad energetikou je skutečně hlavním argumentem propagátora tohoto řešení Karla Havlíčka – tedy když pomineme bláboly o tom, kterak zestátnění ČEZu sníží ceny energií. Zároveň ale stát už ČEZ vysokou měrou ovládá prostřednictvím ministra financí a svých zástupců v dozorčí radě. I ve společnosti Elektrárna Dukovany II, která má výstavbu nových bloků Dukovan na starosti, stát drží 80 procent.

V příštím roce každopádně uvidíme, zdali předvolební prohlášení byla myšlena vážně či vůbec ne. Případně se na stole může objevit návrh na rozdělení skupiny, například formou privatizace ČEZ Distribuce a ČEZ ESCO.

---

reklama

---