Jan Tůma: ČR snižuje emise skleníkových plynů. Jak je to možné?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Před volbami to uslyšíme zleva zprava. Realita je ale trochu jiná, a složitější, než aby se z ní dala udělat mediální zkratka a politické heslo (např. v jiné situaci je energetika nebo firmy v majetku některých bohatých Čechů).

Naprostá většina větších průmyslových firem má zahraniční vlastníky, často nadnárodní korporace. Tyhle firmy mívají pobočky všude po světě, včetně ČR. A ty korporace si dávají svoje vlastní cíle, které jsou často ambicióznější než vlastní cíle EU.

Navíc české firmy dodávají svoje výrobky dál v hodnotovém řetězci firmám, které jsou daleko zelenější, než jim EU předepisuje.

Představte si třeba českého výrobce autodílů. Vlastní ho matka mimo EU a dodává svoje výrobky automobilkám, např. BMW nebo Volvo. Tyto značky mají vlastní cíl snížení emisí nejen z vlastní výroby (tzn. spotřeba paliv a elektřiny), ale v celém výrobním řetězci, tzn. i u svých dodavatelů.

Volvo chce mít klimaticky neutrální celý výrobní proces do roku 2040, což mu nikdo nenařizuje.

Automobilka tedy přijde za výrobcem dílů a říká: „Chci, abyste mi ty díly vyráběli s menší uhlíkovou stopou!“

Nu a ten výrobce si spočítá svoji emisní náročnost a vyčnívá mu tam… česká pobočka. Buď proto, že pálí uhlí, nebo že spotřebovává elektřinu, která se tady pořád ve velkém vyrábí z uhlí.

Zahraniční matka vezme českou dceru kolem ramen a řekne jí: „Heleď, jsi super, kvalita je vysoká a náklady nízký. Ale s tou uhlíkovou stopou musíš něco udělat, jinak kvůli tobě přijdeme o zákazníky a budeme od bank dostávat horší úrok. Tady máš nějaký prachy a zbav se toho uhlí.“

To je ten lepší případ.

V horším případě matka tu dceru vykopne ze dveří (prodá ji a výrobu zvýší v jiné, zelenější pobočce kdekoliv na světě) a začne se chlubit svým ekologickým portfoliem dřív, než dcera dopadne na chodník. Která dcera bude mít delší a lepší život?

Jiný příklad: česká firma pálila uhlí a její malajsijská matka ji dotlačila k tomu, aby přešla na plyn. Cože, nějaká nerozvinutá Asie nás bude mistrovat v ekologii? Jop.

Ta představa, že my jsme špička světa a zbytek jsou ušmudlaný křováci, je částečně trochu rasistická, částečně příliš zjednodušená nebo rovnou nesprávná. A často někým záměrně živená, aby v nás vzbuzovala morální rozhořčení a neochotu přijímat ekologická opatření.

Zpátky k té chemičce v úvodu – schválně jsem si prošel cíle její zahraniční matky, co ani není v EU, a nepřekvapivě to byla rána za ranou:

• Cíl snížení primárních emisí vyšší, než má EU;
• Cíl snížení sekundárních emisí ambiciózní, EU nepředepisuje;
• Cíl spotřeby OZE 80 %, ČR má cíl jen 30 %;
• Postupné nahrazování emisně náročných výrobků jinými, inovativními, přičemž ty emisně náročné se vyrábí právě v ČR!

Z toho jasně plyne, že pro tu českou chemičku není ohrožující klimatická politika EU. Ohrožuje ji vlastní cíl jejího vlastníka. Snaha EU nějak koordinovat přechod na klimatickou neutralitu, udělat to efektivním způsobem (povolenky) a zajistit na to peníze (opět z povolenek) je naopak naděje, že to ta česká firma přežije. A je zájmem českého manažera takovou transformaci naplánovat, odprezentovat a doufat, že ji matka podpoří – dřív, než to udělá jiná firma v portfoliu.

Pro řadu českých firem to ale bude náročné, protože jejich konkurenceschopnost je založená na levné energii z uhlí. Tahle éra končí, a ne každému se povede najít si konkurenční výhodu v něčem jiném, třeba v nízkoenergetické inovaci nebo high-tech výrobě. Nadějné je, že pokud skončí podnik, kvalifikovaní lidé z těch firem se nevypaří do vzduchu, ale můžou se přesunout do perspektivnějších odvětví. Stejně jako se to stalo v Dánsku v 80. letech, když jim kleknul těžký průmysl a lidi se přesunuli do high-tech odvětví, nebo když po krachu Nokie přišla vlna startupů ve Finsku. Jenže Dánsko i Finsko mají silné systémy sociálního zabezpečení, aktivní politiku zaměstnanosti a velký důraz na vzdělávání, vědu a výzkum. Takže u nich to dopadlo dobře. Co my, máme?