Jaroslav Kolařík: Řez při výsadbě okrasných stromů

V posledních letech proniká i do České republiky trend minimalizovat řez při výsadbě okrasných stromů – tedy omezit intenzivní pěstební zásahy na nezbytné minimum. Cílem je snížit stres stromu po přesazení a zvýšit jeho schopnost rychle se adaptovat na nové stanoviště, jak to již dlouhodobě praktikují arboristé v západní Evropě a USA. Tento přístup jde přímo proti tradičně využívané metodě komparativního (srovnávacího) řezu při výsadbě, která byla v tuzemsku po desetiletí standardem. Současná diskuse, která je velmi aktuální s ohledem na masivní výsadby stromů (často s absentující kvalifikací realizátorů a bez patřičné evidence v důsledku nedomyšlené dotační politiky), se dotýká zásadní otázky: Zajistí investované prostředky do výsadeb zlepšení městského prostředí, nebo vytvoří jen další generaci zmrzačených stromů? Správný postup při výsadbovém řezu může rozhodnout o dlouhodobé prosperitě nově vysazených stromů.

Poznámka: Následující pojednání se týká výhradně okrasných (alejových) stromů se zapěstovanou korunou ze školky. (Ovocné stromy mají v tomto ohledu vlastní specifické postupy, které zde pomíjíme.)

Komparativní řez – vyvážení koruny a kořenů

Komparativní (srovnávací) řez vychází z myšlenky, že při přesazení stromu dojde k zásadní ztrátě kořenů, a je proto nutné úměrně zredukovat korunu, aby zůstala zachována rovnováha mezi podzemní a nadzemní částí. Při běžném přesazování vzrostlých stromů ve školce se totiž v kořenovém balu ocitá jen asi 20 % původního objemu kořenů. To dle této hypotézy může vést k výraznému omezení příjmu vody a živin. Tradiční komparativní řez se proto snaží „vyvážit“ poměr kořenů a listové plochy: vychází z předpokladu, že redukované kořeny nejsou schopny zásobit plně olistěnou korunu vodou, a proto se část korunové hmoty odstraní, čímž se sníží potřeba vody. Typicky se doporučovalo selektivně odstranit zhruba 30–50 % objemu asimilačního aparátu stromu při výsadbě (spíše méně, je-li strom olistěný, a více v zimním bezlistém stavu).

V praxi komparativní řez často znamenal poměrně drastickou redukci celé koruny. Odstraňují se nejprve poškozené či nevhodně rostoucí větve, ale následně mnohdy dochází k silnému prosvětlení koruny – zakrácení většiny postranních výhonů, a v krajních případech dokonce i terminálního výhonu (hlavního vrcholu). Tak extrémní zásah – zejména zkracování terminálu – byl donedávna považován za hrubou chybu, přesto je občas k vidění i v současné praxi. Smyslem srovnávacího řezu ve školkařské produkci bylo nejen zmenšit listovou plochu stromu úměrně omezené schopnosti příjmu vody, ale také formovat budoucí tvar koruny. Ve školce bývá komparativní řez opakován při každém přesazení stromu, čímž se postupně vypěstuje tzv. dočasná koruna – ta však často ještě neodpovídá cílovému tvaru ani nemá založené trvalé kosterní větve. Po výsadbě na finální stanoviště se tedy počítalo s tím, že pěstitelskou „štafetu“ přebírá realizátor výsadby a bude pokračovat v obdobném duchu – tedy provede povýsadbový komparativní řez a následně pravidelné výchovné řezy.

Racionální jádro komparativního přístupu spočívá v tom, že silně zredukovaný kořenový systém často nedokáže zpočátku pokrýt vodní nároky plně olistěné koruny. Zvláště v podmínkách sucha (která se v rámci probíhající klimatické změny stávají častější) hrozí nově vysazeným stromům bez redukce koruny fatální nedostatek vody. Zastánci komparativního řezu proto argumentují: „Strom bez redukce koruny nelze dostatečně zalévat“. Povýsadbový stres by byl podle nich bez provedení řezu silnější a překonával by se déle. Komparativní řez tedy chápou jako nezbytné opatření ke zvýšení šance na ujmutí stromu. Například materiál Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu uvádí, že povýsadbový řez u prostokořenných a balových stromů je pro ujmutí „minimálně stejně důležitý jako třeba kotvení, ochrana kmene, zálivka či péče o výsadbovou mísu“.

Minimalizace řezu podle moderních standardů

Naprostým opakem výše popsaného postupu je přístup prosazovaný aktuálními Evropskými arboristickými standardy (EAS) a řadou mezinárodních studií. Ty doporučují řez při výsadbě co nejvíce omezit – ideálně jen na odstranění poškozených, suchých nebo nemocných větví – a rozhodně nezasahovat do zdravých částí koruny více než symbolicky (cca do 10 % listové plochy). Podle tohoto přístupu nově vysazený strom potřebuje především maximalizovat fotosyntézu a růst kořenů, místo aby investoval energii do zacelování mnoha ran po řezu a regenerace odebraného asimilačního aparátu.

Auxinová hypotéza – kořeny rostou díky koruně

Klíčovým argumentem pro minimalizaci povýsadbového řezu je tzv. auxinová hypotéza. Růst nových kořenů po výsadbě je významně stimulován rostlinným hormonem auxinem (kyselinou indolyloctovou), který se tvoří hlavně v terminálních pupenech a mladých listech v koruně stromu. Pokud bychom korunu výrazně zredukovali a odstranili tyto vrcholové části, omezíme produkci auxinu a tím utlumíme regeneraci kořenů. Výzkumy potvrzují, že radikální zmenšení koruny po výsadbě má negativní vliv i na růst kmene a celkovou vitalitu stromu. Naopak necháme-li koruně většinu listů, strom může pokračovat ve fotosyntéze a vytvářet hormony a cukry potřebné k obnově kořenového systému. První roky po výsadbě jsou proto rozhodující pro zakořeňování – současné standardy doporučují nechat strom regenerovat a provádět jen nutný sanitární řez (odstranění polámaných či suchých větví) a teprve ve 2.–3. roce po výsadbě zahájit běžný výchovný řez. Tím se zajistí, že strom má dostatek asimilační plochy k obnovení kořenů a zároveň se včas (ale ne předčasně) napraví případné defekty v koruně.

Evropské arboristické standardy EAS tento postup shrnují tak, že řez při výsadbě má být skutečně jen minimální „pěstební sanitací“ – tedy odstraněním větévek poškozených transportem či výsadbou. Teprve po dostatečném zakořenění, zpravidla v následujících 2-3 letech, se provádějí postupné výchovné řezy s cílem vypěstovat trvalou korunu (například podpořit jeden terminální kmen, založit správné větvení a postupně odstranit nejnižší větve tvořící dočasnou korunu). Výhodou tohoto odkladu je, že strom mezičas využije k intenzivnímu růstu kořenů a akumulaci energie. Mnohé studie totiž dokládají, že neřezané stromy se po výsadbě etablují rychleji než stromy s výrazně seříznutou korunou – vykazují například větší tloušťkový přírůst kmene a vyšší vitalitu. Naopak silný řez při výsadbě snížil u sledovaných stromů tloušťkový růst a vitalitu, zvýšil náchylnost k chorobám a vedl místy až k odumírání větví. Tyto poznatky podporují strategii, že „méně je někdy více“ – čím méně zdravé koruny se ihned po výsadbě odstraní, tím lépe pro startovní růst stromu.

Správná zálivka místo redukce koruny

Zastánci minimalizace řezu zároveň upozorňují, že argument „bez řezu nelze strom uzalévat“ je spíše důsledkem nesprávných zálivkových postupů než nezbytnosti samotného řezu. Ve většině publikovaných případových studií totiž vychází najevo, že se při výsadbě v Česku dlouhodobě zanedbává několik zásadních opatření, která teprve umožňují efektivní zálivku stromu. Jedná se zejména o:

• Zálivkové mísy či lemy – kolem vysazeného stromu by se měla z okolní zeminy a drnu vytvořit mísovitá prohlubeň s vyvýšeným okrajem, schopná pojmout celou dávku zálivky najednou. Bez takové mísy voda při zalévání odteče po povrchu pryč a nedostane se hluboko ke kořenům. Správně vytvořená zálivková mísa (případně překrytá mulčem) zajistí, že větší objem vody (zálivková dávka je běžně 50–100 l podle velikosti stromu) pomalu vsákne do hloubky 30–40 cm, tedy propenetruje do celého objemu kořenového balu.

• Průběžná závlaha po výsadbě – nově vysazené stromy vyžadují pravidelnou a vydatnou zálivku zejména v prvním roce. Výzkumy uvádějí, že je vhodné pravidelné zavlažování po dobu prvního vegetačního období po výsadbě v suchých podmínkách. Bohužel v praxi jsou stromy často zalévány méně, než by bylo třeba, což jejich ujmutí ohrožuje. Pokud to podmínky dovolují, lepší je častá zálivka menšími dávkami než jednorázové velké objemy v dlouhých intervalech.

• Zavlažovací pomůcky – v případě nutnosti lze použít zavlažovací vaky, které pomalu uvolňují vodu a minimalizují odtok. Jejich účinnost však podle studií není o mnoho vyšší než u běžného přímého zalévání, pokud je provedeno správně. Zavlažovací zařízení usnadňují práci (zamezí odtoku a rozlijí vodu postupně), ale samy o sobě nezlepšují růst či vitalitu stromů oproti prostému zalití hadicí. Jejich využívání se proto doporučuje jen při výsadbě do ztížených podmínek, třeba do svahů. Důležité tedy je hlavně to, aby se stromu dostalo dostatečné vody – způsob (přímá zálivka vs. vak) není tak podstatný, pokud je dodržen potřebný objem a frekvence.

Z výše uvedeného vyplývá, že správná zálivková technika může do značné míry eliminovat potřebu radikálně redukovat korunu. Strom s plnou (nezredukovanou) korunou lze udržet při životě i za podmínek sucha, pokud mu zajistíme důkladnou a opakovanou zálivku, která skutečně dosáhne ke kořenům. Naopak sebemenší chyba v zavlažování může způsobit problémy i u stromu s korunou redukovanou. Praxe v ČR však bohužel často selhávala v tom, že stromy nebyly technicky správně zalévány (nebyla vytvořena mísa, voda stekla pryč, dávky byly nedostatečné nebo příliš řídké apod.). Tato špatná zkušenost mohla vést mnohé odborníky k mylnému přesvědčení, že bez komparativního řezu se nově vysazené stromy neobejdou. Řešením ovšem není plošně krátit korunu všem stromům, nýbrž zlepšit způsob výsadby a následné péče (zálivka, mulčování, zálivkové mísy) tak, aby i strom s plnou korunou měl optimální podmínky k ujmutí.

Kvalita výsadbového materiálu – klíčový faktor

Dalším významným faktorem v této debatě je kvalita sazenic dodávaných na výsadbu. V ideálním případě by měl mít vysazovaný strom kvalitně zapěstovaný kořenový bal a korunu – takový strom pak nepotřebuje žádné drastické zásahy. Kvalitní balový strom je charakteristický hustým, bohatě rozvětveným kořenovým systémem v balu, s viditelným kořenovým krčkem a bez nadbytečné vrstvy půdy nad kořeny. Kvalitní korunka má jednoznačně vyvinutý terminální výhon a správně založené kosterní větve. Bohužel realita tržního prostředí (zejména veřejných zakázek, kde rozhoduje nejnižší cena) často vede realizátory k tomu, že se vysazují stromy horší kvality, které by při přísnější kontrole neměly být vůbec převzaty. Levné nekvalitní výpěstky mívají například přerostlý terminál (nevytvořený ústřední kmen), neuspořádanou korunu, řídký kořenový bal s velkými přeřezanými kořeny a málo vlásečnic. Takové stromy se hůře ujímají a často „nutí“ realizační firmu provádět razantní řezy, aby je vůbec udržela při životě první sezóny.

Je třeba zdůraznit, že komparativní řez nesmí sloužit jako náhrada za kvalitní materiál. Pokud se vysadí strom s defektní strukturou (např. dvojákem místo jednoho terminálu) nebo s podřadným kořenovým systémem, řezy po výsadbě mohou sice provizorně zmírnit největší problémy, ale základní handicap stromu trvá. Koneckonců „strom špatné kvality zůstane špatným stromem“ a v praxi takový jedinec může i při nejlepší péči růst hůře a dožít se nižšího věku. Proto by se měl klást důraz už při nákupu na výběr kvalitních sazenic – stromy s dobře vyvinutými kořeny (časté přesazování ve školce, případně pěstování v kvalitních kontejnerech) a s kvalitně zapěstovanou korunou. Evropský standard výsadby zdůrazňuje, že hlavním cílem je dodat na stanoviště strom s co nejlepším poměrem hustoty kořenů k velikosti koruny. Pokud místo toho dostaneme strom s „holým“ balem (většina kořenů zůstala ve školce) a přerostlou korunou, je to selhání na straně dodavatele – a snaha to následně kompenzovat zmrzačením koruny není koncepčně správné řešení.

Bohužel v ČR často dochází k slevování z nároků na materiál – místo aby se nekvalitní stromky odmítly, počítá se s tím, že „ono se to po výsadbě nějak zastřihne a spraví“. Tato filosofie prosákla dokonce i do některých národních metodik. Například v nedávno aktualizovaném českém Standardu A02 001 (Výsadba stromů) a A02 002 (Řez stromů) se připouští výsadba méně kvalitních stromů jako součást “aktuální praxe” a popisují se zásahy, které evropské standardy označují až za opravné na „významně poškozených (mismanaged and mutilated) stromech“, jako běžný postup při výsadbě či výchově. Konkrétně se uvádí nutnost redukce vrcholového výhonu v případech, kdy ve školce nebyl správně vybrán (zapěstován) terminál. Tím se vlastně normalizuje praxe vysazování stromů s defektní korunou a dodatečné “dohánění” výchovy řezem až po výsadbě. Správné by přitom bylo takový nekvalitní materiál vůbec nepřevzít, případně vyměnit dodavatele.

Důsledky komparativního řezu – hormonální i strukturální rizika

Z výše uvedeného je zřejmé, že komparativní (silný) řez při výsadbě s sebou nese několik zásadních rizik pro další vývoj stromu:

• Potlačení regenerace kořenů: Jak již bylo zmíněno, odstranění velké části korunové hmoty sníží produkci auxinu v terminálních pupenech, což má inhibiční efekt na růst nových kořenů. Strom s ořezanou korunou tak může pomaleji obnovovat svůj kořenový systém, čímž se paradoxně prodlužuje období, kdy je ohrožen nedostatkem vody a živin (přesadbový šok). Jinými slovy, komparativní řez řeší důsledek (nadměrnou transpiraci), ale současně zhoršuje příčinu (nedostatečnou kořenovou základnu). To potvrzují i experimenty – např. výrazné zmenšení koruny vedlo k poklesu tloušťkového přírůstu kmene a vitality a zvýšilo náchylnost stromů k patogenům a k odumírání části koruny.

• Bujení výmladků a vlků: Strom se snaží kompenzovat ztrátu listové plochy a reaguje často tvorbou epikormických výhonů (lidově “vlků”) ze spících pupenů na kmeni a v koruně. Nadměrný řez či dokonce topping (sesazení vršku) patří k hlavním stresovým podnětům, které takové nežádoucí bujení vyvolávají. Tyto výmladky mají zhoršené propojení s kmenem a prorůstají hustě korunou, čímž ji zahušťují a konkurují původním větvím. Navíc odebírají stromu další energii. Následná péče se pak musí zaměřit na opakované odstraňování těchto výhonů – což zvyšuje náklady i počet ran, které strom musí zacelovat. Excesivní řez tak vyvolá potřebu dalších řezů.

• Růst několika vrcholů a deformace koruny: Pokud je při výsadbě zakrácen terminální výhon, strom obvykle zareaguje tak, že několik nejvyšších postranních pupenů prorazí a začne si konkurovat v převzetí dominance. Výsledkem bývá více vrcholů (dvojáky, trojáky) a deformace původně přirozené architektury koruny. U silně terminálně zkrácených stromů lze často pozorovat tzv. “koště” – chomáč nových vzpřímených výhonů na konci seříznutého kmene. Tyto nové vrcholy mají ostré úhly nasazení, což může dát podnět rozvoji defektních větvení (tlakových vidlic). Aby koruna měla do budoucna správnou strukturu, je nutné každoročně zasahovat a vybírat jeden nový terminál, ostatní konkurenční výhony odstraňovat či redukovat. Jestliže se to opomene, strom si ponechá více rovnocenných vůdčích výhonů, mezi nimiž vznikají tlakové vidlice s nežádoucím zarostením kůry. Takové defekty pak výrazně zvyšují riziko rozlomení stromu ve větru nebo pod sněhem ve stáří.

• Zahuštění a defekty při zanedbání následné výchovy: Hlavním problémem komparativního řezu je tedy nutnost intenzivnější následné péče. Samotným radikálním zásahem při výsadbě “rozladíme” přirozený růstový habitus stromu – strom pak vyžaduje častější výchovné řezy v následujících letech, aby se upravil zpět do žádoucí formy. V literatuře se uvádí, že mladý strom by měl být strukturálně prořezáván každé ~2–3 roky během prvních cca 20 let, aby se předešlo vážným defektům. U stromu, který byl komparativně seříznut, je tento interval často ještě kratší (zejména první roky je třeba hlídat nové výmladky a výběr terminálu každoročně). Pokud následné výchovné zásahy selžou či jsou opožděny, koruna takového stromu rychle zmlazuje a houstne – vyvine mnoho tlustých kodominantních větví, často s nevhodným větvením. V husté záplavě nových výhonů může snadno vzniknout “broom effect” (košťatovitá koruna), kde větve rostou v nepřehledném shluku a vzniká množství strukturálních vad (křížení větví, tlakových vidlic atd.). Tyto defekty pak ohrožují stabilitu stromu ve středním věku. Praxe bohužel ukazuje, že pěstebně zanedbané stromy s takto poškozenou architekturou je někdy nutné už ve středním věku výrazně zredukovat nebo pokácet a nahradit novou výsadbou, protože představují riziko selhání (rozlomení). Jinými slovy – co se “ušetřilo” na řezu v prvních letech (resp. na nekvalitní sazenici), to se mnohonásobně zaplatí později na komplikovaných zásazích či předčasné ztrátě stromu.

Dlouhodobá perspektiva a ekonomické souvislosti

Z pohledu majitele stromu (investora výsadby) je žádoucí, aby nový strom prospíval a nevyžadoval zbytečně časté zásahy – každý pěstební zásah stojí peníze a každá velká rána představuje riziko infekce a oslabení stromu. Ideální je vysadit kvalitní strom, minimalizovat stres (tedy i řez) a nechat jej, ať se rychle a stabilně ujme, přičemž v dalších letech stačí několik málo výchovných řezů k dosažení optimálního tvaru. Takový strom má šanci dorůst plného věku a přinášet prostředí maximální ekosystémové služby (stín, ochlazování, zachytávání prachu, zvyšování vlhkosti vzduchu atd.).

Z pohledu některých dodavatelů a realizačních firem však bohužel někdy převládá krátkodobý ekonomický zájem. Je pravda, že radikálně seříznutý strom vykazuje v prvních 1–3 vegetačních obdobích menší ztráty – díky menší transpiraci snáze “přežije” záruční lhůtu, kterou firma za výsadbu ručí. Jakmile však záruka uplyne, případné dlouhodobé problémy (zakrnělý růst, defektní koruna) už řeší vlastník na vlastní náklady. Tento morální hazard se může projevovat tlakem některých dodavatelů na povinný komparativní řez jako podmínku záruky, s odůvodněním, že jinak za strom neručí. Ve světle výše probraných informací je zřejmé, že takový postup upřednostňuje okamžitý ekonomický efekt (přežití do konce záruky) před trvalou hodnotou stromu. V krajním důsledku by to mohl být i záměr: strom, který je po pár desetiletích deformovaný či zdravotně ve špatném stavu, bude muset být pokácen a nahrazen – čímž vznikne opět poptávka po nové výsadbě, z níž někdo bude profitovat. Samozřejmě nelze paušálně tvrdit, že by školkaři či realizátoři záměrně takto uvažovali; nicméně tlak na snižování nákladů a „rychlá řešení“ může vést k preferenci komparativního řezu i tam, kde by trpělivější přístup byl pro strom lepší.

Závěr: Kompromis pro praxi

Srovnání obou přístupů ukazuje, že bezmyšlenkovité uplatňování komparativního řezu při výsadbě není v nejlepším zájmu stromů. Moderní trendy v arboristice směřují k tomu, nechat strom co nejvíce využít svůj potenciál, podpořit regeneraci kořenů a minimalizovat stres – byť to klade vyšší nároky na oprávněnou následnou péči (zejména kvalitní zálivku) v prvním roce. Naopak jsou situace, kdy určitý povýsadbový řez nutný je – například když strom zcela výjimečně dorazí z školky s mechanicky poškozenými větvemi, s více konkurujícími terminály nebo s extrémně nevyváženou korunou vůči zbytku kořenů. V takových případech je třeba provést citlivý selektivní zásah: odstranit pouze to, co je nutné (zlomené či suché větve, jasné defekty), případně mírně zakrátit několik větví, které výrazně vybočují a snižují stabilitu stromu po výsadbě. Rozhodně by se však nemělo plošně odstraňovat 30–50 % koruny “pro jistotu”, pokud k tomu nejsou vážné důvody. Každý řez je zásahem do přirozených procesů v rostlině a měl by být proveden s rozvahou.

Optimální postup při výsadbě okrasných stromů lze shrnout následovně:

1. Výběr kvalitního materiálu: Začíná už v školce – je nutné preferovat stromy s dobrým poměrem koruny a kořenů, s jasným terminálem a bez strukturálních vad. Tím se předejde nutnosti “opravovat” strom po výsadbě. Stromy nevyhovující kvalitativním parametrům je třeba odmítat převzít a vrátit je z důvodu nesplnění základních kvalitativních parametrů.

2. Správná výsadba a zálivka: Zajistit adekvátní velikost výsadbové jámy, neporušený kořenový bal, vytvoření trvalé zálivkové mísy a vydatnou závlahu ihned po výsadbě (cca 50-100 l a více podle velikosti). V suchém období pokračovat v závlaze pravidelně alespoň první vegetační období.

3. Minimální počáteční řez: Provést pouze povýsadbový sanitární řez – tj. odstranit polámané, odřené či suché větve způsobené přepravou a manipulací. Pokud má strom drobné strukturální nedostatky (např. dvě slabší větve těsně vedle sebe), lze zvážit mírnou úpravu, ale zdravé výhony se zásadně nezkracují ani neřežou „jen preventivně“. Terminální výhon se ponechává, zakracuje se jen ve výjimečném případě, je-li to pěstebně odůvodněné – například při zahájení tvarovacího řezu u vysazených stromů.

4. Důsledná následná péče: Namísto preventivního zmenšení objemu koruny je lepší věnovat energii důslednému zalévání, mulčování a ochraně stromu v prvních dvou vegetačních sezónách. Strom by měl mít stabilní oporu (kotvení) a ochráněný kmen proti poškození. Tím minimalizujeme stres a podpoříme rychlou tvorbu nových kořenů.

5. Výchovné řezy ve správný čas: Jakmile strom zakoření (zpravidla od druhé nebo třetí sezóny), zahájit pravidelné strukturální (výchovné) řezy v intervalu ~2–3 let. Při nich se podpoří definitivní terminál, založí optimální větvení trvalé koruny a postupně se odstraní nejspodnější dočasné větve, než nadměrně zesílí. Díky ponechaným spodním větvím si strom mezitím vytvoří dobré kmenové zúžení (taper) a stabilitu. Výchovné řezy jsou drobné zásahy malého rozsahu (odstranění nebo zkrácení několika větví) a pokud jsou provedeny včas, nezanechávají velké rány ani nezpomalí růst stromu. Naopak předejdou pozdějším velkým řezům a defektům.

Závěrem lze říci, že trend minimalizace řezu při výsadbě představuje posun k arboristice založené na biologických zákonitostech a dlouhodobé udržitelnosti stromů. Místo radikálních jednorázových zásahů s nejistým výsledkem sází na „neviditelnou práci“ – kvalitní přípravu sazenice, pečlivou výsadbu a poctivou následnou péči. Pokud je tento postup dodržen, strom si zachová plnou vitalitu, rychle zregeneruje kořeny a brzy přeroste své “ořezané” konkurenty. Minimalizace řezu však neznamená rezignaci na péči – naopak klade důraz na pravidelný výchovný řez v mládí, aby strom v dospělosti neměl zásadní defekty.

V kontextu klimatických výzev a masivních výsadeb, u kterých nás čeká celý proces nutné výchovy, bychom měli upřednostnit postupy, jež novým stromům dají co největší šanci prospět do vysokého věku. Investice do kvality a správné péče se vrátí v podobě zdravých, velkých stromů poskytujících stín a zlepšujících mikroklima měst. Naopak “ošizené” výsadby (nekvalitní materiál seříznutý nadoraz a často i ponechaný svému osudu) mohou vést jen k rozčarování a zmařeným prostředkům. Současné poznatky i evropské standardy jsou v tomto směru jasné: Při výsadbě řežme stromy co nejméně – a raději jim dopřejme více vody a péče.

  Literatura:

Adamowicz, S. (2002). The influence of severe shoot pruning on growth, carbon and nitrogen status in young peach trees (Prunus persica). Tree Physiology, 22(18), 1289–1296. https://doi.org/10.1093/treephys/22.18.1289Oxford Academic+1Academia+1

Alcorn, P. J., Bauhus, J., Thomas, D. S., James, R. N., Smith, R. G. B., & Nicotra, A. B. (2008). Photosynthetic response to green crown pruning in young plantation-grown Eucalyptus pilularis and E. cloeziana. Forest Ecology and Management, 255(11), 3827–3838. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2008.03.030Europe PMC+1openresearch-repository.anu.edu.au+1

AOPK ČR (2025). Standard péče o přírodu a krajinu SPPK A02 002: Řez stromů.

Bekir Erol Ak, B. E. (2013). Effects of summer and dormant pruning time on the vegetative growth, yield, fruit quality and carbohydrate contents of two peach cultivars. African Journal of Biotechnology, 12(1), 84–90. https://doi.org/10.5897/AJB09.1614

DeepRoot Blog. (2023). Tree Watering Bags: Are They Worth Using? DeepRoot Blog.

EcoTreeCo. (2022, 4. prosince). Why Structural Pruning Is Important for Young Trees. EcoTreeCo. https://ecotreecompany.com/structural-pruning/

EAC (2024). European Arboricultural Standard 01 : Tree Pruning. https://www.europeanarboriculturalstandards.eu

Ferree, D. C., Myers, S. C., Rom, C. R., & Taylor, B. H. (1984). Physiological aspects of summer pruning. Acta Horticulturae, 146, 243–252. https://doi.org/10.17660/ActaHortic.1984.146.28agr.ehime-u.ac.jp+1ishs.org+1

Gilman, E. F., & Sadowski, L. P. (2007). Chapter 10 — Selecting Quality Trees from the Nursery (ENH 1060/EP313). University of Florida IFAS Extension.

Korbik, M., et al. (2025). Pre-Planting and Planting Factors Affecting Urban Tree Growth: A Review. Plants, 14(3), 387.

Maurin, V., & DesRochers, A. (2013). Physiological and growth responses to pruning season and intensity of hybrid poplar clones. Forest Ecology and Management, 304, 382–390. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2013.05.039scirp.org

Suchocka, M., Swoczyna, T., Kosno-Jończy, J., & Kalaji, H. M. (2021). Impact of heavy pruning on development and photosynthesis of Tilia cordata Mill. trees. PLOS ONE, 16(8), e0256465. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0256465

TeST (2022). European Arboricultural Standard 03 : Tree Planting. https://www.europeanarboriculturalstandards.eu

Wagner, V. (2020). Řezat či neřezat stromy po výsadbě? Zahrada-Park-Krajina, 4/2020.

---

reklama

---