Jiří Černohorský: Jak jsem si koupil jedovaté sklady obilí
Je to rozsáhlý areál hal v obytné čtvrti nádraží Kolešovice. ZZN si zde nechalo dvě velké haly, kde se stále skladuje obilí. Mně prodali starší část, kde je skladování obilí z technologických důvodů nerentabilní.
Byl jsem velice rád, že mám prostory, kam se může naše strojírna rozvinout. Prostory jsme tedy řádně vyčistili od nánosů starých prachů, vyfoukali všechny štěrbiny od obilí a prachů, opravili omítky a tak podobně, jak je třeba k dalšímu užívání. Do objektu se nastěhovaly stroje, jejich strojní příslušenství, díly a materiál. Umístily se stroje, připravila se výroba - a pak přišla krize. Ta zastavila práce v areálu bývalých sýpek.
Ale už v této době se mi zdálo, že je něco v nepořádku. Ve skladových prostorách uhynuly všechny mouchy, které zde přezimovaly. Nebyl zde hmyz, nepřezimovali zde motýli. Trámoví je do běla – kovové části se, byť v suchu, rozpadají. Ve vzduchu jsou cítit divné zatuchliny. V záznamech je psáno – protipožární nátěr.
Součástí objektu je byt. Byt jsem potřeboval, a tak jsem před znovuobnovením prací odebral vzorky v místech budoucích pokojů. Byly to vzorky omítky a výdřevy. Jako blesk z čistého nebe jsou výsledky prvních vzorků: masivně kontaminováno dichlordifenyltrichloretanem – známého spíše pod zkratkou DDT – a dále přípravkem Lindan. Jsou to organochlorové pesticidy vyráběné Spolanou Neratovice. Od roku 1974 jsou tyto látky v Československu zakázané a jsou na seznamu látek zakázaných Stockholmskou úmluvou.
Mně toto zjištění obrátilo svět naruby a bohužel asi nebudu sám. Následoval průzkum firmou Dekonta a spolupráce s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze pod vedením pana Doc. Dr. Ing. Martina Kubala, kde bylo vyhodnoceno více než 100 vzorků z objektu a výsledky bohužel hrozné.
Co se vlastně stalo?
Po válce někoho napadl zlepšovák. Při skladování může dojít k napadení obilí škůdci. Někoho napadlo vystříkat prostory skladů DDT. To byl najednou perspektivní pesticid zabírající téměř na všechno, a tak se začal masivně používat v zemědělství, přesně v součinnosti s heslem „Kupředu levá“ a „Ani zrno nazmar“. Časem se však zjistilo, jak nebezpečný prostředek to je, a ustoupilo se od jeho masivní aplikace. DDT je vlastně omyl své doby.
Přečtěte si také |
Vinořské kadmium. Jak si poradit s třicet let starou zavážkou toxického bahna z rybníků?Tedy, tímto prostředkem se vystříkávaly prostory skladů obilí, a to opakovaně před další sklizní. Fungovalo to dobře – v prostoru to umrtvilo vše živé. Připomíná to situaci, kdy si dnes určitý prostor vydezinfikujete např. prostředkem Savo. Zřejmě nikoho nenapadlo, že tento aplikovaný prostředek je v těchto prostorách v podstatě na věčnost. Těžko říct, kdy se s tímto přestalo. Mám záznam z knihy Brigády socialistické práce, že pánové ti a ti provedli v celém areálu protipožární nástřik všech dřevěných dílů, v podstatě celé stavby. Hledali jsme tento protipožární nástřik v rozborech, a on není. Současný stav objektů je, že je zde v podstatě všude překročen limit na dioxiny, a to 10x až 600x.
Nejméně jsou kontaminované betonové podlahy a nejvíce výdřeva. Je to dané tím, jak se tento pesticid z prostor dostává ven. Pesticid se uvolňuje změnou tepla – jestliže objekt zamrzne a pak přijde obleva, orosí se v první řadě podlahy, hůř se rosí stěny a nejméně se rosí výdřeva. Ta potřebuje velmi tuhou zimu a silnou oblevu. To se objevuje až teď se změnou klimatu. Tyto materiály při orosení rozpustí DDT v sobě obsažené a následným vyschnutím vykrystalizuje DDT do forem jemných krystalů. Z betonových ploch se toto ochodí a odešlo to s obilím. Na výdřevě jsou rozsáhlá pole krystalické struktury v podstatě z čistého DDT – jako když dřevo masivně posolíte kuchyňskou solí. Toto se pak uvolňuje do prostoru jako prach.
DDT je velice nebezpečný materiál
DDT je karcinogen, lidem může způsobit rakovinu, poškozuje játra, ukládá se v organizmech, poškozuje nervovou soustavu, poškozuje reprodukční systém.
My bydlíme v blízkosti sýpek od roku 1928. Tedy upřesním – pod sýpkami. Ony tyto sklady jsou v občanské zástavbě a terén se při vší smůle svažuje od skladů do zástavby.
DDT, které se uvolnilo uvnitř objektu, je odneseno průvanem ven, nebo leží v prachu na podlaze. Pakliže do objektu zateče, a to se běžně stává, dostává se DDT do pramenů. S největší pravděpodobností ho pijeme v menším, občas i větším množství, již desítky let. Ve skladech, dosud užívaných ke skladování obilí na nádraží v Kolešovicích, je s největší pravděpodobností situace stejná. Do jednoho skladu často zatéká, z toho důvodu je většinou prázdný. Druhý je využíván pravidelně. Když se má přivézt obilí, pošlou se lidi, aby tento sklad zametli, a oni tak učiní. To, co zametou, vymetou ven na veřejný plac a tam to nechají ležet do pozvolného rozkladu. Ale i zde jsem odebral vzorky, samozřejmě s nálezem. Do hromady tohoto smeteného prachu pak celé měsíce prší, déšť zaplavuje DDT do země, a nejbližší studny jsou zde naproti přes cestu.
Zdravotní rizika jsou zde značná. Problémy s plodností, DDT poškozuje imunitní systém, a to mohu osobně potvrdit. V okruhu 300 metrů od této lokality se v posledních 25 letech vyskytuje roztroušená skleróza. Bohužel si tato nemoc vybrala svoji daň v podobě mladého člověka s třemi dětmi. Dalšími nemocnými jsou naši nejbližší sousedé. Nedá se ani vyloučit, že další nemocný touto těžkou nemocí může být i žena pracovníka, který tu připravuje tyto kontaminované prostory a DDT, na které je pravděpodobně rezistentní, přinese domu v zaprášených montérkách.
Co s tím?
V první řadě bychom potřebovali vodovod s nezávadnou vodou.V druhé řadě je nutné tyto objekty sanovat.
A za třetí – je zapotřebí prověřit všechny objekty, kde se skladuje a skladovalo obilí. Vytvořit jakýsi certifikát – chcete-li, technický průkaz skladu obilí.
Podobných objektů mohou být v Čechách desítky. Byl jsem ještě ve dvou podobných objektech, které vykazovaly podobné příznaky jako náš objekt. Jeden nedaleko – na nádraží v Jesenici u Rakovníka, a druhý na nádraží ve Stříbře.
- Myslím, že na podobný průzkum všech skladů má Ministerstvo životního prostředí dostatek finančních prostředků z evropských fondů.
- Myslím, že je v zájmu nás všech jíst zdravé potraviny ze zdravého prostředí a ve zdravém prostředí také žít.
Celá tato záležitost je stará ekologická zátěž, která, až s podivem, zůstala utajena celá desetiletí v resortu skladů obilí před zaměstnanci pracujícími v těchto prostorách i přede všemi, neboť všichni jíme potraviny z obilí, do kterého se dostává i ve 21. století DDT.
reklama