Jiří Šír: Pár poznámek k novele zákona o myslivosti

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Mike Davison / Flickr

Nedomnívám se tedy, že by zavedení digitalizace přispělo ke snižování početních stavů, a tím že bude vyhodnocován průběžně odstřel, jak tvrdí pan ministr. To by museli dělat úředníci státní správy myslivosti, o jejichž tristní úrovni v mnoha případech ani nebudu hovořit. Chci říci, že již v tomto znění zákona o myslivosti tyto možnosti jsou. Uživatel honitby má povinnost měsíčně podávat hlášení o prováděném lovu a orgán státní správy má možnost toto kontrolovat (§ 36 odst. 4 zákona o myslivosti). Stejně tak má orgán státní správy myslivosti možnost změnit plán lovu podle ustanovení § 37 zákona o myslivosti. Tedy se pan Patrik Mlynář plete ve svém vyjádření, nebo se nedostatečně seznámil se zákonem o myslivosti. Zavedení digitalizace je spíše zájem o to, aby si někdo na této digitalizaci takříkajíc nahrabal. Přičemž mi je osobně známo jméno člověka, který chodí s již propagovaným softwarem a říká, že to bude jisté, jelikož má na ministerstvu známé.

Stejně tak je vyjádření pana Žižky velice zavádějící. Ano, v případě nesplnění plánu lovu a překročení normovaných stavů zvěře hrozí sankce. Ano, hrozí. V původním znění zákona ale bylo uvedeno, že se uloží sankce. To však bylo po iniciativě Krajského úřadu Ústeckého kraje v letech 2013–2014 velice rychle a v tichosti změněno na ono „orgán státní správy má možnost uložit“. Tedy orgány státní správy nechtějí v tomto směru konat. A to ani v ukládání snížení stavů zvěře podle § 39 zákona o myslivosti, což nedávno na stránkách Ekolistu popsal pan Pavel Surma. Mimochodem je i nepravdivé tvrzení pana Žižky spočívající vtom, že překročení normovaných (maximální) stavů zvěře je v praxi velmi těžko prokazatelné. Toto tvrzení odporuje dostupným judikaturám, a to včetně několika judikatur Nejvyššího správního soudu. Vždyť i za toto překročení normovaných stavů zvěře byli někteří uživatelé sankcionováni. Proč tedy pan Žižka v současné době uvádí takováto tvrzení? Je to jenom neschopnost státní správy myslivosti, nebo dokonce úmyslná neochota toto řešit? Na to ať si každý odpoví sám.

Podle mého se ve skutečnosti nejedná o nějaké řešení, ale jde zase jen o peníze a snahu z myslivosti udělat vyloženě business, kterým se již v posledních letech právě díky Ministerstvu zemědělství stává, společně se snahou o snížení výměry honiteb. Mnohdy se tak ohánějí lidé, kteří se označují za lesníky, ekology a zemědělce, přičemž nikdy nic nevyprodukovali a žijí pouze z dotací.

No a posuzování škod zvěří Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL)? Zde to zase potvrzuje nahrávání peněz organizaci zřízené Ministerstvem zemědělství. A bude snad ÚHÚL posuzovat i škody na zemědělských pozemcích a plodinách? Kolik bude muset přijmout nových pracovníků a kde bude brát odborníky? To nám Ministerstvo zemědělství jaksi nesděluje, stejně tak kolik by stála digitalizace. Já se ale dále nedozvídám, jaké škody budou na lesích zjišťovány. Budou to ekologické, nebo hospodářské? Všichni přeci víme, že pokud bude zvěří ukousnutý terminál, a sazenice si vyžene jiný, tak z ekologického pohledu to nebude tak závažné, jako z pohledu hospodářského pro majitele lesa, jehož prioritou není ekologie, ale zisk.

Závěrem si dovolím říci, že v dnešní době mají plány lovu a tím i výši odstřelu plně v rukou vlastníci pozemků, jelikož zákon o myslivosti je plně postaven na vlastnictví. To se však za dobu 20 let jeho účinnosti ukázalo jako nefungující, jelikož vlastníci svých práv dostatečně nevyužívají. Stejně tak mají orgány státní správy myslivosti omezené možnosti, ale stále nějaké mají, přesto je nevyužívají, a navíc jim ústřední správní orgán poskytuje naprosto scestné metodické pokyny. Tedy je otázkou, jaká změna zákona by byla zapotřebí. V předešlé právní úpravě bylo schvalování plánů lovu plně v kompetenci tehdejších okresních úřadů, kde jistě byly i nějací prominenti, ale nejednalo se o takové prominentní jednání na obcích s rozšířenou působností, jak popisoval pan Surma ve svém článku. A je nutno říci, že právě vlastníci pozemků byli ti, kteří si prosadili, že plány lovu si bude schvalovat mezi sebou uživatel honitby s držitelem (vlastníkem) honitby. Tedy z těchto důvodů by se pánové Nekula, Mlynář a Žižka měli zamyslet nad tím, co říkají, a hlavně jak by se měl zákon o myslivosti změnit.

Osobně zastávám názor, že by bylo potřeba státní správu myslivosti vrátit z obcí s rozšířenou působností na dvoustupňovou úroveň (okresy, ministerstvo), kde by bylo zapotřebí méně úředníků, ale byla by třeba jejich odbornost, a nikoliv dosazování podle politické příslušnosti či kamarádíčkování. Dále bych byl pro profesionalizaci myslivecké stráže, která by mohla být zároveň rybářskou stráží, lesní stráží i ochranou přírody, což by mohlo ušetřit i finanční prostředky. A v neposlední řadě by měl být profesionálem myslivecký hospodář, který by musel mít pravidelná školení a přezkoušení, ale zároveň by mu musely být zákonem stanovena práva a povinnosti jak vůči státní správě, tak vůči uživateli honitby.