Karel Zvářal: Trávníky bez trávy a globální oteplování

Sucho je v dnešní době velkým bezpečnostním strašákem. A to nejen pro zemědělce, lesníky, rybáře či vodohospodáře. Každý jen trochu racionálně a ekologicky informovaný člověk si uvědomuje dalekosáhlý dopad klimatických změn na stav přírody. Tolik teplotně nadnormálních let v poslední dekádě ukazuje, že se děje něco velmi znepokojujícího. A že podíl lidstva na tomto jevu je neoddiskutovatelný, to snad může popírat jen člověk odtržený od reality či programový opozičník. Přitom k těmto změnám mělo podle dřívějších prognóz dojít až někdy kolem roku 2050. Jenže bagatelizování vědeckých studií světových odborníků na ekologii a překotný technokratický vývoj industriální společnosti nebezpečné klimatické změny urychlily.

Jako hlavní příčiny změny klimatu se uvádí nárůst zastavěných oblastí, vyasfaltovaných a vybetonovaných ploch, masivní kácení lesů zejména v tropech a subtropech, spalování fosilních paliv a prudký rozvoj automobilové a letecké dopravy s výraznou uhlíkovou stopou. Nemalou měrou se na oteplování podílí i dnešní zprůmyslněné zemědělství, kdy hned po žních jsou pole podiskována a povrch bez porostu či strniště potom akumuluje více tepla, navíc takto ošetřená půda je náchylnější k vodní a větrné erozi. Také podíl širokořádkové kukuřice na osetých plochách je celosvětově na historicky nejvyšší úrovni, přičemž především tato plodina nahrává půdní erozi a v pozdním jaru osetá pole rovněž odráží hodně tepla do atmosféry.

Asi všichni dobře známe ten osvěžující pocit, když můžeme v letních vedrech uniknout před slunečním žárem z rozpáleného města do lesního chládku. Koruny stromů brání slunečním paprskům proniknout na zem, proto je v lese přes den až o deset stupňů chladněji než na otevřeném prostranství. Les naakumulované teplo také déle drží i v noci, kdy je tam pro změnu tepleji než někde na holém kopci. Z těchto důvodů lesní porosty lépe zadržují vodu, čemuž napomáhá i vzdušná hrabanka z opadaného listí či jehličí a nezhutněná lesní půda.

Nejen les má své specifické mikroklima, v menším měřítku to můžeme pozorovat i na louce s vysokou trávou. Když si v horkém poledni sednete či lehnete do vysoké trávy, překvapí vás příjemné ochlazení, které způsobují zbytky noční rosy a izolační vlastnosti hustého a vysokého porostu. Vzrostlá tráva tak rovněž brání proniknutí slunečních paprsků k zemi, takže půda na lukách nevysychá zdaleka tak rychle, jako na osetých či sklizených plochách bez vegetace.

S travním porostem se setkáváme i ve městě, neboť je to vhodný rostlinný kryt nenáročný na údržbu. Že všeho moc škodí, platí však i u nízko střižených trávníků! Jakmile tráva trochu obrazí, hned musí být opět posečená, aby to „vypadalo pěkně“. Čtyři až pět sečí za jaro a léto tak není žádnou výjimkou, na snobských úzkostlivě udržovaných zahradách se seče každý týden, přičemž lišta sekaček kopíruje těsně povrch. Takto nízko střižený trávník má ale do optimální ekologické podoby velmi daleko! Aby dobře odrážel sluneční paprsky a zadržoval lépe dešťovou vodu, měl by mít výšku alespoň okolo 20 cm. Normálně by tedy měly stačit dvě až tři seče. První asi dva týdny před květem, aby na pyl bohatá tráva nevadila zejména alergikům. Další potom podle množství dešťových srážek a vzrůstu trav, aby porost zase nepřerostl hodně. Realita je ovšem často taková, že i v suchém létě sekačka spíše zvedá prach než seká, jelikož v podstatě nemá co. Jen aby chlapi měli práci...

Stálo by proto za zvážení přehodnotit priority dnešní doby a upřednostnit ekologii před tzv. krásou, což je pojem dosti relativní. Na trávnících městských sídlišť se nehraje fotbal, golf či tenis, jejich prvořadým účelem je zlepšovat přehřáté mikroklima města. Pokud však je trávník neustále udržovaný jako nízko střižený, těžko tento požadavek splní. Letní sluníčko ho vypálí často dožluta, takže od pohledu spíše mlat přispívá jednoznačně k oteplování než k ochlazování.

Co potom pomůže mít okázale propagované ozeleněné střechy, kde spotřeba vody je neúměrně vysoká, když podstatně většího efektu by se dosáhlo za daleko nižších nákladů u trávníků sečených minimálně 10 cm nad zemí! A kdo se domnívá, že je jedno, jak je porost vysoký, hlavně že tam nějaká tráva je, tak jako protiargument lze použít tvrzení, že určitě není jedno, jestli v mrazu vyjdu ven v trenkách a tílku, nebo řádně oblečen ve svetru, bundě a čepici. Tak jako srst zvířat či množství vrstev oblečení chrání únik tepla z těla, výška travního porostu určuje množství dešťové vody zadržené v půdě, a tím pádem méně tepla vysálaného do atmosféry.

Rovněž úklid a odvoz posečené trávy je nejen naprosto zbytečný a neekonomický, je rovněž neekologický. Posečená hmota může klidně zůstat na místě, příroda si s ní hravě poradí. Rozložená tráva poslouží žížalám a jiným půdním a lučním živočichům, na kterých jsou zase závislí ptáci, kteří oživují městské parky i panelákovou zástavbu. Ve městech jich tak bývá často paradoxně více, než v monokulturní zemědělské krajině permanentně ošetřované pesticidy.

Vedle stromové zeleně představují tedy i efektivně udržované trávníky kus přírody v betonové džungli, kde bez nich by to bylo neradostné žití. Trend posledních let, tj. nahrazování zatravněných ploch kůrou, je rovněž spíše z nouze ctnost, než promyšlený ekologický krok. Trávník s jeho blahodárným ekologickým vlivem nahradit něčím jiným prostě není tak jednoduché, navíc je to většinou kontraproduktivní z praktického a klimatologického pohledu. Mějme to prosím na paměti, až budeme chtít před domem „hezky udržovaný trávník“. Méně sečení v tomto případě znamená více, neboť vyšší tráva zaručí více vláhy v půdě i ve vzduchu, což se projeví zmírněním úmorného letního vedra.

---

reklama

---