https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lukas-kus-priprava-novely-vodniho-zakona-setreni-havarii-a-role-ceske-inspekce-zivotniho-prostredi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Lukáš Kůs: Příprava novely vodního zákona, šetření havárií a role České inspekce životního prostředí

18.5.2021
Řeka Bečva u Dezy, listopad 2020. Ilustrační snímek.
Řeka Bečva u Dezy, listopad 2020. Ilustrační snímek.
Zdroj | Česká inspekce životního prostředí
V rámci připravované novely vodního zákona se poměrně významně diskutuje o roli České inspekce životního prostředí v oblasti řešení havárií.
 

Zejména ze strany některých krajů je uváděna celá řada skutečností týkající se inspekce, které zkreslují poměrně zásadním způsobem aktuální stav orgánů státní správy, personální i materiální, a to jak na obcích s rozšířenou působností, tak i na inspekci.

Zmíněné kraje, a nejen ony, navrhují, aby byla jednoznačně definována role ČIŽP jako orgánu, který je zodpovědný za šetření příčin havárie. Odůvodňují to tím, že inspekce má celostátní působnost, personální, odborné i technické zázemí a má přehled zejména o rizikových provozech.

Skutečnost je taková, že inspekce je členěna na 10 oblastních inspektorátů. Je tedy zřejmé, že některé oblastní inspektoráty mají v gesci i dva kraje. Problematikou ochrany vod se zabývá cca 80 inspektorů, tzn. průměrně 5 až 6 inspektorů na celý kraj.

Naopak na území celé ČR je cca 200 obcí s rozšířenou působností (ORP) s cca 600 pracovníky, a je tak zřejmé, že vodoprávní úřady jednoznačně personálními kapacitami převyšují personální kapacity inspekce. Pouze pro příklad lze uvést, že ve Zlínském kraji a Olomouckém kraji (kde se řešila havárie na Bečvě) je celkem 26 ORP, které disponují 84 pracovníky vodoprávních úřadů. Navíc oba krajské úřady disponují na svých odborech vodního hospodářství 12 pracovníky. ČIŽP OI Brno, které má v gesci 2 kraje a ČIŽP OI Olomouc disponují celkem 16 inspektory oddělení ochrany vod.

V praxi mohou nastat a i nastávají situace, kdy dojde k více haváriím na vodách v rozmezí několika hodin, a to na rozdílných místech jednoho kraje (v některých případech i dvou krajů). Pokud by inspekce byla primárně odpovědná za šetření příčiny havárie, tak službu držící inspektor (inspekce nemá větší personální kapacitu a ani prostředky pro její zajištění), by vyjel na tu, která mu byla nahlášena první. Na kom by pak primárně ležela odpovědnost za ta následná šetření? Jak by podle zástupců krajů mohl dostát inspektor své povinnosti, kterou mu chtějí zmíněné kraje přiřadit? Právě proto je stěžejní role ORP, kdy v daný okamžik zajistí primární úkony pro šetření příčin havárie pracovník toho ORP, kde havárie nastala. Pokud zástupci krajů nenamítají nic proti faktu, že při řešení havárie je zejména v prvních chvílích od zjištění havárie stěžejní čas, tak je logické, že zástupci ORP budou mít šanci na místě havárie být mnohem dříve než inspektor, který by se musel dopravit osobním vozidlem přes území i dvou krajů.

Poměrně zásadně je kraji nadhodnoceno materiální zázemí inspekce a jeho porovnání s ORP, při vynechání vlastní role krajů při této činnosti. Inspekce v rámci držení služební pohotovosti přiděluje službu držícímu inspektorovi služební vozidlo pro účely potřeby výjezdu k havárii. V tomto vozidle je základní sada na odběr vzorků vod a pomůcky pro určení základních parametrů kvality vod. Inspekce nedisponuje žádnými vlastními laboratořemi ani speciální měřicí technikou, jejíž pořízení by představovalo pro vodoprávní úřady finanční zátěž.

Za naprosto nepochopitelné (a je na místě se ptát, zda stanoviska krajů vůbec vycházela ze znalosti současného stavu povolování jednotlivých zdrojů a znalosti jejich existujících, respektive neexistujících databází) lze ale považovat vyjádření, ze kterého by mohlo vyplývat, že inspekce má větší přehled o rizikových provozech než úřady, které tyto provozy samy povolují.

Naopak výhoda konkrétního ORP je, že má daleko detailnější znalost svého území a přehled o činnostech, které na něm probíhají, i z titulu povolujícího orgánu statní správy, než
a/ inspekce, která ve většině případů není ani účastníkem řízení, ani dotčeným orgánem, o povolení k vypouštění, na rozdíl třeba od správce povodí a nemůže se opřít ani o databázi možných zdrojů, protože ta de facto neexistuje.
b/ havarijní službu (pohotovost) držící inspektor, kdy havárie může nastat na území ORP, které nemá ani v gesci.

Dle dlouhodobých statistik (za uplynulých 18 let) Česká inspekce životního prostředí šetřila cca 22 % všech havárií. U dalších 20 % havárií se jednalo o spolupráci s vodoprávními úřady. Je tedy zřejmé, že ani v minulosti nebyla inspekce stěžejním orgánem při šetření příčin havárie.

Na závěr je nutné uvést, že ani současná právní úprava, ani navrhovaná právní úprava nebrání, aby ČIŽP po dohodě s příslušným ORP převzala následně v další dny šetření příčin havárie, a to v rámci inspekci určených kontrolních pravomocí, k čemuž i v praxi v řadě případů dochází.


reklama

 
foto - Kůs Lukáš
Lukáš Kůs
Autor je ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence České inspekce životního prostředí.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

18.5.2021 07:39
Má naprostou pravdu , ČIŽP je spolek klotových rukávů ,který svoji pověst významně upevnil tragikomickým selháním na Bečvě.
Proto bych jim nesvěřil vůbec nic, podle hesla "Kdo nic nedělá, ten nic nepokazí."
Odpovědět
D

Daniel Křenek

18.5.2021 14:00
Za vodoprávní úřad mohu sdělit, že jedinou výhodou vodoprávních úřadů je to, že mohou být na místě brzy, tím ale vše končí. Zbytek má více úskalí než přínosů a vodoprávní úřady by měly být dle mého názoru mimo řešení havárií nebo by mohly být pouze jako jedním ze spolupracovníků. Pokud by to přeci jen dělat měly, tak by se muselo mnoho změnit. Řešení havárii by měl mít na starosti někdo dostatečně fundovaný a technicky vybavený, například správci povodí, kteří mají laboratoře a více zkušeností, protože mají i svou pohotovostní službu. Pracovníci jejich pohotovostní služby se setkávají s haváriemi mnohem častěji než pracovníci jednotlivých vodoprávních úřadů.
Vodoprávní úřady, možná až na výjimky, nemají žádné vybavení na odběr a detekci vzorků, pracovní pomůcky, zpravidla nemají ani potřebné zkušenosti a odborné znalosti. Havárie jsou pro ně spíše okrajovou záležitostí, které řeší při své poměrně obsáhlé agendě. Když se stane havárie, postupuje se systémem „poraď si jak umíš“, protože vodoprávní úřady nemají žádná školení ani výcvik jak postupovat a paragrafy v zákoně jsou sice hezké jen na teoretické úrovni. Na školeních týkajících se vodního zákona se havárie proberou jen okrajově a rozebírá se jen to, co je napsáno v zákoně. V praxi je to však většinou k ničemu a v terénu zjistíte kolik nejasností v otázkách likvidace havárie je, že by to vydalo na samostatnou knihu. Chybí jasný metodický pokyn jak postupovat v různých typech havarijních situací.
Havarijní pohotovost na vodoprávním úřadě nemůže mít jeden nebo dva lidé, kteří se budou střídat, protože držet neustále havarijní pohotovost po pracovní době je značně svazující. Nemůžete jít na delší výlet, nebo si dopřát ani pivo, protože nevíte, kdy vás zavolají. Z rozhovorů s některými kolegy mě překvapilo, to, že jim nebyla havarijní pohotovost ani proplácena a jel k havárce ten, kdo zvedl telefon. Zde je také nejednotnost v tom jak systémově ošetřit havarijní pohotovost vodoprávních úřadů. Každý úřad si to řeší po svém. Ze své praxe mohu potvrdit, že když se stane havárie stejně vyjíždí na místo i pohotovostní služba správce povodí, která už je vybavena. Při vzniku havárie zasahují hasiči a učiní první úkony k zamezení šíření znečištění, i když by to měl dělat původce což v praxi nefunguje. Než se pracovník vodoprávního úřadu dostane na místo havárie od jejího vzniku, tak to trvá někdy i více než hodinu po tom co havárie vznikla, protože pohotovost drží někdo, kdo nebydlí na území ORP, ale do výkonu práce dojíždí z větší vzdálenosti. Když něco unikne do rychle proudícího toku než se tam pracovník vodoprávního úřadu bez potřebného vybavení a odborných znalostí a třeba ještě rozespalý ve dvě v noci dostane, je dávno po všem a může tak leda sepsat protokol a jet domů. Samotného by mě zajímalo kolik pracovníků vodoprávních úřadů si může vzít v době havarijní pohotovosti domů služební auto, protože k havárii mimo pracovní dobu úřadu vyjíždí svým soukromým autem a kolik pracovníků vodoprávních úřadů má pracovní gumáky a kalhoty.
Takže pokud mají vodoprávní úřady řešit havárie opravdu fundovaně a dostatečně efektivně, tak by měli být jejich pracovníci pravidelně školeni a cvičení, každý úřad by měl mít svoje pracovní auto s potřebnou výbavou. Jen by mě zajímalo jak by se to dalo vše stíhat, když pracovníci vodoprávních úřadů nedělají zpravidla jen tuto agendu, ale někteří k tomu dělají ještě ochranu přírody, odpady a bůhví co ještě dalšího, protože byrokracie jen neustále narůstá a efektivita opatření úměrně tomu klesá.
Je neuvěřitelné, že otázka havárií je v 21 století stále nedořešená a jsem stále na začátku, při tom havárií je stále více. Takže se nedivme, že některé havárie dopadnou tak jak dopadnou.

Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist