Vladimíra Kresáč Kubišová: ČIŽP si nezaslouží degradaci na orgán, který jen eviduje havárie

Na ilustračním snímku odstraňování havárie v Kocbeřském potoce.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČIŽP

Není tajemstvím, že novela vodního zákona byla navržena ze strany MŽP v důsledku velké havárie na řece Bečvě v září minulého roku, která zasáhla jak území Zlínského, tak hlavně území našeho kraje. K havárii musím říct tolik, že to byla havárie svým průběhem mimořádná a to z mnoha důvodů, ale to není obsahem tohoto článku.

Přečtěte si také |

Lukáš Kůs: Příprava novely vodního zákona, šetření havárií a role České inspekce životního prostředí

V reakci na zaslané připomínky k návrhu novely vodního zákona zaznívají ze strany ČIŽP hlasy o zkreslujících informacích o stavu vodoprávní úřadů, jejich personálním a materiálním zabezpečení, podaných v rámci připomínkového řízení jednotlivými kraji. K tomu bych chtěla uvést následující:

Na správním území Olomouckého kraje se nachází celkem 14 vodoprávních úřadů a to 13 v sídlech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a 1 v sídle Olomouckého kraje na krajském úřadě. Celková obsazenost jednotlivých úřadů vyplývá z níže uvedené tabulky.

K tabulce je nutno dodat, že úředníci většiny vodoprávních úřadů včetně krajského vykonávají u své přenesené působnosti (státní správy) i samosprávnou činnost pro město či kraj, takže jejich pracovní náplň se ani zdaleka netýká výhradně úřední činnosti vodoprávního úřadu vyplývající z příslušných zákonů. Samostatné oddělení vodního hospodářství mají pouze dvě obce s rozšířenou působností a kraj, ostatní obce mají činnost vodoprávního úřadu zařazenu v oddělení, které vykonává i jiné správní činnosti například na úseku ochrany ovzduší, odpadů, ochrany přírody atd.

Od účinnosti vodního zákona č. 254/2001 Sb. tedy od 1. 1. 2002 proběhlo cca 30 jeho novelizací a změn, vešel v platnost nový správní řád č. 500/2004 Sb., nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. Také tyto předpisy prošly řadou novelizací a změn, které sebou přinesly další povinnosti a administrativní zátěž pro pracovníky vodního hospodářství. Tato legislativní nestabilita, časté změny zákonů, nárůst povinností a administrativy z nich vyplývající nepřispívají ke stabilitě a zkvalitnění činnosti vodoprávních úřadů.

V posledních letech dochází také k velké generační obměně pracovníků jednotlivých úřadů, tím následně ke ztrátě kontinuity znalostí a vědomostí o správním území a znalosti místních poměrů. Noví úředníci nemají dostatek času na zapracování, bývají tzv. „hozeni do vody“ bez možnosti navázat na práci a zkušenosti svých odcházejících předchůdců, pokulhává následné vzdělávání, účast na seminářích a školeních je limitována omezenými finančními prostředky.

Školení zaměřených na oblast havárií je minimum, troufám si říci, že téměř žádné. Materiální zabezpečení úředníků vyjíždějících k haváriím je v mnoha případech zcela nedostatečné. Často nemají k dispozici vyčleněný služební automobil, ke kterému by měli přístup i v mimopracovní době o sobotách a nedělích, držení havarijní služby v případech úřadů při malé obsazenosti 1 až 2 pracovníky je také dlouhodobě neudržitelné. Nejsou vyškoleni na odběr vzorků a mnohdy nemají k dispozici ani vybavení nezbytné k takovému odběru. Dalšími limitujícími faktory je nezkušenost, opatrnost v rozhodování vyplývající ze strachu z následného obviňování z plýtvání finančními prostředky, vytýkání špatného úředního postupu a jiné.

Nárůst úřední činnosti je zřejmý z několika posledních novel, kdy úředníkům vodoprávních úřadů narostla administrativa například při vydávání společných povolení, souhlasů pro geologické práce a povolení k vypouštění odpadních vod z odlehčení, vedení evidence TBD o vodních dílech IV. kategorie atd.

Naproti tomu u ČIŽP nastala na úseku vodního hospodářství situace opačná, kdy jim byly kompetence odnímány, když například zákonem č. 113/2018 Sb. jim byla odňata poplatková agenda, která přešla na Státní fond životního prostředí, a kontroly fyzických osob nepodnikajících, které zůstaly plně na bedrech vodoprávních úřadů.

Přečtěte si také |

U velkých havárií na řekách budou velet hasiči. Kdo by to ale měl být u běžných havárií?

Situace na vodoprávních úřadech tak není ideální, jak se na první pohled může zdát. Proto považujeme za potřebné, aby se ČIŽP na řešení havárií aktivně podílela, protože její odbornost v této oblasti považujeme za zcela nezastupitelnou. Tuto mou zkušenost potvrdilo vystoupení zástupce ČIŽP na kulatém stole k novele vodního zákona organizovaném Parlamentem ČR dne 13. 5. 2021, z něhož vyplynulo, že statisticky nejvíce objasněných havárií na vodách bylo v době, kdy vodoprávní úřady a ČIŽP řešily havárie společně.

Práce kolegů z ČIŽP, jejich vědomostí a erudice v oblasti řešení havárií na vodách a odstraňování starých ekologických zátěží si nesmírně vážím. Myslím si však, že si nezaslouží postupnou degradaci na orgán provádějící pouhou „evidenci havárií“. Naše republika není tak bohatá, aby mohla plýtvat zkušenostmi odborníků v jakékoliv oblasti, natož tak citlivé jako je řešení havárií dotýkajících se jakosti povrchových a podzemních vod.