https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lukas-pokorny-zelene-finance-siva-financniho-sektoru
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Lukáš Pokorný: Zelené finance: šiva finančního sektoru?

12.10.2018
Vlajky před evropským parlamentem
Vlajky před evropským parlamentem
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Návrh Evropské komise týkající se tzv. zelených financí vyvolal v ČR velký zájem. Už v březnu tohoto roku psal viceguvernér ČNB M. Hampl k tématu kritický příspěvek, před 2 týdny se zeleným financím věnoval týdeník EURO. O co jde?
 

Neobvyklá shoda

Z komentáře pana Hampla by se mohlo zdát, že na nás Evropská komise zčistajasna ušila habaďůru, která položí na lopatky brzy celý finanční sektor. Volání po větším zohledňování rizik ale nepřichází z čistého (unijního) nebe. Jak uvádí závěrečná zpráva z činnosti Skupiny G20, zohledňovat rizika vyplývající z dopadů změny klimatu není nějakým spiknutím proti finančníkům, ale logickou reakcí na narůstající výskyt jevů přičítaných právě měnícímu se klimatu. Stejným jazykem hovoří také zpráva o globálních rizicích Světového ekonomického fóra (2017), která mezi ta největší řadí také změnu klimatu (zaměřte se na pravý horní roh – nejpravděpodobnější a nejničivější jevy).

Vezměme si jako příklad obrovské ztráty pojišťoven v Americe, které neodhadly rozsah dopadů vyplývajících pro jejich instituce z tzv. extreme weather events, jako jsou hurikány. Ukazuje se, že v případě nejhoršího hurikánu za poslední desetiletí, Harveyho, zřejmě došlo k výraznému podcenění rizika a tím obrovským ztrátám na straně poskytovatelů pojištění.

Tento případ je jedním ze symptomů strukturálního problému, který G20 po rozhovorech s předními představiteli finančních institucí označila jako „bezradnost v přístupu k zohledňování environmentálních rizik“. Finančníci prostě tápou v tom, jak narůstající počet rizikových environmentálních jevů, vyplývajících ze změny klimatu, zohlednit ve svých investičních strategiích. Hlavními identifikovanými bariérami jsou problémy s uplatňováním metodologií a nedostatek nebo nejednotnost informací.

Bank of England bije na poplach

Asi nejznámějším zastáncem postupné změny a ozeleňování finančního sektoru je Mark Carney, šéf Bank of England (BoE). Kdo chce, na jejích stránkách si může přečíst, jak se na problematiku následků změny klimatu pro finanční sektor a jeho stabilitu BoE dívá. A je v tomto ohledu – také ve srovnání s názorem pana Hampla z ČNB – (ne)překvapivě otevřená a k novým trendům vstřícná. Neméně odvážný je v tomto ohledu také zmiňovaný Mark Carney. Ve svém projevu na konferenci „New economy, new finance, new bank“ se vedle dalších témat věnoval také transformaci, kterou bude finanční sektor muset projít vis-á-vis změně klimatu, resp. 6 biliónům USD, které budou potřeba k přechodu na ekonomiku odolnou a připravenou na měnící se klima. Nejnovější report Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) přitom finanční nároky transformace odhaduje ještě výše.

„Firmy ve Velké Británii, včetně největších bank, podporují zveřejňování klimatických rizik a příležitostí. BoE je lídrem v upisování zelených dluhopisů, s roční emisí v řádech stovek miliard dolarů.“

Ale není to jen BoE, která uvádí environmentální rizika, resp. rizika pramenící ze změny klimatu, jako zásadní. Ve svém pravidelném reportu to říká také Ernst and Young. Dle průzkůmu této firmy uvádí nezanedbatelná část managerů rizik světových bank klimatickou změnu jako zásadní faktor v budoucím uvažování o stabilitě finančního systému. Tyto obavy se např. v Holandsku nebo Itálii přetavily do konkrétních aktivit. V Nizozemsku se spojilo 12 finančních institucí do Platformy pro uhlíkové účetnictví a předsevzalo si vypracovat metodologii pro výpočet uhlíkové stopy svých investic a půjček. A Itálie vypracovala ve spolupráci s UN Environment report „Financování budoucnosti“, ve kterém zanalyzovala problematiku zeleného financování a stanovila si národní cíle.

Samozřejmě, nejistota ohledně přesných dopadů změny klimatu vede k diskuzím o rozsahu a načasování změn. Obavy, které ve svém článku vyjádřil Mojmír Hampl, jsou legitimní a ve větších členských státech se jim věnují týmy expertů.

Ze strany pana vice-guvernéra by si ale zasloužily daleko větší pozornost, než jen urážlivé socialistické nálepkování: u malé návratnosti zelených investic to třeba není jen v tom, že by se prostě jednalo o investice nesmyslné, ale spíš v tom, že cena uhlíku – potažmo všech externalit – je ve srovnání s riziky z nich pramenícími zanedbatelná. V okamžiku, kdy státy, včetně ČR, přistoupí k narovnání tohohle pokřivení, stanou se tyto investice pro investory přitažlivé (shodou okolností byla letos Nobelova cena udělena právě za návrh zdanit CO2). U ohrožení české jaderné expertízy, potažmo energetické budoucnosti ČR, by měl pan Hampl vysvětlit, jak došel k tezi, přebrané a citované EURO, že definováním zelených investic mohou být ohrožený emisně prakticky nulové jaderné projekty.

EU „čistí“ hrací pole

Není žádným překvapením, že se doporučení G20 jako první chytila EU. Ta má ochranu životního prostředí zakotvenu v primárním právu a je organizací, která je významným hybatelem změn v této oblasti. Její normy jsou pravidelně replikovány v jiných státech/regionech, ať už na dobrovolné bázi nebo smluvním základě (politika sousedství).

Jeden příklad za všechny:

V žádném případě ale neplatí, že by tato iniciativa, tolik napadaná právě viceguvernérem ČNB, přišla z čistého nebe, resp. z kalkulu evropských papalášů, kteří prahnou po uprázdněném klimatickém piedestalu.

Jak je vidět z reportu G20 a dalších popsaných aktivit, ale také z analýzy dopadů, kterou si nechala zpracovat EK, investoři mají zájem na tom, aby se do expandující oblasti zelených investic vnesl pořádek ve formě společného jazyka a transparentnosti. Právě na tuto oblast cílí záměr EU vypracovat názvosloví pro zelené technologie, činnosti a odvětví. Hlavním cílem je nastavit stejná pravidla pro všechny a umožnit tak expanzi sektoru a tím také evropské ekonomiky. Další návrhy EU, jdoucí hlouběji do struktury finančního sektoru (např. nastavení obezřetnostních pravidel) jsou samozřejmě diskutabilní a vzbudily patřičný ohlas. Komise proto zvolila taktiku co nejširších konzultací, které mají pokračovat i během procesu vyjednávání a mají vypíchnout potenciální negativní aspekty návrhu.

Jednotlivé členské státy iniciativu EK opatrně vítají – uvědomují si rizika spojená se snahou definovat zelené finanční produkty, ale zároveň slyší volání po narovnání trhu a hlavně po potřebě mobilizovat finance na inovativní zelené projekty. 28 různých metodologií a přístupů a bující green washing je totiž přesně to, co teď potřebujeme nejméně...

Další informace |
Původně publikováno na Blogu iDnes.
Lukáš Pokorný
Autor píše o historii, současnosti, politikách a nepolitikách Evropské unie a jejích členských států.
tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (3)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

12.10.2018 10:40
Vše, co je složité a zašmodrchané, lze lehce překroutit, znefunkčnit a zneužít. Proč primárně neusilovat POUZE o nezavedení celosvětové dostatečně vysoké a s časem rostoucí daně z těžby fosilního uhlíku i jiných těžeb a činností poškozujících planetu a tím udělat efektivní zelený byznys rentabilnější. Pak nebude bankám potřeba nic vnucovat. Pak budou peníze, jako nejmocnější hybná síla společnosti, spontánně fungovat ve prospěch udržitelného rozvoje.

O zavedení uhlíkové daně jsem Ekolistu poskytl rozhovor již před 10 lety viz https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/jiri-svoboda-zavedme-uhlikovou-dan

Od té doby se v té věci moc neudělalo.
Odpovědět
KP

Katka Pazderů

12.10.2018 16:57
Že by se něco hýbalo?
Uhlíkovou daň je třeba zavést plošně, jako vyjádření míry neobnovitelnosti daného produktu či služby. Snad by mohl pomoci Life Cycle Assessment (LCA), metodika už celkem zvládnutá. Nejen fosilní paliva, ale třeba i papírové sáčky mají svou uhlíkovou stopu. Rozložitelný plast ze škrobu je v tomto směru obnovitelně příznivější. A ethanol z řepy z českého území také. Stejně jako česká řepka je lepší než palmový tuk z Indonésie či z Nigérie nebo z Kolumbie.
Prostě věci z blízka.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

16.10.2018 17:52 Reaguje na Katka Pazderů
Jasne a po zavedeni relevantne vysoke uhlikove dane a zruseni dotaci by se konecne jasne ukazalo, zda jsou paliva z cukrovky a repky konkurenceschopna.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 




Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist