Martina Čížková: Jak jsem se z bezplenkové metody vrátila k plenkám
Malá rekapitulace. Synovi byly tři měsíce, když jsme začali. Nyní je mu 22 měsíců a – chvilka napětí, jak to dopadlo? – nebezplenkujeme. Nechodíme na nočník. Máme plíny.
Z pohledu našich babiček se tedy jedná o dokonalý failure. Vždyť mimino staré přes rok a půl už za jejich časů žádné pleny nemělo. Jak tedy došlo k tomu, že se nadšená bezplenkařka obrátila ve svůj pravý opak a nyní její miminko nosí pleny déle, než sama doufala? Na okraj, dneska se nosí pleny daleko déle, takže v rámci běžného rodičovství je moje obalené miminko stále v normě. To ale neznamená, že já jsem s tím spokojená. Ale stalo se.
Chytat vyměšování syna byla zábava – přes den. V noci mě to začínalo čím dál víc zmáhat. Bohužel, můj syn nepatřil a nepatří k dětem, které v sedm hodíte do postýlky a ráno si je vyzvednete vyspinkaní do růžova. Výhradně jsem kojila do jeho půl roka a ještě po zavedení prvních příkrmů jsem v noci kojila pětkrát. Plus se syn hodně budil. Plus vstávání k vyměšování. Byla jsem přesně ten typ maminky – nevyspalé zombie. S takovou se bezplenkování dělat nedá. Postupně jsem syna přestala dávat čůrat v noci. Přes den jsem přestala být důsledná a běhat s každým domnělým čůráním. Polovičatou situaci jsme zkusili vyřešit nabídnutím nočníku, synovi byl zhruba rok. Nebavilo ho na něm sedět a tak jsme toho nechali. Nechtěli jsme mu ho zprotivit. Pak syn začal dělat to, co je pro děti tak typické. Když chtěl na velkou, někam se zašil. To dělá dodnes. Rozhodně u toho nechce být rušen, takže nějaké náhlé vláčení na záchod mu tlačení nepříjemně přeruší.
Z bezplenkování nám zůstalo to, že syn pochopí, když mu řeknu, aby se vyčůral. Ale nevím, jestli to není pro tento věk již normální. Ráda bych ho začala učit na nočník. Ale čekám druhé dítě. A s břichem se špatně lítá x krát denně na nočník, svlékání, oblékání, to kolikrát zbytečně. Proto čekám, až bude tepleji a bude moci lítat nahý. Slovo o bezplenkování závěrem: rozhodně tuto metodu nezavrhuji a dodnes vzpomínám ráda na to období velkého souznění s miminkem. Bohužel zvítězilo nevyspání a rezignace. Taktéž jsem neměla ve svém okolí nikoho, kdo by měl s touto praxí zkušenosti a v kritických okamžicích pomohl radou, zkušeností.
A jestli budu bezplenkovat s druhým? Myslím, že to zkusím. A ve volném pokračování této reality show se o tom určitě dozvíte i vy. Bezplenkování zdar!
reklama
Další informace |
Online diskuse
Tak trochu ze života - 3. 3. 2011 - AtarJe dobré vědět,jak to taky může dopadnout, ale nepovažuji to za neúspěch! Už přes měsíc se snažím bezplenkovou metodu praktikovat u syna, kterému jsou teď tři měsíce. Říkám si,že i já možná za rok za dva skončím jako autorka článku - v noci vůbec nevstávám, chytám pouze něco, je to vlasně polovičatý proces. Potýkám se stále s tím, že čůrání a kakání lítá často i jinam, než do určeného kyblíčku, ale nepovažuji to za to nejpodstatnější. Nejdůležitější je pro mě možnost nového kontaktu se synem a komunikace s ním. Snažím se mu naslouchat, pozorovat ho...on sám se zase ladí na mě, naučil se uvědomovat si, že čůrá a kaká do kyblíčku apod. Právě to uvědomění mi přijde nesmírně důležité. Opravdu, proč dítě vést první dva roky k tomu, že "kalhoty jsou záchod" /citace jedné maminky/, a pak ho to pracně /a mmnohdy pod nátlakem!/ přeučovat? U nás je vylučování prostě tabu, dítě nakrmíme a pak se odkláníme nad zbytkem procesu? V jiných krajích lze pozorovat tuto komunikaci mezi matkou a dítětem jako zcela samovolnou a samozřejmou, dokonce intuitivní. A to je právě myšlenka, na kterou mě přivedl článek autorky - máme to prostě těžší! V našich podmínkách se nelze opřít o zkušenost předávanou z matky na dceru po celé generace. Takže zdar všem pionýrům a přeju nám výdrž! Někdy člověk musí místo jedné plenky vyprat třeba celé ložní prádlo, ale stojí to za to - aspon si člověk může být vědom toho, co se zrovna děje!:-)) |
