Martin Pýcha: Změny zákona o potravinách

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | mrivserg / Shutterstock

Stanovení kvót pro prodej tuzemských potravin ve velkých obchodech nepovažujeme za ideální řešení, ale jiné řešení neutěšené situace zatím nikdo nenavrhl. Když budu parafrázovat slavný výrok Karla Havlíčka Borovského: „Bodejť by se vám podpora tuzemských zemědělců z hub do rukou ráčila vrazit.“

Jinými slovy, přáli bychom si, aby ti politici, kteří tak vehementně bojují za zahraniční obchodní řetězce, stejně usilovně bojovali za zájmy českého zemědělství.

Naprostá většina potravin se v naší republice prodává ve velkých obchodních sítích a vývoj v ostatních rozvinutých zemích ukazuje, že jde o trvalý trend. Přitom podmínky prodeje a především nákupu jsou jen minimálně regulovány. V naší zemi se tito obchodníci chovají jako predátoři a vlivem jejich obchodní politiky došlo k poklesu potravinové bezpečnosti naší republiky u řady základních potravin. Vítám proto jakoukoli snahu o nápravu a regulaci tohoto stavu.

Na novelu týkající se podílu tuzemských potravin se objevilo množství výtek, které podle našeho názoru nemají žádné opodstatnění. Například výtka, že se sníží dostupnost exotického ovoce a zeleniny, je zcela irelevantní, protože na tuto nabídku se novela nevztahuje.

Mylná je i výtka, že čeští zemědělci řadu surovin neumí nebo nemohou vyprodukovat. Jako příklad je uváděno vepřové maso, sezónní zelenina a ovoce. Za poklesem výroby těchto komodit stojí hlavně strategie obchodníků, kteří i v sezóně upřednostňují surovinu přepravovanou na velké vzdálenosti a vysoce dotačně podpořenou.

Záhadou potom je, proč vepřové maso vyprodukované se srovnatelnými, mnohdy nižšími náklady, vykupované za nižší ceny, není konkurenceschopné se zahraničním?

Jak je možné, že naši chovatelé nemohou i za hluboce podnákladové ceny dostat svůj produkt ke spotřebiteli a přitom se na trhu prodává maso ze zemí, jejichž velvyslanci tak intenzivně bojují za zájmy svých zemědělců a potravinářů.

Rozhodně nepovažuji za pravdivý argument, že by měla novela pomoci velkým výrobcům potravin. Ti už jsou v obchodní síti dávno přítomni a cenou zdařile konkurují zahraničním dodavatelům. Naopak v této novele vidíme příležitost pro regionální výrobce potravin. V zemích, které jsou domovské pro většinu obchodních řetězců působících na našem trhu, je obvyklé, že místní prodejny mají určitou míru samostatnosti a nakupují potraviny od regionálních dodavatelů.

V našich podmínkách se tomuto přístupu brání, ačkoli nabídky od regionálních dodavatelů mají. Tato novela by mohla přinutit obchodníky k tomu, aby se začali chovat odpovědně k zemi působení a zvýšit právě podíl regionálních potravin. Dle mého názoru by každý obchod měl mít regál s regionálními produkty našich zemědělců a potravinářů, stejně jako je tomu v zahraničí.

Částečně se dá souhlasit se zvýšením cen potravin. Ovšem jen v řeči čísel bez srovnání kvality. Zatím funguje systém, že obchodník objednává surovinu za stanovenou cenu, do které se musí výrobce vejít. Bez ohledu na kvalitu. Rozhodnutí o volbě sortimentu je tak zcela v rukou obchodníka, zda zvolí nákup méně kvalitních potravin s tlakem na nízkou cenu, nebo zda zvolí nákup kvalitních potravin od místních výrobců. Dovoz podnákladových a dumpingových produktů se negativně promítá na stavu našeho zemědělství, venkova, krajiny a rozhodně není v zájmu naší společnosti.

Obavy z toho, zda je navrhovaná novela zákona v souladu s evropskou legislativou, jsou zbytečné. MZe totiž jasně deklaruje zájem před účinností zákona projednat toto znění s Evropskou komisí, zda je či není v souladu s evropskou legislativou.