Milan K. Jermář: Energetická vize
Energetikou se totiž zabývám od dokončení studia ČVUT, kdy jsem se stal jedním z projektantů hydrocentrály Kamýk nad Vltavou. Podílel jsem se tehdy i na prováděcím projektu vodního díla Orlík. Má alternativa věžové elektrárny, využívající vynálezu mého přítele ing. Přemysla Váchy, je součástí vodního díla Nechranice. Vedl jsem teoretické studie elektráren při pražských jezech, skrytých pod hladinou a v březích, a realizované studie labskovltavských hydroelektráren. Stal jsem se autorem úsporného způsobu inovace zastaralých jezů na Vltavě a Labi, zahájené polskými dodavateli pod mým dozorem, v čemž pak pokračoval můj přítel Ing. Josef Podzimek. Po obsazení Československa jsem působil na ministerstvu a plánovací komisi v Iránu jako expert OSN. Po návratu jsem řídil typizaci, standardizaci, hydrometeorologický průzkum i výzkum ve vodním hospodářství. Brožurou Vliv člověka na oběh vody upozornil jsem v roce 1982 na možnost změny klimatu. V roce 1983 jsem v Mnichově podporoval rozvoj obnovitelných energií všech druhů jako technický vedoucí projektu EEI-Energy Engineering International společnosti Rhein-Main-Donau GmbH. Realizovali jsme tehdy i zemní výměník tepla s tepelnými čerpadly. Pak jsem vedl pákistánsko- německý tým GTZ při studiích hydrocenrál Chasma (320MW) na Indu a C-J Link (40MW). Navrhl jsem alternativy využití mořského proudění mezi Koreou a ostrovem Jindo, zúčastnil projektů elektrifikace v Togu, atd. Posléze jsem vedl indonézsko-evropský tým při studii elektrifikace západní Sumatry 150 minielektrárnami. Banka KfW a Evropské komise v rámci Phare mne pověřily organizací podpory českých investic, zejména přeshraniční spoluprací Cross Border Co-operation i zavedením společné zemědělské politiky. Tyto evropské fondy využívá republika dodnes. Před referendem o vstupu do Unie jsem se stovkami přátel inicioval aktivity Společnosti pro Evropu. Statisíce informovaných seniorskými organizacemi i studenty tím přispělo ke vstupu ČR do EU.
Z názorů Dr. Wagnera vyplývá, že postoje Nezávislé energetické komise vycházejí z následujících představ:
1. Neexistuje stát, který by elektroenergetiku s nízkými emisemi zajistil pouze na základě obnovitelných zdrojů.
2. Podle počtu obětí na jednotku vyrobené energie vychází jaderný zdroj jako jeden z nejbezpečnějších, s pravděpodobností katastrofy reaktoru není třeba se zabývat.
3. Změna energetické koncepce Německa není dostatečně promyšlená a vlastně neuskutečnitelná.
K těmto bodům je však třeba připomenout:
1. Průvodním jevem současné globální změny se stává třetí průmyslová revoluce - energetická. Řada států, v Evropě pak Německo, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, i Španělsko, Itálie...ale i arabské, se během 20, 40 let stanou energeticky soběstačnými. Podobně i Čína, která buduje jaderné elektrárny, avšak ve srovnání s jejich budovaným výkonem posiluje např. kapacity větrných zdrojů osminásobně.
2. Tento názor propagoval ČEZ i v rámci dnů vědy, pořádanými Akademií věd. Počty obětí katastrof přehrad je zavádějící ilustrace, věda vždy používá pravděpodobnostních údajů, jež zde vedou k opačným závěrům. Dr. Wagner však podle pravdy uvedl, že z oblasti Fukušimy, postižených radioaktivním spadem bylo evakuováno cca. 116 tisíc obyvatel, z nichž 45 tisíc se nemůže vracet dříve než za pět let. O 3,5 miliónu Ukrajinců, úředně uznaných za postižené katastrofou Černobylu se nezmínil. Odhad škod při jaderné havárii 7.stupně (SuperGAU) dosahuje dvojnásobku HDP Německa.
3. Změna energetické koncepce Německa, zvaná i anglicky Energiewende, se vyvíjí od osmdesátých let. Od začátku ji propagovala strana Zelených. Podílel jsem se na její přípravě v Mnichově jako technický vedoucí projektu pro založení společnosti EEI-Energy Engineering International. Změna byla uzákoněna v roce 2000. Kromě nejmodernějších technologií prosazuje i úspory energie, dosahující až 1,5% ročně. Kolem 15% potřeby by mohlo být kryto dovozem levné větrné a sluneční energie severní Afriky, což vzhledem k zatím nejisté situaci v arabských zemích zůstává v záloze.
Státní energetická koncepce (SEK) z listopadu 2012, zpřístupněná na internetu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) uvádí bezpečnost - konkurenceschopnost - udržitelnost jako vrcholové strategické cíle energetiky ČR:
1. Bezpečnost analyzuje podle 5 parametrů, a to z hlediska spolehlivosti dodávek. Možnou havarií reaktoru a jejími důsledky se nezabývá vůbec.
2. Konkurenceschopnost rozebírá pouze teoreticky podle sedmi parametrů. Poklesem naší konkurenceschopnosti na 36.místo světového žebříčku se nezabývá. Jedním z pěti analyzovaných parametrů je cena energie. V grafech se prokazuje její předpokládaný vzrůst z 3300 Kč v roce 2010 na 4400 Kčs v roce 2040. To způsobí dalším pokles naší konkurenceschopnosti. V zahraničí budou totiž drahé fosilní zdroje nahraženy i větrnou energií, pětkrát levnější než fosilní.
3. Udržitelnost je hodnocena podle 12 parametrů. Jedním z nich je trend energetické dovozní vzdálenosti. Dovoz primárních energetických zdroju se mezi lety 2010-40 zdvojnasobí, nepřesáhne 65% do roku 2030 a 70% do roku 2040. Jaderné palivo s cílovým podílem na výrobě elektřiny nad 50%, bude dováženo z Ruska. Ve vyspělých evropských státech se naopak uvažuje se samozásobením energií k roku 2050. V tomto srovnání nelze pokládat naší energetiku za udržitelnou.
SEK nezajišťuje dosažení ani jednoho ze stanovených vrcholových strategických cílů. Definovaný mix zdrojů detailně nezdůvodňuje. Strategické priority nepodkládá definicí konkrétních opatření a datem dosažení. Bez jakékoliv analýzy uvádí, že možnosti vodních zdrojů jsou do značné míry vyčerpány, jejich 3% podíl nehodlá zásadně zvyšovat. Toto rozhodnutí je v rozporu s reálnými možnostmi. Bývalý Státní vodohospodářský plán evidoval totiž v roce 1986 26 nevyužitých stanovišť pro přečerpávací elektrárny se spádem 250 až 730 m a výkonem 0,2 až 1,4 GW. Vzhledem k devastaci Krušnohoří lze tam identifikovat několik stanovišť ekologicky přijatelných, zejména využívat nádrže vzniklých skončením povrchové těžby, případně předimenzovanou nádrž Nechranice. Vodní dílo Orlík na Vltavě lze technologicky inovovat reversibilními turbinami, které tam navrhoval hlavní inženýr tohoto díla ing. Libor Záruba za jeho výstavby. Nádrž Lipno nabízí dokonce několik ekologicky přijatelných alternativ přečerpávání, včetně využití spádu až k Dunaji, tunelem vedeným k hladině vodního díla Aschach. Lze tam získat 1 až 2GW energie, což dosahuje výkonu jaderných reaktorů, nenahrazuje však jimi vyrobenou energii. Náklady výstavby i provozu přečerpávacích elektráren jsou jen třetinové ve srovnání jadernými elektrárnami. Lze to potvrdit srovnáním nákladů výstavby Temelína (2GW) s náklady přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně v Jeseníkách (0,65GW), a to při započítání skrytých nákladů a rizik. Přečerpávací elektrárny umožňují výhodný export až desetinásobně dražší špičkové energie a levný nákup energie ze sítě v době nadbytku.
Předseda vládní Nezávislé energetické komise, prof. Pačes, světový biochemik - molekulární genetik, v Literárních novinách (20.12.2012) o dostavbě Temelína pochybuje, ač 2 nové bloky Temelína k roku 2025 a nový blok k roku 2040 tvoří klíčovou součást SEK. Zmiňuje se však o jejich výhodnosti, nikoliv však o potřebě státních dotací pro výstavbu jaderné energetiky. Kritizuje nekompetentní rozhodování politiků při rozhodování. To je však založeno na podkladech, které prošly jeho Nezávislou energetickou komisí, Radou pro výzkum a inovace, Komisí pro setrvalý rozvoj, řadou sekcí dvou ministerstev a dalším institucemi. Prohlašuje, že „nejsme tak bohatí jako Německo, nemůžeme dotovat tak silně produkci energie z obnovitelných zdrojů a nemáme vhodné podmínky například pro větrnou energetiku“.
V rozporu s tímto tvrzením je využívání jaderné energie při započítání skrytých nákladů již v současnosti dražší, než obnovitelné zdroje. Tyto snižují cenu elektřiny i na lipské energetické burze až o 10 centů, tedy o 2,3 Kč za kWh. Účinnost využívání jaderné energie není bohužel podstatně vyšší než před 50 lety. Dosahuje nejvýše 35% a využívá se jen 70% paliva. Účinnost pevných a plynových zdrojů dosahuje 43 - 90% (s teplárnami), vodní síly 90%, větru 50%, bioenergie 40 – 70%, fotovoltaiky nejvýše 25%, s výhledem 50%. Fórum Ökologisch-Soziale Markwirtschaft prokázalo, že vzhledem k začátku roku 2008 poklesla v Německu nákupní cena elektřiny o 20%. Průmysl tam i při vyšších dávkách a daních získává proud levněji než ve státech, které nezvyšují podíl obnovitelných zdrojů a využívají nadále jadernou energii a jiné fosilní zdroje. Cena proudu pro domácnosti se však i v Německu zvýšila, aby tyto přecházely na úsporné spotřebiče a snížily tepelné ztráty. Tím lze ve výhledu srazit výdaje spotřebitelů na polovic. Elektrifikace vhodně situovanými solárními panely se sama uhradí i u nás během 10 let.
Výhodou obnovitelných zdrojů je tedy nízká pořizovací cena, krátká doba výstavby, nízké provozní náklady, nevýhodou kolísání výkonu solárních a větrných zdrojů. Výhled podle SEK spočívá do roku 2040 na fosilních zdrojích (jádro 30 - 35%, tuhá paliva 12 - 17%, plynná 20 - 25%, kapalná 14 - 17%), na drahých technologiích s nízkou efektivitou. Podstatně levnější obnovitelné a druhotné zdroje mají krýt jen 17 - 22%. Česká republika již dnes patří mezi pět evropských zemí, jež v posledním desetiletí nejvíce zdražily elektřinu pro občany i podniky. Neregulované ceny energie umožňují totiž převádět přebytky do schránek daňových rájů. Cena naší tuzemské práce roste průběžně, aniž by odpovídajícím způsobem rostla produkce. Naše hospodářství se nerozvíjí správným směrem. Zaostáváme technologicky i v energetické náročnosti výroby, která je ve srovnání s konkurencí až trojnásobná. Produkujeme větší množství ekvivalentu CO2 na obyvatele než Rusko a o něco méně než USA. Rozloha Ruska je však dvousetnásobná, hrubý domácí produkt USA desetinásobný. Zanedbáváme vyrovnávání špičkových potřeby či nadbytku energie inovativně: decentralizací zdrojů, inteligentními sítěmi a v úsporami sídlení a domácností. V budoucnosti pak i akumulátory elektroaut, nabíjenými levným proudem v noci. Milión elektromobilů dosahuje 20 GW, pětinásobku minima žádoucího výkonu ČR.
Rada vlády pro udržitelný rozvoj zjistila, že se vzdalujeme od udržitelného rozvoje. Dokonce i Nezávislá energetická komise uznala, že naše energetika je založena ve velké míře na plýtvání. Český průmysl se změnil v realizátora cizích myšlenek a montovnu cizích výrobků. Proto by česká vláda měla především důsledně uplatňovat zákony a administrativní, daňová, tarifní a finanční nástroje pro inovace, redukci plýtvání i specifické energetické spotřeby ve všech rezortech. Za předpokladu odpovědného snížení spotřeby, vyrovnání kolísajícího výkonu a řízení nabídky i poptávky, by pouhé využití vlastních zdrojů obnovitelné energie, pokrylo energetickou potřebu našeho státu. Ani jedna z našich vlád však po sametové revoluci neuzákonila účinná opatření pro zvýšení efektivnosti průmyslu a energetiky. Zdecimované technicko-ekonomické prostředí neharmonizuje vědu, základní i aplikovaný výzkum, technický vývoj a průmyslový rozvoj tak, jak současnost vyžaduje. Akademie věd se tomu už před několika lety bránila peticemi a protesty, připomínajícími stávku. Rada pro výzkum, vývoj a inovace však dodnes nezpracovala připomínky akademické obce ani výhrady mezinárodních posuzovatelů k financování a hodnocení výzkumu, vývoje a inovací. Otázkou zůstává, zda příští vláda bude poznatky a inovace, prezentované vědeckou a univerzitní elitou, nadále ignorovat nebo využívat.
Rozhodující část fosilních energií se vyčerpá v blízké budoucnosti. Sluneční energie dokáže pokrýt světovou spotřebu energie 2850x, větrná 200x, bioenergie 20x, zemní 5x, vodní 3x. Náklady na využívání slunce i větru klesají a ceny fosilních zdrojů rostou. K žádoucímu stavu setrvalé existence se můžeme blížit úsporami energie i surovin a inovacemi v energetice, průmyslové výrobě, dopravě i sídlení. SEK nereaguje na naší současnou energetickou situaci adekvátními opatřeními. Není zpracována v alternativách ani klasifikována z hlediska setrvalosti rozvoje. Nemůže se stát prostředkem hospodářského rozvoje. Je v rozporu s rozvojem i s úsilím Evropské unie, stala se samoúčelem. Plýtvání a lakotná chtivost představitelů sektoru elektroenergetiky ochuzují spotřebitele a ohrožují naši budoucnost. Evropský komisař pro energii Oetinger prohlásil, že i na energetických změnách se podílejí diletanti.
České instituce, zejména Energetický regulační úřad, jednaly i v minulých letech absurdně, zejména při Evropou dotované masové realizaci fotovoltaiky. Za souhlasu MPO i ministerstva životního prostředí, a za nečinnosti Nejvyššího kontrolního úřadu i Nezávislé energetické komise. Nesmyslně vysokými dotacemi zajistili horentní zisky velkododavatelům, a to na úkor odběratelů a současného i budoucího rozvoje. ČEZ a další velcí investoři pak realizovali technicky a ekologicky nepříhodné a odstrašující stavby, namísto promyšlených decentralizovaných inovací na výhodných stanovištích. ČEPS - česká energetická přenosová soustava následně zablokovala připojování na síť a zastavila slibný rozvoj solární energetiky, který ve vyspělých státech pokračuje.
Inovace národního hospodářství, o nichž se SEK matně zmiňuje, jsou prvořadé úkoly našeho hospodářství, by měly i u nás nahrazovat neúsporné procesy i energeticky náročná zařízení, zhospodárnit výrobu, přepravu i spotřebu a to harmonicky s úsilím našich sousedů. Iniciativy Zelená úsporám, Šance pro budovy, Česká rada pro šetrné budovy, Centrum pasivního domu, representující téměř stovku firem, Centrum pro dopravu a energetiku, Komora obnovitelných zdrojů energie, Aliance pro energetickou soběstačnost, hnutí Greepeace, DUHA, Calla, firmy jako SKANSKA, e.on, EnergyGlobe, energeticky soběstačná obec Hostětín a další o to již usilují. O 10 až 20 let později, než zahraničí.
Udržitelnost zásobování energií je základním kriteriem energetické koncepce. Pokud by všechny státy dosáhly evropského standardu spotřeby, vyžadovalo by to ztrojnásobené využívání dosavadních zdrojů. To vyžaduje změnit i životní styl a redukovat plýtvání všude. Vyspělé státy nedodržují zásadu, že bohatství znamená odpovědnost. Plýtvají zdroji i energií a zneužívají zdroje chudých států. Ve světovém průměru spotřebuje každý pozemšťan ročně 21MWh, 25násobek minimální potřeby energie (0,86MWh) nutné pro přežití, obyvatel USA 120násobek. V rámci globálního trendu, podněcovaném OSN i EU k zajištění udržitelného rozvoje, se vyžaduje trvalé samozásobení alespoň ze tří čtvrtin potřeb energie, bez jakéhokoliv importu. Budoucí potřeby a dovozy per capita nemohou přesahovat dosavadní.
Plýtvání konzumní společnosti, v níž výrobci ani spotřebitelé nesledují účelnost využití a omezenost zdrojů, vyčerpaných z velké části již v minulosti, vyúsťují do napjaté hospodářské situace. 21. století. Krize a eurokrize, vzniklé podvody, katastrofálními omyly i neznalostmi na nejvyšších úrovních, nadměrný populační boom chudých států a zvyšování jejich standardu, renezance fundamentalistů, ubývání evropské populace a její stárnutí, útok žen na nejvyšší pozice i důsledky globálního oteplování vyžadují zásadní změny přístupů, zasahující hospodářskou politiku, společenský a duševní život i mezinárodní soužití. Je třeba omezit neoprávněné zvyšování soukromých zisků i nadměrné zmnožování majetku a založit hospodářství i vlastní život na zásadách všeobecné střídmosti i racionálně podložené životní úrovni.
V dnešním světě je třeba pochopit nejen to, že velká část našich zdrojů je neobnovitelná a tím limituje omezuje jejich využití v budoucnosti, často i velmi blízké. Je třeba pochopit i to, že západní svět obecně dosáhl maxima standardu, kterého je možno dosáhnout. Nemůže se rozvíjet dále, avšak může prosperovat, pokud to jeho vlády vezmou za svůj hlavní úkol a přerozdělí bohatství. Hodnota majetku dvou nejbohatších osob přesahuje roční HDP 43 nejchudších států světa. Lidstvo musí vědět kam chce a může dospět, ale i to, co se s ním může stát. Nositelé Nobelových cen za ekonomii Stiglitz a Krugman doporučují znárodnit banky a omezit platy bankéřů (bangsterů), aniž by si přáli návrat socialismu. Expremiér Topolánek uvedl v časopise Euro, že Temelín zničí českou politiku. Nezvýraznil, že nás uvede do závislosti na Rusku a vzdálí od Evropy. Současný prezident nás ukolébával ideologií české vyjímečnosti a představou, že síla trhu řeší všechny problémy. Po dvaadvaceti letech rozvráceného právního prostředí doporučuje protiklad: návrat ke starým hodnotám a zkouší, jak přijmeme smírné soužití s těmi, co nás okrádali. Těžiště světa se sune ze Západu na Východ, finanční trhy ohrožují i mocné státy. Hospodářská a finanční síla integrované Unie řeší tyto problémy za nás a podpírá naši technickou i ekonomickou úroveň za minima našich nákladů. Informace západních medií cílí k evropské spolupráci, k odpovědnosti občanů za minulou i vznikající situaci. Naše informace jen vyjímečně, k tomu nám chybí politická odvaha i společenská vůle. Svobodná media by mohla náš nástup do budoucnosti po boku předních států urychlit. Usilujme o to.
reklama
Autor je emeritním poradcem OSN, EU, WB, ADB, KfW, GTZ a autorem publikace Globální změna – cesta ze světového chaosu do budoucnosti.
