Milan Jeglík: Eutanazie dvou medvědů na Slovensku. Co se stalo a proč

Medvědice s mláďaty.

Zdroj | Oko Země

Tým Oko medvěda

Již přes dva roky rozmísťujeme fotopasti v Kremnických vrších a od července 2020 též v NAPANT (NP Nízké Tatry), jsme součástí celoslovenského projektu na sčítání medvědů. Oficiálně spolupracujeme se ŠOP SR (Štátna ochrana prírody) na monitoringu velkých šelem za pomocí fotopastí a sběru biologického materiálu pro potravní a genetické analýzy. Od července 2020 do dubna 2021 náš monitorovací tým Oko medvěda strávil ve slovenské divočině více než 100 dní při terénních akcích. Na základě nabytých poznatků se vám pokusíme celý medvědí problém přiblížit v jeho prapodstatě.

Co se vlastně stalo?

Medvědice s více než ročními medvíďaty již od loňského roku navštěvovala nevhodně zabezpečené kontejnery a postupně se několikrát vloupala do cukrárny a lidských obydlí. Medvědí tým situaci celý podzim řešil, medvědy monitoroval a plašil. Na základě dlouhodobé a velmi intenzivní činnosti se podařilo medvědici od kontejnerů odehnat, ale po zimním spánku se na jaře na místo vrátila opět s medvíďaty. Jednalo se o evidentní změny v chování, kdy medvědi přestávají získávat potravu přirozeně a vyhledávají cíleně odpadky v kontejnerech, či se v lesích živí u mysliveckých krmelišť.

Po dlouhodobé práci ochranářů z medvědího týmu, včetně mezinárodních konzultací s dalšími profesionály v oboru, došlo na finální rozhodnutí medvědy uspat a usmrtit prostřednictvím eutanazie. Byla to poslední varianta. Nikdo po nich nestřílel, nezraňoval je a úkon usmrcení byl proveden maximálně humánně. Další dvě více než roční medvíďata utekla do lesa a budou nadále monitorována. Pokud budou pokračovat ve své loupeživé jízdě, bude se hledat další řešení. Takto stará medvíďata už jsou schopna se uživit, ale je zde předpoklad, že budou i nadále pokračovat v tom, co je matka naučila. U takto starých medvědů není vhodné volit ani odchyt a umístění do zajetí, protože jsou to divoká zvířata, která vyrostla volně a byla vychována matkou. Zajetí v uzavřeném prostoru by pro takové šelmy bylo výrazně traumatizující, šlo by o nevhodné řešení pro jejich další život.

Po usmrcení medvědice bylo zjištěno, že jí bylo 17 let a předpokládá se, že vychovala několik generací medvědů, kteří si zvykali na odpadky a lidskou přítomnost. Medvědí zásahový tým vykonal tuto smutnou práci ve prospěch dalších medvědů. Jakékoli další pokračování by jen provokovalo vyděšenou veřejnost v místě problému a dávalo trumfy do rukou myslivců, kteří volají po regulovaném odstřelu, o kterém již nerozhodují. Tato zpráva by měla být veřejností přijata jako smutný, ale nutný fakt, o němž rozhodli respektovaní odborníci. Nešlo o žádný lovecký hon na medvěda, ale připravenou a promyšlenou akci, která skončila úspěchem i přes to, že slovenská příroda ztratila dva medvědy.

Slovensko je zemí, kde žije cca 1200 medvědů hnědých, tedy právě v jejich prospěch bylo nutné ukončit život dvěma medvědům s výraznou změnou chování. Jedná se o legitimní čin ochrany přírody, která k němu měla mnoho hmatatelných důkazů a důvodů. Jedinou opravdu nezdařilou událostí je zcela podvratný článek na facebooku Lesů SR, který zpochybnil zásah ochranářů a vynesl na světlo světa manipulativní zprávu, kterou neznalá veřejnost neuvěřitelně rychle a bez rozmyslu přijala, a začala ji šířit. Lze to považovat za útok a vyhlášení mediální války ochraně přírody.

Možná se ptáte, proč k takové události muselo dojít? Nejde tomu v budoucnu předejít? Pokusíme se vám to vysvětlit. Jedná se o 10 základních bodů:

Krměliště.

Zdroj | Archiv Milan Jeglík

Problém 1. - Přikrmování zvěře

Dlouhodobě nacházíme v zalesněných oblastech myslivecká zařízení, která slouží jako krmící linky pro volně žijící živočichy. Prioritou je přikrmování vysoké zvěře, tedy zejména jelenů, a to celoročně, nikoliv pouze v dobách nouze. Dále myslivci vnadí černou zvěř, tedy divoká prasata, a brání se označení přikrmování. Při bližším zkoumání však zjistíte, že nejde pouze o vnazení. Prasata jsou stejně jako vysoká zvěř dokrmována a lákána za účelem snazšího lovu, tedy odstřelu z posedů, loveckých chat a troufneme si říci, že též z aut.

Myslivci tímto lákají, a to zejména ke krmelištím, též medvědy hnědé, kterým dostatek snadno dostupné potravy mění chování. Navíc se nejedná o běžné krmivo, tedy potravu dostupnou v lesích, ale jsou to velmi často zcela nevhodné lidské potraviny od tropického ovoce, jablek, přes vánočky, makové buchty, bagety či jiné pečivo až po kuřecí křídla, mléčnou syrovátku, či vyfritované oleje. Zcela běžně se v lesích krmí kukuřicí a řepou, ale to také není pro volně žijící zvěř v lesích běžná potrava. Takto si speciálně medvědi zvykají na jiný, mnohem lákavější a jednodušší druh potravy, který se vydávají hledat z lesů blíže k obcím, turistickým objektům a tak často zmiňovaným kontejnerům.

Kde se poprvé setkávají s takovým druhem potravin? V kontejnerech nebo pod mysliveckými posedy a na krmelištích v lesích? Tato zcela nevhodná a doslova škodlivá potrava pro zvířata je zavážena do lesů terénními auty i traktory. Mnozí lidé mohou říci, že myslivci pečují o zvířata, tedy zvěř, ale je tomu skutečně tak? Není to náhodou jen ono vnazení za účelem lovu, často poplatkového? Nezvykají si takto divoká zvířata na lidský pach, přítomnost vozidel, hluku, či hlasů a především na zcela nevhodnou potravu, která prostě v lesích neroste a nežije? Co myslíte, ovlivňuje tohle všechno chování medvědů, nebo ne?

Krmeliště v lese.

Zdroj | Archiv Milan Jeglík

Problém 2. - Sběr lesních plodů

Například NAPANT má obrovský problém se sběrači lesních plodů. Skupiny organizovaných sběračů vyráží nelegálně od srpna do října do národních parků sbírat borůvky, maliny, ostružiny či brusinky za účelem prodeje. Sbírají přesně to, čím by se měli přirozeně živit medvědi. Ti se však kvůli hordám nelegálních sběračů ke své přirozené potravě na mnoha místech vůbec nedostanou, a tak se vydávají tam, kde mají klid, tedy do kukuřičných polí za hranicemi chráněných území, nebo k mysliveckým krmelištím.

Slovenští rangeři mají s těmito nelegálními aktivitami obrovské problémy. Navíc legislativa a nastavení zákonů je takové, že sběrači mohou bez větších trestů neustále pokračovat. Přeci jen rozšlapaný košík, či malá pokuta je nemůže zastavit, pokud si za sezónu vydělají i více než 5000 eur. Pohybem v chráněných lokalitách a svou činností velmi výrazně ruší medvědy v nejdůležitější době pro nabírání váhy na zimu, tedy na konci léta a na podzim.

Ke sběračům lze přiřadit i skupiny houbařů, kteří vstupují do národních parků a nelegálně zde sbírají houby na prodej. Často se tedy stává, že medvědi nejsou dostatečně připraveni na zimu a jejich malé tukové zásoby je nutí k přerušovanému zimnímu spánku, kdy jejich jediným zdrojem potravy je právě to, co najdou pod mysliveckými posedy nebo u kontejnerů u lidských sídel.

Problém 3. - Nadměrný turismus

Národní parky jsou půl roku v roce pod obrovským tlakem turismu. Tisíce lidí prochází hřebenovky, avšak méně ukáznění turisté si razí své vlastní cesty i přes výslovný zákaz opouštění značených stezek. Nelegálně bivakují, stanují, rozdělávají oheň a reálně ruší zvěř, a to dokonce i v noci. Člověk si myslí, že když je potichu a sedí večer u ohně, tak nic a nikoho neruší, ale tato naše romantická představa nemá v národních parcích místo, protože ty by měly sloužit nejen turismu, ale zejména ochraně volně žijících a mnohdy velmi vzácných živočichů. V horším případě zůstávají po návštěvnících odpadky, obaly od sladkostí a energetických tyčinek, navoněné ubrousky, či toaletní papír. To vše medvědy láká. Takto si medvědi zvykají na další velice lákavé pachy spojené s přítomností člověka.

Problém 4. - Horské hotely, turistické chaty a blízké obce

Všechna tato místa produkují odpadky a jsou zde umístěny kontejnery na odpadky. Většina kontejnerů ale není vhodně zabezpečena a stávají se lákadlem pro medvědy, kteří už pachy lidských potravin dobře znají, například od mysliveckých posedů a krmelišť, či od odpadků po neukázněných turistech. Kde je v chráněných územích vytvořena lidská infrastruktura, tam se kumulují lidé a s nimi i odpad. Stejně tak obce kolem chráněných území, nebo v jejich ochranných pásmech nedodržují pravidla, která slouží jako prevence.

Problém 5. - Lovecké chaty a lov v národních parcích a chráněných územích

Zatímco turista, který sejde z turistického chodníku, páchá přestupek a je pokutován, zatímco řidič offroadu při vjezdu do národního parku či CHKO páchá trestný čin, tak zcela nepochopitelně má výjimku jedna zájmová skupina, konkrétně myslivci. Ti vjíždí do chráněných území a národních parků zcela legálně terénními auty, mají zde své lovecké chaty, pronajaté lovecké revíry a mohou zde zabíjet zvířata. Všechny tyto aktivity narušují klid zvířat dokonce i v hloubi národních parků, kam turisté nesmějí. V dotčených lokalitách se pak stráži přírody a monitorovacím týmům ztrácejí fotopasti a pracovníci ochrany přírody celkově čelí aroganci a svévoli.

Problém 6. - Těžba dřeva v národních parcích a CHKO

Těžká lesní technika, řev motorových pil, lanovky a ničení lesních cest, to už je hřebíček do rakve národních parků a jejich významu pro zachování divoké přírody. Pohyb lidí, dřevorubců, aut a těžké lesní techniky dělá z krajiny zcela nevhodné místo pro život volně žijících živočichů. Tuto skutečnost máme jasně zdokumentovanou díky dlouhodobému monitoringu.

Problém 7. - Nová výstavba hotelů a budování sjezdovek v chráněných územích

Ochrana přírody musí odolávat konstantní snaze ukrajovat z již tak dost omezeného prostoru pro ochranu biodiverzity a biotopů v podobě chráněných území. Privatizaci zisků několika podnikatelskými subjekty umožňuje korupce státních úřadů a úředníků. Jedná se jen o další úbytek prostoru a klidu pro volně žijící zvířata a další důvod k možným konfliktům.

Problém 8. - Vliv médií

Každoročně se většinou v bulvárních médiích objevují zprávy o výskytu medvědů a jejich nebezpečnosti. Tyto články vycházejí od myslivecké lobby, která se snaží zvrátit skutečnost, že byla reálně odstavena od regulovaného lovu těchto velkých šelem. Za každou cenu se snaží vrátit zpět k lukrativnímu byznysu trofejového lovu, který jim však státní slovenská ochrana přírody již nepovoluje. Hledají každou skulinu, aby mohli vnést do éteru děsivou zprávu o nebezpečnosti medvědů, a podotknout, že jsou vlastně jediní, kdo zvládnou ochránit občany a obce před zlou a dle jejich pokřivených dat i přemnoženou šelmou. Šíření strachu a nenávisti vůči medvědům je účelové a jen exponuje zájem o obnovení trofejového lovu velkých šelem.

Problém 9. - Trofejový lov

Téměř všechny předešlé body mají společného jmenovatele, kterým je poplatkový lov, tedy lov trofejový, který je velmi lukrativním byznysem a zábavou bohatých zároveň. Lidé z této branže mají dostatek peněz na to, aby si nejen za tisíce až desetitisíce eur zaplatili odstřel velké šelmy, ale zároveň mají dostatek prostředků, znalostí a moci, aby ovlivňovali média, upláceli novináře nebo si platili cílenou reklamu v podobě tendenčních článků. Trofejový lov je jediným zásadním problémem, který skutečně narušuje nejen přírodní, ale také společenský řád. Je postaven na aroganci moci a peněz, na touze zabíjet silné pro trofej. Tato skupina lidí se neštítí žádné ohavnosti, která jim umožní zabíjet velká a krásná zvířata, jejichž trofeje, tedy hlavy a paroží, končí nad krby jejich rezidencí. Přesně tato lobby stojí tvrdě proti ochraně přírody, včetně té státní, pokud v daném úřadu nesedí jejich člověk. Navíc trofejový lov zabíjí především největší a nejsilnější samce, tedy je zcela v protikladu přirozeného výběru cíleně ničen genofond zvířat.

V přírodě se běžně stává, že medvědí samec zabije mláďata, aby se mohl s medvědicí spářit, a tím dochází k přirozené autoregulaci. Při absenci velkých samců k takovýmto situacím nedochází. Navíc se před velkými dominantními samci medvědice uchylují právě mimo jejich teritoria, což jsou často i kukuřičná pole, nebo do okolí mysliveckých zařízení, kam zkušený samec nejde. Takto medvědice vychová ne jedno, ale klidně tři až čtyři medvíďata, která uživí díky přikrmování, kontejnerům s odpadky, či kukuřičným polím v dosahu zalesněných území.

Kvůli menšímu počtu velkých samců, kteří byli nemilosrdně stříleni pro trofeje, se však mohou pářit i slabší a menší medvědi a dochází opět k narušení genofondu, a tím nové slabší generaci, která neobstojí v konkurenčním boji o potravu a teritoria, a často volí tu nejjednodušší cestu získávání potravy, a jsme zpět u krmelišť, kukuřice, či kontejnerů.

Problém 10. - Neznalá veřejnost a sociální sítě

Kvůli značnému odtržení velké části současné společnosti od přírody budí dnes každá fotografie mrtvého zvířete mezi lidmi velké emoce. Ochránci zvířat brojí za ochranu všech a všeho, nehledě na skutečnosti, a myslivci naopak nemilosrdně rozhodují o životě zvířat a hrají si na predátory. Dva světy, ani jeden není přirozený a zdravý. Veřejnost musí být objektivní a musí velice opatrně rozlišovat, odkud dané fotografie mrtvých zvířat přicházejí, kdo je šíří. Veřejnost musí důvěřovat lidem v ochraně přírody, a měla by se k nim obracet o radu a nikoli se postavit proti ní, na základě mysliveckých lží a nenávistného obsahu. Není možné vše komentovat jen na základě vlastní domněnky, není možné se vyjadřovat a soudit, pokud nemám informace, není možné sdílet a posílat mezi lidi nepodložené informace, a tím oslabovat postavení ochrany přírody ve prospěch myslivosti.

Takto se dnes stává fenoménem, že lidé, „kteří mají rádi psi a kočky a zvířátka vůbec“, se začínají pouštět do debat ohledně ochrany volně žijících živočichů, aniž by se v této problematice skutečně vyznali, a často dochází k velmi nevhodným útokům na profesionální strážce přírody, ochránce přírody a volně žijících živočichů. Neznalá, ale velmi aktivní emotivní skupina pak šíří hejty, lži a pomluvy, aniž by si to uvědomovala, a obrovsky tím škodí ochraně přírody.

Kdo z toho profituje? Myslivci a trofejoví lovci, kteří vrážejí klín mezi veřejnost a ochránce přírody. Přesně tohle se děje nyní na Slovensku, kde myslivecká mafie otevřela legitimní mediální válku proti ochraně přírody, ale neznalá a přecitlivělá veřejnost jim skočila na špek. Lži a manipulace tak hlouběji do společnosti šíří i nemyslivci, poněvadž podlehli panice z fotografie dvou mrtvých medvědů, a v tomto případě velmi negativním emocím, které medvědům spíše ubližují, než naopak.

Medvíďata

Zdroj | Oko Země

Shrnutí

Když se na to podíváme logicky, tak zjistíme, že výše uvedená lidská činnost vytváří v krajině podmínky pro to, aby speciálně medvědi měnili své chování a stravovací návyky, ztráceli plachost, nebáli se opustit zalesněná území. Jednoduše přístupná potrava, pohyb lidí, aut, turistů, myslivců, těžařů, sběračů lesních plodů, to vše zásadně narušuje přirozené chování zvířat a ničí jejich ekosystém a přirozené získávání potravy. Přidáme-li k tomu mediální lži a manipulace, tak máme o velký problém postaráno.

Veřejnost musí nalézt ve své duši důvěru v lidi v ochraně přírody. Ta důvěra není postavena na tom, že jim budou strážci přírody tolerovat jejich přestupky v krajině, ba právě naopak. Lidé by měli být vděčni za fakt, že jsou zde mezi námi poctiví rangeři a ochránci přírody, kteří stojí proti negativním lidským zásahům v krajině, včetně poplatkového lovu.

Zde je třeba si uvědomit, že pokud by ochranáři z medvědího zásahového týmu nezasáhli proti medvědici s medvíďaty, tak jak by to asi pokračovalo? Pokud by došlo ke konfliktu mezi člověkem a medvědem, celá poľovnícká, tedy myslivecká, komora a ostatní myslivecká veřejnost, čítající 60 000 registrovaných členů, by zaútočila na státní ochranu přírody s obviněním z neschopnosti daný problém řešit. Ministra životního prostředí SR Budaje by označili za hlavního viníka medvědího incidentu a apelovali by na vládu, aby mohli tyto případy řešit opět oni jako tomu bylo v minulosti. Takto ještě před pár lety stříleli medvědy, kteří byli označeni lživě za problematické či přemnožené.

Chceme opět otevřít regulovaný odstřel medvědů na Slovensku pod vedením ministerstva zemědělství a myslivců? Slovensko má v současné době historicky nejlepšího ministra životního prostředí, pana Budaje, a není možné, aby široká veřejnost zmanipulovaná mysliveckou lží, ničila to, co se celé roky v ochraně přírody budovalo. I přes mnoho nedotažených zákonů a problémů, které se týkají především vlastnictví půdy v národních parcích, která nepatří státu, ale soukromým vlastníkům, firmám či církvi, má dnes Slovensko celoročně chráněné vlky, myslivci nedostávají povolenky pro odstřely medvědů, rys je celoročně chráněn. Tedy važme si této situace a nepodkopávejme nohy lidem, kteří jsou zárukou dalšího pozitivního vývoje v ochraně přírody. Pokud máme společného nepřítele, tak je to lidská neznalost a hloupost, je to lež vědomě šířená lidmi s osobními zájmy v zabíjení divokých zvířat a z toho plynoucího tučného zisku. Nepřítelem ochrany přírody nejsou ochránci přírody, rangeři, či neziskové organizace, ale zejména myslivost, těžba lesů a developeři.

Lidé útočí na ochranáře za dva synantropní medvědy, ale neznají jejich skutečnou práci

Zatímco veřejnost atakuje na základě myslivecké manipulace a facebookové zprávy ochranáře ze zásahového týmu Medvěd, ŠOP SR a MŽP za usmrcení dvou synantropních medvědů v Tatrách, tak nemá ani tušení, co se na Slovensku dlouhodobě děje. Právě díky současné ochraně přírody spojené se vznikem Medvědího zásahového týmu se podařilo zastavit odstřel medvědů spojený s neustálými požadavky myslivců, kteří se dlouhodobě stavěli do role ochránců veřejnosti před velkými šelmami. Zatímco v letech 2011 – 2018 zastřelili myslivci legálně na základě výjimek více než 195 medvědů, tak v roce 2019 – 2020 nebyl povolen na základě výjimky MŽP SR ani jeden medvěd. Právě díky současné skladbě lidí na MŽP SR a ŠOP SR byl ukončen i legální lov vlků. Samozřejmě, že v tom sehrály významnou roli neziskové organizace a uvědomělá veřejnost.

Závěrem

Na závěr se tedy vypravme tam, kde byli uspáni medvědi a byla provedena eutanazie. Máte ještě pocit, že za to mohou ochranáři, Medvědí zásahový tým, ŠOP SR nebo MŽP s v čele s Jánem Budajem? Nestojíme náhodou před zrcadlem naší společnosti, která krade zvířatům poslední zbytky jejich domova a klidu k tomu, abychom se mohli jen bavit na úkor jejich přirozeného života? Kde se budou divoká zvířata moci ještě v klidu množit, vychovávat mláďata a získávat svoji přirozenou potravu, aniž by byla rušena nebo byla lovena zájmovými mysliveckými skupinami provozujícími lukrativní trofejové lovy? Pokud chápete výše uvedené body 1-10, tak porozumíte i důvodům, proč byla nebohá medvědice uspána, a kdo je hlavním viníkem. Nebylo to proto, že ochránci chtěli zabíjet nebo si pověsit trofej na zeď, tak jak by to udělali myslivci. Bylo to tentokrát nezbytné, aby nevznikl mnohem větší problém, který by myslivost využila ve svůj prospěch, proti ochraně přírody a zejména proti medvědům i vlkům.

Zatímco ochrana přírody hledá cestu k udržitelnosti slovenské divočiny, tak Slovenská polovnická komora zaútočila a podala trestní oznámení a podnět k šetření na policii a obvinila zásahový tým Medveď z podezření na porušení zákona o myslivosti, což je absurdní. Samotný Zákon 543/2002, §65a, odst. 5 jasně hovoří jasně:

Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky je za podmienok ustanovených týmto zákonom oprávnená zabezpečovať plašenie, odchyt alebo usmrtenie chránených živočíchov, ktoré svojím správaním mimo miest ich prirodzeného výskytu bezprostredne ohrozujú zdravie alebo bezpečnosť obyvateľov obcí; na tieto činnosti vykonávané alebo obstarávané Štátnou ochranou prírody Slovenskej republiky sa ustanovenia osobitného predpisu100aa) nevzťahujú.

Vzhledem k faktu že odkaz na 100aa, tedy na slovenský myslivecký zákon, který v tomto případě neplatí, je jasné, že Slovenská polovnická komora nejen zásadně pochybyla a obnažila svůj postoj ke státní ochraně přírody, ale zároveň nezná samotný zákon. Na základě posledních informací víme, že dochází k zastrašování samotných členů medvědího týmu, čímž myslivecká lobby ukazuje svoji pravou identitu, která se dá označit za loveckou mafii, hluboce prorostlou samotným státním aparátem. Pevně věříme, že Slovensko i Slováci, včetně státní ochrany přírody, vydrží tento nátlak a postaví se za své členy a ochranáře tak, jako to udělal ministr Budaj.

Řešení v praxi, jste i vy

Spolek Prales dětem nehodlá obviňovat strážce, ani ochránce přírody, nebude si populisticky přihřívat polévku na takové smutné události hledáním chyb. Tento případ musí veřejnost pochopit jako nutnou akci, která předchází mnohem větším problémům, jež by mohly nakonec ohrozit všechny medvědy. Místo populistických gest budeme konat v terénu. Budeme odhalovat ilegální aktivity, budeme spolupracovat s rangery a národními parky, s ŠOP SR a budeme přinášet důkazy o nelegálních aktivitách v krajině či nevhodných odpadových kontejnerech. Zájemci z řad veřejnosti se k nám mohou přidat jako dobrovolníci, podporovatelé a sponzoři. Je nejvyšší čas zvednout hlavu a přestat přijímat a šířit lži o přírodě a zvířatech, je nutné přímo označit ty, kteří přírodě ubližují, pytlačí, nelegálně přikrmují zvěř nevhodnými potravinami, dělají z přírody lunaparky, a přímo či nepřímo tak mění chování medvědů hnědých. Neděláme to zdaleka jen pro medvědy a další zvířata, ale děláme to též pro lidi, aby nalezli nepokřivenou cestu k přírodě, a aby tady po nás něco zbylo pro generace budoucí.