Miroslav Bobek: Rohatá želva z Ostrova lorda Howea

Ned's Beach, Nedova pláž, je známá jako místo, které nepočetným návštěvníkům Ostrova lorda Howea nabízí jedinečné šnorchlování mezi nejjižněji položenými korálovými útesy. Je však zajímavá ještě ze dvou dalších důvodů. Právě u této pláže ztroskotala roku 1922 nákladní loď Makambo. Na osamělý ostrov, ležící v Pacifiku sedm set kilometrů severovýchodně od Sydney, z ní unikly krysy, které se staly příčinou enormního úbytku či úplného vymizení řady původních endemických druhů. Například strašilek humřích, které od minulé soboty můžete vidět v Zoo Praha. Nedova pláž však proslula také jako významné naleziště fosilních pozůstatků bizarních „rohatých želv“ meiolanií. A to museli být opravdu úchvatní tvorové! Meiolanii dal jméno tentýž badatel jako dinosaurům: paleontolog a anatom Richard Owen (1804-1892). Měl k dispozici k dispozici téměř celou lebku a další kosti, na jejichž základě vyslovil roku 1886 domněnku, že šlo o velkého, rohatého a obrněného ještěra. Odtud i jméno Meiolania, které odkazuje na obrovského australského varana Megalania. S Owenem však mnozí nesouhlasili a brzo se prosadil názor, že šlo o želvu. Další a další nálezy na Ostrově lorda Howea pak umožnily velmi přesně rekonstruovat její podobu. Navíc byly fosilie příbuzných druhů „rohatých želv“ nalezeny na australské pevnině a na dalších ostrovech v Tichomoří.

„Rohaté želvy“ se vyznačovaly značnou velikostí, hlavou s mohutnými rohy (ty údajně mohly dosahovat rozpětí až 60 cm) a dlouhým, silně obrněným ocasem. O želvě druhu Meiolania platyceps, která žila na Ostrově lorda Howea, se uvádělo, že i s hlavou a ocasem mohla dosáhnout i délky přes tři metry. Ve skutečnosti byla menší, největší jedinci snad mohli mít krunýř dlouhý asi metr, ale pevninské meiolanie se těmto olbřímím rozměrům přinejmenším přibližovaly.

Zatímco představa o vzhledu „rohaté želvy“ z Ostrova lorda Howea je dávno velmi přesná, o způsobu jejího života se vedou spory, a to i v současnosti, téměř půldruhého století od jejího popisu. Jako mnohem pravděpodobnější, než že byla masožravá, se však nyní jeví představa, že se živila spadanými plody palem, kapradinami a různými bylinami – což koneckonců odpovídá i převažujícímu názoru, který ji vykresluje jako suchozemského a nikoli jako vodního tvora. Pokud jde o účel rohů a obrněného ocasu, ten patrně souvisel s pohlavním výběrem, a to možná ani ne ke skutečnému boji jako spíš k předvádění.

Meiolania platyceps z Ostrova lorda Howea vymizela patrně v důsledku změny úrovně mořské hladiny, ale jiné druhy meiolanií se ještě potkaly s člověkem. A člověk je možná i vyhubil. Na souostroví Vanuatu našli archeologové 2890 až 2760 let staré kosti „rohatých želv“, které nesou známky porcování. Lidé přitom na tento ostrov přišli asi před 3000 lety a 200 let poté meiolanie zmizely… Na Nové Kaledonii však tamní „rohaté želvy“ snad žily ještě v prvních stoletích našeho letopočtu.

S meiolaniemi – byť ne s těmi s Ostrova lorda Howea – jsme se tedy zase o tolik neminuli. Představte si, někde na tichomořském ostrově se potkat s těmito rohatými monstry, to by bylo!

---

reklama

---