Miroslav Bobek: Vltavský losos pro pana primátora
Během svého tahu proti proudu Vltavy byli lososi od Mělníka až po Podhoří poměrně v bezpečí. Dál je již čekala řada nástrah, z nichž asi nejhorší byla pražská lososnice na jezu u Štvanice, poblíž dnešního Štefánikova mostu. Lososi se v ní za pomoci prutů, latí a tyčí přehrazujících jez sváděli do sítí upevněných v rámech; k jejich lovu se však využívaly také vrše a vlečné sítě. Podle všeho šlo o zařízení, které dlouho vynášelo slušné peníze. Ve zmíněných 70. letech 19. století však již nájemce žádal o slevu, neboť v jednom roce se zde podařilo ulovit pouze 70 lososů.
V čele těch, kdo se tehdy snažili lososům pomoci, tehdy stanul dr. Antonín Frič. Do značné míry jeho zásluhou se v poslední třetině 19. století podařilo vypustit přes deset milionů uměle odchovaných losůsků. Bohužel trend úbytku této ryby v českých řekách to nezvrátilo.
To, že počet lososů táhnoucích Prahou stále klesal, se odráželo i na tradici primátorského lososa. Podle zpráv dobového tisku se na ni v některých letech na počátku 20. století zapomínalo, v jiných prý žádný losos uloven nebyl; přinejmenším tedy ne legálně. Navíc i tehdy, kdy byla tato tradice dodržována, nejspíš úplně první úlovek lososa nezkonzumoval pražský primátor, nýbrž pytláci či jejich zákazníci.
Národní politika z 10. května 1922 pod titulkem „Střelba na vodní pytláky“ popisuje, jak tři pytláci lovili do čeřenu lososy pod Hlávkovým mostem. Přitom je nachytal dozorce Vlastimil Nehasil, spolu se strážníkem Maříkem je začal pronásledovat a vše skončilo střelbou z revolverů. Toho roku se však dva lososy podařilo vzápětí chytit i „oficiálně“. Jednoho z nich obdržel pražský primátor dr. Baxa, druhého prezident republiky. Primátorský losos byl zkonzumován na hostině, kterou primátor uspořádal na počest francouzské delegace.
Byla to právě 20. léta, kdy se úlovky lososů ještě naposled vyšplhaly na vyšší úroveň. V roce 1922, kdy došlo k oné „střelbě na vodní pytláky“, ulovil První pražský rybářský klub 322 kg lososů a v letech bezprostředně následujících mezi 35 až 2 445 kg ročně.
A pak přišel konec. Dokončení střekovského zdymadla, jehož stavba probíhala v letech 1924 až 1936, tah lososů do Vltavy definitivně znemožnilo. Tradice primátorského lososa však pokračovala, pohříchu již v poněkud tragikomické podobě. Národní politika z 22. dubna 1936 to shrnula slovy: „Jak se dnes ‚chytá' pražský primátorský losos. Zajede se do Střekova nad Labem a koupí se.“ Jenže ani to dlouho nevydrželo. Když už nebyli lososi ani pod Střekovem, svolil roku 1938 primátor dr. Zenkl, aby První rybářský klub mohl věnovat pozoruhodnější úlovek štiky a candáta. Ani u toho však nezůstalo a v březnu 1941 obdržel primátor dr. Říha 15 kg těžkého primátorského sumce. A namísto lososa pak primátoři dostávali sumce ještě dlouho po skončení druhé světové války.
Mimochodem, dr. Podlipný, který tradici primátorského lososa kdysi (znovu)zavedl, se za tento počin vděku nedočkal. Herbenův Čas ho v roce 1901 opakovaně nařkl, že primátorského lososa zpronevěřil. Dr. Podlipnému se naštěstí podařilo tuto pomluvu vyvrátit – a sousloví „primátorský losos“ pak bylo částí českého tisku ještě dlouho používáno ve stejném významu jako „novinářská kachna“.
reklama

Dále čtěte |


