Miroslav Hruška: Ekologické havárie, které mi nedají spát
Dochází však k daleko většímu poškození životního prostředí a to jsou obrovské ekologické havárie, které však nejsou nazývány haváriemi a nikomu odpovědnému nevadí, že ničí krajinu, ornou půdu, louky lesy a hlavně zásoby povrchových i spodních vod.
O co se jedná? Zatímco ekologické havárie na silnicích jsou v rozsahu udávaném na čtvereční metry, u havárií, o kterých mluvím, se jedná o hektary. O desítky i stovky hektarů. Dochází k nim tak, že zemědělskou půdu, lesy a krajinu vůbec, pokrýváme miliony tun betonu a asfaltu. Vznikají různé průmyslové zóny, vesměs pro zahraniční investory, stovky výrobních i skladových hal o rozměrech jednoho či několika fotbalových hřišť, stovky kilometrů dálnic, z nichž některé vedou těmi nejhezčími a nejcennějšími krajinami naší země.
Když se to všechno postaví, teprve pak se zjistí, že pro tyto podniky nemáme zaměstnance a začíná sháňka po cizích dělnících. Naše bývalé české zlaté ruce zatím pracují v těchto halách jako pomocní dělníci.
Denně přicházíme až o 15 hektarů zemědělské půdy. Ta je zakryta patrně navždy betonem. A to je i jedna z příčin, proč dochází ke kritickému úbytku zejména pitné vody. Betonem se dešťová voda do země nedostane, odpaří se a spadne někde, kde třeba způsobí záplavy.
Jak dlouho bude trvat, než si to někdo uvědomí a začne se něco dělat? Vědci zkoumají, jak a čím může nastat konec světa. Je to zbytečné, protože my, pokud nedostaneme rozum, se zničíme sami. Pokud budeme i nadále pokračovat v betonování a asfaltování krajiny a půdy, dojde ke změně z ekologické havárie na ekologickou katastrofu. A nemusí se to počítat na staletí. Je za minutu dvanáct. Ještě je možnost planetu zachránit.
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
A ještě technická. Nikdo, kdo má halu, nechce aby měl na betonových plochách rybník. Proto nečeká, až se voda sama odpaří, ale vždycky má nějaké opatření co s ní. Většinou jsou to vsakovací jámy, protože je to nejjednodušší řešení.
Karel Ploranský
22.2.2019 15:57 Reaguje naVoda, které se z těch betonových ploch odpaří, opravdu nestojí za zmínku. Ale bohužel, za řeč nestojí ani množství vody, které se tam zbavují pomocí vsakovacích jam. Té určitě není většina! Drtivá většina vody, která naprší na zpevněné plochy všeho druhu, z nich steče do nějaké vodoteče (potoka, řeky) - a to převážně kanalizací. Nebo co nejkratší cestou přímo. A vody, která takto odtéká v podstatě rovnou k sousedům (hlavně Němcům a Polákům) je ŠKODA, protože tady v ČR pak chybí. Vždyť máme jen tu, která k nám naprší - žádná jiná k nám odnikud nepřitéká.
A ještě horší je to s podílem vody, jež steče na terén, který ji není SCHOPEN vsáknout. Nadělá tam paseku. A paseku nadělá (akorát že o kus dál) i voda, která sice krásně zmizela v kanálu, ale potok nebo řeka, do kterých ji kanál odvedl, se při silnějším dešti rozvodní.
Cesta jistě nevede přes zákaz budovat továrny - ale určitě lze lépe nastavit podmínky pro jejich výstavbu. Například aby zpevněných ploch nesmělo být víc, než je pro provoz továrny NEZBYTNĚ nutné. Zarazit to megalomanství, které se všude projevuje.
A k tomu, co píše autor, je třeba ještě přidat toto:
O zemědělskou půdu, myslím tím o skutečnou PŮDU, ne o pouhou zuboženou upěchovanou plochu vedenou v katastru už jen ze setrvačnosti jako zemědělská, nepřicházíme jen tím, že ji zabetonováváme a pokrýváme stavbami! Mnohem větší úbytek úrodné půdy způsobuje to, jak se na ní dnes hospodaří. Současná agrotechnika z ní totiž postupně dělá úplně stejný nepropustný beton, jako je ten, který pokládají stavbaři. A jedná se o plochy MNOHONÁSOBNĚ VĚTŠÍ...
