https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miroslav-hruska-pomohou-nam-opravdu-dalsi-dalnice
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Miroslav Hruška: Pomohou nám opravdu další dálnice?

9.11.2019
Když se podíváme na mapy silnic a dálnic ČR, připadne nám to jako pavučina. Bohužel právě my, občané této země, jsme těmi mouchami, které v ní skončí. / Ilustrační foto
Když se podíváme na mapy silnic a dálnic ČR, připadne nám to jako pavučina. Bohužel právě my, občané této země, jsme těmi mouchami, které v ní skončí. / Ilustrační foto
Naše vláda ve své neomylnosti tvrdí, že je to nutné. Ono to tak opravdu vypadá. Den, kdy na dálnici, té či oné, nedojde k nehodě, či hromadné nehodě s účastí jednoho či více kamionů a osobních aut je opravdu výjimkou, která potvrzuje pravidlo. První místo v této disciplině má bezkonkurenčně dálnice D1, ale ani ostatní nejsou o mnoho pozadu. Proto je podle mínění vlády, ministerstev, ŘSD a dalších nutno stavět, stavět a stavět další dálnice, které mají situaci vylepšit. Opravdu to tak bude?
 

Nebude! A dokonce si myslím, že každou novou dálnicí se počet nehod znásobí. Proč si to myslím? Protože každá nová dálnice bude okamžitě obklopena monstrozními průmyslovými zónami, obchodními a logistickými centry, výrobními i nevýrobními halami a dalšími. To přivede do regionů další tisíce kamionů, které budou nutné pro zajištění provozu těchto objektů. A že tyto objekty nejsou žádné zahrádky ukazují na stránkách ministerstva obchodu a průmyslu některá čísla.

    Tak například:
  • Průmyslová zóna Kolín - Ovčáry: rozloha 370 ha celkem,
  • Průmyslová zóna Plzeň - Líně: rozloha 343 ha celkem,
  • Průmyslová zóna Triangle: rozloha 364 ha celkem,
  • a další nové či plánované, např. Žatec, Ostrava Mošnov, Most Holešov Kolín, celkem mají mít rozlohu cca 1539 ha.

I když půjde údajně vesměs o bývalé továrny, tedy, tak zvané brownfieldy, nedá se tomu věřit. Znovu půjde o tisíce hektarů zemědělské půdy, která nám bude chybět. A znovu také půjde o ne už tisíce, ale pravděpodobně o miliony kubických metrů pitné vody, kterou tyto objekty spolknou a která je už nyní kriticky ohrožena. A znovu bude do krajiny napěchováno miliony tun betonu a asfaltu, které zamezí dešťové vodě, aby mohla proniknout do země. Když se podíváme na mapy silnic a dálnic ČR, připadne nám to jako pavučina. Bohužel právě my, občané této země, jsme těmi mouchami, které v ní skončí.

Nové silnice a dálnice by mohly pomoci hrozivé situaci, ale jen za předpokladu okamžité změny politiky vlády v této oblasti. To znamená okamžitě silně omezit povolování a výstavbu nových podniků a zcela zastavit zábory zemědělského půdního fondu a zásadně omezit počet zejména kamionů na silnicích a dálnicích.

Takže budování nových, někdy až nepotřebných dálnic, tedy nepomůže zlepšit provoz na dálnicích, ale naopak tento ještě zesílí a bude více nehod, zraněných a mrtvých na nich. Už jen málo skutečně čistých a krásných koutů přírody je u nás nedotčeno. Jedním z takových je Posázaví , které má významný rekreační potenciál pro Středočeský kraj a zejména Prahu. A o tento kousek přírody se má postarat výstavba dálnice D3 Praha - České Budějovice. Bylo by možná dobré posadit pány ministry, premiera i paní hejtmanku kraje do Posázavského Pacifiku a nechat je projet se Posázavím, aby si uvědomili, co lidé a krajina ztratí, pokud ke stavbě dojde.

V současné době se ŘSD snaží vysvětlovat občanům přínos této dálnice pro kraj a dopravu v něm. Pracovníci ŘSD jezdí se stánkem po městech, rozdávají dětem balonky a bonbony, mají zde i skákací hrad pro děti, chybí už jen kolotoč, houpačky a střelnice pro dospělé. Jak jsem jednu z těchto besed sledoval a nemá to příliš velký ohlas. Největší zájem je u dětí u stolku s bonbony.

A tak už jediné, co nám zbývá, je vzít rozum do hrsti a zachránit, co se snad ještě dá. Už není za pět minut dvanáct, už bije dvanáctá. Zabraňte tomu, aby se naše země stala šedivým betonovým flekem na mapě světa!


reklama

Miroslav Hruška
Autor je čtenářem Ekolistu.cz
tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (28)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RV

Richard Vacek

9.11.2019 08:17
Byly to krásné časy, kdy se s povozem po prašných cestách jezdilo malebnou českou krajinou. Lidé s radostí obdělávali svá políčka, starali se o své kozičky a slepice.
Bohužel vyspělá země, ve které se lidé mají dobře, vypadá úplně jinak. Základem je kvalitní infrastruktura - silníční síť, železnice, elektřina, telekomunikace. A samozřejmě za tím přijde i průmysl, služby a pracovní místa, kde si lidé vydělají podstatně víc, než na tom svém idylickém políčku s kravkou.
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 08:18
Bohužel, naprosto jasná ukázka, jak ekologové bojují proti demokracii a tržní ekonomice. Dálnice jsou potřebné, protože se lidé potřebují přepravovat z místa do místa. Dálnice např. umožní pracovat ve vzdálenější lokalitě (od bydliště) než okresní silnice. Kamiony dopravují pouze to zboží, které lidé kupují, a tudíž "hlasují peněženkami", a navíc zcela regulérně hlasují pro politiky, které toto mají ve svých volebních programech.
Další věcí je, že rychlá a pružná doprava zkvalitňuje trh, tedy i ten náznak kapitalismu, který zde máme.
Odpovědět
VK

Václav Kain

9.11.2019 08:37
Tato vláda nebude schopna ani doflikovat D1 natož aby se zahájila výstavba D3 a to z jednoho důvodu.Nejsou prašule,neboť korupce voličů má přednost.
Odpovědět
ig

9.11.2019 08:38
Autore, přesvědčte majitele těch průmyslových zón, obchodních center a logistických hal, ať je zbourají a místo nich obnoví pole, že na pšenici vydělají víc. Až se Vám to povede, začnu Vás brát vážně. Do té doby jsou to povrchní řeči bez opory v realitě.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

9.11.2019 08:47
Pouze k dálnicím- rozhodně lepší, rychlejší a ekologicky mnohem přijatelnější varianta. Víno není vinno, že se lidé opíjejí! To, že na dálnicích přibývá nehod, je pouze a jen vina řidičů. Ale výhody dálnice oproti normální silnici v dnešním provozu jsou snad jasné.
Odpovědět
ig

9.11.2019 08:56 Reaguje na pavel peregrin
Není to tak úplně vina řidičů. Lidi mají bohužel "vestavěnou" určitou chybovost a v daném prostředí a za daných okolností dělají víceméně konstantní a předvídatelný počet chyb. To prostředí je ovšem dost důležité, na dálnici je těch chyb méně (po přepočtu na třeba milión ujetých kilometrů) než na silnicích.
Odpovědět
lu

9.11.2019 20:04 Reaguje na
těch chyb v provozu je na "osobokilometr" prakticky stejně všude. ovšem na dálnici (směrově rozdělené komunikaci, kde jsou jízdní pásy odděleny svodidly ve střeďáku) jsou následky těch chyb úplně jinde - na "státovce" při chybě nastává čelní střet vozidel a těžká zranění a nezřídka tragický konec, na "dálnici" to končí pomuchlaným plechem a rozbitými světly (a samozřejmě dopravním kolapsem v případě, že dálniční síť není sítí ale pouhým torzem sítě).
Odpovědět
ig

10.11.2019 00:06 Reaguje na
Obojí je pravda :-) Reálně to vypadáá asi takhle (za rok 2017, novější data už existují, ale já to od té doby nepřepočítával):

komunikace nehod mrtvých těž.raněných
dálnice 192 1.9 6.6
sil.1.tř. 706 10 30.1
sil.2.tř. 974 8.3 39.1
sil.3.tř. 1382 10.3 48.1

Data jsou normována na miliardu vozokilometrů. Zdroj https://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-900835.aspx, výpočty vlastní.

Z toho vyplývá naprosto jednoznačná preference dálnic pro dopravu. Například obstrukce s obchvatem Plzně zaviněné aktivisty mají jistě na svědomí několik mrtvých. Bohužel jen statisticky, takže si nemůžu půjčit konkrétní náhrobek a praštit s ním nějakého aktivistu po hlavě, aby se mu rozsvítilo.
Odpovědět
lu

10.11.2019 21:54 Reaguje na
ano, ta čísla vypovídají zcela jasně. samozřejmě první číslo, počet nehod, je všude jinde než na dálnicích zkresleno parkovacími a couvajícími lišeji za pár (desítek) tisíc a bez zkřiveného vlásku, další dvě čísla, mrtví a těžce zranění, jsou neoddiskutovatelní (samozřejmě nějaká část toho nejsou posádky aut, ale další účastníci provozu, tj. zejména chodci).

s tou plzní; jednak kvůlivá tranzitu přes město vyhaslo (statisticky) jednak několik životů při dopravních nehodách, a další samozřejmě vinou zvýšené prašnosti a znečištění ve městě. a pro skalná enviromenťáky je jistě zajímavé, že při jízdě ustálenou rychlostí po obchvatu je spotřeba osobáku i kamionu úplně jinde, než při poskakování skrz přetížené křižovatky centrem města, takže zdržení obchvatu Plzně znamenalo tuny a tuny benzínu/nafty a tuny a tuny vyprodukovaného sodovkového plynu navíc, nemluvě o promrhaném času lidí a blokovaném zboží v automobilech, který lze poměrně snadno převést na společného jmenovatele, tj. peníze.
Odpovědět
MM

Milan Milan

9.11.2019 09:14
Naprosto souhlasím sautorem. Že mají být silnice kvalitní a síť dostatečně hustá je pro vyspělou společnost samozřejmé. U nás to ale neplatí. Jezdím po D1 minimálně dvakrát týdně.Není den který by nezačínal dopravní informací, kde všude to stojí nebo přímo kolabuje. A tak se naskýtá otázka.Jak je to možné? Jak je možné, že na D1 stojí ve chvíli např. 10,20,nebo i 40 km souvislá dlouhá řada kamionu? Nikde v okolních státech tolik kamionů není. Proč? Co se v nich převáží? Pak mně došlo, že jsou to vlastně pojízdné sklady těch velkoobchodů, fabrik a průmyslových zón kde si naopak snížili materiálové sklady a logistický systém "just in time" je vtlačil do zásobujících kamionů. A tak je patrné že vládou podporované liniové stavby neslouží komfortu občanů, rozvoji společnosti, ale jsou to pouze jakési zásobovací trasy..... A protože těch obchodně-průmyslových "zón" trvale přibývá můžeme stavět do aleluja, kruh se uzavírá a stav se bude pouze zhoršovat.
Odpovědět
ig

9.11.2019 09:21 Reaguje na Milan Milan
Otevřel jste mi oči. Netušil jsem, že kamióny převážejí zboží z jedné zóny do druhé a pak zase zpátky a tak pořád dokola jen pro radost svých provozovatelů :-)
Odpovědět
MM

Milan Milan

9.11.2019 09:44 Reaguje na
Pokud to má být ironie, tak nic moc, nebo vy víte co je tak veledůležitého v těch tisících kamionech? Ale vážně. Kdysi měl "podnik" vlastní materiálové zásoby na 5-7 dní provozu, velkosklad ovoce a zeleniny navážel dvakrát týdně...... Byl jsem teď např. v jedné automobilce na "čumendu" a tam nám průvodce objasnil, že dnes jsou jejich okamžité zásoby na cca 6 hodin provozu linky. Kde myslíte že jsou ty další??
Jdete do opravny čehokoliv,většinou ND skladem díl nemají, ale objednáme a odpoledne bude. Lék v lékárně, ráno nic, ale objednáme a zastavte se odpoledne....... mimochodem stali jsme se dobrovolně i tranzitní zemí Evropy což je další kapitola debaklu ochrany životního prostředí a ovzduší zvlášť.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

9.11.2019 09:50 Reaguje na Milan Milan
Přesně..
Odpovědět
ig

9.11.2019 10:43 Reaguje na Milan Milan
Ano, je to ironie a ano, vím co je přibližně na těch kamiónech :-) Toho o čem mluvíte se dá samozřejmě celkem snadno dosáhnout. Stačí postavit sklady u výrobců, sklady u odběratelů (to vše na zemědělské půdě) a je vyřešeno. Spousta dodavatelů bude ráda, protože pokuty za pozdní dodání dílů vedoucí k zastavení výroby jsou velké. Akorát ty haly, pozemky, vynětí ze ZPF, peníze zbytečně fixované ve skladových položkách to prodraží a ještě vám tam budou demonstrovat aktivisti, že místo pěstování petržele stavíte další a další haly které nikdo nepotřebuje.

Podobně ty náhradní díly a léky. Kdyby každý servis musel držet všechny ND na všechny výrobky, dost by se to prodražilo a ne každý by to byl schopen zainvestovat, servisů i lékáren by bylo méně a všechno by tam bylo dražší. Což lidi tak nějak nemají rádi :-)

Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 13:48 Reaguje na Milan Milan
Faktem je, že v Německu mají kolem dálnic u každého sjezdu ošipkovaný nájezd následující, na obě strany, pochopitelně. Takže když se mezi kterýmikoli nájezdy cokoli semele, není naprosto problém uzávěrku objet. A velmi pružně o takových událostech informují - v podstatě z každé strany u nejbližšího nájezdu stojí během pár minut policejní auto a diriguje provoz na objetí uzavřeného místa.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

9.11.2019 09:49
Autor hezky popisuje jeden z neudržitelných trendů globálního pošuk-trhu, kdy vznikají nová a nová zařízení pro výrobu peněz (které z většiny tečou do zahraničí) a tato zařízení pouze využívají hlouposti místních obyvatel jako je Šimůnek, ig a Vacek k dosažení svých ekonomických cílů. Lidé jako jsou tito totiž obhajují poškozování vlastní země a jejich obyvatel a ještě si myslí, že jsou tím vlastenci...

A přesně díky těmto lidem to tu tak vypadá, lidem, kteří si myslí, že chtít udržitelnost a nechtít si nechat ničit svou zem je levicové smýšlení, a pak proti němu bojují šířením takových nesmyslů, absurdních domněnek a polopravd jak často předvádějí na ekolistu.

Politici a hlavně občané této země by měli hájit její zájmy a to se bohužel neděje. Určité procento lidí si je vědomo toho, co je potřeba dělat pro vybudování lepší, inovativní a hlavně udržitelné společnosti, ale valná část je intelektuálně a znalostně někde v 50. letech (jako výše zmínění) a tato valná část udělá všechno proto, aby to tu umožnila rozkrást a zničit. A ještě si budou myslet, že proti něčemu bojují.... k smíchu jsou takový.........
Odpovědět
RV

Richard Vacek

9.11.2019 10:12 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Pravděpodobně jste si nevšiml, jak díky tomu, že jsme i díky těm továrnám bohatší, si můžeme dovolit investovat do ochrany životního prostředí a jak je to všude vidět. Stačí si porovnat stav vody a ovzduší dnes a před takovými třiceti lety. Možná vám něco říkají slova jako odsíření, lapače prachu, plynofikace, čističky, bezolovnatý benzín.
Odpovědět
MM

Milan Milan

9.11.2019 16:36 Reaguje na Richard Vacek
Ale no tak. Všiml jste si vyjádření MF ČR že hospodářský růst a státní rozpočet táhne spotřeba domácností?? Ne ty zmiňované továrny jejichž většina zisků odtéká někam mimo republiku, ale dobrovolně nebo nedobrovolně vydaný groš občanů tohoto státu naplňuje státní kasu. Mimochodem tolik alergiků a astmatiků, kolik je dnes přes vámi uváděná zlepšení před 30 lety rozhodně nebylo. Uschlé lesy sežrané kůrovcem taky nebyly. Mimochodem za komunistů se zvýšili zásoby povrchové vody 500x, spodní vody neměřitelně. A co máme dnes po vynaložení těch dotovaných mld.pro zlepšení stavu. Vodu 100x dražší a ještě málo, doprava, města a silnice v kolapsu, smogová situace i v létě !?? Ale zelených banánů levnějších než jablka, těch je opravdu na každém stánku požehnaně......
Odpovědět
ig

9.11.2019 16:47 Reaguje na Milan Milan
A ty domácnosti vezmou asi peníze na ten konzum kde? Vydělají si jej v továrnách :-) Kdyby se u nás nevyrábělo a teoreticky jen ty domácnosti konzumovaly, už jsme díky saldu obchodní bilance někde v ... Naši ekonomiku samozřejmě táhne průmysl (jsme nejprůmyslovější země EU) a export jeho výrobků.

Lesy byly uschlé vlivem kyselých děšťů :-) a smogu bylo požehnaně i v Praze, vlivem průmyslových exhalací a topení uhlím. V Ústí nebo Ostravě bylo rovnou na chcípnutí. To všechno zmizelo.

Radši se vždycky štípněte než začnete jednostranně vzpomínat na to co bylo :-)
Odpovědět
MM

Milan Milan

9.11.2019 21:53 Reaguje na
Vy jste to nečetl, nebo nechcete slyšet?. Hospodářský růst táhne spotřeba domácností. Těžko vysvětlit když nechcete pochopit, že se pořád stejné peníze točí ve stejném kotli a cítíte se bohatý,zřejmě proto že máte čím zaplatit finanční poptávky a požadavky státu a ještě vám zbyde na nějaké to povyražení. Ale že např. cca 245mld.Kč odejde na dividendách do zahraničí to vám nevadí? Stát zatěžuje své občany novými a novými daněmi a poplatky, už jsem dokonce na špičce evropy, a až skončí dotace to bude legrace, to fakt nevidíte kam ta naše rozervaná republika kráčí.....?
Odpovědět
ig

10.11.2019 00:14 Reaguje na Milan Milan
Četl a slyšel, ale nevím, co tím chcete sdělit. Ekonomiku vždy táhne spotřeba, ale ty věci ke spotřebě musí někdo vyrobit nebo vypěstovat. Vyrobí a vypěstují to firmy na našem území (nebo něco místo toho náhradou k obchodní výměně). Vyrobí toho dost na to, abychom byli soběstační (po tom zobchodování). Důkazem je dlouhodobě aktivní saldo obchodní bilance.

Dividenty jsou jiná věc, vyplývající hlavně z toho, že u nás po bankrotu socialismu nebyly prakticky žádné peníze na investice, takže investovali cizinci. Buďte rád, že je to jen 245 mld, taková NDR dopadla podstatně hůř - tam nebyl žádný Klaus, který by firmy rozdal lidem jako u nás. Zaměstnanců se to stejně netýká, těm může být šumák od koho dostanou výplatu.
Odpovědět
ig

9.11.2019 10:56 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Já si nemyslím, že jsem vlastenec :-) Sleduju vlastní cíle, jenom z čistě pragmatických důvodů vydělané peníze nenechám odtékat do zahraničí, ale ponechávám si je pro vlastní potřebu :-) :-) :-) A samozřejmě tím též pomáhám k profitu té zemi, která byla hodna toho, že jsem si ji vybral pro své ekonomické působení. Základní zákon kapitalismu je totiž ten, že když na něčem vyděláte, někdo jiný na vaší činnosti vydělá ještě víc :-)
Odpovědět

Jan Šimůnek

9.11.2019 13:52 Reaguje na Lukáš Kašpárek
To byste musel být velice konkrétní a velice dobře odůvodnit, proč nákup zboží ze zahraničí, navíc takového, které se u nás nevyrábí, případně existuje jeden monopolní výrobce pro celý svět (v elektronice a IT technologiích velice časté), tento stát nějak poškozuje. V opačném případě budete blábolit jako socialističtí agitátoři z těch zmíněných 50. let třeba o "kybernetice, buržoasní pavědě".
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

9.11.2019 21:26
Pan Hruška je spíš demagog než ekolog.
Odpovědět

10.11.2019 07:34
Autor to vidí naprosto objektivně. Systematicky vytváříme z této nádherné země místo pro tranzitní dopravu, překladiště, parkoviště a sklady. Montovny skončí a místo v přírodní krajině budou další generace přežívat mezi betonovými monstry pospojovaných dálnicemi s asfaltovanými plochami parkovišť a překladišť s nedostatkem pitné vody. Žádné "světlé zítřky" od budoucích časů se nedají očekávat. Těch negativních aspektů je pro obyvatelstvo příliš mnoho...
Odpovědět

Jan Šimůnek

10.11.2019 08:34 Reaguje na
Jenže my objektivně transitní zemí jsme, vzhledem ke geografické poloze, se kterou nic nenaděláme. A jediným prostředkem, jak problémy s dopravním transitem minimalizovat, je síť kvalitních dálnic.
Odpovědět
ig

10.11.2019 09:39 Reaguje na
Navrhněte, jak to dělat jinak. Aspoň rámcově.
Odpovědět
VH

Vladimír Hošek

13.11.2019 16:10
Posuďte, Jiří Weigl píše -
Proč si to otevřeně nepřiznat: po 30 letech svobody se máme dobře. Víme to, ale připadá nám jaksi neslušné připustit si, že to u nás dopadlo skvěle. Proto si raději necháváme vnutit falešný obrázek uplynulých desetiletí.

S blížícím se 30. výročím sametové revoluce se náš veřejný prostor začíná plnit hodnoceními, komentáři, reflexemi a vzpomínkami na tento dějinný přelom a na to, co následovalo. Už fakt, že události před třiceti lety jsou stále předmětem intenzivní veřejné diskuse i polemiky, ukazuje, že jsme prožili mimořádné období tří dekád stability a mírového rozvoje, v němž listopad 1989 a vzpomínka na něj nebyly přehlušeny a překryty žádnými jinými významem srovnatelnými historickými otřesy či tragédiemi. Jenom si představme paralelu s třicátým výročím vzniku Československa. V roce 1948 po tragické zkušenosti velké krize třicátých let, Mnichova, německé okupace a druhé světové války, v atmosféře nástupu komunismu, vzpomínka na odboj proti Habsburkům vzrušovala jen málokoho.

Z hlediska stability a dlouhodobé prosperity neměla uplynulá tři desetiletí srovnání v celé naší moderní historii. Paralela se nabízí pouze s výjimečným obdobím posledního půlstoletí habsburské monarchie od prusko-rakouské po první světovou válku, kdy došlo k zásadní modernizační proměně českých zemí a české společnosti. Souvislých tří dekád míru a vlastní civilizované demokratické vlády se nám jindy než dnes nikdy nedostalo.

Kde jsou ty úžasné zákony?

Dnešní retrospektiva ukazuje, jak se s historickou vzdáleností a odcházením pamětníků ztrácí postupně schopnost realistického pohledu na děje minulé. Stále více opakujeme různé mýty a klišé, jež se za tu dobu nasbíraly, zatímco skutečné výsledky a úspěchy, na nichž stojí naše současnost, a proto jsou živé, zůstávají stále předmětem překrucování a politických střetů.

Stránky novin a televizní obrazovky plní vzpomínky na hrdinné svrhávání komunismu v listopadových dnech roku 1989 a příběhy zasloužilých bojovníků, kteří zvítězili. O tom, že v té době už dávno nestála ani Berlínská zeď, že komunismus se všude kolem totálně zhroutil a že jsme byli předposlední v Evropě, kde padl, taktně mlčíme. Všichni opakují, jak nám celý svět záviděl Václava Havla, ale vzpomenout si, co vedle role symbolu revoluce skutečně ve funkci hlavy státu velkého a státnického konkrétně vykonal, nedokáže nikdo.

Nesnažíme se pochopit obří podstatu politické a ekonomické transformace, k níž u nás došlo. Televizní debaty jsou plné různých „odborníků“, kteří opakují, co mělo být v naší transformaci uděláno jinak. Už jsme zapomněli, že hlavním, nejrychlejším a nejviditelnějším výsledkem listopadu 1989 byla politická svoboda, což mimo jiné znamenalo, že nikdo neměl absolutní moc prosadit svou představu, tedy že všechny transformační kroky byly výsledkem složitých kompromisů a akceptováním mnohého nechtěného. Nebyli jsme v situaci chilského diktátora Pinocheta uskutečňujícího projekt liberálních ekonomických reforem z pera amerických chicagských ekonomů, který mohl nesouhlas, kritiku a opozici snadno mocensky umlčet. U nás vše probíhalo v podmínkách živé demokracie, heterogenních koaličních vlád a ostré opozice.

Transformace se odehrávala v reálném životě milionů lidí, nešlo vývoj a změny zastavit, počkat, až se napíší dobré zákony, až vystudují noví odborníci, až podniky budou mít konkurenceschopný výrobní program, a pak teprve začít s reformou.

Kde chtěli čekat, spontánní vývoj je smetl. Země v postsovětském prostoru by o této slepé uličce a jejích důsledcích mohly dlouho vyprávět. Přesto u nás stále různí mudrci plácají o podcenění právního rámce, aniž vysvětlí, proč ani po třiceti letech ony úžasné dobré zákony ne a ne vzniknout a každý druhý je znovu a znovu novelizován.

Jak se hlasuje nohama

Nechali jsme si vnutit falešný obrázek privatizace jako tunelování a zlodějny. Nejsme schopni docenit, jak ohromný majetkový transfer musel být učiněn a jak nepříznivé byly k němu počáteční podmínky. Zapomínáme, že vše navíc probíhalo v situaci kolapsu východních trhů. Některé podniky neměly budoucnost, některé nezvládly transformaci a určitě byly některé novými vlastníky i vykradeny. To však nebyl určující rys celého procesu. Naopak – česká ekonomika se díky rychlé privatizaci byla schopna postavit na nohy a drtivá většina firem prokázala svou životaschopnost.

Díky tomu jsme také nejúspěšnější postkomunistickou zemí v Evropě.

Přesto stále žijí snahy líčit české podnikatele jako pochybné zbohatlíky a šířit nedůvěru vůči českému kapitálu. Dodnes trvají snahy privatizaci českým nabyvatelům kriminalizovat na základě tvrzení, že zaplatili příliš nízkou cenu. Nikoho však ani nenapadne stejně přistupovat k zahraničnímu kapitálu, který se například zmocnil téměř zadarmo všech velkých českých bank a dnes z nich inkasuje nejvyšší zisky v Evropě.

Jenom vzpomeňme, jak nám nejdříve dávali za vzor Polsko a Maďarsko s jejich postkomunistickými vládami, později Slovensko s jeho eurem, nedostižným vzorem bylo a je Německo. Po těch třiceti letech bychom si mohli konečně přiznat, jaká je realita.

O tom, jak se kde lidem daří, nerozhodují statistiky a komentáře. Skutečnou vypovídací schopnost má chování obyčejných lidí, pokud mají svobodu volby. Lidé, pokud mohou, vždy odcházejí za lepším.

Z celé východní postkomunistické Evropy je Česká republika jedinou zemí, jejíž počet obyvatel výrazně vzrůstá díky pracovní migraci. Naopak prakticky celá postkomunistická východní a střední Evropa je s výjimkou Česka vylidňující se periferií EU.

Polsko ztratilo odhadem dva až tři miliony svých občanů, drastický odliv práceschopného obyvatelstva zaznamenává Rumunsko a Bulharsko, odkud odešla na Západ téměř čtvrtina populace, obdobně je tomu v Pobaltí. U nás tvoří cizinci podle posledních údajů 13 procent pracovních sil.

Každý si nepochybně v poslední době všiml enormního počtu Slováků na všech pracovních pozicích u nás. Jsou nám blízcí, nemají s životem ani s prací u nás žádné problémy, přicházejí a zůstávají. Naopak se to neděje. Přesto můžeme léta číst propagandistické očerňování situace v naší zemi, která prý za Slovenskem zjevně ztrácí, nemá euro, proevropské vedoucí politiky atd. Co tu tedy všichni ti Slováci dělají? Zjevně si o podobné lživé propagandě myslí svoje.

O problémech Polska a Maďarska se už dnes může psát, i když se právě jejich současné konzervativní vlády mohou pyšnit velmi dobrými výsledky. Ale Německo je stále u nás nedostižným zářným vzorem. To Německo, které mělo ten luxus transplantovat na svůj postkomunistický východ onen mytický dokonalý západní právní rámec, který nám prý tolik chyběl, které tam mohlo dodat neomezený počet kvalifikovaných odborníků schopných okamžitě převzít a řídit východoněmecké podniky a instituce, které po celých třicet let dotovalo východní země miliardami eur ve výši více než jednoho českého státního rozpočtu ročně.

V tomto úžasném Německu, našem vzoru, odešlo z východu na západ dva a půl milionu lidí a dnes po třiceti letech od pádu komunismu zvítězila v Durynsku v zemských volbách bývalá východoněmecká komunistická strana se ziskem více než 30 procent hlasů. Druhá skončila AfD, Alternativa pro Německo, tj. 54 procent durynských voličů hlasovalo při rekordní volební účasti proti establishmentu. Horší vysvědčení transformace bývalé NDR dostat nemohla.

Země mužů Listopadu

My si třicet let libujeme v pomlouvání sebe sama a stížnostech na vše možné. Vymysleli jsme si „blbou náladu“ a usilovně ji pěstujeme. Přitom se máme dobře, víme to, ale je jaksi neslušné si přiznat, že to u nás dopadlo skvěle. Navíc na rozdíl od první republiky není za hranicemi žádný Hitler, se sousedy máme skvělé vztahy. Strašíme se Ruskem, které je od nás nejdál od středověku, a Čínou, odkud dovážíme všechno kolem nás. Zapomněli jsme, jak nás za komunismu strašili imperialisty, a přitom skutečné nebezpečí nám hrozilo od spojenců, kteří nás nakonec okupovali. Dění u našich dnešních spojenců si proto raději nevšímáme, protože jinak bychom se museli opravdu bát.

Téměř celých třicet let se usilovně snažíme plivat na všechno, co se u nás udělalo, nejvíce pak na ty, kteří se nebáli vzít na sebe odpovědnost a zemi z postkomunistického marasmu vyvedli. Zdá se však, že v hloubi duše to tolik neprožíváme, a existuje mnoho signálů, že uplynulých třicet let většina společnosti hodnotí evidentně kladně. Mimo jiné: jsme jedinou zemí, v jejímž čele od počátku, po celých třicet let, stojí lidé spojení s Listopadem – Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Ten poslední znovu loni vyhrál v přímé volbě.

Možná už by stálo za to si přiznat, že se u nás transformace podařila. Po třiceti letech je to zcela zřejmé.

MfD, 9.11.2019

Autor je ekonom, bývalý hradní kancléř
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist