Miroslav Hruška: Pomohou nám opravdu další dálnice?
Nebude! A dokonce si myslím, že každou novou dálnicí se počet nehod znásobí. Proč si to myslím? Protože každá nová dálnice bude okamžitě obklopena monstrozními průmyslovými zónami, obchodními a logistickými centry, výrobními i nevýrobními halami a dalšími. To přivede do regionů další tisíce kamionů, které budou nutné pro zajištění provozu těchto objektů. A že tyto objekty nejsou žádné zahrádky ukazují na stránkách ministerstva obchodu a průmyslu některá čísla.
- Tak například:
- Průmyslová zóna Kolín - Ovčáry: rozloha 370 ha celkem,
- Průmyslová zóna Plzeň - Líně: rozloha 343 ha celkem,
- Průmyslová zóna Triangle: rozloha 364 ha celkem,
- a další nové či plánované, např. Žatec, Ostrava Mošnov, Most Holešov Kolín, celkem mají mít rozlohu cca 1539 ha.
I když půjde údajně vesměs o bývalé továrny, tedy, tak zvané brownfieldy, nedá se tomu věřit. Znovu půjde o tisíce hektarů zemědělské půdy, která nám bude chybět. A znovu také půjde o ne už tisíce, ale pravděpodobně o miliony kubických metrů pitné vody, kterou tyto objekty spolknou a která je už nyní kriticky ohrožena. A znovu bude do krajiny napěchováno miliony tun betonu a asfaltu, které zamezí dešťové vodě, aby mohla proniknout do země. Když se podíváme na mapy silnic a dálnic ČR, připadne nám to jako pavučina. Bohužel právě my, občané této země, jsme těmi mouchami, které v ní skončí.
Nové silnice a dálnice by mohly pomoci hrozivé situaci, ale jen za předpokladu okamžité změny politiky vlády v této oblasti. To znamená okamžitě silně omezit povolování a výstavbu nových podniků a zcela zastavit zábory zemědělského půdního fondu a zásadně omezit počet zejména kamionů na silnicích a dálnicích.
Takže budování nových, někdy až nepotřebných dálnic, tedy nepomůže zlepšit provoz na dálnicích, ale naopak tento ještě zesílí a bude více nehod, zraněných a mrtvých na nich. Už jen málo skutečně čistých a krásných koutů přírody je u nás nedotčeno. Jedním z takových je Posázaví , které má významný rekreační potenciál pro Středočeský kraj a zejména Prahu. A o tento kousek přírody se má postarat výstavba dálnice D3 Praha - České Budějovice. Bylo by možná dobré posadit pány ministry, premiera i paní hejtmanku kraje do Posázavského Pacifiku a nechat je projet se Posázavím, aby si uvědomili, co lidé a krajina ztratí, pokud ke stavbě dojde.
V současné době se ŘSD snaží vysvětlovat občanům přínos této dálnice pro kraj a dopravu v něm. Pracovníci ŘSD jezdí se stánkem po městech, rozdávají dětem balonky a bonbony, mají zde i skákací hrad pro děti, chybí už jen kolotoč, houpačky a střelnice pro dospělé. Jak jsem jednu z těchto besed sledoval a nemá to příliš velký ohlas. Největší zájem je u dětí u stolku s bonbony.
A tak už jediné, co nám zbývá, je vzít rozum do hrsti a zachránit, co se snad ještě dá. Už není za pět minut dvanáct, už bije dvanáctá. Zabraňte tomu, aby se naše země stala šedivým betonovým flekem na mapě světa!
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (30)
Richard Vacek
9.11.2019 08:17Bohužel vyspělá země, ve které se lidé mají dobře, vypadá úplně jinak. Základem je kvalitní infrastruktura - silníční síť, železnice, elektřina, telekomunikace. A samozřejmě za tím přijde i průmysl, služby a pracovní místa, kde si lidé vydělají podstatně víc, než na tom svém idylickém políčku s kravkou.
Jan Šimůnek
9.11.2019 08:18Další věcí je, že rychlá a pružná doprava zkvalitňuje trh, tedy i ten náznak kapitalismu, který zde máme.
Václav Kain
9.11.2019 08:37pavel peregrin
9.11.2019 08:47Lukas B.
9.11.2019 20:04 Reaguje nakomunikace nehod mrtvých těž.raněných
dálnice 192 1.9 6.6
sil.1.tř. 706 10 30.1
sil.2.tř. 974 8.3 39.1
sil.3.tř. 1382 10.3 48.1
Data jsou normována na miliardu vozokilometrů. Zdroj https://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-900835.aspx, výpočty vlastní.
Z toho vyplývá naprosto jednoznačná preference dálnic pro dopravu. Například obstrukce s obchvatem Plzně zaviněné aktivisty mají jistě na svědomí několik mrtvých. Bohužel jen statisticky, takže si nemůžu půjčit konkrétní náhrobek a praštit s ním nějakého aktivistu po hlavě, aby se mu rozsvítilo.
Lukas B.
10.11.2019 21:54 Reaguje nas tou plzní; jednak kvůlivá tranzitu přes město vyhaslo (statisticky) jednak několik životů při dopravních nehodách, a další samozřejmě vinou zvýšené prašnosti a znečištění ve městě. a pro skalná enviromenťáky je jistě zajímavé, že při jízdě ustálenou rychlostí po obchvatu je spotřeba osobáku i kamionu úplně jinde, než při poskakování skrz přetížené křižovatky centrem města, takže zdržení obchvatu Plzně znamenalo tuny a tuny benzínu/nafty a tuny a tuny vyprodukovaného sodovkového plynu navíc, nemluvě o promrhaném času lidí a blokovaném zboží v automobilech, který lze poměrně snadno převést na společného jmenovatele, tj. peníze.
Milan Milan
9.11.2019 09:14Milan Milan
9.11.2019 09:44 Reaguje naJdete do opravny čehokoliv,většinou ND skladem díl nemají, ale objednáme a odpoledne bude. Lék v lékárně, ráno nic, ale objednáme a zastavte se odpoledne....... mimochodem stali jsme se dobrovolně i tranzitní zemí Evropy což je další kapitola debaklu ochrany životního prostředí a ovzduší zvlášť.
Podobně ty náhradní díly a léky. Kdyby každý servis musel držet všechny ND na všechny výrobky, dost by se to prodražilo a ne každý by to byl schopen zainvestovat, servisů i lékáren by bylo méně a všechno by tam bylo dražší. Což lidi tak nějak nemají rádi :-)
Jan Šimůnek
9.11.2019 13:48 Reaguje na Milan MilanLukáš Kašpárek
9.11.2019 09:49A přesně díky těmto lidem to tu tak vypadá, lidem, kteří si myslí, že chtít udržitelnost a nechtít si nechat ničit svou zem je levicové smýšlení, a pak proti němu bojují šířením takových nesmyslů, absurdních domněnek a polopravd jak často předvádějí na ekolistu.
Politici a hlavně občané této země by měli hájit její zájmy a to se bohužel neděje. Určité procento lidí si je vědomo toho, co je potřeba dělat pro vybudování lepší, inovativní a hlavně udržitelné společnosti, ale valná část je intelektuálně a znalostně někde v 50. letech (jako výše zmínění) a tato valná část udělá všechno proto, aby to tu umožnila rozkrást a zničit. A ještě si budou myslet, že proti něčemu bojují.... k smíchu jsou takový.........
Richard Vacek
9.11.2019 10:12 Reaguje na Lukáš KašpárekMilan Milan
9.11.2019 16:36 Reaguje na Richard VacekLesy byly uschlé vlivem kyselých děšťů :-) a smogu bylo požehnaně i v Praze, vlivem průmyslových exhalací a topení uhlím. V Ústí nebo Ostravě bylo rovnou na chcípnutí. To všechno zmizelo.
Radši se vždycky štípněte než začnete jednostranně vzpomínat na to co bylo :-)
Milan Milan
9.11.2019 21:53 Reaguje naDividenty jsou jiná věc, vyplývající hlavně z toho, že u nás po bankrotu socialismu nebyly prakticky žádné peníze na investice, takže investovali cizinci. Buďte rád, že je to jen 245 mld, taková NDR dopadla podstatně hůř - tam nebyl žádný Klaus, který by firmy rozdal lidem jako u nás. Zaměstnanců se to stejně netýká, těm může být šumák od koho dostanou výplatu.
Jan Šimůnek
14.11.2019 10:01 Reaguje na Milan MilanJan Šimůnek
9.11.2019 13:52 Reaguje na Lukáš KašpárekJan Šimůnek
10.11.2019 08:34 Reaguje naVladimír Hošek
13.11.2019 16:10Proč si to otevřeně nepřiznat: po 30 letech svobody se máme dobře. Víme to, ale připadá nám jaksi neslušné připustit si, že to u nás dopadlo skvěle. Proto si raději necháváme vnutit falešný obrázek uplynulých desetiletí.
S blížícím se 30. výročím sametové revoluce se náš veřejný prostor začíná plnit hodnoceními, komentáři, reflexemi a vzpomínkami na tento dějinný přelom a na to, co následovalo. Už fakt, že události před třiceti lety jsou stále předmětem intenzivní veřejné diskuse i polemiky, ukazuje, že jsme prožili mimořádné období tří dekád stability a mírového rozvoje, v němž listopad 1989 a vzpomínka na něj nebyly přehlušeny a překryty žádnými jinými významem srovnatelnými historickými otřesy či tragédiemi. Jenom si představme paralelu s třicátým výročím vzniku Československa. V roce 1948 po tragické zkušenosti velké krize třicátých let, Mnichova, německé okupace a druhé světové války, v atmosféře nástupu komunismu, vzpomínka na odboj proti Habsburkům vzrušovala jen málokoho.
Z hlediska stability a dlouhodobé prosperity neměla uplynulá tři desetiletí srovnání v celé naší moderní historii. Paralela se nabízí pouze s výjimečným obdobím posledního půlstoletí habsburské monarchie od prusko-rakouské po první světovou válku, kdy došlo k zásadní modernizační proměně českých zemí a české společnosti. Souvislých tří dekád míru a vlastní civilizované demokratické vlády se nám jindy než dnes nikdy nedostalo.
Kde jsou ty úžasné zákony?
Dnešní retrospektiva ukazuje, jak se s historickou vzdáleností a odcházením pamětníků ztrácí postupně schopnost realistického pohledu na děje minulé. Stále více opakujeme různé mýty a klišé, jež se za tu dobu nasbíraly, zatímco skutečné výsledky a úspěchy, na nichž stojí naše současnost, a proto jsou živé, zůstávají stále předmětem překrucování a politických střetů.
Stránky novin a televizní obrazovky plní vzpomínky na hrdinné svrhávání komunismu v listopadových dnech roku 1989 a příběhy zasloužilých bojovníků, kteří zvítězili. O tom, že v té době už dávno nestála ani Berlínská zeď, že komunismus se všude kolem totálně zhroutil a že jsme byli předposlední v Evropě, kde padl, taktně mlčíme. Všichni opakují, jak nám celý svět záviděl Václava Havla, ale vzpomenout si, co vedle role symbolu revoluce skutečně ve funkci hlavy státu velkého a státnického konkrétně vykonal, nedokáže nikdo.
Nesnažíme se pochopit obří podstatu politické a ekonomické transformace, k níž u nás došlo. Televizní debaty jsou plné různých „odborníků“, kteří opakují, co mělo být v naší transformaci uděláno jinak. Už jsme zapomněli, že hlavním, nejrychlejším a nejviditelnějším výsledkem listopadu 1989 byla politická svoboda, což mimo jiné znamenalo, že nikdo neměl absolutní moc prosadit svou představu, tedy že všechny transformační kroky byly výsledkem složitých kompromisů a akceptováním mnohého nechtěného. Nebyli jsme v situaci chilského diktátora Pinocheta uskutečňujícího projekt liberálních ekonomických reforem z pera amerických chicagských ekonomů, který mohl nesouhlas, kritiku a opozici snadno mocensky umlčet. U nás vše probíhalo v podmínkách živé demokracie, heterogenních koaličních vlád a ostré opozice.
Transformace se odehrávala v reálném životě milionů lidí, nešlo vývoj a změny zastavit, počkat, až se napíší dobré zákony, až vystudují noví odborníci, až podniky budou mít konkurenceschopný výrobní program, a pak teprve začít s reformou.
Kde chtěli čekat, spontánní vývoj je smetl. Země v postsovětském prostoru by o této slepé uličce a jejích důsledcích mohly dlouho vyprávět. Přesto u nás stále různí mudrci plácají o podcenění právního rámce, aniž vysvětlí, proč ani po třiceti letech ony úžasné dobré zákony ne a ne vzniknout a každý druhý je znovu a znovu novelizován.
Jak se hlasuje nohama
Nechali jsme si vnutit falešný obrázek privatizace jako tunelování a zlodějny. Nejsme schopni docenit, jak ohromný majetkový transfer musel být učiněn a jak nepříznivé byly k němu počáteční podmínky. Zapomínáme, že vše navíc probíhalo v situaci kolapsu východních trhů. Některé podniky neměly budoucnost, některé nezvládly transformaci a určitě byly některé novými vlastníky i vykradeny. To však nebyl určující rys celého procesu. Naopak – česká ekonomika se díky rychlé privatizaci byla schopna postavit na nohy a drtivá většina firem prokázala svou životaschopnost.
Díky tomu jsme také nejúspěšnější postkomunistickou zemí v Evropě.
Přesto stále žijí snahy líčit české podnikatele jako pochybné zbohatlíky a šířit nedůvěru vůči českému kapitálu. Dodnes trvají snahy privatizaci českým nabyvatelům kriminalizovat na základě tvrzení, že zaplatili příliš nízkou cenu. Nikoho však ani nenapadne stejně přistupovat k zahraničnímu kapitálu, který se například zmocnil téměř zadarmo všech velkých českých bank a dnes z nich inkasuje nejvyšší zisky v Evropě.
Jenom vzpomeňme, jak nám nejdříve dávali za vzor Polsko a Maďarsko s jejich postkomunistickými vládami, později Slovensko s jeho eurem, nedostižným vzorem bylo a je Německo. Po těch třiceti letech bychom si mohli konečně přiznat, jaká je realita.
O tom, jak se kde lidem daří, nerozhodují statistiky a komentáře. Skutečnou vypovídací schopnost má chování obyčejných lidí, pokud mají svobodu volby. Lidé, pokud mohou, vždy odcházejí za lepším.
Z celé východní postkomunistické Evropy je Česká republika jedinou zemí, jejíž počet obyvatel výrazně vzrůstá díky pracovní migraci. Naopak prakticky celá postkomunistická východní a střední Evropa je s výjimkou Česka vylidňující se periferií EU.
Polsko ztratilo odhadem dva až tři miliony svých občanů, drastický odliv práceschopného obyvatelstva zaznamenává Rumunsko a Bulharsko, odkud odešla na Západ téměř čtvrtina populace, obdobně je tomu v Pobaltí. U nás tvoří cizinci podle posledních údajů 13 procent pracovních sil.
Každý si nepochybně v poslední době všiml enormního počtu Slováků na všech pracovních pozicích u nás. Jsou nám blízcí, nemají s životem ani s prací u nás žádné problémy, přicházejí a zůstávají. Naopak se to neděje. Přesto můžeme léta číst propagandistické očerňování situace v naší zemi, která prý za Slovenskem zjevně ztrácí, nemá euro, proevropské vedoucí politiky atd. Co tu tedy všichni ti Slováci dělají? Zjevně si o podobné lživé propagandě myslí svoje.
O problémech Polska a Maďarska se už dnes může psát, i když se právě jejich současné konzervativní vlády mohou pyšnit velmi dobrými výsledky. Ale Německo je stále u nás nedostižným zářným vzorem. To Německo, které mělo ten luxus transplantovat na svůj postkomunistický východ onen mytický dokonalý západní právní rámec, který nám prý tolik chyběl, které tam mohlo dodat neomezený počet kvalifikovaných odborníků schopných okamžitě převzít a řídit východoněmecké podniky a instituce, které po celých třicet let dotovalo východní země miliardami eur ve výši více než jednoho českého státního rozpočtu ročně.
V tomto úžasném Německu, našem vzoru, odešlo z východu na západ dva a půl milionu lidí a dnes po třiceti letech od pádu komunismu zvítězila v Durynsku v zemských volbách bývalá východoněmecká komunistická strana se ziskem více než 30 procent hlasů. Druhá skončila AfD, Alternativa pro Německo, tj. 54 procent durynských voličů hlasovalo při rekordní volební účasti proti establishmentu. Horší vysvědčení transformace bývalé NDR dostat nemohla.
Země mužů Listopadu
My si třicet let libujeme v pomlouvání sebe sama a stížnostech na vše možné. Vymysleli jsme si „blbou náladu“ a usilovně ji pěstujeme. Přitom se máme dobře, víme to, ale je jaksi neslušné si přiznat, že to u nás dopadlo skvěle. Navíc na rozdíl od první republiky není za hranicemi žádný Hitler, se sousedy máme skvělé vztahy. Strašíme se Ruskem, které je od nás nejdál od středověku, a Čínou, odkud dovážíme všechno kolem nás. Zapomněli jsme, jak nás za komunismu strašili imperialisty, a přitom skutečné nebezpečí nám hrozilo od spojenců, kteří nás nakonec okupovali. Dění u našich dnešních spojenců si proto raději nevšímáme, protože jinak bychom se museli opravdu bát.
Téměř celých třicet let se usilovně snažíme plivat na všechno, co se u nás udělalo, nejvíce pak na ty, kteří se nebáli vzít na sebe odpovědnost a zemi z postkomunistického marasmu vyvedli. Zdá se však, že v hloubi duše to tolik neprožíváme, a existuje mnoho signálů, že uplynulých třicet let většina společnosti hodnotí evidentně kladně. Mimo jiné: jsme jedinou zemí, v jejímž čele od počátku, po celých třicet let, stojí lidé spojení s Listopadem – Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Ten poslední znovu loni vyhrál v přímé volbě.
Možná už by stálo za to si přiznat, že se u nás transformace podařila. Po třiceti letech je to zcela zřejmé.
MfD, 9.11.2019
Autor je ekonom, bývalý hradní kancléř
vladimír šmídl
18.11.2019 05:13Zajeďte si z Bratislavy do Chebu. Máte k dispozici dálniční síť, můžete jet i vlakem. Nabízí se zadat cestu na
www.zsr.sk nebo
www.cd.cz
Výsledek bude podobný. Oba systémy vám zapřou Brno a Prahu, ale povezou vás přes Wien, Passau , Nürnberg do Chebu. (nebo Domažlic, Klatov atd). Tento úpadek jsem poprvé (tehdy jen jako varování) četl
v'Hospodářských novinách 1985. Když si (navzdory programu) poskládáte cestu přes Brno a Prahu, cesta se prodlouží asi o dvě hodiny (i víc).