Miroslav Víteček: Sucho, nebo špatné hospodaření s vodou?

Sucho, jehož projevy nás dnes trápí, nepřišlo znenadání. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Victor Ranedo / Ekolist.cz

Jeden z prvních prohřešků je nesmyslné vytvoření obrovských lánů rozoráním mezí, rušením remízků a cest mezi poli a s tím spojená likvidace protierozních opatření, která po celá dlouhá léta budovali staří zemědělci-hospodáři, kteří byli na svých polích bytostně závislí. Zvláště v kopcovitém terénu se to jeví jako naprostý nesmysl. Když se podíváme z ptačí perspektivy na zbídačené obrovské lány na jižní Moravě a přeletíme za hranice do Rakouska, najednou vidíme zcela jiný ráz zemědělsky využívané krajiny. Ta se vyznačuje podstatně menšími plochami jednotlivých polí a je na nich jasně vidět, že netrpí stejnými problémy jako lány na Moravě.

Další v řadě velkých omylů zemědělské politiky je plošné budování meliorací. Tímto, tehdy moderním opatřením na zvyšování úrodnosti polí, se nekontrolovaně odvádí životadárná voda i v době, kdy ji potřebujeme v krajině zadržet. Protože systém podzemích kanálů funguje stále, bez ohledu na to, co se děje na povrchu.

Chemizace zemědělství je dalším krokem, který má obrovský podíl na stávajícím stavu naší přírody. Zprvu se přihnojování formou granulovaných hnojiv jevilo jako dobré. V posledních desetiletích se však chemizace zvrhla v takzvanou „jedařinu“ se všemi negativními důsledky. Základním a přirozeným hnojením polí bylo po staletí hnojení chlévskou mrvou, která dodávala do půdy potřebné živiny a velmi důležitou složku – humus. Současný model chemického hnojení a jedovatých postřiků má za důsledek to, že z živé půdy se stala mrtvá hornina bez humusu, žížal, půdních bakterií a ostatního veledůležitého hmyzu. Přitom přítomnost humusu a obyčejných žížal jsou hlavní podmínky pro zadržení vody v půdě. Žížaly vytváří do velké hloubky systémy kanálků a humus do sebe dokáže vodu vsáknout. Jeden krychlový metr dobré půdy má pojmout 300 litrů vody. Chemií zbídačená mrtvá hornina však toho není schopna.

Důkazem toho je, že i slabý déšť splachuje půdu z polí, barví hnědě potoky a řeky. A zároveň probíhá zabahňování řek a rybníků, na jejichž odbahňování jsou opakovaně vynakládány miliardy korun. Šílená chemizace má za následek také obrovské úbytky ptáků, motýlů a všeho ostatního hmyzu, včetně včel. Z těchto faktů vyplývá zásadní otázka: Kdo bude po likvidaci hmyzu opylovat květy rostlin a stromů? Na sklonku minulého roku to vypadalo, že se blýská na lepší časy a od ledna 2019 bude zakázán jeden z nejhorších postřiků - rakovinotvorný Round up. Omyl – bude používán do doby než bude nahrazen něčím novým. Čili: Co by tomu řekli soudruzi Němci z firmy Bayer, kdybychom jim vypověděli zakázky za miliardy?

Jako další negativum se jeví používání stále větších a těžších zemědělských strojů, které do velké hloubky zhutňují půdu a zabraňují tak vsakování vody do větších hloubek. Jejich negativní působení se projevuje i na silnicích nižších tříd, po kterých se při přejezdech pohybují.

Špatný vliv na krajinu má i skladba pěstovaných plodin. Na polích převládá řepka pro výrobu biopaliv, která jsou škodlivější jako klasická paliva a kukuřice pro bioplynové stanice.

Systém zemědělského hospodaření je navíc bohatě podporován obrovskými dotacemi. A dále dotován v případě snížené úrody vlivem sucha.

Když vezmeme všechny výše popsané skutečnosti, nemůžeme se divit, že v naší krajině vládne sucho a bude vládnout zřejmě hodně dlouho. Navrhovaná opatření – budování vodních nádrží a zavedení vsakování dešťové vody ze střech domů do půdy k nápravě nepovedou. To jsou jen alibistické kroky, aby bylo vidět, že se něco řeší. Tato opatření vodu do polí a lesů nepřivedou, natož aby ji tam udržela.

Nemůžeme se tedy ani divit, že naše lesy strádají a jsou likvidovány kůrovcem, kterému naše státní zemědělská politika vytvořila optimální podmínky na přemnožení. Odumřením a vykácením velké plochy lesů se schopnost krajiny zadržet vodu dramaticky sníží. Obnova lesů je dlouhodobý a nákladný proces, který vlivem prohlubujícího se sucha nemusí být moc úspěšný. Vlastníci lesů jsou nyní ve velmi špatné situaci a mohou jen počítat ztráty, které dosáhnou závratných výšek. Dřevní hmota, která se pěstuje desítky let je kůrovcem znehodnocována a dřevo se pomalu stává neprodejným. Rovněž obnova lesa bude ekonomicky značně náročná. Je nasnadě otázka: Budou majitelé lesů nějakým způsobem odškodněni a dotováni, třeba jako zemědělci, kteří mají na stavu naší krajiny lví podíl? Nebo dostanou pouze příkaz v nejkratší možné době obnovit les?