Miroslav Hruška: Zákony pro vodu a zákony pro zlost

Voda nad zlato.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | pavla / Shutterstock

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES o ochraně podzemních vod: Je stále jasnější, že na podzemní vody vody nelze pohlížet jen jako na zásoby vody, ale také jako na důležitou složku životního prostředí, kterou je potřeba chránit.

Ústava České republiky, článek 7: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

Tolik jen několik dokumentů, které mluví o ochraně vody a dalšího přírodního bohatství naší země. Existuje mnoho dalších zákonů, vyhlášek a dalších dokladů, které hovoří o tom samém. Ochranu vod a přírodního bohatství naší země si kladou za prioritu i všechny politické strany ve svých programových prohlášeních. Jenže skutek utek.

A snad jediní, kdo to s ochranou přírody a vody, zejména spodní, myslí vážně, jsou ti, koho tvůrci zákonů označují za ekoteroristy a potížisty.

V současné době připravuje podle medií Ministerstvo zemědělství k otázce ochrany vody nový Ústavní zákon, který vychází z analýzy Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Tisková zpráva: Hlavním záměrem návrhu ústavního zákona je nadřazení veřejného zájmu na ochranu vody pro lidskou potřebu všem ostatním veřejným zájmům. Cílem je i zabezpečení práva na vodu každému obyvateli z veřejně dostupných zdrojů za přijatelných společenských a sociálních podmínek.

Všimněme si zejména této části: Nadřazení veřejného zájmu na ochranu vody všem ostatním veřejným zájmům!

Zdálo by se, že se blýská na lepší časy a vláda a ministerstvo si je vědomo důležitosti ochránit vody za každou cenu, tedy i nadřazením všem ostatním zájmům.

Zdálo by se, zdálo, kdyby téměř paralelně nevznikal další návrh zákona z pera ministerstva dopravy spolu s ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem průmyslu a obchodu, a to: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

Tento návrh se ve svém znění dotýká a provádí změny ve stavebním zákoně, správním řádu, v zákoně o pozemních komunikacích, v zákoně o ochraně přírody a krajiny, v energetickém zákoně, v zákoně o vyvlastnění, zákoně o elektronických komunikací a dále se dotýká celkem více než 23 zákonů.

Jak se tento zákon snáší s připravovaným zákonem Ministerstva zemědělství? Asi jako kočka se psem. A můžeme mu klidně říkat kočkopes.

Tento zákon nejhůře dopadá právě na ochranu přírody a krajiny, kde téměř zcela vylučuje spoluúčast obcí, občanů, spolků a hnutí na přípravě takto závažných opatření. Stejně tak zcela vypadává nutná ochrana vody a přírodního bohatství. Zato zcela bez skrupulí ponechává volné ruce těm, kdo naši krajinu svými developerskými projekty a stavbami nesmyslně devastují, a to za blahosklonného souhlasu naší vlády.

Naše obce se v úředním jazyce zatím nazývají „Územní samosprávné celky“ . Zatím. Jejich úlohu i pravomoci jim nový zákon tvrdě omezí, pokud nesebere zcela, a předá je do jednoho centra řízeného shora.

Stejně tak dojde k omezení práv i občanů, spolků a hnutí, kteří se alespoň částečně mohli účastnit přípravy a připomínkování nových zákonů a projektů. Dojde i k dopadům na přípravě tak závažného dokumentu jako je EIA a podobných dokumentů, týkajících se ochrany životního prostředí.

Zákon o vyvlastnění pozemků se až příliš podobá zákonu, který sloužil v padesátých létech minulého století k ukradení pozemků, dobytka, strojů i budov soukromých zemědělců. Praxe byla asi taková, že jednoho krásného dne přišla komise doprovázená bezpečností a stručně sdělila sedlákovi „Vážený pane, měl jste majetek? Už nemáte majetek“. A hotovo. Pokud s tím nesouhlasil, mohl skončit v lepším případě v pohraničí, v horším případě v kriminále.

V mnoha případech, například při stavbě dálnice D3 v Posázaví, dojde k tomu, že majitelé přijdou o svůj majetek již po třetí. Poprvé to bylo za okupace, kdy velká část kraje, kde je trasa D3 plánována, byla vystěhována a bylo zde zřízeno cvičiště německých jednotek SS. Po válce se obyvatelé vrátili a opravovali své mnohdy rozstřílené domy. Když se jakž takž vzpamatovali, přišla doba kolektivizace zemědělství a občané přišli o své pozemky a majetky podruhé. Po roce 1989 jim byly majetky s velkou slávou vráceny a oni si je už po druhé dali dohromady. V obou případech tedy došlo k určité nápravě. Tentokrát vyvlastněním přijdou o svůj majetek již nenávratně.

Proti návrhu tohoto zákona již nyní existují stovky nesouhlasů, ať už od občanů, obcí, spolků a všech možných institucí.

Naše země nepotřebuje nové zákony. Potřebuje kvalitní projektanty, kteří - než začnou projektovat - seznámí se se vším, co je očekává. Potřebuje firmy, které budou přísně dodržovat technologické postupy a používat stanovené materiály, a nikoli materiál ze skládek. A hlavně potřebujeme přísné kontrolní systémy, a ne takové, aby si kvalitu své práce kontrolovaly stavební firmy samy, jak se ještě stále děje.

Ale důležité je to, co nepotřebujeme a to jsou další dálnice, průmyslové a obchodní zóny a další stavby, které k nám přivádějí další tisíce kamionů a podniků, pro které ani nemáme lidi a tyto dovážíme téměř jako zboží. Takový ohromný nárůst dopravy a výstavby komerčních objektů by hravě uneslo Německo, Francie, Španělsko, ale ne republika, která má 78 866 km2.