Otakar Pražák: Historie Natura 2000 nejen na Soutoku a její následky

Soutok Moravy a Dyje - pohled na výběžek českého břehu. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | RomanM82 / Wikimeda Commons

Panonská oblast měla být do 1. května 2004 první část země, kde se projekt Natura naplní. Panonií odborníci označují část jižní Moravy. Určeno bylo 105 míst s celkovou výměrou 346 818 hektarů. V rámci předjednání Natury si je mezi sebe rozdělily Správy CHKO Pálava, CHKO Moravský kras a CHKO Bílé Karpaty.

Od začátku prosince 2003 probíhala stále jenom předjednání s obcemi, vlastníky či správci pozemků a objektů zařazených do Natury. Těch se také zúčastňoval tehdejší ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR PhDr. Petr Dolejský. Společně s vedoucími dotčených správ ujišťoval majitele pozemků, že nebudou ve své hospodářské činnosti zvlášť významněji omezeni. Oproti minulosti budou mít v případě omezení naopak nárok na kompenzace. Ze strany zástupců státní ochrany přírody bylo současně sděleno, že její roli v dosavadním předjednání komplikuje absence zákonů a proto není možné předložit a vysvětlit ani zástupcům obcí některé podklady, protože není schválena novela zákona o ochraně přírody.

Zdůrazněním nutnosti přijmout Naturu byla hrozba, která na předjednání také zazněla. Při nesplnění závazku projektu Natura budou hrozit potíže. Evropská unie může uložit sankce v řádu desetitisíců eur denně. Tou největší hrozbou bylo údajné nebezpečí, představující znemožnění přístupu k dotačním fondům. Pokud by se u nás Natura nestala realitou, nebyla by možná rekonstrukce ruzyňského letiště ani realizace stavby některých dálnic s dotací Evropské unie.

Začátkem prosince 2004 skončila Správa CHKO Pálava předjednávat vyhlášení Natury v panonské oblasti. Bohužel se však dostala do nezáviděníhodné situace. Nedokázala odpovědět na nejčastěji kladené dotazy. Drtivá většina obcí a majitelů pozemků se ptala: „V čem nás Natura omezí a kdo nám možné újmy při hospodaření nahradí?“ Na Soutoku, potažmo v Lanžhotě, v obci s nejrozsáhlejší částí katastrálního území navrhovaného pro Naturu v panonské oblasti, se lidé o Natuře dovídali pouze jediné: „Pokud si nebudeme přírodu chránit sami, Evropská unie nás potrestá“, zaznívalo tehdy z úst ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Ing. Martina Duška.

Dne 22. prosince 2004 schválila Vláda ČR tzv. Národní seznam evropsky významných lokalit včetně EVL Niva Dyje a EVL Soutok – Podluží, což ve svých důsledcích znamenalo výrazný zásah do vlastnických práv, včetně devalvace jinak evropsky významného projektu Natury. Pro příklad a jako důkaz uvádím nový územní plán Břeclavi (schválený v r. 2017), kdy v lokalitě „Na Veslařské“ byla stavební místa s poměrně vysokou cenou, rázem přeměněna na Naturová a tudíž se stala téměř bezcenná, jak pro vlastníky, tak pro rozvoj města.

Při vymezování hranic Natury v katastrech Břeclavi a Charvátské Nové Vsi se do evropsky významných lokalit „Niva Dyje“ a „Ptačí oblast Lednické rybníky“ dostaly také části zahrádkářských osad v tratích „Na Veslařské“ a „Ritopeky“. Pokud zde vlastník pozemku žádá o povolení stavby (třeba obyčejné kůlny), je povinen předložit, kromě jiných náležitostí, také naturové hodnocení záměru. Zpracování autorizovanou osobou ho přijde minimálně na 20.000 Kč. Před Naturou bylo pro tuto oblast vydáno řádné územní rozhodnutí, umožňující zřizování zahrad včetně výstavby chatek a podobných přístřešků.

Dnes občané s překvapením zjišťují, že jejich pozemky jsou součástí Natury a to nejčastěji na základě kontrol, které provádí Česká inspekce životního prostředí za účelem zhodnotit dodržování povinných požadavků na hospodaření, uvedených v nařízení vlády č.48/2017 Sb., konkrétně těch požadavků, které plynou ze směrnice Rady 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť.

Podle ustanovení § 39 odst. 1) zákona o ochraně přírody a krajiny je ochrana evropsky významných lokalit zajišťována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků. Tyto lokality lze namísto vyhlášení za zvláště chráněná území, chránit na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a příslušným orgánem ochrany přírody. Smluvní ochrana se pro její teoretickou přípustnost do roku 2009 nevyužívala. Podrobnější úprava byla zavedena euronovelou zákona o ochraně přírody č. 218/2004 Sb., a proto je také smluvní ochrana zamýšlena především jako nástroj pro ochranu evropsky významných lokalit namísto vyhlašování „maloplošných“ zvláště chráněných území. V případě Soutoku je snaha Ministerstva životního prostředí toto zákonné ustanovení nerespektovat, aniž by předložilo jediný relevantní důvod, proč smluvní ochrana na tomto území není možná.

Současný postup státní ochrany přírody se podobá procesu předjednávání Natury. Opět nám Evropská unie hrozí pokutami, tentokrát za nedostatečnou ochranu evropsky významných lokalit, přičemž je možné, že tato situace byla způsobena pouhým nedorozuměním, nebo nedostatečnou provázaností unijní a naší legislativy. Nelze se však smířit s faktem, že náš stát v zastoupení Ministerstva životního prostředí znovu ignoruje nejenom vlastnická práva, nýbrž také platnou zákonnou normu, kterou jsme byli povinni implantovat do našeho práva, v podobě výše uvedeného § 39 odst. 1) zákona o ochraně přírody a krajiny včetně zmíněné euronovely.