Otakar Pražák: CHKO Soutok – promarněná šance

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | RomanM82 / Wikimeda Commons

Kapitolou samou pro sebe je velmi komplikovaná a mnohdy kontroverzní ochranářská legislativa, kterou se mají obyčejní lidé řídit. Často si s ní neví rady ani renomovaní právníci, natož občané či starostové obcí. Vždyť i sami úředníci veřejné správy často chybují, protože ve změti paragrafů, týkající se ochrany přírody, ztrácejí přehled.

Ve sdělovacích prostředcích se poměrně často objevují zprávy o střetech správ národních parků se zástupci místních samospráv. To by nebylo až tak nepochopitelné. Každá strana má své představy. Zaráží však skutečnost, že stále častěji se za zájmy ochrany přírody skrývají úzké až sobecké zájmy specializovaných biologů, což ve svých důsledcích vede k upřednostňování vybraných skupin rostlin a živočichů nad vším ostatním.

Za největší nešvar považují skutečnost, že případné spojence si státní ochrana přírody odrazuje svými rigidními, neústupnými a mnohdy dokonce nepřátelskými postoji. Lidé se kterými ochránci přírody jednají jsou mnohdy zvolení představitelé veřejné správy, vlastníci hájící svá legitimní práva, ředitelé firem, nebo docela obyčejní lidé, které není možné urážet a napadat.

V případě Soutoku vidím největší problém v podceňování a očerňování práce lesníků, kteří mají jako jediní ty nejlepší a dlouhodobé zkušenosti s pěstováním lužního lesa. Je dehonestující a frustrující když lesní hospodář, s letitou zkušeností pěstování lesa na Soutoku, je povinen poslouchat rady a pokyny úředníka z Agentury ochrany přírody a krajiny, který nikdy žádný les nevypěstoval.

Výše uvedená konstatování se plně projevují v případě záměru vyhlášení CHKO Soutok. Na počátku devadesátých let všichni starostové dotčených obcí souhlasili s rozšířením CHKO Pálava, dokonce také Okresní úřad v Břeclavi. Psal se rok 2010 a žádná obec se pod souhlas s vyhlášením CHKO Soutok nepodepsala. Jsme v druhé půli roku 2024 a obce ve svých zastupitelstvech projednávají „Memorandum o vzájemné spolupráci s cílem společného postupu v záležitostech ochrany přírody a krajiny na území těchto obcí“. Jedná se o obce, kterých se záměr vyhlášení CHKO Soutok bezprostředně dotýká.

Možná, že jde o úplně novou strategii ochrany přírody, ve které budou mít obce rozhodující slovo a také potřebnou zodpovědnost, kterou postrádá záměr vyhlášení CHKO Soutok. Již nyní se vychloubá Ministerstvo životního prostředí a Agentura ochrany přírody a krajiny řadou velkolepých projektů, aniž by starostům dokázali sdělit, co se stane, když se některý z nich nepovede, a kdo za neúspěch ponese zodpovědnost. Viníci již nebudou ve svých úřadech a na jejich jména se zapomene. Naproti tomu na osvícené starosty obcí, kteří se v ochraně přírody nebáli jít novým směrem a něco dokázali, se bude dlouho s úctou vzpomínat.