Otakar Pražák: Na Soutoku dělají úředníci hrubé chyby

Soutok Moravy a Dyje - pohled na výběžek českého břehu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | RomanM82 / Wikimeda Commons

Koncem června 2023 sděluje AOPK, že proběhla jednání se všemi obcemi a to včetně veřejných projednání. Dále, že se uskutečnila jednání se zástupci aktuálně známých hlavních hospodařících subjektů a se zástupci zájmových organizací a spolků i jednotlivci, kteří o jednání projevily zájem, a že v konečném součtu proběhlo 266 jednání.

Poradce předsedy vlády zasílá v srpnu minulého roku předsedovi Spolku Soutok Lanžhot, z.s. dopis, ve kterém kromě jiného uvádí, že podrobné vysvětlování důvodů pro zajištění ochrany přírody Soutoku v kategorii CHKO a sdělování objektivních informací nepochybně napomohlo tomu, že pro naprostou většinu občanů, kteří se o Soutok zajímají, je vyhlašování CHKO krokem srozumitelným a vítaným.

Na počátku tohoto roku označuje ministr životního prostředí odpůrce vyhlášení CHKO Soutok za křiklouny, přestože téměř čtyři tisíce lidí z Břeclavi a Lanžhota podepsaly petici proti vyhlášení CHKO Soutok, přičemž Lanžhot je záměrem vyhlášení nejvíc dotčen.

Poradce ministra životního prostředí a nejvyšší funkcionář Českého svazu ochránců přírody, označuje v úvodníku svazového časopisu „Krása našeho domova jaro – léto 2024“ významného místního podnikatele za lháře a hlavního organizátora odporu proti CHKO Soutok, přičemž nepravdivě uvádí, že převážná většina obcí a jejich obyvatel ochranu komplexu lužních lesů na Soutoku Moravy a Dyje podporují. Vysoce postavený úředník AOPK písemně sděluje řediteli významné břeclavské akciové společnosti, že jeho osobu vnímá jako nástroj využívaný proti vyhlášení CHKO.

Za arogantní troufalost lze označit počínání ministra životního prostředí, který si těsně před prázdninami zve, prostřednictvím své sekretářky, starosty „neposlušných“ obcí na kobereček do Prahy, aby jim snad vysvětlil, že podání jejich námitek proti vyhlášení CHKO Soutok se mu vůbec nelíbí. Naprostá většina starostů se na toto jednání odmítla dostavit.

Na základě svých celoživotních zkušeností vím, že efektivní vyjednávání není o prosazení zájmů ochrany přírody za každou cenu. Ať jsou to lesníci či zemědělci nebo dokonce lidé, kteří se o přírodu nikdy moc nezajímali, vždy je nutné volit co nejšetrnější formu a neočekávat rychlou dohodu.

Soutok je toho názorným příkladem. Kromě převažujících státních pozemků se zde nachází vodní plochy, pole a louky ve vlastnictví více jak šesti tisíc fyzických a právnických osob. Zástupci státní ochrany přírody v průběhu jednoho roku však jednali s pouhým promile vlastníků, a to většinou formou neosobních veřejných projednání. Jen naivka může být přesvědčen, že tohle stačí. Stát v průběhu celého roku bezprecedentně odmítal navrhovanou smluvní ochranu, přestože tato má být podle zákona o ochraně přírody a krajiny upřednostňována při ochraně evropsky významných lokalit. Ministr životního prostředí sliboval obcím, včetně Lanžhota, řadu ústupků, aby se následně rozhodnutím o vypořádání námitek dověděly, že slib nedodržel.

Nová rubrika na stránkách AOPK nasadila korunu všem předchozím špatným krokům státních úředníků. Označovat články v místním zpravodaji za hoaxy je další hrubou chybou, která zavírá dveře všem budoucím jednání, obzvlášť tehdy pokud se to dotýká místních lidí, kteří jsou na svůj zpravodaj hrdí – hrdých Lanžhotčanů. Úředníkům z Prahy a Brna není patrně známo, že Lanžhotčané vedli dlouholetý spor o svá stará práva již s knížetem Janem z Lichtenštejna.

Dovoluji si proto vyzvat všechny zástupce státní správy, aby přestali dehonestovat starosty, místní lidi a podnikatele, protože tak se ochrana přírody dělat nesmí. Pouze šetrné a dlouhodobé vysvětlování vede k vzájemnému porozumění, byť by mělo trvat několik let.