Pavel Sekerka: Vyzýváme poslance, aby ochranu rostlin ex situ doplnili do zákona o ochraně přírody

Ilustrační snímek.

Foto | Pavel Sekerka / Unie botanických zahrad ČR

Proto jsme nyní, když se projednává novelizace v poslanecké sněmovně, naše připomínky předali poslancům.

Vzhledem k obrovskému propadu početnosti některých kriticky ohrožených druhů považujeme v současnosti jejich ex situ ochranu za nutnost. Česká republika je jediná země ve střední Evropě, která nemá právně ošetřenou roli botanických zahrad v ochraně druhů. Přitom na genofondových programech vlajkových druhů dlouhodobě spolupracujeme s AOPK, Národním programem genetických zdrojů (v gesci ministerstva zemědělství) a některými nevládními organizacemi.

Zahrady provozované školami anebo veřejnými výzkumnými institucemi se ale opakovaně setkávají s právním názorem, že uchovávání přírodního a kulturního dědictví v rámci pěstební činnosti, tedy i ex situ konzervace, může být v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb. (Zákon o vysokých školách) a zákonem č. 341/2005 Sb. (Zákon o veřejných výzkumných institucích). Vlastní ex situ ochranu totiž při striktním pohledu není možné považovat za vědeckou činnost, podporu vědy ani výuku. Proto navrhujeme doplnit § 52c (3) Botanické zahrady za tímto účelem zřizují především střední školy, vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, kraje a obce.

Je zvláštní, že v České republice, ve které má zahradnictví i botanický výzkum dlouholetou tradici a v mnoha oborech jsme byli a snad i jsme na světové úrovni, je činnost botanických zahrad dlouhodobě v šedé zóně bez právní podpory.

Protože činnost botanických zahrad není regulována zákonem, chybí ochrana sbírek či území, jak je tomu běžné u obdobných organizací, jako jsou zoologické zahrady, muzea či galerie. Významné historické odrůdy okrasných rostlin, zvláště pokud jsou vyšlechtěné na našem území, jasně naplňují literu zákona 20/1987 O státní památkové péči, protože jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Ministerstvo kultury však tvrdí, že živé organismy nemohou být památkově chráněné a odmítá nad jejich záchovou převzít odpovědnost.

Na ohrožené druhy v lidské péči se pohlíží jako na druhy nechráněné. Tento přístup však vede k tomu, že sbírky zahrad jsou v nejistotě a mohou být kdykoli jednoduše zrušeny rozhodnutím zřizovatele zahrady. Společnost by tak přišla nejen o výsledek mnoholeté práce a o prostředky, které byly do tvorby sbírek a zahrad investovány, ale také o bohatství, které takovýto genetický materiál v současnosti bez pochyby představuje.

Ke stabilizaci situace, a tedy i činnosti botanických zahrad v rámci ex situ ochrany, by mohla posloužit možnost vyhlásit území botanické zahrady či její části za významný krajinný prvek, obdobně jak je tomu například v Polsku. Některé botanické zahrady v ČR významným krajinným prvkem již jsou, ale není to kvůli sbírkám a ex situ populacím, ale kvůli organismům navázaným na prostředí zahrad (především plazům a obojživelníkům).

Doufáme, že poslanci naši výzvu vyslyší.