Pavla Setničková a Vladislav Smolka: Lipensko, krajina volající o pomoc

Psal se rok 1990 a pravý břeh Lipna přestalo svírat do té doby přísně střežené hraniční pásmo. Obyvatelům levého břehu i početným návštěvníkům přijíždějícím sem již od vzniku přehradní nádrže za letní rekreací se jakoby mávnutím kouzelného proutku otevřela rozsáhlá území prostírající se až ke státní hranici. Byla to krajina dramaticky odlišná od všeho, co bylo možno nalézt ve vnitrozemí, snad s výjimkou rozlehlých vojenských prostorů. Čtyřicet let izolace z ní vymazalo celé vesnice a většinu stop lidské činnosti, ale umožnilo přírodním procesům vytvořit v dlouhém pásu území podél rakouské a německé hranice zcela unikátní prostředí, jakousi sekundární divočinu.

Jeho atraktivitu brzy rozpoznali podnikatelé v turistickém ruchu, kteří sem nově začali lákat návštěvníky na pobyt v „nedotčené přírodě“. Turistický ruch v lipenské oblasti nebyl ničím novým; od vzniku přehrady na konci 50. let. 20. století do „sametové revoluce“ podél vnitrozemského břehu vznikla řada stanových kempů, soukromých chat i podnikových rekreačních objektů, šlo však převážně o turistiku měkkou. Nová éra s sebou ovšem přinesla zásadní změnu v pojetí rekreace.

První obcí, která začala masivně budovat turistickou infrastrukturu, se stalo Lipno nad Vltavou, které se během pouhých 30 let změnilo doslova k nepoznání. Nejdříve na břehu vznikl ve spolupráci s holandským investorem rekreační apartmánový komplex s přístavištěm jachet, následovalo rozšíření lyžařského areálu na Kramolíně a brzy přibyly i další stavby. Tehdy řada místních vnímala tento trend rozvoje pozitivně, protože očekávali vznik pracovních příležitostí, rozvoj občanské vybavenosti a zkvalitnění služeb.

O tři desetiletí později je již téměř veškerá krajina v okolí Lipna nad Vltavou souvisle zastavěna, a pokud se nedostává volného prostoru na další hotely či jiné rekreační objekty, investor, s požehnáním místní samosprávy, neváhá vykácet zbývající lesní plochy v samotné obci. Tak rozvoji turistiky v lipenském stylu podlehly, mimo jiné, zhruba 2 hektary lesa pod hlavní silnicí protínající obec, nejdříve pod záminkou vybudování olympijského parku Rio-Lipno 2016, aby na vytvořeném stavebním pozemku vyrostl další obří apartmánový komplex. Stejný osud potkal i louky nad obcí. Výsledkem je, přes úpornou snahu o pestrost barev a nabídku atrakcí všeho druhu, jakýsi zoufale uniformní turistický supermarket.

Tento rozvoj je představiteli obce i zde působícími podnikateli v turistice stále a vytrvale prezentován v médiích a na billboardech jako velmi úspěšný a v zásadě jediný možný.

Nadšení původních obyvatel už ovšem poněkud vyprchalo. Aniž by opustili své příbytky, proměnil se jejich domov z místa pro život v prostor, kde jinde žijící investoři vydělávají velké peníze a kde jsou místní, jen s velmi mírnou nadsázkou, vnímáni jako občané „druhé kategorie“, kteří víceméně pouze blokují ubytovací kapacity.

O tom, že Lipno nad Vltavou přestalo být místem pro život, svědčí i údaje Českého statistického úřadu, podle nichž počet stálých obyvatel dlouhodobě spíše klesá, v nejlepším případě stagnuje. Slibovaná pracovní místa jsou totiž často pouze sezónní, navíc obsazovaná pracovníky odjinud, a jiné pracovní příležitosti mezitím zanikly, protože se jejich zachování v zápalu nadšení pro masovou turistiku nikdo nevěnoval.

Lipno nad Vltavou bohužel nezůstalo osamoceno. Jen s mírným zpožděním se investorům a podnikatelům v turistickém ruchu podařilo vpašovat do územních plánů Přední Výtoně, Frymburku, Černé v Pošumaví, Horní Plané a Nové Pece rozsáhlá území určená k zastavění velkoplošnými rekreačními komplexy, pokud možno co nejblíže jezerního břehu. V současnosti je na levém (a v menší míře i na dosud chráněnějším pravém) břehu v různém stádiu přípravy více než 10 projektů rekreačních resortů na zelené louce, které budou mít za následek zábor stovek hektarů zemědělské půdy a vytvoření dalších 4500 rekreačních lůžek.

Minimální pozornost je ovšem věnována negativním důsledkům takto pojaté turistiky, která ničí veškeré hodnoty prostředí, kvůli nimž turisté Lipensko dlouhodobě vyhledávali jako protiváhu městského života: nezastavěnou, řídce osídlenou, volně průchodnou krajinu, vodu vhodnou ke koupání, ticho a noční hvězdnou oblohu nerušenou světelným znečištěním. Má-li si Lipensko zachovat přitažlivost pro návštěvníky i do budoucna, je třeba jeho prvky odlišnosti, jeho krajinné a přírodní hodnoty v maximální míře zachovat, nikoli je likvidovat. Jsou vzácné již teď – a v blízké budoucnosti jejich hodnota ještě poroste. Počínání současných propagátorů masové turistiky na Lipensku lze přirovnat k situaci, kdy by se například představitelé Českého Krumlova rozhodli řešit nedostatek parkovacích míst postupným odbouráváním historického jádra a jeho přeměnou v asfaltové parkoviště.

Místní krajina Lipenska si v průběhu staletí uchovala svůj charakteristický ráz a dokázala absorbovat veškeré přírodní pohromy i změny v důsledku historických událost: větrné smršti a kůrovcovou kalamitu z konce 19. století, odsun původního německy mluvícího obyvatelstva po 2. světové válce, nástup socialistického velkozemědělství, meliorace, dokonce i výstavbu přehradní nádrže. Nyní jí poprvé vážně hrozí, že přestane existovat, protože zastavěná krajina již krajinou není.

V ohrožení je i druhý základní pilíř turistické přitažlivosti: kvalita lipenské vody. Vědecké hydrobiologické studie založené na dlouhodobém monitoringu dokládají, že stav vody v Lipně měl už před rokem 1989 zhoršující se tendence, a to zejména vlivem přísunu značného množství fosforu z pracích prostředků. Po vybudování čističek v jednotlivých obcích se v průběhu 90. let začala kvalita vody zlepšovat, což se projevilo menším nárůstem sinic během letních měsíců. S rozvojem masové turistiky znamenajícím větší objem odpadních vod vypouštěných do nádrže se ovšem tento trend obrátil a znečištění již řadu let opět vytrvale stoupá. Navíc k tomu přispívá i pokračující klimatická změna s rekordně vysokými letními teplotami. Hrozí vážné nebezpečí, že pokud se ekosystém na Lipně zhroutí, zájem o rekreaci na břehu „mrtvého moře“ dramaticky opadne.

Lipensko již teď disponuje rozvinutou turistickou infrastrukturou a značnými ubytovacími kapacitami. To, čeho se mu v turistice nedostává, je přiměřenost a snaha o dlouhodobou udržitelnost. Turistika tu není vnímána jako vítaný a žádoucí doplněk k ekonomice celé oblasti, ale jako jediný trumf, na nějž propagátoři průmyslové turistiky sázejí vše – včetně budoucnosti celého regionu.

Podél levého břehu jsou sice stále rozsáhlé zemědělské plochy, k hospodaření jsou ovšem využívány jen velmi omezeně, krajina je stále bohatá na lesy, ale drtivá většina vytěženého dřeva je vyvážena jako nezpracovaná surovina pryč, a se dřevem za hranice mizí pracovní příležitosti při jeho dalším zpracování. Zanikly zde pily, papírny, podniky drobného průmyslu a třeba i mlékárna v Horní Plané. Masivní rozvoj turistiky měl být na tyto neduhy všelékem, ale po třiceti letech je až příliš zřejmé, že jím není a ani být nemůže.

Rozumně pojatá turistika by na Lipensku mohla a měla fungovat dlouhodobě, industriálně pojatá turistika krátkodobě přinese zisky investorům, ale zlikviduje perspektivu celého regionu tím, že ho připraví přesně o ty hodnoty, které sem doposud návštěvníky lákaly.

Zatím se zdá, že zastupitelstva jednotlivých obcí rizika průmyslově pojaté turistiky buď nedokáží, nebo nechtějí vidět. Postupně však dochází k aktivizaci občanské společnosti projevující se mimo jiné vznikem spolků, jejichž cílem je ochránit tradiční přírodní a krajinné hodnoty regionu a zabránit další výstavbě turistických resortů. Jedním z nich je i „Lipensko pro život“, spolek, který se za krátkou dobu své existence od listopadu 2021 stal hybnou silou a koordinátorem úsilí zaměřeného proti postupující „kauflandizaci“ celé oblasti.

K jeho prioritám patří dát popisovaným rizikům současného vývoje širokou publicitu, vyvolat diskusi s občany i zastupiteli jednotlivých obcí o dalším rozvoji, zahájit proces revize územních plánů jednotlivých obcí tak, aby byly uvedeny do souladu se zásadami obsaženými v dokumentu Územní studie krajiny Jihočeského kraje z roku 2021, navázat komunikaci se správou CHKO Šumava, v níž se většina Lipenska nachází, s krajským úřadem, s regionálními politiky a s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem pro místní rozvoj. Klíčovým principem celé iniciativy je, že se v žádném případě nestaví proti turistickému ruchu na Lipensku, pouze se snaží bránit takovému typu rozvoje, který může přitažlivost regionu a tím i turistický ruch v něm v dohledné době vážně ohrozit či dokonce zničit.

Až pojedete na Lipno, jistě cestou uvidíte četné billboardy s reklamami na nové turistické atrakce a resorty, a pustíte-li si přitom rádio, uslyšíte reklamní spoty vyvolávající dojem, že Lipensko je zemí zaslíbenou, kde se vše daří a celá oblast ke spokojenosti všech jen vzkvétá. Až dorazíte, možná budete zklamáni či dokonce zděšeni, že některá krásná místa, která jste navštívili před dvaceti lety, už neexistují– navždy je pohltila velkoplošná zástavba připomínající nejvíce ze všeho příměstské satelity.

Možná si řeknete, že pro vás Lipensko ztratilo kouzlo, příště už sem nepojedete a místo toho se raději vydáte jinam, kde to ještě není tak zničené. Ale to je krátkozraký přístup – může se vám snadno stát, že i tato místa v dohledné době spolkne nenasytnost developerů. Reklamy jsou hlučné a okázalé, kritické hlasy místních obyvatel i zklamaných tradičních návštěvníků ovšem slyšet nejsou, protože, ač naléhavé, jsou zatím izolované.

Právě z tohoto důvodu spolek „Lipensko pro život“ zorganizoval petici za záchranu přírodních a krajinných hodnot oblasti, k níž se může na stránkách spolku připojit každý, kdo má Lipensko rád takové, jaké jsme ho znali doposud, a chce ho v této podobě zachovat i pro budoucí generace.

---

reklama

---