Kolínská, Vondrouš: Součástí revize stavebního práva musí být i lepší ochrana životního prostředí

Zelený kruh hodnotí kladně záměr nové koalice revidovat stavební právo a dbát na udržitelný rozvoj obcí a měst. V aktuálně zveřejněné koaliční smlouvě však postrádáme několik důležitých opatření. Chybí tam jak některé sliby z volebního programu koalice PIRSTAN, tak opatření, která sice strany do volebních programů nenapsaly, ale v diskusích o stavebním právu se často objevovaly, a jsou nezbytnou součástí závazků politických stran pro adaptaci krajiny a měst na změnu klimatu, ochranu půdy či krajiny. Připomeňme, že nový stavební zákon chrání veřejné zájmy v oblasti životního prostředí jen formálně. Namísto dosavadních odborných státních úřadů se garantem ochrany půdy, přírody a životního prostředí stává výhradně stavební úřad. To pro uvedené veřejné zájmy nemůže dopadnout dobře. O tom, jak si nová koalice představuje změnu pravomocí tzv. dotčených orgánů, se ale v koaliční smlouvě nic nedočteme.

Ministerstvo životního prostředí přišlo v roce 2019 v rámci zjednodušování povolovacího procesu s návrhem jednotného environmentálního povolení. To by stavebníkům garantovalo v oblasti životního prostředí jedno řízení a jedno razítko místo cca dvaceti, současně by ale byla zachována odborná nezávislost posouzení vlivů stavby na životní prostředí. Veřejnost by také mohla podat jednorázově své připomínky. Nová koalice by měla znovu zvážit výhody zjednodušení a zrychlení řízení při zachování jeho transparentnosti, a jednotné environmentální povolení do zákona vložit.

Je dobře, že se nová koalice v koaliční smlouvě přihlásila k ochraně půdy před zábory a slibuje zavést tzv. modro-zelenou infrastrukturu do legislativy a podzákonných norem či k prevenci vzniku tepelných ostrovů a podpoře výstavby na brownfieldech.

Není však jisté, jaké nástroje k dosažení těchto cílů ministři a poslanci zvolí. Jak ukazuje končící vládou schválená Národní strategie regenerací brownfieldů 2019-2024, dotace a poradenství k využití opuštěných a kontaminovaných lokalit nestačí. Národní strategie ve své analytické části přiznává, že revitalizace opuštěných ploch stagnuje. A to mimo jiné kvůli složitým majetkovým vztahům nebo neochotě vlastníků pozemky smysluplně využít. K překonání těchto překážek tedy potřebujeme změny v zákonech.

Nová vláda slíbila transparentní styl vládnutí a ukončení oligarchických praktik. V případě stavebního zákona by to mělo znamenat konec výsadního postavení Hospodářské komory při přípravě zákonů a naopak vytvoření dostatečně široké platformy, v níž budou mít silnou pozici jak zástupci Ministerstva životního prostředí, tak ekonomové a experti na moderní trendy v územním plánování nebo ochránci památek či přírody z řad nevládních organizací.

Nový stavební zákon se také vyhnul trendům, které jsou běžné v zemích na západ od nás a už je opravdu načase, abychom s nimi pracovali i u nás. Mezi ně nepochybně patří podrobné zastavovací plány pro území, kde se čeká výstavba velkého rozsahu, či ekonomické nástroje, které motivují k výstavbě, která je udržitelná nejen z pohledu environmentálního, ale i sociálního. Rešerše zahraniční praxe jsou k dispozici, stačí ochota se jimi nechat inspirovat.

---

reklama

---