Jan Borovička: Polemika bez argumentů
Z vlastní zkušenosti vím, že pojem radioaktivity je nejasný většině lidí. Bohužel mezi ně patří i sama autorka „polemiky“. Snad ji příliš nevyděsím, když jí povím, že radioaktivita je všude kolem nás, dokonce i v našich tělech. Přirozeně se vyskytující radioaktivní izotopy draslíku, uranu, thoria a jejich přeměnových produktů jsou všudypřítomné. Protože se jejich obsah v různých horninách liší, i v České republice máme oblasti, ve kterých je radioaktivita prostředí a s ní související dávkový příkon výrazně vyšší, než jinde (kolísá v rozmezí přibližně 5-220 nGy/h). Zdůrazňuji, že se jedná o přirozenou radioaktivitu, před kterou není úniku.
V další části článku Machová-Wittingerová poukázala na některé všeobecně známé negativní aspekty jaderné energetiky. Zapomněla dodat, že ani jiné energetické zdroje nejsou bez negativ. Uhelné elektrárny nás rychle a hromadně zabíjejí při důlních neštěstích a plíživě a hromadně kvůli produkci emisí toxických plynů a toxických stopových prvků (včetně uranu). Jak všichni vědí, zásadně přispívají ke skleníkovému efektu. Vodní elektrárny devastují říční ekosystémy a větrné přinejmenším hyzdí naše hory. Fotovoltaické články jsou vzhledem k aspektům výroby (použití galia a jiných vzácných prvků, energetická náročnost) jedním z ekologicky neškodlivějších zdrojů vůbec atd.
Pochopitelně je třeba podporovat energetickou diverzitu zapojením tzv. alternativních zdrojů, maximalizovat energetické úspory apod., nicméně dokud nebude vyřešena fůze, stojíme před volbou uhlí – jádro. Větrnou elektrárnou si paní Machová-Wittingerová si sice uvaří čaj v rychlovarné konvici, nicméně nerozjede „ekologické“ tramvaje, metro a vlaky, nepokryje potřebu průmyslových závodů (např. pecí) aj.
Předsedkyně Jihočeských matek vytýká Combymu, že používá „projaderné argumenty“. Zřejmě jde o prostou závist – ve svém článku totiž žádný argument nepředložila. Slibovala, že se obejdeme bez jádra, ale nevysvětlila, jak to uděláme. A tak její článek nebyl ničím jiným, než plýtváním (byť recyklovaným) papírem. Podává však smutné svědectví o tom, že v problematice radioaktivity a jaderné energetiky není předsedkyně jihočeského sdružení schopna seriózní diskuse.
Pozn. red.: Titulek článku Moniky Machové-Wittingerové "Bez jádra se obejdeme" je dílem redakce.
reklama
Online diskuse
Nevěcná diskuse - 15. 1. 2007 - Daniel VondroušObávám se, že nadpis článku pana Borovičky, bohužel, vystihuje i jeho obsah, v němž také chybějí argumenty.Respektuji názor pana Borovičky. Pokud ovšem vyčítá paní Wittingerové, že svůj opačný názor nedoložila věcnými argumenty, pak by se měl alespoň pokusit jít v tomto směru sám příkladem. Mrzí mě to, protože s takovým přístupem je stěží možné vést o této komplikované problematice seriozní diskusi. Přesná čísla, o něž by se ve věcné debatě dalo opřít, jsou přitom k dispozici. Známé jsou například podíly jednotlivých typů zdrojů na celkové výrobě energie v ČR, množství vývozu elektřiny či množství zemního plynu a paliva do jaderných elektráren dovážených z Ruska. K dispozici je i šest energetických scénářů do roku 2030, které vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci přípravy Státní energetické koncepce, stejně jako návrh, s nímž šlo do projednávání této politiky na jednání vlády MŽP. Jeden ze šesti scénářů ministerstva průmyslu a obchodu (tzv. "bílý scénář") počítá současně se zachováním limitů těžby uhlí a s doběhnutím stávajících jaderných reaktorů do konce životnosti (a nepostavením žádného dalšího). Další scénáře představují různé kombinace (prolomení limitů, postavení dalších 2 jaderných bloků atp.). Nicméně MPO - přestože je jinak zastáncem jaderné energetiky i prolomení limitů těžby - propočítalo a prokázalo, že "bílý scénář" je reálný a nepředstavuje pro českou ekonomiku problém. Dokonce i MPO tedy - po odborné stránce - uznává, že nutně nestojíme před volbou uhlí nebo jádro, ale máme lepší možnosti. Nad jednotlivými scénáři probíhala koncem roku 2003 a začátkem roku 2004 mnohaměsíční věcná debata. Vláda nakonec schválila scénář, který zachovává limity těžby uhlí, počítá s nárůstem obnovitelných zdrojů v elektřině ze současných 4,3 % (tehdy to bylo kolem 3 %) na 16% v roce 2020. Tento scénář ovšem zachovává možnost postavit v budoucnu dva jaderné bloky - v této věci zůstal rozpor s MŽP, které odbornou argumentací zdůvodnilo větší výhodnost varianty blízké onomu "bílému scénáři" MPO (tedy bez nových reaktorů a bez nutnosti prolamovat limity). Ve věcné debatě je tedy možné vycházet z reálných čísel a vést debatu o výhodnosti a nevýhodnosti jednotlivých energetických mixů pro Českou republiku. Stejně tak existují odborné studie hodnotící potenciály využití jednotlivých obnovitelných zdrojů energie nebo metodický pokyn MŽP k rozhodování o větrných elektrárnách zahrnující také mapu potenciálních konfliktů s ochranou přírody a krajiny (vznikla překrytím mapy využitelných větrných proudění s mapou chráněných území). Věcná debata o energetice je velmi důležitá a měla by zahrnovat celé spektrum názorů. Ochota řady aktérů používat v ní věcné argumenty je ale pohříchu velmi nízká. |
