Ivan Sommer: Příběh zrodu a smrti jednoho ořešáku v Brně

Obr. 1 Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Ivan Sommer

Tak přišel díky nájemnici z našeho domu na svět ořešák. Osud si s paní zahrál velice krutě. Její holčička se stala i se svým pejskem obětí dopravní nehody, způsobené divokou jízdou nezodpovědného řidiče a tak nacházela útěchu na zahrádce. Možná nevědomky podlehla kouzlu přírody, schopné hojit a tišit i ty největší rány na duši. Mladý ořešák rostl a rostl až dospěl v pohledný strom s kmenem o průměru téměř 20 cm. Zrály na něm ořechy k užitku majitelky, podílející se i se sousedy.

Poté, co obce bezúplatným převodem získaly od státu do vlastnictví nájemní domy, nabízely je nájemníkům. Nastoupil „generál Zisk“. Přišel znalec, ohodnotil stavební stav domu i zahradu. Také mnohé výpěstky zahrnul do výsledné ceny, soukromý ořešák byl magistrátem vyvlastněn a stal se předmětem prodeje. A když by nájemníci neměli zájem si zakoupit svůj majetek, nevadí, najdou se jiní. Dalo by se říci, že se jednalo o krádež a spolu se zesnulým politikem KDU Josefem Luxem vyhlásit, že co bylo ukradeno, mělo by být vráceno. Pamatuji si, že za komunistů musela naše rodinná zahrádka na okraji města ustoupit výstavbě. Podle posudku znalce jsme dostali finanční náhradu za stromy a keře. Jen ať si zkusí někdo stěžovat na vedoucího odboru brněnského magistrátu Mgr. J. Lahodu! Postupoval přece správně dle předpisu.

V prvním kole vlastnických změn ořešák přežil, třebaže po prodeji přešel do vlastnictví družstva nájemníků, nového majitele domu a zahrady, což se mu později stalo osudným. Jeho bývalá majitelka se stěhovala jinam a dočkala se dárku na rozloučenou - ořešák zmizel, někdo ho pokácel. Roztrpčena si šla stěžovat na úřad městské části Brno – Královo Pole. Prý se budou věci věnovat. Nedělo se nic.

Obr. 2 Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Ivan Sommer

Bylo však pozoruhodné, že se předtím na zahradě nenacházel žádný ovocný strom, družstvo ho tedy nemohlo nechat pokácet. Také znalec při ohodnocení zahrady našel jen ořešák a břízu. Mně dost zarmoutilo, že oba činitelé družstva by se měli v souvislosti se svým povoláním, první jako zemědělský odborník a druhý jako učitel, vyznačovat bližším vztahem k ochraně životního prostředí. Nepředpokládám, že by se u nich projevily halucinace a viděli neexistující strom, jehož pokácení jako statutární představitelé družstva schválili. Příčina byla asi úplně jiná.

Z narážek sousedů se mohu ovšem jen dohadovat, že někdo měl zálusk na hodnotné ořechové dřevo, které je značně ceněno. I jméno padlo. A v tomto případě bylo dřevo zdarma, na nákladech pokácení a pokutě se podíleli všichni družstevníci, včetně těch nevinných. Tvrzení o dalším stromu patřilo asi jen k zamlžovacímu manévru „generála Zisku“. Marně jsem se také snažil zjistit, zda byl odpad z pokácených stromů odstraněn podle ustanovení odpadového zákona. Sklidil jsem jen značnou nevrlost a označení za kverulanta. Taková nicotnost jako jeden ořešák!

Jsem stoupencem Lovelockovy hypotézy Gaia o planetě Zemi, vyznačující se všeobecnou materiální i duchovní jednotou svého organismu. I v dávných legendách se stromy často považovaly za nositele duchovna a uctívaly jako posvátné. Připomenu, že tak Alois Jirásek popisoval spor o lípu v divadelní hře Lucerna, zfilmované s nezapomenutelnou brněnskou herečkou Vlastou Fialovou v roli kněžny. Některá východní náboženství uvažují o přemisťování duší. Pokácený ořešák by se stal součástí všehomíra, jeho duše by přestoupila posléze do nového bytí. Také ozdobeným vánočním stromem křesťané vítají každoročně symbolicky znovuzrození Krista, symbolu vykoupení lidstva. Pohled na stromy s pocitem vnitřní uctivosti může být tedy inspirujícím zdrojem nejen ke všeobecné ochraně přírody, ale i v těch drobných či odlehlých zákoutích. Nerad bych, aby se naplňoval bonmot klasika „Kde se devastuje příroda, tam se také devastují lidé.“ Proč mám dojem, že se tak dělo v případě ořešáku?