Ing. Vladimír Šafařík: Pták roku

Dne 15. 3. 2003 měl každý možnost si v MF DNES přečíst článek o „ Ptáku roku 2003“ – o vrabci. Pominu-li některé sporné prý „vědecké“ názory jejich úbytku, tak mě zaujal ten poslední – „ po zákazu výrovek přibylo predátorů ( krahujců aj.).“ Toto tvrzení od organizace, jež tady vytváří mezi obyčejným lidem zdání své neomylnosti a nejvyšší fundovanosti v otázkách všeho, co nosí peří, mě velmi pobavilo. První, co mě napadlo, tak byli ti malí „krahulíci“a i ostatní dravci, jež budou kvůli tomuto velmi nezodpovědnému výroku v budoucnu zabiti, neboť ohrožovat ptáka roku se nemá a po zákazu výrovek jich všeobecně i dle „vědců“ přibylo a logicky tedy ohrožují i jiné druhy a jsou tou pravou příčinou úbytku asi všeho. A jelikož mi mnohé věci na nynějším systému ochrany přírody vadí, podal jsem si na popud zmíněného článku žádost o odebrání krahujce z přírody pro sokolnické využití. K ní se pak vyjádřili „vědci na slovo vzatí“ a má žádost i odvolání byly nakonec po víc jak roce a půl ministerskými úředníky (MŽP) zamítnuty. Stejný osud měla i moje žádost o umožnění si ponechat za stejným účelem některého z jestřábů, jež mi bývají občas nabízeni, když jsou odchyceni při loupežích na domácím zvířectvu či drobné zvěři.

A teď v čem vidím hlavní problém. Oba druhy dravců, jestřáb i krahujec, jsou odnepaměti v přímém střetu s člověkem – chovatelem drobných zvířat. A protože úvodem tohoto vztahu byly vždy škody na něčím majetku, tak výsledkem byla likvidace těchto dravců člověkem. Jen jediné období je výjimkou – když prožívalo rozkvět jejich využití – sokolnictví. Už tehdy si totiž lidé uvědomovali nutnost jejich ochrany z jednoduchého důvodu – jejich dostupnosti sokolníkům. A tomu se přizpůsobilo i jednání lidí včetně zákonů na ochranu sokolnictví, a tedy i dravců. Pak přišly společenské změny a sokolnictví téměř upadlo v zapomnění. A z dříve obdivovaných a ceněných ptáků se rázem stali nejpronásledovanější živočichové naší avifauny. Tato situace trvá v různých podobách dodnes. V 60. letech minulého století u nás nastává renesance sokolnictví a s tím i postupný nárůst populací do té doby prý dost vzácného jestřába lesního a krahujce obecného. Tento nárůst stavů nebyl způsoben jen jejich zákonnou ochranou /v praxi opravdu nezajistitelnou/, ale z velké části praktickou ochranou sokolníků, jež přebírali tyto dravce od nejrůznějších lidí a ve velké většině je zase někde daleko vypustili /některé i opakovaně/. Tento systém fungoval přes 20 let jen zásluhou toho, že stát pak nečinil potíže sokolníkům, když si chtěli některé jedince ponechat pro sokolnictví.

Nyní ale přišla změna. MŽP nyní ovládly různé, do sebe zahleděné extrémistické proudy a jejich věci neznalé myšlenky se pak promítly i do nových zákonů. Není žádným tajemstvím, že tyto škodlivé extrémistické názory pocházejí od lidí spojených s nejrůznějšími ekologistickými organizacemi /ČSO, ČSOP, AOPK../, jež se snaží v posledních letech stále nějak zviditelnit a dokonce jsou některé i finančně podporovány státem. A odborné námitky sokolníků byly zavrženy. Jaké to má konečné důsledky, předvedli tito lidé s extrémními a zároveň naivními názory dokonce v televizi /někdy v listopadu 2004/, kdy ukázali divákům večerních zpráv lapací zařízení s orebicí coby návnadou, chyceného jestřába a několik zabitých dravců jako důkaz tzv. ptačí kriminality. Protože se diváci nedověděli jednu z hlavních příčin, proč jsou u nás tito dravci zabíjeni, tak já jenom dodávám, že je to lidská hloupost, kterou se určitému proudu ornitologů podařilo protlačit až do stávajícího zákona.

Tento odvěký, pro dravce tragický vztah člověk chovatel – škodící dravec se totiž původně snažili někteří s problémem dobře obeznámení poslanci vyřešit svými pozměňovacími návrhy, jež by umožňovaly sokolníkům tyto dravce bez překážek a průtahů získávat pro sokolnictví. Bohužel extrémistická lobby z ornitologických kruhů všechny tyto snahy odmítla a prosadila své představy, jež jsou sokolnictví naprosto nepřátelské. Stávající stav, kdy si sokolníci nemohou některé dravce ponechat, potom znamená většinou jejich rezignaci na jakoukoliv záchranu živočichů, o jejichž existenci má tento stát prý zájem. Výsledkem pak je, že absolutní, neracionální ochrana všech dravců bez rozdílu je paradoxně pro dravce škodlivá, neboť potom dochází k jejich ilegálnímu neselektivnímu pronásledování.

---

reklama

---