Jiří Trhlík: Scestná podoba reformy veřejné správy

Je s podivem, nakolik stranou pozornosti zůstávají závažné systémové nedostatky probíhající reformy veřejné správy. Fatálního pochybení se před časem dopustil parlament schválením tzv. smíšeného modelu veřejné správy. Přitom země Evropské unie jdou právě naopak cestou důsledného oddělení státní správy od samosprávy k zajištění odborně fundovaného a nezávislého výkonu státní správy. Propojování samosprávy se státní správou zvyšuje riziko střetů zájmů a nátlaku na úředníky. Stačí se například podívat na činnost některých stavebních úřadů na obcích. V souvislosti s reformou veřejné správy se nejvíce medializují spory o to, která obec bude jako tzv. pověřená obec 3. typu nadřazena pro výkon státní správy ostatním obcím v daném území, či kde bude sídlit příslušný úřad. Málokdo se ale pozastaví nad tím zcela zásadním : proč má být jedna obec nadřazena jiné obci ? Vždyť obyvatelé "nepověřených" obcí nemají ve volbách šanci podílet se na volbě vedení "pověřené" obce, které ale bude v důsledku ovlivňovat i jejich životy. Nutno říci, že takový systém je v rozporu s demokratickými principy, teoriemi řízení veřejné správy i evropskými zkušenostmi.

Tato podivuhodná reforma je navíc spouštěna v době, kdy přichází jako na běžícím pásu nové právní předpisy, vycházející z legislativy Evropské unie. Například v oblasti ochrany životního prostředí jsou do praxe uváděny značně komplikované právní normy, které masivně převádějí kompetence na obce.

Mnohé obce se věnují soustavně a kvalitně péči o své životní prostředí. Výkon státní správy ochrany životního prostředí (ŽP), často z nouze prováděný za obecní peníze, je ale i pro takto příkladné obce nadbytečnou zátěží. Řada obcí nebyla schopna ani podle dosavadních právních předpisů žádoucím způsobem vykonávat státní správu ochrany ŽP. I do budoucna není příliš reálné, aby k tomu byly obcím vytvořeny odpovídající finanční a personální podmínky. Závažným problémem je, že zejména státní správa ochrany ŽP potřebuje být k objektivnímu a kvalitnímu výkonu institucionalizována do orgánů nezávislých na místních samosprávách.

Ke kvalitě a nestrannému výkonu státní správy určitě nepřispívá ani skutečnost, že obce, města i kraje musí na výkon státní správy doplácet ze svého.

Výše uvedené problémy se jistě budou týkat i jiných sfér, ale jak ví čtenáři EkoListu z rozličných caus, ochrana životního prostředí je obzvláště citlivá na různé nekompetentní zásahy či prosazování skupinových zájmů různých lobby.

Již dnes je nepochybné, že současná podoba reformy veřejné správy v České republice je vážným a riskantním zásahem do nezávislosti státní správy ochrany životního prostředí.

Nutno dodat, že mnozí senátoři a poslanci si toto uvědomují. Nechávají se ale slyšet, že jsou zatím v menšině, proto je prý nutné,aby se nejprve současná reforma znemožnila v praxi a teprve pak přijde na řadu podoba reformy, která již bude více v souladu se zdravým rozumem.

Jakou cenu za to ale tahle společnost zaplatí ? Nemám na mysli jen peníze...

---

reklama

---