Martin Pecina: Státní energetická koncepce a spolupráce s ekologickými iniciativami
Při přípravě energetické koncepce jsem dbal na to, aby se mohly vyjádřit všechny zúčastněné strany. Ekologické iniciativy, zástupci výrobců energií, zástupci spotřebitelů, odbory, odborná veřejnost a mnoho dalších. V podstatě jsme chtěli dát slovo každému, kdo má k tématu co říci. Nebyl to z naší strany alibismus, ale spíše snaha načerpat nové myšlenky a impulsy, protože si na rozdíl od mnoha jiných nemyslíme, že máme patent na rozum. Diskuse již probíhá téměř dva měsíce a bude pokračovat prakticky do konce roku na různých úrovních. Dostali jsme značné množství připomínek a ty konstruktivní jsme se snažili zapracovat. Já osobně jsem svolal zástupce nejvýznamnějších ekologických iniciativ na MPO a vyzval je k diskusi. Byl jsem velmi příjemně překvapen postojem například Hnutí Duha, které mi v diskusi poskytlo velmi hodnotný a konkrétní materiál, jehož hlavní myšlenky jsme se snažili vtělit do konečného návrhu koncepce. V plodné diskusi s tímto hnutím hodlám i nadále pokračovat. Naproti tomu existuje spousta rádoby ekologických iniciativ, které nediskutují, ale pouze kalí vodu. Nepředkládají návrhy, odmítají osobní jednání a píší slaboduché články o tom, že MPO nediskutuje s veřejností. Můj dotaz zní: "Jak více mám ještě diskutovat? Co mám udělat proto, aby byli páni Bursíkové spokojeni?". Pane Bursíku, jestli máte představu, co bych mohl pro další akceleraci veřejné diskuse učinit, prosím sdělte mi to. Velice rád budu akceptovat jakékoli návrhy vedoucí k zapojení širších vrstev společnosti do této velmi důležité diskuse.
Lobbistické vlivy
Nezávislost je skutečně "posvátnou krávou" našeho návrhu koncepce. V tom se pan Bursík skutečně nemýlí. Generální výjimka pro dovoz černého uhlí a jaderného paliva je však nesmysl. Černé uhlí dovážet nechceme. To si pan Bursík buď vymyslel, nebo koncepci vůbec nečetl. Pokud se do Česka bude černé uhlí muset dovážet, pak to bude z nouze ctnost. V zájmu naší země ani v zájmu její nezávislosti to rozhodně není. Bohužel jistý dovoz černého uhlí vychází ze simulace budoucího vývoje, v žádném případě však nebude podporován. Chtěl bych pana Bursíka poučit, že černé uhlí je v naší zemi používáno ve značné míře při výrobě oceli. Zde hraje nezastupitelnou úlohu. Pokud nebude možné uhlí dále v česku těžit, bude se muset patrně dovážet minimálně pro tyto technologické účely. Jinou variantou je otevření dolu Frenštát, které chtěl pan Bursík zřejmě navrhnout. Nejsem si ale jistý, že tato varianta je z ekologického hlediska právě nejlepší.
Pokud se týká dovozu jaderného paliva, tady jde naopak o opatření posilující nezávislost. Podíl ceny jaderného paliva v ceně výsledné elektrické energie je řádově menší, než je tomu u klasických zdrojů. Laicky řečeno, na jednu terawatthodinu energie vyrobené v Temelíně, stojí palivo několikrát méně než uhlí, ze kterého se vyrobí terawatthodina například v Dětmarovicích. Myslím, že z tohoto srovnání je jasné, proč jaderná energetika zvyšuje nezávislost České republiky na cizích zdrojích. Otázka plynu a jeho energetického využití je rovněž jasná. Plyn není tuzemský zdroj a proto nebude primárně podporován. Nebude rozhodně znevýhodňován vůči dováženému uhlí. Pouze nebude preferován vůči domácím zdrojům, které se zcela jistě ekonomicky prosadí.
Ochrana klimatu a životního prostředí obecně
Já osobně patřím mezi lidi, který leží problematika ochrany životního prostředí skutečně na srdci. Proto z celého materiálu přímo vyzařuje preference zdrojů, které životní prostředí zatěžují minimálně. Proto chceme maximalizovat podíl obnovitelných zdrojů, proto preferujeme jadernou energetiku. Pokud preferujeme domácí uhlí, pak pouze proto, že pouze obnovitelné zdroje a jaderná energetika pro pokrytí našich potřeb stačit nebude. Ze všech ostatních alternativ, jejichž účinky na životní prostředí jsou srovnatelné, je poté přirozeně nejefektivnější podpora zdrojů domácích. Jestliže pan Bursík hovoří o vysokých měrných emisích ČR, pak mu doporučuji porovnání se srovnatelnými zeměmi a ne s průměrem EU. Srovnávat se s agrárními státy je směšné, srovnání například s Francií je pro nás samozřejmě výzvou. Francie má nesrovnatelně vyšší podíl jaderné energetiky než naše země. Na celkovém znečištění je to potom samozřejmě znát. Ze srovnání s podobně zaměřenými zeměmi jako jsme my, například s Belgií nebo Velkou Británií, však nevycházíme nijak špatně. I zde však chápu, že lze do budoucna ledacos zdokonalit či vylepšit.
Nepochopení role státu
Pan Bursík píše o tom, jaká by měla být role státu v prostředí otevírajícího se trhu s elektřinou a plynem. Údajně bychom zjistili, že stát energetické zdroje neplánuje ani nestaví. K tak hlubokému nepochopení ze strany pana Bursíka snad ani není co dodat, snad jen doporučení, aby si přečetl příslušné direktivy EU. Možná mu pak úloha státu v tak strategické oblasti, jakou energetika bezesporu je, bude poněkud jasnější. Domnívat se, že v této oblasti vše vyřeší neviditelná ruka trhu, je takový nesmysl, že snad ani není nutné ho vysvětlovat. Stačí snad jen poukázat na všeobecně známé problémy, do kterých se překotnou liberalizací dostal stát Kalifornie v USA.
Priority
Pan Bursík tvrdí, že bude usilovat o to, aby energetická náročnost našeho hospodářství klesla v roce 2030 na 60 až 70 % dnešního stavu. To přirozeně zastaví růst HDP a postaví naši zemi na roveň států jako je Albánie nebo Mongolsko. Nebudeme se tedy ubírat cestou Evropy nebo USA, půjdeme zpět na úroveň průmyslově primitivních států. Patrně se budeme více zabývat zemědělskou výrobou, jejíž energetická náročnost je samozřejmě nižší než je tomu například u výroby oceli. Musím odpovědně prohlásit, že toto naše vize skutečně není. Zde se s panem Bursíkem nejsme schopni shodnout ze zcela zásadních důvodů.
Naopak se chceme dostat se spotřebou elektrické energie v domácnostech na úroveň EU, což bude představovat její značný nárůst. Rovněž celková spotřeba primárních zdrojů musí respektovat předpokládaný růst HDP. Přes všechny předpokládané úspory a přes značný pokles energetické náročnosti tvorby HDP nelze v žádném případě očekávat, že celková spotřeba energie v roce 2030 bude nižší než nyní. Do roku 2030 se celkový HDP více než zdvojnásobí. Hovořit o spotřebě na úrovni 60 až 70 % dnešního stavu je pouze ukázka naprosto amatérského a naivního pohledu na realitu.
Jaderná energetika
V článku se hovoří s velikým despektem o jaderné energetice. Argumentem je to, že není vyřešena koncovka - řešení radioaktivních odpadů. Zamyslel se ale někdo nad tím, u kterého fosilního zdroje je koncovka vyřešena? Chtěl bych zdůraznit, že poměr mezi jaderným odpadem a produkcí skleníkových plynů na jednotku vyrobené energie je v řádu milionů. Tedy na jednu tunu jaderného odpadu v Temelíně vyprodukuji řádově milion tun CO2 v klasické elektrárně. Kde tedy je proklamovaná šetrnost vůči životnímu prostředí. Vždyť snad i pan Bursík ví, že obnovitelné zdroje nezajistí 100 % spotřeby elektřiny. Pro zbytek nám tedy zbývá volba - tuna jaderného odpadu, nebo milión tun skleníkových plynů.
Jaderná energetika je přitom zatím bohužel jedinou perspektivou výroby elektrické energie po vyčerpání fosilních zdrojů. Možná se to někomu může zdát jako příliš vzdálená budoucnost, ale skutečnost může být dramaticky jiná. Ceny fosilních paliv budou nutně růst a jádro je jejich jedinou alternativou.
Odborníci na celém světě již tento fakt dávno pochopili a jaderná energetika zažívá nebývalý rozvoj. Investice do výzkumu jsou enormní. V tomto okamžiku se na světě staví několik desítek nových reaktorů. Stane se stará dobrá Evropa ostrovem populistické zaostalosti? Budeme v budoucnu nakupovat jaderné technologie z USA, Číny či Indie? Doufejme, že ne.
Scénáře a obnovitelné zdroje
MPO je ze všech stran napadáno, že neposkytuje ve svých scénářích dostatečný prostor obnovitelným zdrojům energie. Scénáře jsou napadány jako zmanipulované, tendenční a preferující klasické zdroje. Chci říci jednoznačně, že scénáře jsou výsledkem simulace. Nelze kritizovat výsledek takového procesu. Proces neprovádím ani já, ani nikdo z mých spolupracovníků. Proces provádí příslušný program.
Kritizovat můžeme vstupy. My dnes počítáme s enormní podporou obnovitelných zdrojů elektřiny v budoucnu - zhruba na úrovni podpory dnešní. Dnes například podporujeme elektřinu vyrobenou ve větrných elektrárnách extrémně vysokou výkupní cenou - 3 Kč/kWh. Pro srovnání, tržní cena takové elektřiny vyrobené v klasické nebo jaderné elektrárně je hluboko pod jednou korunou. Jestli chce pan Bursík zajistit větší podíl obnovitelných zdrojů, musí říci jakou výkupní cenu nastavíme. Bude to pět, deset, nebo dvacet korun za kilowatthodinu? Pak možná dosáhneme většího podílu těchto zdrojů. Budeme ale jako spotřebitelé ochotni platit za elektřinu dvoj, troj, nebo pětinásobek dnešní ceny? Já o tom výrazně pochybuji. Pokud znají pánové ekologové jinou cestu podpory, ať ji veřejně sdělí a obhájí. Já potom velice rád uznám svou chybu a budu bojovat za mnohem vyšší využití těchto zdrojů. Tyto zdroje zvyšují nezávislost naší země více, než kterékoli jiné a jsou proto v absolutním souladu s naší koncepcí. Jestliže se dnes neprosazují, je důvodem jejich bohužel zatím absolutní nekonkurenceschopnost v porovnání se zdroji ostatními.
Stále doufám v konstruktivní přístup všech ekologických hnutí v naší zemi a věřím, že v krátké době vznikne mezi nimi a MPO skutečně smysluplná a racionální diskuse. Ještě jednou děkuji reprezentantům Hnutí Duha za jejich velmi konstruktivní přístup a faktický a odborný příspěvek do naší koncepce.
reklama
