Jaroslav Hyžík, Aleš Bláha: STEO: Spalovny odpadu jsou a budou nedílnou součástí každé inteligentní koncepce
|
Poznámka serveru Ekolist.cz:
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma:
"Mě by stát podporovat výstavbu spaloven komunálního odpadu?"
O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
|
STEO nechce jít nevhodnou a mylnou cestou nastoupenou např. v SRN, kde je křečovitě hledáno řešení důsledků zeleného šílenství investorů různých mechanicko-biologických úpraven (MBÚ) směsného komunálního odpadu (SKO).
STEO prosazuje vysoký stupeň látkové recyklace prováděné občany (tzv. přinášecí a odnášecí systémy) s následným přímým energetickým využíváním již jinak nevyužitelného směsného komunálního odpadu.
Ano, i když podmíněné!
U MŽP došlo v otázce podpory energetického využití materiálově již jinak nevyužitelného zbytkového SKO k základnímu názorovému posunu, který je v souladu s evropskou koncepcí nakládání s odpady a v souladu s již delší dobu zavedenou praxí ve vyspělých zemí EU. Nicméně MŽP podmiňuje ekonomické srovnání procesu přímého energetického využívání odpadu s prokázaně nevhodnou cestou mechanicko-biologické úpravy odpadu na dvě základní frakce: jednu, která ne vždy splňuje kriteria uložení do skládky a druhou vysokovýhřevnou – tak zvané alternativní palivo, které by mělo být přidáváno k palivu používaném v cementárnách, v elektrárnách a v průmyslových energetických zařízeních (spoluspalování). Přičemž cementárny nezpracovávají primárně alternativní palivo z procesu MBÚ nýbrž některé vytříděné složky komunálního odpadu, pneumatiky a tekuté průmyslové odpady.
Toť otázka!
Která z těchto technologií respektive jejich kombinací splňuje nejpřísnější požadavky na ekologii a ekonomiku?
Pokud MŽP nastaví stejné ekologické mantinely, tzn. srovnatelné emisní limity pro všechny tyto uvažované technologie, bude hrát primární roli ekonomický výsledek posouzení, tzn. investiční náklady versus provozní náklady a fond provozní doby. Při kombinaci MBÚ a spoluspalování ve stávajících zdrojích budou investiční náklady určeny součtem nákladů na vlastní mechanicko-biologickou úpravu a na úpravu stávajících energetických zdrojů.
Investiční náklady na zřízení MBÚ jsou cca poloviční ve srovnání s klasickou spalovnou při srovnatelné kapacitě. Vytříděné materiálové toky z MBÚ pak musí být pokryty spolehlivými a dlouhodobými smlouvami na odbyt takto získaných materiálů. V případě spoluspalování odpadu upraveného na palivo se bude vždy jednat o spoluspalování odpadu (viz příslušný rozsudek Evropského soudního dvora), tedy nikoliv o spoluspalování „paliva“. V takovém případě musí být každá energetická jednotka, která by byla vůbec ochotna akceptovat spoluspalování „paliva“ z odpadu, vybavena komplexním zařízením na čištění veškerých spalin vzniklých přeměnou celkové energie základního paliva a „paliva“ z odpadu. Pozornost musí být rovněž věnována zpracování zbytkových látek z procesu spalování. Je zřejmé, možnost spoluspalování odpadu je možností pouze teoretickou a pro řešení závazku vůči EU - do roku 2013 odklonit 1,4 milionu tun odpadu od skládky – pro odpadové hospodářství České republiky bezvýznamnou. Sdružení STEO nemůže a nebude podporovat pouze tak zvané energetické využívání odpadu, tedy ekonomicky nesmyslné a provozně problematické spoluspalování výhřevné frakce získané v úpravnách SKO.
Kde na to vzít?
Jinými slovy: Vysokovýhřevná frakce vytříděná mechanicko-biologickou úpravou by mohla být využita např. ve stávajících teplárnách a elektrárnách, které by ale musely upravit technologii čištění spalin dle požadavků na zpřísněné emisní limity. Vzhledem k tomu, že ve stávajících zdrojích lze spoluspalovat vždy jen určitý podíl vytříděné vysokovýhřevné frakce (pokud se chceme vyhnout výstavbě dalšího termického zařízení pro využití kompletního výstupu vysokovýhřevné frakce, zařazeného za MBÚ, které by pak celkové investiční náklady „katapultovalo“ na cca 1,5 násobek investice do srovnatelné klasické spalovny) musela by být technologie čištění spalin stávajícího zdroje projektována na celkový spalinový proud, tvořený např. z 10% vysoce výhřevnou frakcí a z 90% hlavním fosilního zdrojem To se neoddiskutovatelně odrazí ve výši investičních nákladů. Prospěšným aspektem by bylo ale celkové zlepšení kvality ovzduší, neboť pro klasické energetické zdroje (teplárny, elektrárny) platí nyní mírnější pravidla než pro spalovny, zejména co se emisí SO2, NOx, CO a tuhých částic týče.
Právě na této pragmatické ekologicko-ekonomicky vyvážené úvaze je založena odpadová politika západoevropských zemí, které se rozhodly investovat do výstavby spaloven, ne do mechanicko-biologických úprav s následnou nutností řešení využití jejích výstupů.
Jak to vlastně s MBÚ bylo?
Již ke konci 80. let - a hlavně pak v 90. letech minulého století byly v Evropě vedeny rozsáhlé diskuse o vhodném zpracování komunálního odpadu před jeho uložením do zemské kůry – do skládky.
Řada měst a svazů měst a obcí postavila zařízení na energetické využívání odpadu vysokého technického standardu s výkonnými systémy k čištění spalin a se zařízením na využívání a na zpracování zbytkových látek. Některá města či některá komunální seskupení se vydala zvláštní cestou levných či laciných řešení, která nemohla v požadované míře životní prostředí chránit. Tato zanedbání a chybný vývoj odpadového hospodářství měly různé důvody. Jeden z těchto důvodů spočívá v určité (technicky neoprávněné) „etablizaci“ procesů MBÚ.
Jak je to s MBÚ dnes?
Dnes je situace v SRN ohledně nasazení alternativních paliv taková, že je cca 7 milionů tun tohoto paliva skladováno ve skladech a ročně k tomuto množství přibývá dalších cca 5milionů tun. Pro tato množství alternativních paliv se hledají možnosti spoluspalování ve výše uvedených zdrojích. Nicméně zkušenosti ukázaly, že taková řešení nelze beze všeho přijmout. Vyskytly se závažné problémy s ročním fondem provozní doby (koroze tlakových částí kotle), s ekonomikou provozu jakož i s právní konformitou tohoto postupu.
Odborná rada pro otázky životního prostředí (Sachverständigenrat für Umweltfragen, Reichpietschufer 60, D-10785 Berlin) ve své expertní zprávě za rok 2008 (Ochrana ŽP ve znamení změny klimatu) ohledně MBÚ na straně 675 uvádí:
„Další výstavba zařízení MBÚ se s ohledem na otevřené otázky nedoporučuje“.
Jak to chceme?
Pokud by emise stávajícího zařízení bez technologických úprav při spoluspalování odpadu s označením vysoce výhřevná frakce, byť pouze hypoteticky, byly na takové úrovni, že by právě splňovaly ať stávající či dokonce zpřísněné požadavky na tyto zdroje, vyvstává otázka celkové roční produkce škodlivin do ovzduší. Roční emise se totiž sčítají. Spálením 10%-ního podílu odpadu v 10 spoluspalovacích zdrojích by sice tyto zdroje, každý za sebe, popřípadě limity díky „naředění škodlivin“ ve spalinách plnily, ale v součtu by se do ovzduší uvolnilo stejné množství škodlivin jako při spálení 100% odpadu v jednom jediném zdroji, jedné jediné spalovně, avšak bez čištění spalin. Za to by nám životní prostředí určitě nepoděkovalo.
Spalovny SKO mají svůj odbyt produktů z energetického využití vyřešen. Elektrická energie a tepelná energie je dodávána do distribučních soustav, spalováním a čištěním spalin vzniklé zbytkové materiály je možné upravit tak, aby bylo zajištěno jejich trvalé bezpečné uložení do zemské kůry nebo zpracování na použitelné produkty (stavební materiál, recyklace zinku). Přepálený a vytříděný železný šrot a neželezné kovy jsou další žádanou surovinou získávanou ze škváry.
„Kvalita“ zbytkového materiálu, tzn. jeho škodlivý potenciál je z drtivé části určován kvalitou vstupu tedy kvalitou předtřídění SKO před svozem do spalovny. To ovlivňují převážně domácnosti samy. Domácnosti tak vlastně slouží jako decentralizované mechanicko-biologické úpravny. Na tomto principu je založena odpadová politika vyspělých západoevropských zemí.
Energetické využívání odpadů umožňuje:
1. Úsporu nenahraditelných zdrojů paliv.
2. Desetinásobné snížení objemu a minimálně 60 – 70ti %-ní snížení hmotnosti odpadu ukládaného na skládku.
3. Mineralizaci organického uhlíku.
4. Imobilizaci škodlivin ve zbytkových materiálech z procesu EVO.
5. Získávání surovin ze zbytkových materiálů
6. Získávání čistých kovů – např. zinku (úpravou zbytkových materiálů z procesu čištění spalin).
7. Inertních vlastností zbytkových materiálů – zajištění trvalého bezpečného uložení do zemské kůry nebo zpracování na použitelné produkty.
8. Prokazatelně nejčistější získávání energie spalovacím procesem. Žádné, sebelépe odsířené spaliny z elektrárenských procesů se nemohou svojí kvalitou srovnávat s vyčištěnými spalinami z procesu EVO.
Energetické využívání odpadů je v antropogenní sféře zařazeno na konec spotřebního řetězce a tvoří tak logický vysoce účinný ochranný filtr na výstupu z antropogenní sféry do životního prostředí.
V Evropě je dnes v provozu téměř 400 zařízení na energetické využívání odpadu, která reprezentují významný příspěvek k ochraně životního prostředí.
Názor zkušených odborníků v zahraničí i u nás je jednotný: Ekonomicky únosné a provozně mnohonásobně ověřené přímé energetické využívání jinak nevyužitelného odpadu ve spalovnách je a bude i nadále nedílnou součástí každé inteligentně vyřešené koncepce odpadového hospodářství.
reklama
Jan Hyžík je předseda představenstva STEO, Aleš Bláha je předseda dozorčí rady STEO.
