Jindřich Petrlík: Arnika: Spalování odpadů není ekologické, ekonomicky výhodné ani veřejně prospěšné

Stát je instituce placená občany a jako takový by měl chránit jejich zájmy. K těm patří nepochybně zdraví, prostředí, ve kterém žijí, kultura, vzdělání a řada dalších věcí. Investice jím podporované by měly být veřejně prospěšné. Skládky odpadů ani spalovny by takový punc rozhodně mít neměly, protože nejsou veřejně prospěšnými investicemi. Pokud někomu prospívají, pak jsou to jejich provozovatelé anebo firmy dodávající technologii pro jejich vybavení, jejich stavitelé. Stát by měl v oblasti nakládání s odpady podporovat řešení, která nepřinášejí další problémy, tedy například vracení materiálů uložených v odpadech zpět do výroby anebo předcházení vzniku odpadů. Spalovny odpadů jsou nákladnými stroji, které znehodnocují materiál a energii uloženou v odpadech. Přestože nám jejich provozovatelé tvrdí pravý opak, skutečnost je taková, že spalovny odpadů přispívají k produkci skleníkových plynů. Uhlík, který spalovny z odpadů uvolní v podobě jeho oxidů, zůstane v odpadech lépe vázaný při jejich recyklaci anebo v případě biodpadů zkompostováním. Energie vložená do výroby původních výrobků je lépe zhodnocena recyklací odpadů než jejich spálením. K ještě větší úspoře energie samozřejmě vede nižší spotřeba materiálů proměňovaných v odpady. Dobře to dokumentuje příklad nakládání s odpady z různých druhů papíru (viz graf).

Úspory energie pro různé typy papíru (MJ/kg). Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Zdroj: Arnika

Přestože dnes již většina spaloven snížila úniky toxických látek do ovzduší v době svého běžného provozu pod stanovené emisní limity, problémem zůstávají těžké kovy a perzistentní organické látky jako například dioxiny v odpadech z čištění spalin, ale i v popeli po spálení odpadů. Známý je případ z anglického Newcastlu, kde byl použit smíchaný popílek z čištění spalin s popelem ze spalovny jako materiál na povrchovou úpravu cest mezi zahradami. V doma chované drůbeži a jejích vejcích byly následně zjištěny velice vysoké koncentrace dioxinů, těžkých kovů a dalších toxických látek. Pokud by místní obyvatelé konzumovali déle takto kontaminované produkty, mohli by se u nich projevit značné zdravotní problémy. Kontaminovaný materiál byl naštěstí z cest odstraněn.

Samotná podstata spalování odpadů, tedy použití ohně, navíc zakládá daleko pravděpodobnější vznik havárie spojené s požárem, než je tomu například u recyklačních zařízení. Potvrzují to případy z požárů ve spalovnách odpadů i v České republice. Při požáru spalovny dochází k únikům stejně nebezpečných látek jako při požáru skládky odpadů, tedy dioxinů, ale i chlorovodíku a dalších škodlivých látek. Zcela nedávno k takovému požáru došlo ve spalovně v Liberci. Daleko horším byl však požár spalovny Emseko ve Zlíně v roce 1997, kdy celá lehla popelem.

Příklady některých spaloven u nás dokumentují rovněž, jak špatnou investicí byly z hlediska návratnosti. Ve snaze vykreslit stavbu spalovny coby zázračného stroje na likvidaci odpadů v růžových barvách, dopouštěli se investoři a politici před veřejností značných nepřesností v ekonomických předpokladech a výpočtech. Tu vypadla suma nutná na dovybavení dioxinového filtru, jinde náklady na likvidaci odpadů produkovaných samotnou spalovnou. Na provoz všech tří velkých spaloven komunálních odpadů v ČR doplácela veřejnost v podobě útrat z veřejných rozpočtů. Liberecká spalovna skončila s problémovými úvěry někdejší IPB v Konsolidační bance. Špatnou investici, pro změnu do spalovny nebezpečných odpadů, dodnes řeší město Plzeň. Splacení dluhu se od spalovny odpadů nikdy nedočkalo ani město Lysá nad Labem.

Spalování odpadů není ekologické, ekonomicky výhodné ani veřejně prospěšné. Proč by tedy stát měl tuto slepou uličku vývoje v nakládání s odpady podporovat? Jiná řešení v podobě předcházení vzniku, důsledného třídění a recyklace odpadů, sice nevypadají na první pohled tak grandiózně jako stavby spaloven, ale jsou příznivější životnímu prostředí a vytvářejí také více pracovních míst.

Poznámka serveru Ekolist.cz: Redakce Ekolistu.cz oslovila několik zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma: "Mě by stát podporovat výstavbu spaloven komunálního odpadu?" O komentář k tomuto tématu jsme požádali: Jindřicha Petrlíka, vedoucího programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika - jeho názor najdete na této stránce. Zdeňku Bubeníkovou, ředitelku odboru odpadů ministerstva životního prostředí. Její komentář naleznete zde. Jaroslava Hyžíka a Aleše Bláhu ze Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů. Jejich komentář naleznete zde.

---

reklama

---