Tomáš Kvítek: Voda v krajině a vodní nádrže – otázky pro potenciální poslance a ministry

Záchytný průleh se zatravněním a stromořadím

Foto | Tomáš Kvítek

Cituji z článku, pro ty co jej nečetli:

„Piráti mají následující představu: 1) Zemědělci nemohou na zavádění takových opatření tratit. Naopak, je to pro ně často organizačně i technicky náročné. Jedná se ale o službu pro nás všechny, proto se jim to musí finančně vyplatit“. 2) „Stávající zmenšení půdních bloků na 30 hektarů nic neřeší. Je potřeba zatravnit místa s největší erozí, přerušit nebo využít odvodňovací systémy, obnovit meze a remízky, vrátit na pole stromy a keře. Tohle všechno musí být podporováno státem“. 3) „Přehrada udržuje hodně vody na jednom uzavřeném místě. Vodu je potřeba zadržet v celé ploše krajiny, přímo v půdě“.

ČSSD má názor, „že vodní plochy se hodí pouze ve chvíli, kdy je třeba zahladit krajinu po těžbě. Vhodnější jsou podle něj malé rybníky, mokřady nebo tůně“.

Je celkem jasné, že opatření je třeba zemědělcům zaplatit. Takže prvá otázka je, ví někdo z politiků, kolik to bude stát a za jak dlouho by se opatření mohla zrealizovat (protierozní opatření, regulace odtoku vody z drenážních systémů, opatření k retenci a akumulaci vody na zemědělské půdě)? Je představa co to bude znamenat, že někde zatravním místo s největší erozí a nemám k tomuto zatravněnému půdnímu bloku polní cestu? A co bude zemědělec dělat s trávou? Terénním výzkumem je prokázáno, že pokud nebudou na poli, kde není zatravněno technická opatření k zadržení vody, tak erozi ovlivňující jednotlivé složky přírodního prostředí zásadně neomezíme. Protože velké přívalové srážky není samotná půda s plodinou nikdy schopna zadržet, i kdyby byla půda v ideálním stavu! Když na poli budou technická opatření (záchytné příkopy a průlehy s ozeleněním), eroze nebude nikoho zajímat! A je nutné zdůraznit, že nepomohou všemi pády skloňované remízky a zelené pásy (nemají retenční prostor)! Tomu výrazně nepomohou ani menší půdní bloky. Pro zadržení vody na poli a snížení eroze půdy potřebujeme komplexní řešení. Je připraveno? Příklad: voda se zeminou se v záchytném příkopě, průlehu zadrží, voda vsákne - podpoří vznik vyšší hladiny podzemní vody, nezpůsobí velké škody na pozemku, intravilánu, komunikacích (viz foto 1).

Zemina z erozí postiženého pole bude na něm zadržena, vytěžena a dána zpět na pole. Eroze tedy bude, ale nebude škodit vodním a vodárenským nádržím, rybníkům, říčním a přilehlým ekosystémům, jakosti vody. Nápad přerušit nebo využít odvodňovací systémy je chvályhodný.

Jak se to bude realizovat v praxi? Jsou politici již teď připraveni legislativně? Co z toho bude mít vlastník pozemku, když bude souhlasit s realizací? Jak budeme reagovat, když vlastník pozemku nebude souhlasit s realizací a na půdním bloku bude třeba 20 vlastníků? Co se bude dít, když např. soused nebude souhlasit s opatřeními? Je připravena novela zákona o vodách s ustanovením Vodních družstev? Nebo se bude čekat, až to vyřeší pozemkové úpravy, ca za 5-100 let? Dostane vlastník pozemku nějakou kompenzaci? Dojde k nějaké kompenzaci od investora (státu) uživatelům pozemku za ztrátu produkce, zvýšené náklady na obhospodařování pozemku? Dojde ke změně druhu pozemku po výstavbě - jak to ovlivní daň z nemovitých věcí? Budou opatření evidována v katastru nemovitostí? Zůstanou na tyto plochy přímé platby, kdo to bude garantovat? Bude SZIF s těmito opatřeními souhlasit? Nezmění se cena pachtu/nájmu po výstavbě opatření? Neznehodnotí se cena pozemku po výstavbě? Kdo bude zajišťovat údržbu opatření? Budou nějaké kompenzace za údržbu opatření? Jak dlouho tato opatření budou muset být udržována? V jakém rozsahu budou hrazeny projekty a realizace - pokud bude něco muset platit vlastník pozemku, nebude o opatření zájem? Kdo zařídí všechny související práce okolo projektů a realizace opatření? Pokud nebudou tyto otázky hned zkraje volebního období „na stole“ podchyceny právně, legislativně, tak jsou všechny tyto návrhy a opatření „na vodě“.

Názorem i je, že „přehrada udržuje hodně vody na jednom uzavřeném místě. Často to je přirovnáváno ke kýblu s vodou na vyprahlém poli. Může trochu protékat, můžete z něj nabírat vodu, dokud tam nějaká je. Ale to neřeší problém. Vodu je potřeba zadržet v celé ploše krajiny, přímo v půdě.“ Ano, to je však jen část pravdy.

Jak řekl jeden moudrý člověk, pravda je složena ze dvou polopravd. Již jsem zde psal v článku Půda nemá kohoutek, že půda sama o sobě na sucho nestačí a deklaruji to následujícím příměrem. Pokud nedám krávě krmení do žlabu, tak ji moc nepodojím. Pokud nedám půdě dostatek srážek (delší období sucha), tak z ní taky za určitou dobu nic nevyteče. A na tom nezmění nic sebelepší opatření v krajině – přesto jsou vítána a jsou potřebná.

Přečtěte si také |

Tomáš Kvítek: Půda nemá kohoutek

A z tohoto důvodu jsou proto potřebné i vodní nádrže - ten kýbl v období dlouhodobého sucha, kde jinde již voda nebude, bude moc potřebný a vzácný. My jsme zatím zvyklí jen na 5-6 leté období sucha (a to po 3 letech sucha začínáme hodně hysterčit), ale co potom až přijdou sucha, trvající např. 15 let. Kde vezmeme vodu? Jakým nástrojem lze zajistit, aby se nejméně na čtvrtině půdy hospodařilo v ekologickém režimu“? Je představa co to znamená v ekonomice podniku? Jak dosáhnout toho, aby pro půdu bylo dostatek hnoje - jakým nástrojem? Kde seženeme rychle dobytek? Krmit budeme siláží z kukuřice, nebo senem? Za jakou dobu lze dosáhnout kýženého stavu? Co to znamená pro ekonomiku podniku a celého zemědělství? Více travních porostů, více dobytka - co s masem, máme dostatečný zpracovatelský průmysl? Omezit používání chemie v půdě je žádoucí, do jaké míry? Co to bude stát? Bude omezení chemie stačit na retenci a akumulaci vody v krajině?

Jsem tedy zvědav, jak se s těmito otázkami „popasují“ politici resp. ministři, kteří mají ambice změnit českou krajinu. Jedna věc je mít program, druhá věc je umět jej zrealizovat. Zatím je však mnoho otázek nezodpovězených.

Komplexní řešení, s kterým nikdo z politických stran zatím nepřichází, je následující: potřebujeme mít v krajině přírodě blízká a technická opatření na zemědělské půdě, mít dostatek hnoje, podporovat hlubokou orbu a hloubkové podrývání, na loukách provádět prořezávání drnu, omezit chemické prostředky a taky stavět vodní nádrže. Buď to bude jako obvykle, ode zdi ke zdi, nebo komplexní řešení.