https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomasn-kvitek-jak-jsem-se-na-malou-chvilku-stal-ministrem-zemedelstvi-s-kouzelnym-proutkem
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tomáš Kvítek: Jak jsem se na malou chvilku stal ministrem zemědělství s kouzelným proutkem

14.9.2020
První environmentální problém, který bych chtěl řešit: soběstačnost ve výrobě potravin a potravinovou bezpečnost. Ilustrační snímek.
První environmentální problém, který bych chtěl řešit: soběstačnost ve výrobě potravin a potravinovou bezpečnost. Ilustrační snímek.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ladislav Kucharský / Beleco
Když jsem si přečetl nabídku redakce Ekolistu, že mohu napsat článek s fabulací na téma „jsem na chvilku ministrem zemědělství a mohu mávnutím kouzelného proutku napravit tři největší environmentální problémy tohoto rezortu a jaké změny bych vykouzlil a proč“, nejdříve jsem si pomyslel, že je to velmi zajímavý počin redakce, napsání článku bude vlastně velmi jednoduché, vždyť názory na vodu v krajině mám pořád konzistentní a tak není co řešit. A environmentální problémy v zemědělství „ty zná přeci každé malé dítě“, vyjadřuje se k tomu „zasvěceně“ kde kdo, tak není co řešit. Později jsem si uvědomil, že „to žádná legrace nebude“. Napsat něco, co bude mít nějaký reálný základ a nebude to jen snění „akademika“. Ale když již být alespoň na chvilku „kouzelnickým ministrem“, tak současně zapracuje ješitnost chlapa, a závěrem je poznání „tak to musí být něco, jako památník „kouzelnického ministra“, něco co po něm zůstane navěky viset ve vzduchu, kde jinde, že?“ Tedy koncepční záležitosti a ne jen dílčí problematiky. A to pak dá již trochu práce. A stejně se to nemusí povést. A chce to hlavně pokoru.
 

Takže celý text jsem pojal jako ministr bez i s čarodějným proutkem. Tak již dost úvodu a můžeme začít.

Soběstačnost a bezpečnost

První environmentální problém, který bych chtěl řešit: soběstačnost ve výrobě potravin a potravinovou bezpečnost. Že to nejsou environmentální problémy? Není to pravda, ukážeme si proč. Současně český stát, jak ukázala mimo jiné i korona krize, není až tak soběstačný v zásobování obyvatel potravinami, dovoz potravin je obrovský. České zemědělství samozřejmě vyrábí potraviny, ale především vyrábí mnoho surovin a ty vyváží. Není totiž dnes tak velké umění vyrobit (tím se nechci dotknout zemědělských podnikatelů), ale prodat. Mléko, maso „na stojato“, obilí, to vše jde ve velkém objemu mimo ČR a vrací se ve výrobcích s vyšší přidanou hodnotou, na které bohatnou zpracovatelé a obchodníci v zahraničí. Zemědělec je rád, „že žije“, že vyrobil a prodal.

Slovy filmové hlášky, „kde udělali soudruzi z NDR chybu“? Pravděpodobně v roce 1948, ale byli to soudruzi českoslovenští. Tehdy došlo k likvidaci družstevních forem zpracování surovin, k likvidaci malých družstevních mlékáren, jatek, prodejen, kde měli své zastoupení drobní sedláci a statkáři. Ti všichni měli své zisky ze zpracování surovin z výrobků s vyšší přidanou hodnotou, bohatli. Díky vyššímu zisku na přidané hodnotě výrobků by zemědělci, měli mít více dobytka, museli by jej krmit kvalitním senem (ne siláží jako doposavad: inspirující je příspěvek Leoše Pavlaty Travní porosty ve výživě skotu).

Takže jako ministr zemědělství bych chtěl vytvořit pozitivní, motivační ekonomické stimuly pro investice do malých mlékáren, jatek a družstevních obchodů, kde by se vyráběly a realizovaly prodeje místních potravin vlastními zemědělci. Ty výrobky by musely být „voňavé a chuťově excelentní“, zajímavé cenově pro zemědělce, prostě regionální, tak jak to vidíme v zahraničí. Dobré zboží si prostě kupce najde. V důsledku toho by bylo v krajině více luk, více hnoje, více živého „inventáře“. Podpořila by se tedy i diverzita krajiny, flóry a fauny a zvýšila ochrana jakosti vody a ochrana půdy.

Současně bych tímto krokem řešil a pravděpodobně i částečně vyřešil potravinovou bezpečnost státu, tj. ochranu zemědělského půdního fondu. Je jasné, že k tomuto kroku bych musel mávnutím kouzelného proutku sezvat nejlepší ekonomické experty ČR a zadat úkol: je toto udržitelný směr zabezpečení širokého spektra potravin pro obyvatelstvo ČR a bude to rentabilní v čase a prostoru na delší dobu a za jakých podmínek lze toto realizovat? Pokud to lze, pak bych tedy pomocí kouzelného proutku odmávnul a odstranil první problém.

Tůň. Mohlo by se o ní starat vodní družstvo.
Tůň. Mohlo by se o ní starat vodní družstvo.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Voda v krajině

Druhý environmentální problém: realizace drobných vodohospodářských opatření v české krajině. Zaměřil bych se výhradně na rychlé odblokování problémů s realizací drobných technických vodohospodářských a přírodě blízkých opatření v krajině. Teď je to “běh na dlouhou a velmi, velmi pomalou trať, takové langsam, mańana, maybe“ (viz například můj text Reforma neřeší technická opatření k zadržení vody v krajině z roku 2014).

Důvodem je drobná držba půdy, kdy je v ČR mnoho majitelů i s velmi malou výměrou pozemků, kteří na půdě nehospodaří, často v půdních blocích nejsou schopni ani odhadem určit, kde se ten jejich kousek půdy nachází, ale dostávají nějakou výši pachtu a tím to pro ně končí, více je to nezajímá.

Když chcete realizovat v terénu nějaké vodohospodářské opatření, narážíte na: a) neochotu a obavu vlastníků pozemků ze znehodnocení pozemků těmito opatřeními, protože například při prodeji pozemků za účelem výroby plodin mohou být takovéto pozemky neprodejné či za menší cenu, dále může dojít ke zvýšení daně z pozemku při změně druhu pozemku, b) na neochotu nájemců půdy na ní hospodařících v souvislosti s horšími možnosti obhospodařování více strukturované půdy větší mechanizací a většími náklady na provoz a spotřebu PHM.

Bylo by třeba zásadně a po dohodě s AK ČR a ZS ČR změnit dotační politiku státu, ve smyslu méně byrokracie, více dobrovolnosti, méně papírování. Jako ministr bych „na furt“ garantoval v dotační politice MZe neproduktivní investice a současně i přímé platby na tyto neprodukční plochy, dále bych finančně kompenzoval ztrátu produkce z těchto ploch a větší náklady na údržbu takto obhospodařovaných ploch. Zavedl bych tedy trvalé motivační příplatky za mimoprodukční funkce půdy na vybrané neprodukční plochy jak pro vlastníka půdy, tak i pro nájemce. Neprodukční plochy by byly rozmísťované po dohodě zemědělců a vodohospodářských projektantů na vybraných lokalitách v celé výměře jejich obhospodařovaného území (odhad je ca 3-5 % výměry obdělávané půdy) s úhradou projekčních a stavebních prací.

Na základě dobrovolnosti bych tedy motivoval jednotlivé zemědělské podnikatele, vlastníky pozemků, obce, a nechal vše na lidech a jejich iniciativě. Kdo by chtěl „vodohospodářsky příjemnou krajinu“, dostal by velmi zajímavý motivační bonus, kdo by nechtěl, nedostal by nic. Současně bych začal řešit problematiku „vodních družstev“ (vodní družstvo by mohlo být právnickou osobou, stejně jako je společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ), kde by byli zastoupeni jak vlastníci pozemků, tak i uživatelé pozemků, obce a pravděpodobně i stát a toto vodní družstvo by mělo na starost plánování, realizaci, modernizaci a údržbu malých vodohospodářských staveb), aby nemohlo dojít k zablokování realizace přírodě blízkých a drobných technických vodohospodářských opatření jenom kvůli tomu, že můj soused či jiný vlastník pozemku nemá rád změny, lidi, není k dohledání, nemá zájem komunikovat. Kouzelnickým proutkem bych všechny lidi, co vlastní a obhospodařují půdu, motivoval přes finanční příspěvek.

Tím bych bez dalších zbytečných byrokratických omezení výrazné snížil erozi půdy, výrazně bych podpořil zlepšení jakosti vody (neboť znečištění se vždy realizuje přes odtok vody) ve vodních tocích a vodních nádržích, snížil bych rizika lokálních záplav, snížil bych dobu trvání agronomického a hydrologického sucha, zvýšil bych těmito opatřeními hladinu podzemní vody a zvýšil akumulaci vody v povodí. Zachycená voda retenčními opatřeními má i pozitivní vliv z hlediska ochlazujícího účinku vegetace, poutání vzdušného CO2. Současně bych propojením přírodě blízkých a drobných technických vodohospodářských opatření podpořil biodiverzitu flóry, fauny a krajiny.

Řešení uvedeného problému není pouze okamžitým nápadem, ale již konkrétním řešením, které je uvedeno v Certifikované metodice MZe ČR74469/2016-15120 z roku 2016, která může být uplatněna na celém území státu. Metodika vychází z metody kritických bodů odtoku vody z krajiny. Pojem kritický bod (KB) pochází z termínu HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Point) a je obecně používán v mnoha oblastech od potravinářství, kde jsou definovány body, ve kterých je vysoká pravděpodobnost kontaminace potravního řetězce až po odtok vody a ochranu vodních zdrojů. Tyto body se stávají nejdůležitějším kontrolním místem, které je monitorováno a vyhodnocováno (řízeno) tak, aby možný odtok vody a kontaminace vodních zdrojů byla vyloučena, či významně snížena (více zde: https://atlaspvl.vumop.cz/).

Třetí environmentální problém v zemědělství bych pak již neměl, protože dostatek přírodně blízkých a technických vodohospodářských opatření (jejich odhad pro ČR zahrnuje výměru ca 200 000 ha zemědělské půdy) by garantoval všechny mimoprodukční funkce zemědělství. Znamenal by i snížení zátěže půdy a vody pesticidy, dusičnany.

V lesnictví bych výrazněji podpořil neproduktivní investice (vodní nádrže s velkou retenční kapacitou, hrazení bystřin) včetně omezení odtoku z cestní sítě a svážnic a z velkých lesních celků), odkud dochází za zvýšených srážkových úhrnů a intenzivních srážek k velkému povrchovému odtoku. Tato voda pak v lesích často chybí a dole v údolích na malých tocích pak způsobuje povodňové stavy.

Navázal bych tedy kouzelnicky na tradice Rožmberků, rakousko-uherského a později i československého zemědělství, kdy se ve velkém, a s pozitivním vodohospodářským a již tehdy silně ekologickým přístupem ke krajině, využíval široce rozšířený vědní obor meliorace (melio v latině znamená zlepšovat). Do tohoto vědního oboru patří výstavba rybníků, protierozních opatření, drobných vodohospodářských opatření k zadržení odtoku vody povrchové a podpovrchové (drenážní) při přívalových srážkách, opatření proti záplavám, výstavba závlah i odvodňovacích staveb).

Stal bych se kouzelnickým ministrem, který se trvale zapsal do historie České republiky. Jako osvícený kouzelnický ministr bych zanechal dalším generacím krajinu ve výtečném stavu a současně zabezpečil potravinovou bezpečnost a soběstačnost. Kouzelnicky bych se snažil, aby vše nedopadlo dle populárního výroku premiéra Ruska Černomyrdina „chtěli jsme to udělat dobře a dopadlo to jako obyčejně“. Tedy snažil bych se vždy hledat příčiny současného stavu a odstraňovat je, než důvody proč to nejde. Ale to by kouzelný proutek nedopustil!

Tyto návrhy nejsou jen ad hoc momentálními nápady, ale jsou komplexnějším řešením vodohospodářské situace „malé vody v krajině“, kterou se celou svou profesní dráhou zabývám, jak v oblasti základního, tak i experimentálního výzkumu a současně i ve spolupráci se zemědělskou praxí. Mnoho myšlenek vzniklo právě v podnětné diskusi se zemědělci, nejedná se tedy jen o nějaké teoretické snění.

Představte si, že jste se na malou chvilku stal ministrem zemědělství a můžete mávnutím kouzelného proutku napravit tři největší environmentální problémy tohoto rezortu. Jaké změny byste vykouzlil a proč?

Přesně s takovým zadáním se Ekolist.cz obrátil na několik vybraných osobností s žádostí o komentář. Výzvu přijali:

Tomáš Kvítek (Jak jsem se na malou chvilku stal ministrem zemědělství s kouzelným proutkem)

Daniel Pitek (Co všechno bych změnil, kdybych byl ministrem zemědělství s kouzelným proutkem?)

Jaroslav Šebek (Kouzelným proutkem na všechno by měl být zdravý selský rozum).

Daniel Vondrouš (Napravit zemědělství musí jít i bez kouzel)

Vojtěch Kotecký (Naší krajině by pomohlo vyčarovat tři příšerně nudné věci)

Dana Balcarová (Jaké problémy resortu zemědělství bych řešila, kdybych byla ministryní zemědělství?)


reklama

 
foto - Kvítek Tomáš
Tomáš Kvítek
Autor je profesorem na katedře krajinného managementu Zemědělské fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, pracuje i pro Povodí Vltavy.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (18)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

14.9.2020 07:27
Vizi máte hezkou a dá se říci, i rozumnou. Jenže byste tím proutkem musel mávat nejen u nás, ale minimálně po celé Evropě a vypořádat se ještě se dvěma problémy, a těmi jsou dotace a obchodní řetězce. Tudíž zemědělcům vyplácet za komoditu skutečnou, nikoliv pokřivenou cenu a řetězce naučit hrát podle naší agrární politiky, je-li ovšem vůbec nějaká. Vyplácením skutečné ceny byste razantně omezil byrokracii, protože v tom případě by nebyly potřebné stovky zbytečných úředníků na Szifech a podobných institucích, což obávám se, na to by vám ani ta kouzelná hůlka nestačila.
Odpovědět
LB

Lukas B.

14.9.2020 17:58 Reaguje na pavel peregrin
ony ty dotace křivící trh mají kořeny před desítkami let v zemích, kde bylo v zemědělství hodně voličů. dneska už je to jinak a táhne se to víceméně historicky. takže s máváním proutkem by bylo na místě začít ve starých zemích EU.

jediné dotace, které bych s přimhouřením oka snesl, je údržba kulturní krajiny - ostatně, přiznávám, sám pobírám na mé strmé louky fantastické zhruba dva tisíce ročně.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

15.9.2020 07:08 Reaguje na Lukas B.
Problémem nejsou ani tak všeobecné dotace EU, ale národní. A tam Poláci a staré země EU šlapou zatím pěkně na pedál oproti nám. Jinak souhlasím, že je to především politická otázka- v Polsku by zemědělští voliči vládě vyprášili kožich , zatímco u nás těch již necelých sto tisíc aktivních zemědělců je jako prdnutí do varhan.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 07:19 Reaguje na pavel peregrin
Ale to byl sen minulého režimu, příblížit vesnici městu...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 07:19 Reaguje na pavel peregrin
Ale to byl sen minulého režimu, příblížit vesnici městu...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 07:20 Reaguje na Karel Zvářal
Zapeklitá myška!
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 07:20 Reaguje na Karel Zvářal
Zapeklitá myška!
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.9.2020 08:55 Reaguje na pavel peregrin
Nemůžete mít polákům za zlé, že si uvědomují význam silného zemědělského sektoru a z něj plynoucích benefitů pro venkov. Prostě mají daleko více rozumu, než obyvatelé tohoto absurdistánu, politickou reprezentací počínaje a zhýčkanou městskou populací konče. A to i v situaci, kdy tuto zemi ovládá největší "zemědělec". Nelze také opomenout fakt, že současný nízký počet zemědělských subjektů, má původ v kolektivizaci zemědělství, stejně jako celkový nevalný stav venkova. I Vy zde rád podtrhujete "benefity" zcelování zemědělských ploch do obřích lánů a tím pádem i likvidaci drobných zemědělců ve prospěch agrárních kolosů. Jsou to zhusta právě představitelé velkých podniků, kdo se zuby nehty brání zvýšení podpory pro malé subjekty a vstupu nových subjektů do sektoru.
Jak jsem již vzpomínal dříve, řada menších zemědělců po revoluci skončila vytunelovaná a rozkradená, nepamatuju, že by se za nás tehdy ti velcí jakkoli postavili, naopak se všichni třepali na to, jak si urvou svůj kus. Tudíž celkově malý počet zemědělských subjektů a na ně navázaných pracovních míst na venkově, je částečně důsledkem hamižnosti a krátkozrakosti velkých hráčů.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

15.9.2020 13:24 Reaguje na Jakub Graňák
Ale já jim to vůbec nemám za zlé, i když Poláky historicky nemusím! Samozřejmě, že lví podíl na současném stavu mají předešlé vlády. Jenže ve zmenšování zemědělských celků není cesta, to je tragický omyl - právě velké podniky mají a budou mít budoucnost již jen z hlediska úbytku pracovních sil. Malí soukromníci nemají ve velké míře nástupce a do budoucna se stav bude jen zhoršovat. Vidím to okolo sebe naprosto jednoznačně.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 17:37 Reaguje na pavel peregrin
Máte svůj díl pravdy, ale jsem spíše toho názoru jako pan Graňák. To pojetí "velký, větší, největší" je právě cesta do pekel. Byl jsem rád za vítězství Dudy, protože reprezentuje konzervativní venkov. My už jsme tak doblblí (a zlhostejnění) tou ofi masáží, že naprosto přestáváme myslet. Sousedi mají stále své nudličky, zatímco polska máme my jedny z největších v unii. A od toho jsou dotace, aby tyto malé farmičky podporovaly, protože to jednak udržuje zaměstnanost venkova, a také to přispívá k větší rozmanitosti produkce, zatímco giganti se omezují na top komodity. Byl jsem se Santou vždycky v rozporu, že o všem rozhodne trh. Pokud přestaneme selsky myslet a konat, a podlehneme moci kapitálu, není pro tento druh místo na Zemi...
Odpovědět
pp

pavel peregrin

15.9.2020 18:30 Reaguje na Karel Zvářal
Ano, ale je nutno si pořád uvědomovat, že pokud by se dotace zrušily, tak ti malí neobstojí. To není nic proti malým, ale jen konstatování. Santa zde nadělal hodně přehmatů, ale v tom, že trh řeší, v tom s ním souhlasím. Má to ale jeden podstatný háček- ten trh nesmí být deformovaný, což dnes bohužel je po celém světě.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 18:50 Reaguje na pavel peregrin
Dotace na ha je ta největší deformita, jakou si "silní hráči" vymysleli a hýčkají. Rozdrobení megalánů je to nejlepší protierozní opatření, proto jsem pro podporu tohoto stylu hospodaření. Santa není ekonom, ale monetista, jinak by nehlásal takové nesmysly o ekologii. Protože ekologie je ekonomická, což pochopit je nad jeho možnosti.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

15.9.2020 19:10 Reaguje na Karel Zvářal
Pořád se to točí okolo základní věci, a tou je zaplatit za komodity skutečnou cenu. Jenže do toho se nikomu nechce- propuštění stovek v tu chvíli zbytečných úředníků z ještě zbytečnějších úřadů a nárůst cen potravin. Ale výchovný smysl by to mělo.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.9.2020 19:30 Reaguje na pavel peregrin
Z přírody je odpozorováno, že krmící pár Sýkory uživí nejen sebe, ale i 10 mláďat. Toto převedeno do lidské společnosti znamená, že stačí vytrvale natahovat hladové zobáčky a zákony zachování rodu fungují. A o kaprech a rybníku jste asi slyšel...
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

14.9.2020 13:49
To jste si, pane Kvítku, na ramena naložil pěknou kládu, ale zhostil jste se úkolu velmi dobře!

A teď by stálo za to uvažovat, jak to vše uvést do života bez kouzelné hůlky postupnými radikálními řezy v zemědělské/environmentální politice, pěkně počínaje od toho nejdůležitějšího a s maximálním využitím tržních mechanismů a peněžní stimulace svobodných jedinců.

Jistě se dá mnohé vymyslet a i Vy jste již v článku mnohé představil.
Odpovědět
A

Alena Lyskova

14.9.2020 14:55
Tak skvělý článek jsem snad ještě nikdy nečetla, děkuji autorovi za přesný popis situací ve které se všichni nacházíme a s čím se v životě potýkáme.
Ještě bych upřesnila, že podílové spoluvlastnictví je také docela oříšek.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

15.9.2020 10:07
V tomto Absurdistánu, je i snění o krajině a přírodě jaksi zbytečné. To, co jsme podělali za těch 31 let budování demokracie, kapitalismu a kdoví čeho ještě, to nespraví nikdo ani za sto let.
Protektorát byl skutečně boj o holý o život, ale společnost nebyla tak rozdělena jako dnes a Čech Čechovi mohl v principu důvěřova. Za komunistů pak aspoň mezi známými a v rodině, byli lidé zajedno. Protektorát a 40 let vlády KSČ, byla selanka pro mateřské školky, proti dnešku. Tehdy jsme totiž jasně věděli, kdo je kdo; a dneska?
Odpovědět
PB

Petr Blažek

17.9.2020 23:10
Pan autor je profesorem krajinného managementu, ale o zemědělství toho moc neví. Ohromuje nás ekologickými úmysly Rožmberků kteří vůbec nemysleli na nějakou ekologii, ale činili čistě pragmaticky. Těžké, podzolovité půdy v jižních Čechách jim tou dobou neumožnily generovat takový zisk jako rybníky a tak je začali stavět. Mimochodem tím změnili celý ekosystém jižních Čech což by vám dnes neprošlo. Po jejich vzoru se stavěli rybníky i jinde, ale v devatenáctém století s rozvojem moderního zemědělství se zase zrušily, neboť
zemědělství vynášelo více.Tolik o ekologickém smýšlení našich předků.
Celý článek je psaný tak předpojatě jako že klasičtí zemědělci škodí a jejich výrobky nejsou poživatelné.
Rád bych věděl jak by jste poznal rozdíl jogurtu od normální krávy nebo biokrávy. Žádná mlékárna už pomalu 30 let nevykoupila jiné mléko než to nejvyšší kvality.Kapitalizmus zafungoval skoro okamžitě a kdo se nepřizpůsobil tak dávno skončil. A podobné je to u všech produktů.
Neexistuje rozdíl jestli je zemědělec malý nebo velký, ale jestli je dobrý nebo špatný. A to není v tom jestli své výrobky prodává napřímo nebo přes nějakého zpracovatele. V tom je bohužel ta pomýlená ideologie.
Velký zemědělec který pravidelně orá své lány po vrstevnici proti svahu, střídá plodiny,doplňuje živiny dle laboratorních testů, stará se aby se nerozmnožily škodlivé plevelné kultury, po sklizni včas podmítne je pro společnost větším přínosem než ekozemědělec který za dvojnásobné dotace pěstuje ekoseno. Jehož louky a pastviny jsou pouze vypásané a zpět se nevrací nic.
Půda není perpetum mobile jestliže chceme mít kulturní zemědělskou krajinu tak se o ni musíme starat. To že někde roste tráva tak to neznamená že se tam zadrží a udrží více vody. Ba právě naopak, orná půda pravidelně kultivovaná díky své kyprosti při dešti více vody zadrží a díky přerušeným kapilárám méně vody odpaří. Kdežto louka a pastviny všechno víceleté porosty uhamtané od zvířat a sklizňové techniky po několik let nedokáží pojmout při dešti tolik vody a následně rychleji vysychají.Ročně zorám okolo 500 ha a nejsušší bývalí právě tyto víceleté porosty.
Tady se pořád dokola omílá jak "zemědělská půda nezachycuje vodu" a vymýšlí se teorie jak to zvrátit. K tomu však neexistují žádná tvrdá data. Od začátku měření,zhruba po dobu 200 let, vychází dlouhodobý srážkový průměr na
Čechy víceméně stejný. V minulém století se vybudovalo desítky možná stovky vodních děl na zachycení přívalových vod a na zkonsolidování průtoků řek.
A přesto všechno průtok Labe v Děčíně stále klesá.
To že je vody málo nezpůsobují velká pole,ale zvýšený odpar a tomu rozhodně žádné nové tůně nebo rybníky nezabrání.Jestli se bude dál oteplovat tak pravděpodobně vlivem vyšších teplot bude docházet k nižším výnosům plodin a my si budeme muset rozmyslet jestli tu vodu co zachytíme do dobře udržovaného pole využijeme na růst potravin a naplnění podzemních vod nebo na růst stromu podle cyklostezky.
Ideologie,že když vysadíme milion stromů tak zachráníme republiku je naprosto scestná. Za posledních 100 let došlo v celé Evropě ke zvýšení zalesnění až o 50 procent (vlivem odlivu zemědělců z málo úrodných půd a z nižší spotřeby dřeva-nahrazeno jinými materiály) a přesto tyto lesy schnou a umírají. To vše je způsobeno vyšší teplotou, ale to není vlivem velkých polí v ČR to se děje po celém světě.
To že budeme rozdělovat nesmyslně pole jenom pod dojmem ideologie tak to rozhodně ničemu nepomůže. Samozřejmě že existují excesy kde je potřeba upravit osevní postupy,ale to neznamená že celé zemědělství škodí.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist